Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Rok 2015 ve znamení rozvojové spolupráce

30.01.2015

Rok 2015 vyhlásila Evropská unie Evropským rokem pro rozvoj. Jedná se o vůbec první evropský rok, který se zaměřuje na úlohu Evropy ve světě. Evropský rok je jedinečnou příležitostí, jak zdůraznit odhodlání Evropy vymýtit na světě chudobu a inspirovat Evropany k rozvojové spolupráci.

Rozvojová spolupráce Evropské unie pomáhá přibližně 150 zemím světa, od Afghánistánu až po Zimbabwe. Největší objem rozvojové pomoci se přitom zaměřuje na nejchudší části světa, přičemž více než jedna třetina jeho rozpočtu putuje do zemí Subsaharské Afriky.

Ne jen o rozvojové spolupráci, jsme hovořili s Mgr. Petrou Pejcharovou, studentkou studijního oboru Politologie se zaměřením na africká studia na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové. Kromě toho, že se věnuje Africe studijně, tento kontinent několikrát sama navštívila a dlouhodobě se věnuje dobrovolnictví v zahraničí. Jak se dívá na problém chudoby v Africe, rozvojovou spolupráci a jak pohlíží na okolní svět, poté co jako dobrovolnice pomáhala lidem postiženým havárií v Černobylu, si můžete přečíst v následujícím rozhovoru.

 

Problém chudoby v Africe je začarovaný kruh 

Jaký je Tvůj vztah k Africe? Proč ses rozhodla věnovat africkým studiím?

Africkým studiím jsem se začala věnovat ze zcela neafrického důvodu. Po ukončení bakalářského studia jsem věděla, že potřebuji zlepšit svoji znalost anglického jazyka, proto jsem začala hledat obor, kde by bylo možné vyjet na studijní pobyt do anglicky mluvící země. Narazila jsem na africká studia s možností studijní stáže na ghanské univerzitě.  

 

Afriku jsi sama několikrát navštívila. Kde všude jsi byla a co Ti pobyt na africkém kontinentu přinesl?

Afriku jsem navštívila celkem třikrát. Prvním a nejdelším pobytem byla půlroční studijní stáž v Ghaně. Vzápětí následovaly dvě dobrodružné cesty po Tanzánii, Zanzibaru a Etiopii.

Každá výprava do Afriky pro mne znamenala znovuobjevení hodnoty času. Ty jako Evropanka máš hodinky a já mám čas,“ zaznívalo jako nejčastější odůvodnění pozdního příchodu. Velkou inspirací je pro mě i v současnosti velmi prostý způsob života. Často jsem byla konfrontována s otázkami, které člověku nedávaly spát. Proč potřebuješ vlastnit několik domů, automobilů a spoustu technických vymožeností? Spočítej si, kolik času strávíš tím, abys toto všechno zvládla udržovat a vydělala dostatek peněz na provoz. Nedal by se tento čas využít i jiným způsobem? Necítíš se omezována a svazována vlastněním tolika věcí?   

 

V čem je život v Africe od toho evropského odlišný?

Dalo by se říct, že ve všem. Život v Africe má mnohem přirozenější řád, než na jaký jsme zvyklí u nás v Evropě. Není svazovaný regulemi EU, směrnicemi ani nařízeními a přesto funguje. Na druhou stranu, pokud bychom se zde chtěli domáhat spravedlnosti u nějaké autority, tak se můžeme se zlou potázat. 

Rozvojová pomoc je jako vztah mezi rodiči a dětmi

Rok 2015 je Evropským rokem pro rozvoj. Dostala jsi se při svém pobytu v Africe přímo do kontaktu s rozvojovou pomocí? Jaký máš na ni názor? Pomáhá tam, kde je skutečně potřeba?

S rozvojovou pomocí jsem se setkávala na každém kroku. Já osobně chápu rozvojovou pomoc jako vztah rodiče s dětmi. Rodič jde dětem příkladem díky svému chování. Zároveň jim ukazuje, jak je život pestrobarevný a co všechno se dá v životě dělat. Dává jim možnost si všechno vyzkoušet na vlastní kůži. Ale rozhodnutí, jakou cestou se dítě vydá, jak s nabytými zkušenostmi naloží, už je pouze na něm, jelikož je samostatná bytost, která umí nést následky svých činů. Rodič by své děti před těmito následky neměl ochraňovat. Pokud africké státy mají zájem poznat jiný pohled na fungování školství, zemědělství či zdravotnictví, tak jim ho ukažme. Naučme je, že existují i jiné metody a postupy, ale rozhodnutí, jak naloží s těmito informacemi, už nechme na nich.  

 

V čem dle Tebe tkví největší problém chudoby v Africe?

Afriku z médií známe jako kontinent zmítaný konflikty, válkami, nemocemi, přírodními katastrofami. Kde tyto konflikty a války vznikají? Demokratická republika Kongo, Súdán, delta Nigeru… – místa, která mají co nabídnout, ať už se jedná o ropu, drahé či vzácné kovy. A komu vyhovuje nepřehledná konfliktní situace? Nadnárodním společnostem, místním vládám či armádám, které nemusí dodržovat žádná pravidla v oblasti těžby či prodeje. Kdo potřebuje tyto nerostné suroviny pro pohodlnější život? Kdo následně posílá humanitární a rozvojovou pomoc do těchto zemí? Zdá se mi to nebo je to opravdu začarovaný kruh?

 

Uměla by sis představit žít v některé z afrických zemí?

Uměla. Člověk je tvor přizpůsobivý a zvykne si na ledacos. Kompletní změna prostředí přináší nové podněty, zkušenosti, díky kterým se na svět dokážeme dívat s větším nadhledem a úsměvem.

 

Ráda cestuješ a poznáváš nové prostředí. Byl to i ten důvod, proč ses rozhodla vyjet jako dobrovolnice do zahraničí? Jak ses k dobrovolnictví dostala?

K dobrovolnictví jsem se dostala na základě velmi pragmatických důvodů. Studovala jsem obor zaměřený na východní Evropu, učila se rusky a toužila zjistit, zda to, co se píše v knihách, odpovídá realitě. Když se Aničky naše ruštinářka zeptala, kde se naučila tak dobře rusky, bez mrknutí oka prohlásila: Byla jsem jako dobrovolnice stavět kostel v Rusku.“ A já věděla, že tohle je ono…

 

Jaké země jsi jako dobrovolnice navštívila a co bylo tvou náplní práce?

Na konci prvního semestru jsem už balila krosnu a vyrážela směr ukrajinský Charkiv na dětský tábor, kde jsem dělala vedoucí a učitelku angličtiny. Rok se sešel s rokem a já se najednou ocitla v Bělorusku v lesích u Minsku v zařízení pro handicapované klienty jako dobrovolnice, která pečuje o lidi postižené havárií v Černobylu… 

 

Podle Tvého vyprávění se nedá říci, že by se dobrovolnictví dalo považovat za odpočinkovou dovolenou. Co Ti dobrovolnictví přináší?

Bez dobrovolnictví bych se nikdy neprojela na dvojkole, nejedla měsíc v kuse pohanku a nepoznala spoustu usměvavých lidí s jejich příběhy. Pro mne je dobrovolnictví o poznávání světa z perspektivy, na kterou bych za normálních okolností „nedosáhla“ kvůli neodpovídajícímu vzdělání či zkušenostem.

 

Chceš na závěr něco dodat, či vzkázat ostatním?

Nebojte se a jděte svou cestou, stojí to za to!:)

 

Děkujeme za rozhovor.

Rozhovor Eurocentru Hradec Králové poskytla Mgr. Petra Pejcharová, studentka doktorského studia oboru Afrických studií na Univerzitě Hradec Králové.

 

Více informací k Evropskému roku rozvoje naleznete na https://europa.eu/eyd2015/cs