Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Euroknihovna

The Welfare State in the European Union
Economic and Social Perspectives
Pierre Pestieau
Nakladatel Oxford University Press 2006

Útlá studie The Welfare State in the European Union s podtitulem Economic and Social Pespectives představuje ucelený popis vnitřních mechanismů a vývojových trendů v sociálních systémech členských států EU, včetně návrhů na jejich modernizaci a reformu.

ANOTACE

Jejím autorem je belgický institucionální ekonom a recipient prestižní Francquiho ceny z roku 1989 Pierre Pestieau (*1943), který v současné době vede výzkumnou buňku veřejné a sociální politiky na Université de Liege v Belgii, zároveň je i externím přednášejícím na UCL ve stejném oboru.

Autor se nesnaží v prvé řadě o kategorizaci sociálních systémů. Namísto toho přináší přehledné srovnání základních rysů, kterými se jednotlivé modely sociální sítě vyznačují, rozdělené do čtrnácti tematických kapitol (např. hodnotová východiska, financování, metody distribuce prostředků, úspěšnost v plnění cílů, role jednotlivých sociálních programů a projektů).

Nevěnuje se přímo ani detailnímu a patrně i zbytečnému srovnání důchodových a zdravotnických systémů v Evropě, ale více se soustředí na postihnutí těch jevů, které jsou pro celou mnohotvárnou rodinu evropských sociálních systémů směrodatné. Argumentace je podpořena uspokojivým množstvím statistických dat a matematických modelů, které vhodně doplňují případové studie, včetně hypotetických.

Ač se na některých místech autor příliš soustředí na problémy statistického měření chudoby, ve výsledku se mu daří poukázat na klíčové otázky, které vyvstávají při debatě o sociálním státu v členských státech EU.

Již od prvních řádků je patrné, že Pierre Pestieau si vytkl za cíl vystavět ideologicky neutrální obranu evropského pojetí sociálních státu před snahami o jeho postupnou demontáž v duchu tzv. „Washingtonského konsensu“ devadesátých let 20. století.

Autor si všímá především hrozeb, které před postmoderním sociálním státem v jeho evropské inkarnaci vyvstávají, ať je to stárnutí obyvatelstva, zostřování celosvětové konkurence, zvýšená mobilita kapitálu, ústup od tradičního modelu zaměstnanosti a „privatizace životního stylu“.

Zároveň se snaží při své analýze poskytnout na každou z těchto hrozeb možnou odpověď. V osmé kapitole uvádí na scénu svůj klíčový a logický argument, tj. že sociální stát „není přežitkem poválečné doby a jeho role v 21. století není nahraditelná, nicméně jeho fungování musí doznat zásadních změn“.

V následných třech kapitolách pak polemizuje s tezí o větší úspěšnosti a hospodárnosti soukromých aktérů v poskytování sociálních služeb na příkladu srovnání skandinávských a anglosaských důchodových systémů. Všímá si i časté výtky o snížení konkurenceschopnosti národní ekonomiky vlivem rigidního sociálního systému, přičemž poukazuje na dánský koncept flexikurity a na množství statistických důkazů o vysoké konkurenceschopnosti kontinentálních ekonomik, zejména německé.

V jistém slova smyslu sice uznává argumentační validitu neoliberálního ekonomického myšlení, nicméně doplňuje, že čistě ekonomické řešení nemusí vždy brát v potaz politický dopad svého prosazení.

Aby svoji obhajobu dále rozvedl, značnou část argumentace staví na analýze příjmové stránky popisovaných sociálních systémů. Správně shrnuje, že to, co známe v Evropě pod pojmem sociální stát, již není schopno při současném mechanismu financování plnit dvojí funkci „assistance“ (pomoc potřebným a těm, kteří se o sebe nedokážou postarat) a „insurance“ (pojištění všech pracujících pro případ ztráty zaměstnání).

Z analýzy finanční a programové stránky mu plyne pragmatický závěr: „soukromý sektor je schopen úspěšně plnit některé prvky funkce pojištění, je proto efektivní, aby mu stát část své odpovědnosti v této oblasti předal, přičemž státní monopol má být uchován v oblasti zajišťování univerzální pomoci všem potřebným“.

Cílem této reformy má být dvoupilířový sociální systém, kdy nízká všeobecná daň z příjmu zajistí financování plošných sociálních dávek pro nemocné, postižené, děti a důchodce, zatímco zaměstnanci bude umožněno odvést část dosavadních sociální příspěvků do přísně regulovaného soukromého „fondu pro případ nezaměstnanosti“.

Autorem nezodpovězenou otázkou v tomto případě ovšem zůstává, jaký vliv by tato změna měla na vnitřní soudržnost společnosti (soukromé fondy neumožní žádnou míru přerozdělení spravovaných prostředků) a na kvalitu poskytovaných sociálních služeb. Užitečným doplněním této části argumentace by byl poukaz na zkušenost nových členských států EU, který ovšem autor ke své škodě pominul.

Tato mezera je zarážející zejména v těch místech díla, kde autor analyzuje dopad snížení daní na sociálních systémy na příkladu Irska, přičemž transformované ekonomiky v EU-27 poskytují příklady daleko razantnějších reforem sociálního zabezpečení, z nichž např. slovenská cesta vedla do značné míry v autorem navrhovaných intencích.

Vedle nedostatečného zkoumání nových členských států EU a jejich transformujících se sociálních systémů lze autorovi dále vytknout slabý důraz na roli moderních politických struktur v procesu formování preferencí a cílů sociálního státu.

Jak již stojí výše, Pestieau vytýká liberálním ekonomům ignoranci politického kontextu reformy sociálního státu. V rozporu s názvem knihy se ale pak v závěrečných kapitolách vyhýbá zhodnocení role supranacionálního aktéra, tj. EU, ve fungování sociálního státu.

Kromě poukazu na otevřenou metodu spolupráce jako dosud nevyzkoušený nástroj koordinace sociálních politik se nevěnuje ani podnětné otázce, zda existuje tendence ke konvergenci v rámci evropských sociálních systémů, ať už v důsledku iniciativy EU, nebo samovolně. Na druhé straně nezmiňuje narůstající pravomoci subnacionálních akterů, tj. radnic, regionálních samospráv aj.

I přes tyto výtky je však nutné považovat knihu The Welfare State in the European Union. Economic and Social Pespectives za nezbytnou pomůcku při studiu evropských systémů sociálního zabezpečení, rizik, která jim hrozí, a nejpravděpodobnějším scénářům jejich budoucí transformace.

Pierre Pestieau: The Welfare State in the European Union. Economic and Social Perspectives, 169 stran, Oxford University Press, 2006

Pro Euroskop napsal Štěpán Černý, evropská studia FSV UK