Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Příběh pamětnice přeživší holocaust Evy Benešové si vyslechli žáci Základní školy Lom

Eurocentrum Ústí nad Labem ve spolupráci s občanským sdružením Zapomenutí a Židovským muzeem v Praze uskutečnilo v Ústeckém kraji již několikátý seminář k výstavě projektu Zmizelí sousedé, která putuje po místních základních a středních školách. Pro žáky Základní školy Lom však bylo seznámení s tímto projektem o to zajímavější, neboť je v úterý 26. května navštívila pamětnice Eva Benešová, které se podařilo, především díky odvaze jejích rodičů, holocaust přežít.

Eva Benešová se narodila do pražské židovské rodiny v roce 1940, tedy po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava okupovaného nacistickým Německem. První předvolání do transportu přišlo v únoru 1942. Pravděpodobně díky tomu, že mamince Evy se v té době narodilo druhé dítě, tentokráte syn, získali odklad. Další předvolání však přišlo už v říjnu téhož roku...

Naši byli rozhodnutí nenastoupit, v žádném případě. Kdysi jsem se maminky ptala, jak to, že nenosila hvězdu a jak to, že nastoupili a ona mi řekla, že nikdy žádný blbý rozhodnutí neposlouchala,“ vysvětlovala pamětnice rozhodnutí svých rodičů. Mezitím se rodina ocitla na ulici, až z toho tehdy dvouletá Eva onemocněla zápalem plic. Pomoc rodina nalezla u domovnice židovského domu v Praze, která jim po nějakou dobu pomáhala schovávat se v již zapečetěných židovských bytech. Mezitím Evy otec hledal možnosti, jak se z protektorátu dostat do maďarského Lučence. Otci zajistila doklady jeho šestnáctiletá sestra u budapešťského právníka. Evy mamince zapůjčila doklady slovenská služka, která měla v úmyslu odjet na vánoce z protektorátu na Slovensko. Za úplatu však dívka svolila, že svůj odjezd pozdrží a sečká v bytě, kde se rodina schovávala, než jí doklady budou zaslány zpět. „K odjezdu mělo dojít na Silvestra, protože rodiče předpokládali, že v tu dobu budou Němci opilí a poleví v kontrolách.“

Na doklady této patnáctileté dívky tedy Evy maminka odjela vlakem z protektorátu ve strachu z prozrazení pravé identity. Otec se svými dětmi na zfalšované doklady cestoval do Maďarska samostatně. Sejít se měli na budapešťském vlakovém nádraží, neuvědomili si však, že jich zde je hned několik. Nakonec se rodina opět šťastně shledala. Zanedlouho však byli nuceni se od sebe zase odloučit. Nešťastnou náhodou musel otec rodiny nastoupit do tzv. munka tábora u Budapešti, kam byli Židé vojenského věku nasazováni na nebezpečné práce. Mezitím matka se svými dětmi odcestovala do Lučence k příbuzným. V roce 1943 však byla matka udána a společně s dětmi četníky odvlečena do lučeneckého ghetta. Továrnu munka táboru, ve které pracoval tatínek, nakonec zasáhla bomba, která všechny zabila, až na otce. Ten se vydal za rodinou do lučeneckého ghetta, ve kterém se již rozhodlo o transportu Židů do Osvětimi, který měl následovat za několik dní. „A tatínek přišel s jakýmsi papírem, jestli z toho munka táboru, to dnes nevíme, přišel coby host. Strávil tam jednu noc, úplně se sesypal, maminka ho povzbuzovala a ráno se domluvili a vykráčeli i s náma dvěma, jakože ... já nevím jako co! Zase to nemůžu popsat. Zkrátka jsme vykráčeli z toho ghetta. (...) Ještě tu noc jsme se dostali s pomocí nějakých převaděčů přes hranici do Slovenska.“

Ve fašistickém Slovenském státě, který dobrovolně transportoval Židy do vyhlazovacích táborů, se otci náhodou podařilo získat novou legitimaci: "Strejdova žena pracovala na úřadě jako uklízečka, ukradla tam prázdný formuláře, nevím jaký. Potom tatínek šel do rybářského spolku, řekl, že ztratil rybářskou legitimaci, nechal se přezkoušet, tak mu vydali náhradní, na jméno Kováč. To vymyslel, protože na Slovensku je to velmi časté jméno. Potom s tou rybářskou legitimací šel za starostou, řekl, že je evakuant a že ztratil doklady, a tak mu dali nové.

Díky loajalitě k nacistickému Německu nebylo Slovensko až do slovenského národního povstání v roce 1944 obsazeno německými vojáky. Po poražení povstalců se rozpoutal tuhý partyzánský boj, který trval až do konce druhé světové války. Rodiče se na Slovensku zapojovali do místních aktivit proti nejdříve fašistické hlinkovské moci a poté i proti Němcům. I přes nasazení u partyzánů, strastiplné cesty po Slovensku bez nejasného cíle, mráz, hlad a nemoci a další těhotenství Evy maminky nakonec její nejbližší rodina přežila.

Žáci Základní školy Lom byli životním příběhem Evy Benešové zasaženi. Závěr besedy byl proto věnován jejich dotazům. Jejich dojmy z proběhnuvší besedy budou v nejbližší době k dispozici zde. Smyslem těchto doprovodných seminářů k projektu Zmizelí sousedé je oživovat památku historických událostí v Evropě, zvyšovat povědomí žáků a studentů o společných dějinách, paměti a hodnotách Unie.

Fotogalerie