Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Máme se bát evropských populistů?

18.04.2017

Shrnutí semináře Eurocentra Praha.

Netradičně v úterý, 11. dubna 2017, se uskutečnil další seminář Eurocentra Praha. Tématem byl nárůst podpory populistických stran a hnutí řadě členských zemí Evropské unie. Jako řečníci se zúčastnili Mats Braun, vedoucí katedry International Relations and European Studies Metropolitní univerzity Praha, Martin Mejstřík z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a Ondřej Houska z Hospodářských novin, který dříve pracoval jako zpravodaj Českého rozhlasu v Bruselu.

Několik druhů populismu

Mats Braun definoval populismus jako způsob politiky, která si klade za cíl ochranu zájmů „obyčejných“ lidí, a rozděluje tedy společnost na „obyčejné lidi“ a „elity“. Populismus podle Brauna existuje pravicový i levicový, konzervativní i liberální. Pokud zůstane v rovině poukazování na problémy společnosti, které nedokázaly vyřešit tradiční politické strany a hnutí, tak podle docenta Brauna není nebezpečný. „Bát se musíme populismu, který popírá politický pluralismus,“ dodal Braun s tím, že pak představuje hrozbu demokracie. V souvislosti s úspěchem populistické rétoriky v době kolem referenda o vystoupení Velké Británie z Evropské unie uvedl Mats Braun, že se neobává tzv. dominového efektu na ostatní členské státy. „Podle mě Brexit spíš ukáže, jak je to složité, vystoupit z Unie a ostatní státy si to spíše rozmyslí,“ podotkl Braun.

Snad populismus nezklame

Martin Mejstřík připomněl, že v 60. letech 20. století nebyl populismus vnímán tak negativně jako dnes. „V zemích Latinské Ameriky se jednalo v té době o pozitivně vnímaný politický program namířený proti autoritářským režimům,“ vysvětlil s odkazem na Juana Peróna v Argentině. Podmínky pro současný rozvoj populismu v řadě evropských zemí nastaly podle Mejstříka kolem roku 2001, když se objevily nedostatky v hospodářské konjuktuře řady zemí západního světa a později se přidala ekonomická a migrační krize.

Co se týká vlivu populistických stran na ty tradiční, tak Mejstřík připomněl, že nizozemský populista Geert Wilders ovlivnil slovník pozdějšího vítěze parlamentních voleb Marka Rutteho. Ne ve všech případech ovšem etablovaným politikům sázka na populistickou rétoriku vyjde. V případě britského premiéra Davida Camerona přispěla sázka na populistickou kartu ke konci kariéry tohoto politika. Naopak v Řecku jsme svědky toho, jak se původně populistický vůdce hnutí Syriza stal v reakci na politickou realitu tradičním politikem, který dodržuje úsporný režim zahraničních věřitelů. Tato proměna skýtá však podle Mejstříka určité nebezpečí. „ Problémem je, co se stane, pokud populisté zklamou své voliče,“ upozornil Mejstřík s tím, že v takovém případě by se voliči mohli obrátit k antisystémovým stranám a hnutím odmítajícím demokratické zřízení.

Nazývat věci pravými jmény nestačí

Podle Ondřeje Housky poukazují populisté na problémy, které etablované strany dlouho opomíjely. „Říkají pravdu o problémech, o kterých ostatní mlčí,“ vysvětlil Houska. V současnosti se jedná podle něj především o zvětšující se rozdíly mezi chudými a bohatými v řadě zemí Evropy nebo i USA. Jedná se podle něj o důsledek globalizace, modernizace průmyslové výroby, ale vliv mají i aktuální problémy (jako např. migrační krize). „Populisté sice nazývají problémy pravými jmény, ale jejich navrhovaná řešení jsou špatná,“ podotkl Ondřej Houska s tím, že bez Evropské unie zmiňované problémy vyřešit nepůjde.