Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Máme se bát vzestupu politického extremismu v Evropě?

07.12.2015

Shrnutí semináře Eurocentra Praha.

Ve čtvrtek 26. listopadu 2015 uspořádalo Eurocentrum Praha seminář, který se zabýval tématem vzestupu krajně pravicových stran na politických scénách evropských zemí na pozadí nedávných teroristických útoků v Paříži a probíhající migrační krize. Mezi panelisty vystoupili Jan Charvát z Institutu politologických studií FSV UK, Miloš Dlouhýz Fakulty mezinárodních vztahů VŠE v Praze a Jan Němec ze stejné fakulty VŠE v Praze.

Současná krajní pravice nabývá zpravidla tří podob: pravicového populismu, neofašismu a neonacismu. Posledních deset let se pravice formuje vlivem nových trendů. Dochází zejména k úpadku tradiční krajní pravice (neonacismu), která je nahrazována tzv. Novou pravicí. Pro tento směr je typický euroskepticismus a antiislamismus.

Mezi sílící strany lze zařadit například francouzskou Národní frontu, německé hnutí Pegida, britský UKIP, holandskou PVV, německou AfD, maďarský JOBBIK nebo řecký Zlatý úsvit. Krajní pravice ovšem není napříč evropskými zeměmi jednotná. Mezi stranami panují napjaté vztahy a výsledkem je neochota vzájemně spolupracovat.

Společně proti EU! Ale jak?

Euroskepticismus vychází v Evropské unii z představy, že národní stát se ocitá v ohrožení. Společnosti mají obavy z imigrace a ze ztráty možnosti rozhodovat samy za sebe. Přičemž právě odpor k migraci a k EU jsou dva prvky, které pravicová hnutí napříč zeměmi spojují. Spornou otázkou však zůstává, jak se stávající Evropskou unií naložit. „Zde se již přístupy pravice k euroskepticismu rozdělují na měkké či tvrdé. Máme EU zachovat? Asi ano, ale určitě ne v současné podobě. Nebo budeme usilovat o její naprosté rozpuštění?“ ilustroval současnou situaci Jan Charvát.

Mění se strategie, ideologie zůstává

„Krajní pravice mění pouze strategii a taktiku, ale své původní ideologii zůstává věrná,“ otevřel svůj příspěvek Miloš Dlouhý. V současnosti se tyto strany věnují tzv. „politice odďábelšťování“, kdy se snaží oprostit od své neblahé pověsti násilníků a radikálů a snaží se cílit na nové skupiny voličů z řad obyčejných lidí. Tvrzení, že fašismus je záležitostí jen vyloučených skupin společnosti, již neplatí. Dnes nachází sympatizanty zejména mezi studenty vysokých škol. Zástupci strany CasaPound Italia to odůvodňují tím, že vzdělaní studenti jsou schopni jejich ideologii mnohem lépe pochopit. Zároveň se mění i forma demonstrací, které jsou mnohem sofistikovanější.

Francouzská Národní fronta pod vedením Marine Le Pen také opouští velmi radikální křídlo pravicové politiky a snaží se prosadit jako středopravicová. Na druhou stranu však v pozadí nadále spolupracuje a udržuje kontakty s hnutími, které založili bývalí členové Národní fronty. „Ze strany Národní fronty se jedná jen o jakési divadlo pro média,“ vysvětlil Miloš Dlouhý.

Nejen krajní pravice

Velmi častým jevem u stran krajní pravice je obdiv k Rusku. „Z pohledu Západu má Rusko fascinující charakter. Je vnímáno jako poslední bašta konzervativních hodnot v Evropě, zatímco Západ je dekadentní,“ vysvětlil Miloš Dlouhý. Rusko je podle něj poslední Řím, který ještě nepadl. Tomu dnes vládne Vladimír Putin, charismatický, autoritářský vůdce, který do jisté míry zajišťuje chod tradičního, konzervativního a pravoslavného státu.

Politický extremismus nezasahuje jen pravicové strany. Především v Portugalsku a Španělsku stoupá popularita krajně levicových stran, které cílí na mladé voliče stižené vysokou mírou nezaměstnanosti. „Tito lidé nebudou volit ve volbách fiskálně odpovědnou vládu,“ vysvětlil situaci na jihu Evropy Jan Němec. V Portugalsku se po volbách levice sjednotila a vznikla menšinová socialistická vláda s podporou komunistů, což bude mít zajisté dopad na vztahy s Bruselem. Situace v Portugalsku je navíc velmi pozorně sledována ve Španělsku. Očekává se totiž, že i po španělských volbách dojde k narušení tradičního bipartismu a vzestupu krajní levice.

Autor: Eurocentrum Praha