Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Lidská práva

Ochrana lidských práv a svobod je důležitou součástí všech politik EU dovnitř i navenek. Důraz na tuto oblast v počátcích evropské integrace je logický - zakladatelé Společenství poznali na vlastní kůži Evropu, která tato práva nerespektovala.

 


Vnitřní dimenze ochrany lidských práv
.


V prosinci 2000 byla na Evropské radě v Nice slavnostně vyhlášena evropská Listina základních práv, která sice nerozšiřuje pravomoci Unie upravené Smlouvami, ale zakotvuje principy obsažené v judikatuře Soudního dvora. Podle Listiny mají jednat instituce EU a při provádění evropského práva i členské státy. Lisabonská smlouva pozvedla dokument na úroveň primárního práva EU a činí ji právně závaznou.

Ochrana lidských práv výrazně vychází z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, kterou přijala Rada Evropy v roce 1950. Lisabonská smlouva začlenila do Smluv o EU závazek, že se Unie stane smluvní stranou Evropské úmluvy Rady Evropy.

 

Vyjednání přístupové smlouvy nespíš potrvá několik let, protože je nutné vyřešit vztah Soudního dvora EU a Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Po přistoupení EU k Úmluvě bude možné na Unii podat stížnost ke štrasburskému soudu. Právníci musí vyřešit, jak zachovat monopol Soudního dvora EU na výklad evropského práva, aby u obou soudů nevznikala protichůdná judikatura. Nesmí být dotčeno také rozdělení pravomocí mezi EU a členskými státy ani závazky členských států EU k Radě Evropy (například jimi učiněné výhrady). Smlouvu také musí ratifikovat nejen EU, ale i všech 47 smluvních stran Úmluvy, pro které některé požadavky EU (například mít u štrasburského soudu svého soudce) mohou být těžko přijatelné.

 


Vnější dimenze ochrany lidských práv

 

Lidská práva tvoří také důležitou agendu při politickém dialogu Evropské unie s třetími státy, v obchodní politice, rozvojové spolupráci, technické, finanční a humanitární pomoci a aktivitách Unie v OSN či na jiných multilaterálních fórech.

 

Od poloviny devadesátých let jsou do mezinárodních smluv uzavíraných se třetími zeměmi vkládány tzv. lidskoprávní doložky (jejichž porušení může v některých případech vést až k pozastavení provádění dané smlouvy). Rada začala v roce 1998 vydávat pravidelné zprávy o dodržování lidských práv ve světě a Evropský parlament vydává takové zprávy od roku 1993.

 

Nepřehlédnutelným nástrojem podpory ochrany lidských práv ve světě je finanční nástroj EIDHR (European Instrument for Democracy and Human Rights).

 


Antidiskriminace

 

Evropská unie je aktivní i na poli antidiskriminační politiky. Její základ představují články 18 a19 Smlouvy o fungování  EU. Podle nich může Rada na návrh Komise přijmout opatření k boji proti diskriminaci na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace.

 

Právní rámec představují směrnice 2000/43/ES (o rasové rovnosti) a směrnice 2000/78/ES (rámcová směrnice pro zaměstnanost). Obě směrnice stanovují zásady, které každému v EU nabízejí stejnou minimální úroveň právní ochrany proti diskriminaci (netýkají se diskriminace z důvodu pohlaví).

 

Boj proti diskriminaci.je jednou z pěti oblastí Programu pro zaměstnanost a sociální solidaritu PROGRESS, který byl v současném období 2014-2020 včleněn do Programu EU pro zaměstnanost a sociální inovace (EaSI). Celkový rozpočet programu na sedmileté období činí 919,469 milionu eur, přičemž 61 % částky je určeno přímo na program PROGRESS. Boj proti diskriminaci financuje i Evropský sociální fond.

 


Rovnost mužů a žen

 

Již Římská smlouva (1957) obsahovala princip rovného odměňování pro ženy a muže. Odstranění nerovností a podpora rovných příležitostí napříč unií je v souladu s články 2 a 3 Smlouvy o EU. Ve Smlouvě o fungování ji řeší článek 19 (opatření proti diskriminace mj. na základě pohlaví v oblasti zaměstnání a mimo něj), článek 153 (rovné zacházení na trhu práce a na pracovišti) a článek 157 (rovné zacházení v otázkách odměňování).

 

V prosinci 2015 přijala Evropská komise Strategický závazek ohledně rovnosti žen a mužů v letech 2016-2019. Ve stejném roce přijala Rada Akční plán pro rovnost žen a mužů 2016-2020. Ze strategických a programových dokumentů dále existuje Evropský pakt pro rovnost žen a mužů, který byl přijat na zasedání Evropské rady v březnu 2006.

 

Agenda rovného zacházení s ženami a muži figuruje v Programu EU pro zaměstnanost a sociální inovace. Problematika rovných příležitostí pro ženy a muže tvoří také významnou součást aktivit Evropského sociálního fondu.

Evropský pakt pro rovnost žen a mužů

Deklaruje politickou vůli vrcholných představitelů členských států EU v souladu s cíli Lisabonské strategie účinnými nástroji zajistit:

  • rovné postavení žen a mužů na trhu práce a potírání stereotypních předsudků o roli žen a mužů v zaměstnání
  • zlepšení podmínek pro sladění pracovního a rodinného života žen a mužů a posílení hlediska rovnosti žen a mužů ve všech plánovacích a rozhodovacích procesech (gender mainstreaming).

 

Instituce EU a lidská práva

Do různých aspektů zasahuje řada institucí na úrovni Komise, Rady i Evropského parlamentu, existuje také řada agentur a evropský ombudsman.

  • Evropská komise 

V čele Generálního ředitelství pro spravedlnost a spotřebitele, které vzniklo 1.7.2010 stojí Tiina Astola. Politickou zodpovědnost za GŘ nese Komisařka pro spravedlnost, spotřebitele a rovnoust žen a mužů Věra Jourová. Ředitelství odpovídá za prosazování a podporu dodržování práv stanovených v Evropské chartě základních práv, včetně práv dítěte a ochrany osobních údajů a zapojení v mezinárodních organizací. Zajišťuje také zohledňování rovnosti žen a mužů ve všech oblastech činnosti EU a provádění příslušných programů.

Činnost Generální ředitelství pro zaměstnanost, sociální věci a sociální začleňování je zaměřena na sociální začleňování a boj proti diskriminaci, prosazování základních práv, integraci zdravotně postižených a přípravu návrhů právních předpisů a  V čele GŘ stojí Francouz Michel Servoz, politicky spadá pod Komisařku pro zaměstnanost, sociální věci, dovednosti a pracovní mobilitu Marianne Thyssen.

Existuje také Poradní výbor pro rovné příležitosti žen a mužů. Zasedají v něm zástupci členských států, sociální partneři na úrovni EU a nevládní organizace.

 

  • Rada EU

Oblast lidských práv ve své agendě řeší Rada pro spravedlnost a vnitřní věci (ministři spravedlnosti a vnitra, scházejí se jednou za tři měsíce), Rada pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele (EPSCO) a Rada pro zahraniční věci, které předsedá evropská "ministryně zahraničí" Federica Mogheriniová. V rámci politiky rozvojové spolupráce se Rada zaměřuje na posílení demokracie a právního státu a podporu dodržování lidských práv a základních svobod.  

Na úrovni Rady byla v roce 1987 vytvořena Pracovní skupina pro lidská práva. Je zodpovědná za otázky lidských práv v oblasti vnějších vztahů EU. Je složena z odborníků na lidská práva z členských států a z Komise.

  • Evropský parlament

Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci 

V jeho gesci jsou opatření pro boj s formami diskriminace (kromě otázek žen a mužů), právní předpisy v oblasti průhlednosti a ochrany osobních údajů a činnost Agentury pro základní práva. Předsedá mu britský europoslanec Claude Moraes ze Skupiny progresivní aliance socialistů a demokratů. Česko zastupují Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL), náhradníky jsou Petr Ježek (ANO 2011) a Jaromír Štětina (TOP 09).

Výbor pro zaměstnanost a sociální věci

Zabývá se problematikou diskriminace na pracovišti nebo na pracovním trhu (kromě diskriminace na základě pohlaví). Předsedou je německý europoslanec ze Skupiny konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice Thomas Händel. Z českých europoslanců ve výboru zasedají Martina Dlabajová (ANO 2011) a Jan Keller (ČSSD). Náhradnicí je Michaela Šojdrová (KDU-ČSL).

Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví

V čele stojí litevská europoslankyně ze Skupiny progresivní aliance socialistů a demokratů Vilija Blinkevičiūtė. ČR zastupuje Michaela Šojdrová (KDU-ČSL). Výbor se zabývá ochranou práv žen, politikou rovných příležitostí na trhu práce a odstranění všech forem diskriminace založených na pohlaví.
 
V Evropském parlamentu existuje také Podvýbor pro lidská práva. Zabývá se otázkami lidských práv, ochrany menšin a podpory demokratických hodnot v třetích zemích. Předsedou je italský europoslanec Pier Antonio Panzeri ze Skupiny progresivní aliance socialistů a demokratů. České europoslance zastupuje jako náhradnice Michaela Šojdrová (KDU-ČSL).

 
  • Evropský veřejný ochránce práv

Evropský ombusman vyšetřuje stížnosti o nesprávných úředních postupech v institucích a orgánech Evropské unie. Od roku 2013 zastává funkci Emily O'Reilly. Evropský parlament zvolil prvního evropského veřejného ochránce práv v roce 1995.

  • Agentury EU

Agentura základních práv

V roce 2003 rozhodla Evropská rada přetvořit Evropské středisko pro sledování rasismu (vzniklo 1997) v Agenturu pro základní práva. Instituce sídlí ve Vídni.

 

Evropský nástroj pro demokracii a lidská práva

V roce 2006 nahradil Evropskou iniciativu pro demokracii a lidská práva (2000-2006). poskytuje prostředky pro podporu demokracie a lidských práv v nečlenských zemích. Pro období 2014-2020 má rozpočet € 1.333 miliard EUR.

 

Evropský institut pro rovné postavení žen a mužů

Agentura EU se sídlem ve Vilniusu začala působit v roce 2007. Jejím posláním je pomáhat evropským institucím a členským státům v potlačování diskriminace na základě pohlaví a zajištění provádění politiky Společenství v dané oblasti.

 

Mechanismus hlasování

 

Předpisy zakazující diskriminaci na základě státní příslušnosti přijímají Rada a Evropský parlament řádným legislativním postupem. Opatření k boji proti diskriminaci na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace může přijmout Rada zvláštním legislativním postupem jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu (čl. 19 SFEU).

 

Evropský parlament a Rada mohou po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů řádným legislativním postupem směrnicemi stanovit minimální požadavky v oblasti rovnosti příležitostí mezi muži a ženami na trhu práce a rovného zacházení na pracovišti.

 

V otázkách ochrany lidských práv v rámci rozvojové politiky přijímá Rada a Evropský parlament právní předpisy řádnou legislativní procedurou.


Jak politika ovlivňuje ČR

 

Lidská práva jsou jedním z hlavních pilířů, na kterých stojí Česká republika (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky: „Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana". Pro vnitřní aspekt lidských práv zřídila vláda post zmocněnce vlády pro lidská práva. Za vnější aspekt lidských práva odpovídá Ministerstvo zahraničních věcí (odbor lidských práv).

 

Pro výklad Listiny základních práv EU ve vztahu k České republice je významné, že si ČR na zasedání Evropské rady v říjnu 2009 vyjednala možnost připojit se k Protokolu (č. 30) o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království, a to při příležitosti dojednání příští přístupové smlouvy při dalším rozšíření EU.

 

Antidiskriminační legislativu EU do českého práva transponoval antidiskriminační zákon (č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů) schválený 23.4.2009, platný od 29.6.2009 a účinný od 1.9.2009, vyjma části druhé (upravující působnost Veřejného ochránce práv a další detaily týkající se VOP), která je účinná až od 1.12.2009. K jeho přijetí došlo až poté, co Poslanecká sněmovna PČR po více než roce přehlasovala veto prezidenta Václava Klause.


Užitečné odkazy

Evropský soud pro lidská práva (spadá pod Radu Evropy)


Český helsinský výbor

 


Dokumenty

 

Listina základních práv

 

Dokumenty Rady k lidským právům 

 

Memorandum of Understanding between the Council of Europe and the European Union

Autor: Mgr. Marie Bydžovská, Euroskop