Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Co přinese ČR přistoupení k tzv. fiskálnímu paktu?

09.06.2014

Shrnutí semináře Eurocentra Praha.

V rámci jarního cyklu pravidelných seminářů uspořádalo Eurocentrum Praha ve čtvrtek 5. června 2014 seminář s názvem: „Co přinese České republice přistoupení k tzv. fiskálnímu paktu?“ Současná vláda schválila přistoupení České republiky k tzv. fiskálnímu paktu 24. března letošního roku. Fiskální pakt, neboli plným názvem Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii, byl podepsán 25 členskými státy Evropské unie na zasedání Evropské rady, které se konalo 2. března 2012. Pakt tehdy odmítla podepsat pouze Velká Británie a Česká republika pod vedením vlády Petra Nečase. Účelem fiskálního paktu je zajistit, aby členské státy dodržovaly přísnější rozpočtovou kázeň, vzájemně koordinovaly své hospodářské politiky a celkově, aby se zlepšila správa eurozóny. Diskuse o konkrétním přínosu fiskálního paktu pro Českou republiku se zúčastnil Tomáš Pavelka z Vysoké školy ekonomické v Praze, Aleš Chmelař ze Sekce pro evropské záležitosti Úřadu vlády ČR, dále manažer EU office České spořitelny, Jan Jedlička, a konečně Marek Hudema z Hospodářských novin.

 

Nic nového pod sluncem?

 

V úvodu semináře poskytl Tomáš Pavelka stručný přehled toho, co předcházelo tzv. fiskálnímu paktu. Prvním výrazem snahy Evropské unie zajistit rozpočtovou disciplínu členských států a koordinovat jejich hospodářskou politiku byl Pakt o stabilitě a růstu, který byl přijat v roce 1997. Pakt byl přijat v souvislosti se zavedením jednotné měny euro a měl zajistit, že státy, které euro přijmou, budou dodržovat rozpočtovou disciplínu. V této souvislosti byly v Paktu definovány mechanismy preventivní a sankční. Byla stanovena podmínka dodržovat schodek veřejných rozpočtů pod 3 % HDP a veřejné zadlužení pod 60 % HDP. V roce 2005 došlo nicméně k revizi Paktu a „změkčení“ pravidel poté, co Německu a Francii hrozila penalizace kvůli nadměrnému deficitu. V roce 2011 byla představena reforma Paktu stability a růstu, tzv. six-pack. Jedná se o soubor pěti nařízení a jedné směrnice, který posiluje preventivní a sankční mechanismus Paktu a zároveň zavádí opatření k prevenci a nápravě makroekonomické nerovnováhy. Ve stejném roce pak Evropská komise navrhla ještě další dvě nařízení, tzv. two-pack vztahující se pouze na členské státy eurozóny, která zavádí dodatečnou koordinaci a dohled nad sestavováním rozpočtu. Obě nařízení posléze vstoupila v platnost v květnu 2013. Postavení výše zmiňovaného fiskálního paktu je takové, že platí souběžně s tzv. six-packem. Fiskální pakt je rozdělen na šest hlav, přičemž nejzásadnější je hlava III (rozpočtový pakt), hlava IV (koordinace hospodářských politik a konvergence) a hlava V (správa eurozóny). Jakmile Parlament schválí přistoupení České republiky k fiskálnímu paktu, automaticky se na naši zemi jakožto nečlena eurozóny bude vztahovat pouze hlava V. „Existuje zde však možnost oznámit dobrovolnou aplikaci hlav III a IV,“ podotkl Tomáš Pavelka. K tomuto kroku se Česká republika zatím neodhodlala.

 

Češi budou opět sedět u jednacího stolu

 

Hlavu IV fiskálního paktu blíže rozebral Aleš Chmelař. Na několika příkladech ilustroval nutnost koordinovat hospodářské politiky jednotlivých členských států EU. Mezi členskými státy panuje vysoká míra propojenosti, tudíž opatření jednoho státu má nevyhnutelný dopad na stát druhý. „Například pokud mezi sebou dva členské státy obchodují a jeden z nich zavede opatření k posílení své konkurenceschopnosti, pak to automaticky způsobí oslabení onoho druhého státu, což ve výsledku není prospěšné pro Evropskou unii jako celek,“ vysvětlil Aleš Chmelař. Fiskální pakt nezavedl koordinační nástroje jako první, ty byly zahrnuty již v six-packu a two-packu. Nicméně to, že fiskální pakt má dimenzi fiskální a zároveň koordinační, je významné zejména pro nečlenské státy eurozóny, neboť přistoupením k paktu mají možnost účastnit se všech relevantních jednání.

 

Podnikatelé jsou pro, chtějí zdravé veřejné finance

 

Jan Jedlička z České spořitelny představil pohled české podnikatelské sféry na přistoupení ČR k tzv. fiskálnímu paktu. Vzhledem k tomu, že Česká republika je výrazně exportně zaměřená a po vstupu země do EU došlo k výraznému nárůstu objemu vývozu, čeští podnikatelé tento krok vnímají kladně. Český byznys tak chce být součástí hlavního proudu Evropské unie. Avšak bylo by vhodné, pokud by Česká republika následovala příkladu zemí jako Rumunsko či Dánsko, které se rozhodly aplikovat všechny části fiskálního paktu, včetně hlavy III vztahující se k fiskální disciplíně. Zajištění zdravých veřejných financí je pro podnikatelskou sféru klíčové.  Na závěr Marek Hudema zhodnotil zpožděné připojení České republiky k fiskálnímu paktu. Připomněl některé důvody, které vedly k tomu, že se předchozí vláda odmítla připojit k fiskálnímu paktu. Jednalo se mimo jiné o důvody věcné, například otázka výpočtu strukturálního deficitu či skutečnost, že daný pakt stojí mimo právní rámec EU, ale využívá unijní instituce. „Přistoupení k fiskálnímu paktu nemá v současné době příliš zásadní význam a jedná se spíše o politické gesto,“ dodal Marek Hudema.

 

Všichni řečníci se shodli na tom, že ačkoliv lze rozhodnutí české vlády přistoupit k fiskálnímu paktu hodnotit veskrze kladně, mnohem větší význam by mělo, pokud by se Česká republika rozhodla rovněž výslovně aplikovat hlavy III a IV.

Autor: Eurocentrum Praha