Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Justice a vnitro

Základem politiky byla potřeba společné reakce na hrozbu terorismu v 70. letech. Na mezivládní úrovni vznikly pracovní skupiny nazývané TREVI (Terrorisme, Radicalisme, Extremisme, Violence Internationale). Další linií je Schengenská dohoda o vytvoření prostoru bez vnitřních hranic, kterou roku 1985 uzavřely Francie, Německo a státy Beneluxu.


Součástí unijního rámce se politika stala nabytím účinnosti Maastrichtské smlouvy (1993), kdy se dostala do tzv. III. pilíře. Amsterodamská smlouva z roku 1999 velkou část agendy převedla do I. pilíře a pod komunitární právo. Jednalo se o oblasti azylu, migrace, vízové politiky, ochrany hranic, civilního práva (Schengen) a civilní justiční spolupráce.

Lisabonská smlouva zrušila tradiční pilířovou strukturu a komunitarizovala již prakticky neexistující III. pilíř. Nově vzniklá oblast s názvem Svoboda, bezpečnost a spravedlnost podléhá hlasování Rady kvalifikovanou většinou a legislativní proceduře spolurozhodování Rady a Evropského parlamentu. Vynucovací pravomoc pro všechna rozhodnutí v oblasti justice a vnitra přísluší Evropskému soudnímu dvoru (ESD).

V oblasti justiční a policejní spolupráce v trestních věcech posílila Lisabonská smlouva legislativní iniciativu Komise. Ta má právo výlučné zákonodárné moci ve všech případech s výjimkou administrativní a soudní součinnosti v policejních a trestních věcech. Zde ji sdílí s jednou čtvrtinou všech členských států.


Policejní spolupráce


Policejní spolupráce mezi členskými státy byla zakotvena jako mezivládní politika v rámci Maastrichtské smlouvy. Amsterodamská smlouva rozšířila unijní pravomoci a vytvořila EUROPOL (Evropský policejní úřad). Do jeho agendy spadá shromažďování, uchovávání a výměna informací. Mandát se vztahuje na závažné přeshraniční trestné činy.

Zavedení Evropského zatýkacího rozkazu nahradilo zdlouhavé extradiční postupy. Umožňuje rychlé vrácení obviněných, kteří uprchli do zahraničí, aby se vyhnuli trestnímu stíhání v zemi, kde mají být souzeni. Podle rozhodnutí Evropské rady měl členské státy implementovat "eurozatykač" do konce roku 2003. Některé státy si vyjednaly výjimky (např. Rakousko ji mělo do konce roku 2008). Česká republika se zase rozhodla, že nebude vydávat své občany za činy spáchané před 1. listopadem 2004. V řadě zemí včetně Česka se stal "eurozatykač" předmětem přezkoumání Ústavního soudu.


Schengenská dohoda


Součástí evropského práva se Schengenská dohoda (1985) a Schengenská prováděcí úmluva (1990) o vytvoření Schengenského informačního systému (SIS) staly Amsterodamskou smlouvou. V roce 2001 byly odstraněny kontroly na společných vnitřních hranicích tehdejší EU-15. Výjimku měly Velká Británie, Irsko a Dánsko. Česká republika se k Schengenskému prostoru připojila v prosinci 2007.

Schengenská dohoda obsahuje i významná ustanovení o trestně-právní a policejní spolupráci. Ta umožňují eliminovat případné negativní důsledky plynoucí z provádění schengenského acquis (např. příhraniční kriminalita související s volným pohybem osob atp.) a pomáhají zajišťovat bezpečnost. Schengenská prováděcí úmluva také obsahuje zmocnění vyslat tzv. styčné důstojníky, kteří zajišťují rychlejší a efektivnější výměnu informací.

Schengenský informační systém se využívá při kontrolách na vnějších hranicích schengenského prostoru, obsahuje informace o osobách, které nemají právo do něj vstoupit nebo v něm pobývat, o pohřešovaných osobách a osobách hledaných z důvodu trestné činnosti.

Členové EU i Schengenu

Belgie, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Itálie, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemí, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko

Členové EU
a částečně i Schengenu

Velká Británie (od roku 2000) a Irsko (od roku 2002)

Pouze členové Schengenu

Island, Norsko, Švýcarsko, Lichtenštejnsko

Členové EU,
kteří nejsou v Schengenu

Kypr, Rumunsko, Bulharsko, Chorvatsko

Ostatní státy bez hraničních kontrol

Monako, San Marino a Vatikán. Nejsou v Schengenu oficiálně, ale uplatňují ho.

Zvláštní případ
Andorra

Andorra není součástí Schengenu. Občanům EU ale stačí pro vstup pouze občanský průkaz.


 

Spolupráce mezi soudními orgány


Posílená spolupráce soudů zajišťuje, aby rozsudky vynesené v jednom členském státě byly uznávány a vykonávány v rámci celé Evropské unie. Dotýká se sporů s mezinárodním prvkem, nebo žijí-li účastníci sporu v jiných členských státech (např. u rozvodů). Trestněprávní spolupráci zjednodušuje EUROJUST (Evropská jednotka pro justiční spolupráci).


Azyl a přistěhovalectví

 

Základem azylové politiky je Ženevská konvence OSN (1951), která upravuje status uprchlíka v situacích, kdy není možný návrat do země původu. Klíčový je také Dublinský systém vytvořený na základě Dublinské úmluvy z roku 1990, který má zabránit nekontrolovanému pohybu žadatele o azyl po území smluvních států Schengenu (především v důsledku paralelních či následných žádostí o azyl) a zároveň zvýšit právní jistoty žadatelů.

V roce 2008 členské státy schválily Evropský pakt přistěhovalectví a azylu. Jeho cílem je podpora integrace imigrantů a organizace legálního přistěhovalectví s ohledem na priority členských států. Unie také spolupracuje s mateřskými zeměmi přistěhovalců, kde se snaží zlepšit životní podmínky. V souvislosti se zvýšeným počtem migrantů přicházejících do Evropy představila Evropská komise v květnu 2015 Evropský program pro migraci, jehož cílem je především snížit motivaci k nelegální migraci, zabezpečit vnější hranice, vytvořit silnou azylovou politiku a nová pravidla pro legální migraci, ale také zachraňovat životy migrantů.

Na obranu proti nelegálnímu přistěhovalectví byla v roce 2005 zřízena agentura FRONTEX, pověřená řízením unijní součinnosti při ochraně vnějších hranic. V reakci na zvýšení počtu migrantů přicházejících do Evropy vznikla v říjnu 2016 společná Evropská pohraniční a pobřežní stráž, která působení agentury FRONTEX rozšířila. Mezi její úkoly patří zejména důkladný monitoring vnějších hranic EU, vyhodnocování rizik, koordinace společných operací na ochranu hranic, podpora záchranných operací na moři, asistence členským státům při navracení migrantů nebo podpora technické a operační spolupráce zemí EU s třetími státy. Ve spolupráci s Europolem a Eurojustem pomáhá také bojovat s přeshraničním zločinem a terorismem.

 

Kdo rozhoduje nebo má vliv

Evropská komise

GŘ pro spravedlnost a spotřebitele

Rada EU Rada pro spravedlnost a vnitřní věci
Evropský parlament Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE) 
Výbor pro právní záležitosti (JURI)
Gestor v České republice Ministerstvo vnitra a Ministerstvo spravedlnosti

 

  • Evropská Komise:

Generální ředitelství pro spravedlnost a spotřebitele je odpovědné za oblast trestního a občanského práva, lidských práv a ochranu spotřebitele. V jejím čele stojí finská generální ředitelka Tiina Astola. GŘ spadá pod komisařku pro spravedlnost, spotřebitele a rovnost mužů a žen, kterou je Věra Jourová. Návrhy útvaru schvalují pracovní orgány Rady ministrů (skupiny, COREPER II.)

  • Evropský parlament

Členem Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci je za ČR europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL), k náhradníkům patří Petr Ježek (ANO 2011) a Jaromír Štětina (TOP 09). Výboru pro právní záležitosti předsedá europoslanec Pavel Svoboda (KDU-ČSL), Česko zde zastupuje také Jiří Maštálka (KDU-ČSL).

 

Odkazy

Evropská komise: Justice a vnitro (česky)

Evropská komise: Schengenská dohoda (anglicky)

Evropská komise: Eurojust (anglicky)

Evropská komise: Frontex (anglicky)

Autor: Hana Kopecká, Petr Zenkner, Euroskop (aktualizace 1/2017)