Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

EU jako globální velmoc - reálný cíl, nebo mission impossible?

23.02.2016

Shrnutí semináře Eurocentra Praha.

Ve čtvrtek 18. února 2016 uspořádalo Eurocentrum Praha seminář, který se zabýval dalším z témat Národního konventu o EU. Tentokrát účastníci diskutovali o tom, zda se EU může stát globální velmocí. Mezi panelisty vystoupili Ivan Gabal, předseda Podvýboru pro obrannou a bezpečnostní politiku a strategické koncepce PSP ČR, Jiří Schneider, bývalý 1. náměstek ministra zahraničních věcí a Tomáš Karásek, vedoucí Katedry bezpečnostních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.

Hlavní rozdíl mezi starším textem – Evropskou bezpečnostní strategií – a nově vznikající Globální strategií EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku je v tom, že zatímco starší dokument reagoval na identifikované bezpečnostní hrozby, nejnovější iniciativa chce být proaktivní, definovat a prosazovat společné hodnoty. Tato ambice má své světlé, ale i stinné stránky. Světlou stránkou je širší formulace strategie, což eliminuje střet zájmů jednotlivých členských zemí. Stinnou stránkou může být přeceňování vlastních schopností ze strany Unie.

 

Unie nemůže být Supermanem

 

V dnešní době musí Evropská unie čelit několika krizím a výzvám. Jedná se o vztahy s Ruskem, blízkovýchodní krizi a s tím spojenou migrační krizi nebo mezinárodní terorismus. To zpochybňuje starší představy o prostoru stability, kterou bude EU nejen udržovat, ale bude ji navíc schopna vyvážet. „Evropská unie dokonce prozatím zastavila další rozšiřování,“ upozornil Jiří Schneider s tím, že se vidina členství v EU byla silnou motivací pro ostatní evropské země, která výrazně formovala jejich chování v mezinárodních vztazích.

 

Řada dalších problémů se nachází uvnitř Evropské unie – krize v Eurozóně, riziko tzv. Grexitu, vystoupení Velké Británie nebo další dezintegrace. Podle Jiřího Schneidera je důležitá především vnitřní koherence a dodržování vlastních pravidel. Jedině tak lze podle něj získat navenek důvěryhodnost, že jsme schopni budovat a bránit vlastní prostor. „EU nemůže být Supermanem, ale měla by být schopna zvládat šoky z okolního světa,“ doplnil Schneider.

 

Mercedes v garáži

 

Současné krize odhalily podle Ivana Gabala několik problémů, které bychom bez nich neviděli. Evropa se podle něj dostává nohama na zem. V České republice pak současné bezpečnostní krize nastolily otázku spoluzodpovědnosti za Evropu a otázku české geopolitické identity. „Češi neumějí v pojmech Evropské unie přemýšlet a pracovat,“ poznamenal Gabal. Příliš se podle něj uvažuje o tom, co můžeme získat, než abychom přemýšleli o tom, čím můžeme přispět ke společné věci.

 

Pro Evropskou unii znamená současná debata o globální strategii mimo jiné také poznání, že není možné ignorovat vnitrostátní situaci v tzv. třetích zemích, i když navenek nejsou pro EU (aspoň na první pohled) nijak nebezpečné. Nejde přitom pouze o odmítání diktátorských režimů. „Tunisko je fungující stát, který úspěšně prošel revolucí Arabského jara, ale zároveň je to stát, který má nejvyšší podíl svých občanů v řadách tzv. Islámského státu,“ upozornil Gabal.

 

Současné nastavení Společné zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie neumožňuje rychlé a věcné rozhodování. Většina rozhodnutí jsou učiněna pozdě a výsledky mívají úřednický charakter, místo věcných rozhodnutí. Jako příklad uvádí Ivan Gabal tzv. Evropská bojová uskupení (angl. battlegroups). „Investují se do nich značné prostředky, ale jedná se o takový mercedes zaparkovaný v garáži, který asi nikdy nevyjede,“ poznamenal Gabal. Důvodem je, že chybí politický mechanismus, který rozhodne o využití Evropské bojové skupiny a určí jasné velení.

 

Evropo, nevzdávej to

 

Tomáše Karásek pochválil EU za dobrou analýzu současného stavu. Horší je to nicméně už se schopností Unie naplnit očekávání, která si  v globálním měřítku stanoví. „Je takovou tradicí Evropské unie, vzbudit očekávání a pak je nenaplnit,“ poznamenal Karásek. Navíc Unie podle něj dlouho odmítala vůbec používat v souvislosti se svou globální rolí pojem „velmoc“. Bylo to vnímáno jako příliš „reálpolitický“ termín. Nyní se však zdá, že by to naopak odpovídalo změněné realitě současného multipolárního světa.

 

Důvodem, proč není podle Karáska reálné, že se Unie stane globální velmocí, je především nedostatek politické vůle ze strany evropských politiků a s tím související absence mechanismů provádění konkrétních kroků v rovině zahraniční politiky. Navíc Unie čelí ekonomickým, demografickým a institucionálním problémům. „Evropská unie by měla přiznat, že globální velmocí nebude, a zahájit spořádaný ústup,“ uvedl Karásek. Toto stanovisko důrazně odmítl Jiří Schneider s tím, že toto nemůže být plán „A“ a že Unie se musí současným výzvám odhodlaně postavit a nic předem nevzdávat.

Video záznam semináře najdete tady.

Autor: Eurocentrum Praha