Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Literární soutěž "15 let spolu" zná své vítěze

Eurocentra vyhlásila u příležitosti 15. výročí členství ČR v EU literární soutěž pro studenty středních škol v ČR. Studenti se mohli od konce března do půlky května zapojit se svými esejemi, fejetony či úvahami na téma „Evropou za svým snem“ a „Strojem času: EU za dalších 15 let“. V pátek 14. června 2019 proběhlo na půdě Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje, jednoho z partnerů soutěže, slavnostní vyhlášení vítězů spojené s autorským čtením nejlepších příspěvků.

 

Z jednotlivých krajů Česka vybrala Eurocentra 10 nejlepších příspěvků, z nichž pětici vítězů svým bodovým hodnocením zvolila odborná porota (ve složení vedoucí PR Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje Martina Košanová, ředitelka Knihovny města Plzně Helena Šlesingerová a novinářka z Evropského centra pro svobodu tisku a médií Lucie Sýkorová). Tato pětice vyhrála třídenní návštěvu Bruselu spojenou s návštěvou Evropské komise a sídla Severoatlantické aliance (NATO) a další hodnotné odměny.

 

Níže si můžete přečíst pětici nejlepších příspěvků literární soutěže "15 let spolu".

1. místo: Noemi Ježková - Strojem času: EU za dalších 15 let - "Bytovka" (Jihočeský kraj)

Evropská unie je uskupení 28 států Evropy, jehož cílem je zajistit hospodářský a sociální pokrok. Pod vlajkou Unie momentálně žije víc než 500 miliónů obyvatel.

Představme si na chvíli Evropu jako jeden bytový dům a Evropskou unii jako sdružení vlastníků bytů (SVB). V tomto přirovnání každý stát představuje jeden byt. Vstoupením do SVB souhlasíte s odevzdáváním finančních prostředků využívaných ve prospěch společenství. V tom domě žiju i já, milovník piva, dobré zábavy a problémy mých sousedů mě až tak nezajímají.

V bytovém domě žije několik rodin, které se liší životním stylem, dispozicí a velikostí bytu. U Lefèvrů převládají poslední dobou konflikty. Častokrát se hádají, že to slyším i já v mojí garsonce. Müllerovi, nejpočetnější rodina, bydlí v jednom z největších bytů, a právě proto do sdružení odvádí nejtučnější částku. Jsou nejhlasitější, když se rozhoduje o investicích v našem domě.

Smithovi jsou bohatou, trochu pyšnou rodinou a řeší odchod ze sdružení. Nedávno si totiž rodiny z přízemí stěžovaly na chlad a náklady do zateplení domu budou znatelným zásahem do společného rozpočtu. Chtějí ale vyhodit své peníze za problémy, které se jich vůbec netýkají?

Jeden řeší horko od střechy, druhý vlhkost z ulice a třetí hlučnost sousedů. Každý vidí své problémy a málokdo se zajímá o potřeby domu jako takového. V EU je prakticky stejná situace. Jeden řeší migraci, druhý dotace pro zemědělce a třetí globální oteplování.

A jak vidím EU za 15 let? Horko, vlhkost a hluk tu budou pořád. Neznamená to však, že by bytový dům pozbyl své funkce, čímž je poskytovat potřebné zázemí. Není v silách EU uspokojit všechny. Stejné problémy, stejná adresa, jiný rok. Klíčem k lepší budoucnosti je budování dobrých sousedských vztahů.

 

2. místo: Hana Szlachtová - Strojem času: EU za dalších 15 let (Moravskoslezský kraj)

Již je to patnáct let, co Česká republika vstoupila do řad Evropské unie. Od počátků evropské integrace v padesátých letech se toho událo mnohé, ale v posledních patnácti letech jistě nabyly na rychlosti. Svět se pohybuje vpřed téměř „ozlomkrk“ a rozhodně to nevypadá, že by se v nejbližší době chystal zpomalit. Jsme na to však připraveni? Je na to Evropa připravena?

Před patnácti lety – vždyť to jsme ještě ani neměli dotykové mobily! Ano vážení, taková doba existovala, a ačkoliv si ji sami pamatujeme, často nám v obklopení elektroniky chytřejší, než my sami připadá daleko vzdálená. A tak si člověk musí říkat – jak to bude vypadat za dalších patnáct let?

Bude tady Evropa ještě vůbec? Unie v poslední době čelí značným výzvám – ať už je to brexit či narůstající počet a podpora radikálních a euroskeptických skupin. Jak se s tím vypořádáme? Nezůstane evropská civilizace pohřbena pod horami poplašných a falešných zpráv? Nedosáhne klimatická změna tak olbřímích rozměrů, že už s ní nedokážeme nic dělat? Je víc než jen pravděpodobné, že svět a Evropa se v příštích patnácti letech změní téměř k nepoznání – tak jaká změna to bude?

Bude to cesta spolupráce a udržitelného rozvoje, jak bychom si přáli? Nebo se evropská civilizace zničí sama, zevnitř, tak jako většina vyspělých civilizací, jež jí předcházela?

Ať už bude situace jakákoliv, je jasné, že nemůžeme jenom sedět a čekat. Pro lepší budoucnost je třeba tvrdě pracovat. Budoucnost leží na bedrech mladých, to však neznamená, že ostatní už mají práci za sebou. Mladším generacím je třeba poskytnout kvalitní vzdělání, informovat je a dobře je připravit na výzvy, jež je čekají. Jaké výzvy, to nikdo neví – víme však, že čelit jim můžeme jedině společně.

 

3. místo: Eva Svobodová - "Evropou za Francií" (Plzeňský kraj)

„Až budeš připravená, půjdeme dovnitř,“ zaševelí mi do ucha francouzský výchovný poradce. Připravená nebudu nikdy, ale jdeme dovnitř učebny matematiky. Moje první vyučovaní ve Franche-Comté, začátek ročního maratonu pobytu v zahraničí. Trochu vyjukaná si sednu a učitelka, která má obličej jako hroch, se mě zeptá, jestli mám grafickou kalkulačku. Nemám. První zádrhel, ale to ještě nevím, že mě z matematiky čekají slohy a natáčení videí o výpočtu objemu umyvadla.

Nad francouzským školním systémem mi padala brada opakovaně. „Jsem tady nová a neumím moc francouzsky,“ představím se učiteli fyziky-chemie. „V pořádku,“ odvětí mi lhostejně. Po chvilce dodám lámanou francouzštinou: „Jo a taky nemám grafickou kalkulačku.“ „Průšvih!“ zděsí se učitel a uteče ode mě ke katedře. První měsíc se tady cítím trochu jako vetřelec, špión z neznámé země Východu.

„Jsem z České republiky,“ představuji se spolužačce. „Myslíš z Československa,“ opravuje mě. „To už se rozdělilo.“ „To je nějak nedávno, ne? Tak to máte válku!“ odhaduje učeně Francouzka. „Je to víc jak 20 let a válku jsme žádnou neměli. Jsme v EU, projedeš Německo a jsi v Česku.“ „Takže to není tam, jak jsou problémy s homosexuály?“ diví se s otevřenou pusou. „To je Čečensko. A to je v Rusku…“ Podle „Frantíků“ žijeme na Sibiři, ale oni jsou pro nás jako vzdálení sousedi.

Večer jsem padala do postele vyčerpaná po dvanácti hodinách ve školní lavici, víkendy jsem prospala a proběhala za dvouletým bráškou, který uměl francouzsky skoro stejně slov jako já, a proto jsme si tak dobře rozuměli. Z Francie jsem si přivezla recepty, jídlo, ale hlavně zážitky, na které se nezapomíná a které mi nikdo nevezme stejně jako (francouzský) jazyk z pusy!

 

4. místo: Veronika Hanáčková - Evropou za svým snem (Zlínský kraj)

Cestování, poznávání nových lidí, objevení nové kultury, zjistit, co znamená pocit štěstí někde jinde, než právě v místě, kde žijeme. Kdo z nás nechtěl jako malý procestovat celý svět a poznat každičký kousek z toho ,,cizího světa”. Mým snem bylo poznat alespoň malý kousek něčeho tak velkého, vidět něco, co jen tak neuvidím, něco nevšedního. Když jsem se jako dítě na základní škole dozvěděla, že existují něco jako kontinenty a že kontinent, který obýváme nese jméno Evropa, dala jsem si za cíl vidět co nejvíc z ní.  Bylo to jako puzzle, úkolem bylo poskládat všechny dílky dohromady, to mé puzzle mělo 50 dílků, každý byl jinak velký, každý nesl jiný obrázek, jinou skutečnost.  Můj dětský sen držel v ruce mapu a kroužkoval Paříž, nevím, proč jsem od malička byla zaujatá právě tímhle městem a i celou Francií, ale měla něco víc, něco, co jsem v ostatních zemích nenašla, nějaké to plus, díky kterému jsem chtěla poznat každý kout této země.  Sen se splnil, můj dětský sen, moje tajné přání, nastal ten den D, kdy jsem měla poprvé spatřit to, o čem jsem si doposud nechala jen zdát, Paříž, vždyť jsem kvůli tomu ani nespala. Po vystoupení z autobusu mi spadla brada, wau, opravdu je to tady, tolik krásy, která nešla ani pouhým lidským okem zachytit, tolik krásy na jednom místě. Já bych se v ten okamžik popsala jako čistá radost, nic víc se ve mně totiž nedělo, byla jsem okouzlená každým stéblem trávy a každým slovem, které jsem zaslechla, dechberoucí. Jeden dílek z padesáti odekryt. 

 

5. místo: Ondřej Doležal - Evropou za svým snem (Pardubický kraj)

Každý z nás má své sny a své cíle. Bohužel, ne všechny se stanou skutečností. Spoustu z nich se ale podaří splnit, ať už díky nám, nebo někomu jinému. Můj sen plní Evropská unie de facto každým dnem. Plní ho tím, že můžu žít v České republice, takové, jak ji známe dnes. Bezpečné, prosperující, demokratické zemi, která si za svou dlouho cestou historií prošla spoustou temných momentů. Ale to je minulost. Dnes Česká republika prožívá jednu ze zlatých dob své existence. A i když možná nemáme největší území, co jsme kdy měli, ani již nepatříme k nejbohatším zemím světa, jako tomu bylo před druhou světovou válkou, stejně máme něco, co nikdy dřív. Jistotu zítřka, a nejen zítřka, ale i toho, že i za dalších patnáct let bude naše země stále stejně bezpečná, prosperující a demokratická. I když je to zásluhou nás všech, asi se shodneme, že největší podíl na tom má právě Evropská unie, která stejné jistoty, jež zajišťuje nám, zajišťuje i všude jinde po Evropě. A to mi na tom přijde asi ze všeho nejvíce fascinující, že i přes všechny spory a nesváry, které mezi lidmi na evropském kontinentu jsou, všichni nyní taháme za jeden provaz. Evropská unie spojuje nás všechny a sama stojí pevně v rozmanitosti. Oficiálně se jedná o politickou a ekonomickou unii, která si klade za cíl zlepšit spolupráci v Evropě. Ale já jsem pevně přesvědčen, že tento cíl se jí podařilo splnit už dávno, a nyní pomáhá plnit cíle nám všem.

Evropská unie, děkuji.