Přejít na obsah

Vyhledávání

25/04/2014 05:26:47


Hlavní menu

Euroknihovna

MEZINÁRODNÍ POLITIKA
únor 2010

Nakladatel Ústav mezinárodních vztahů 2010

Únorová Mezinárodní politika představuje současnou předsednickou zemi Unie – Španělsko. Vrací se ale i k výsledkům švédského předsednictví, které Španělsku předalo štafetu na konci uplynulého roku.

ANOTACE

Jako stále rozdělované Španělsko zobrazuje moderní historii tohoto státu Radek Buben. Od přechodu k demokracii na konci 70. let se ustanovil základní institucionální rámec, totiž multipartismus se dvěma výraznými póly (socialisté a lidová strana). Země má od roku 1977 jednobarevné a spíše menšinové vlády, které musejí hledat podporu menších stran k jednotlivým zákonům, za kterou především regionální strany požadují řadu ústupků. Od počátku 90. let mezi dvěmi hlavními stranami sílí polarizace, kterou ještě zdramatizovaly volby v roce 2004, které proběhly ve stínu teroristických útoků. Nejostřejší ze sporných bodů jsou zahraniční politika a vztah k minulosti. Posledním zdrojem napětí ve společnosti se stala tíživá ekonomická situace. Polarizace je tedy v současném Španělsku značná. Přesto země inspiruje tím, že i přes poměrný volební systém a s vládou bez zaručené většiny, dokáže provádět zásadní reformy, uzavírá Buben.

Rozporům mezi socialisty a lidovci z hlediska národních zájmů Španělska se věnuje Pavlína Springerová. Po vstupu do Evropského společenství (ES) se socialistická vláda soustředila na přesvědčení ostatních členů, že je důvěryhodným partnerem. Španělsko se stalo silným zastáncem vznikající Evropské politické spolupráce. V 90. letech se orientace ES přesunula na střední a východní Evropu. Španělsko si tehdy začalo uvědomovat ohrožení svých geopolitických zájmů a v roce 1995 proto stálo u zrodu euro-středomořského partnerství. Jeho snahy o analogické partnerství s Latinskou Amerikou ale v Evropě nenalezly odezvu.

Dalším španělským tématem byla sociální a ekonomická koheze, jelikož země byla největším příjemcem financí ze strukturálních fondů. Vybojovalo si proto zahrnutí kohezního fondu do Maastrichtské smlouvy. V roce 1996 se dostali k vládě lidovci, kteří kladli větší důraz na nacionalismus a zájmy Španělska a odklonili se od prointegračního kurzu socialistů. Lidovci opustili tradiční spolupráci s francouzsko-německou osou a přiklonili se k Blairově a Berlusconiho politice. Spojovaly je odmítání supranacionalizace, inklinace k mezivládnímu rozhodování a atlanticismus. Zásadní kontinuitu s politikou socialistů představovaly obrana socioekonomické koheze, zájem o připojení k měnové unii a rozvoj vztahů s jižním Středomořím a Latinskou Amerikou. Po teroristických útocích v roce 2004 se dostali k moci opět socialisté a s nimi i prointegrační kurz a orientace na Francii a Německo.

Tomáš Buchtele odkrývá většině Čechů neznámou charakteristiku Baskicka, které není pouze domovem teroristické skupiny ETA, ale i nejbohatším regionem Španělska. Úspěšná restrukturalizace hutního průmyslu z něj učinila jeden z evropských regionů s největším HDP na hlavu, který sází na rozvoj biotechnologií a obnovitelných zdrojů. V Baskicku vznikl i první španělský technologický park a sídlí v něm jedno z největších soukromých technologických sdružení v Evropě TECNALIA. Jeho pravomoci v rámci království jsou dány tzv. Autonomním statutem z roku 1979. Vláda i parlament sídlí ve Viktorii a region má i vlastní jazykovou politiku a policii.

Zda představují Katalánsko a Baskicko hrozbu španělské územní integritě se ptá Martin Hrabálek. V obou případech se jedná o regiony, jejichž ekonomická výkonnost je výrazně vyšší než průměr země. V Katalánsku se podpora nezávislosti drží dlouhodobě okolo 30 procent obyvatelstva, v Baskicku otázka nezávislosti rozděluje obyvatelstvo na přibližně stejné poloviny.

Zastánci nezávislosti Katalánska plánují sérii nezávazných referend. V prozatím jediném uskutečněném lidovém hlasování se sice 94 procent účastníků vyslovilo pro nezávislost, jeho vypovídající schopnost však snižuje nízká účast, která tvořila pouze 27 procent.

Symbolem baskického boje za nezávislost se podle Hrabálka trochu neprávem stala teroristická organizace ETA. Její podpora v baskické společnosti, a to i části vyslovující se pro nezávislost, je totiž mizivá. Přesto ze španělské scény nevymizela a stála i za teroristickými útoky v roce 2009 a panují obavy, že by se v době předsednictví mohla ještě více aktivizovat. Otázky dalšího rozšiřování autonomie či odtržení tedy zůstávají aktuální i nadále. Centrální vláda pochopitelně střeží územní integritu státu a ani u jednoho z regionů nelze očekávat v blízké době výrazný krok směrem k samostatnosti. Jakým směrem se snahy o větší autonomii budou ubírat, je v současnosti otázkou.

Miroslav a Michaela Ševčíkovi analyzují hospodářskou situaci Španělska. Světová hospodářská krize, která jej postihla obzvláště tvrdě, se projevila nejvíce v oblasti stavebnictví. Španělská ekonomika se nyní po třinácti relativně tučných letech dostala na trajektorii strmého poklesu. Hospodářství trápí dvojí deficit. Kromě narůstajícího státního dluhu země zápasí i s chronickými deficity obchodní bilance způsobenými nízkou produktivitou a z ní vyplývající nízkou konkurenceschopností. Jedním z nejzávažnějších problémů je vysoká nezaměstnanost, která dosahuje téměř dvaceti procent a je druhá nejvyšší v EU. Dalšími problémy jsou stárnoucí populace a příliš silné zastoupení automobilového průmyslu. Země proto nutně potřebuje reformu sociálního systému a restrukturalizaci hospodářství. Problém deficitů obchodní bilance by Španělsko mohlo řešit například depreciací kurzu. To však není možné, jelikož se stalo členem eurozóny. Ševčíkovi proto předpovídají, že Španělsko bude v příští dekádě spolu s Řeckem, Itálií a dalšími zeměmi zvažovat, zda negativa společné měny nepřeváží její přínosy.

O tom jak pravice vynesla levicového liberála Zapatera k moci píše Adam Černý. Do své funkce se totiž dostal především chybou soupeřů. V březnu 2004 těsně před volbami předpovídaly průzkumy těsný souboj lidovců a socialistů a převládal názor, že vládu povede opět lidovec. Průlom přinesla série pumových atentátů na příměstské vlaky na madridských nádražích. Premiér Aznar se snažil udržovat dojem, že za útoky stojí ETA, s nadějí, že se mu podaří udržet volební vítězství. Zvrat způsobili převážně mladí lidé, kteří si začali rozesílat SMS se zprávou, že vláda vyšetřování manipuluje. Volební účast překonala očekávání, a ti, kdo přišli navíc, volili socialisty. Jako předseda vlády Zapatero prosazoval spíše liberální, než levicový program, ekonomickou politiku lidovců příliš nekorigoval. V současnosti si ale musí klást otázku, zda se nedostal za vrchol své kariéry, tvrdí Černý. Hlavním důvodem je špatný stav ekonomiky, především vysoká nezaměstnanost.

Půlrok Švédska v čele Evropské unie hodnotí Miloš Brunclík. Zatímco před osmi lety, kdy se Švédsko ujalo evropského předsednictví poprvé, byla tato skandinávská země považovaná za malou euroskeptickou zemi, v současnosti švédskou reprezentaci za euroskeptickou považovat nelze. Nejdříve Brunclík shrnuje úkoly předsednictví, kterými jsou administrace a řízení práce Rady, určování politických priorit, vyjednávání a prezentace Rady. Někteří zmiňují i další, poněkud kontroverzní funkci – prosazování národních zájmů. Obecně se ale předpokládá, že předsednická země představuje „čestného zprostředkovatele“ (honest broker). Plnit tuto funkci se Švédsku vcelku dařilo. Pouze jednou nastolilo vlastní prioritu, strategii pro Baltské moře.

Z hlediska EU však byly důležitější jiné priority. Podařilo se završení ratifikace Lisabonské smlouvy a začalo její uvádění do praxe. Byly obsazeny dva nové posty a zajištěno sestavení nové Komise. Neúspěchem však skončila dlouho očekávaná klimatická konference v Kodani.

Ač podle Brunclíka její výsledky vrhají na švédské předsednictví stín, stěží můžeme vinit Švédsko, že jejím vyústěním byla pouze nezávazná deklarace a ne právně závazná smlouva. Neúspěchem skončila i švédská iniciativa pro řešení státnosti Palestiny a jejím faktickým výsledkem bylo pouze zhoršení vztahů s Izraelem. V rámci řešení důsledků ekonomické krize se podařilo vytvořit pro finanční systém novou kontrolní a dohlížecí instituci na předcházení krizí na makro úrovni a tři kontrolní instituce na mikro úrovni. Stejně jako za předsednictví v roce 2001 podporovalo Švédsko proces rozšiřování EU. V závěru předsednictví podalo přihlášku Srbsko a pokračovalo jednání s Chorvatskem a Islandem.

Celkově, ale i z pohledu Česka, lze předsednictví vnímat pozitivně. V mnoha pozicích se Švédsko shodovalo s Českem a výrazně solidarizovalo s naší zemí v otázce sporu s Kanadou kvůli vízům pro české občany.

Pro Euroskop napsala Marie Bydžovská