Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Jednotná vízová politika

V první řadě je třeba upozornit, že členské země Evropské unie vůči sobě navzájem neuplatňují vízovou povinnost. Občané členských států tedy pro cestování po území Unie žádná víza nepotřebují. Informace k dokladům jsou uvedeny výše.

Vízová politika Evropské unie byla zařazena do jejího právní rámce až koncem 90. let prostřednictvím tzv. Amsterodamské smlouvy. Konkrétně je zařazena do Hlavy IV Smlouvy o založení Evropského společenství pod názvem Společná vízová, azylová a imigrační politika.

Počátky této politiky sahají až k Schengenské úmluvě z roku 1985 a Schengenské smlouvě z roku 1990, které zahájily spolupráci evropských zemí mimo rámec EU. Komplexní informace ke spolupráci a pravidlům uplatňovaným v rámci členství České republiky v schengenském prostoru jsou k dispozici ve speciální rubrice Schengen.

Společná vízová, azylová a imigrační politika se nevztahuje na všechny členské státy EU. Velká Británie a Irsko se na opatřeních přijatých v těchto oblastech nepodílejí, pokud výslovně nevyjádří svoji vůli tak učinit.

Přehled zemí s vízovou povinností a bez vízové povinnosti vzhledem ke vstupu na území členských států Evropské unie je stanoven v nařízení Rady (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března 2001 (konsolidované znění), kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni. Příloha I vymezuje země s vízovou povinností, seznam přílohy II pak uvádí státy, jejichž občané jsou od vízové povinnosti k EU osvobozeni (pobyt nesmí přesáhnout 3 měsíce).

Počátkem dubna 2010 vstoupil v zemích Schengenu v účinnost nový legislativní nástroj, který sjednocuje dosavadní pravidla vízové a konzulární praxe a harmonizuje společnou vízovou politiku schengenských států. Tento vízový kodex stanoví společná pravidla, postupy a podmínky pro vydávání jednotných krátkodobých víz (tzv. schengenských víz), které umožňují státním příslušníkům třetích zemí pobývat na území Schengenu tři měsíce během půlroku od prvního vstupu na území.

Další odkazy a informace