Vezmou nám roboti práci?


Petr Pospíšil, Euroskop, 21. 3. 2017

REPORTÁŽ – Eurocentrum Praha hostilo 17. března seminář, jehož náplní byla měnící se struktura trhu práce v důsledku postupujících procesů digitalizace, automatizace a robotizace. Na toto téma přišli diskutovat Michal Pazour z Technologického centra AV ČR, Aleš Chmelař, vedoucí ekonom Sekce pro evropské záležitosti Úřadu vlády ČR a Lukáš Kovanda, hlavní ekonom finanční skupiny Cyrrus.

Michal Pazour vystoupil s prezentací věnovanou fenoménu tzv. Průmyslu 4.0, nástupu nové fáze průmyslové revoluce, jejímž průvodním jevem bude stále větší digitalizace – přesun činností do virtuálního prostředí. Výrobní proces podstoupí významný přerod, fyzické výrobní systémy se transformují, z části budou digitalizovány a dojde k jejich většímu propojení. Jednotlivé výrobní jednotky se budou vyznačovat větší autonomií.

Výsledné produkty pak budou podle Pazoura vyráběny v závislosti na konkrétní poptávce (tzv. produce-to-order) a k jejich produkci dojde blíže k místu spotřeby. Po dokončení novodobé průmyslové revoluce bude v ekonomice větší prostor pro startupy či malé a střední podniky a zákazníci budou do určité míry spolutvůrci produktů, které poptávají. Dramaticky poklesne význam levné (manuální) pracovní síly jako konkurenční výhody.

Nejde jen o otázku technologického pokroku

Realizace čtvrté fáze průmyslové revoluce však podle Pazoura nezávisí jen na čistě technologických faktorech, nýbrž je podmíněna i dalšími, sociálně-ekonomickými aspekty. Těmito jsou dostatečná zralost společnosti, ekonomická výhodnost a společenská akceptace.

Trh práce zcela jistě projde novou dynamikou. Pazour očekává úbytek míst ve výrobě a nárůst v oblastech vývojářství a inženýrství. To, zda nárůst nových pracovních míst bude s to vyvážit úbytek starých, závisí na adaptabilitě společnosti a vzdělávacího systému. Ve vzdělávání vzroste důležitost budování pokročilých dovedností v oblasti informačních a výpočetních technologií. Stále větší roli bude hrát interdisciplinarita a propojování dovedností. V rámci humanitních resp. společenských oborů největší prioritu nabude komunikace, a to jak na ose člověk-stroj, tak komunikace mezilidská.

Řada pracovních pozic zanikne

Aleš Chmelař své vystoupení uvedl tím, že v odpovědi na otázku, zda nám práci – v její současné podobě – roboti vezmou, panuje shoda. Vezmou. Otázkou je, zda nám to bude vadit a jestli (případně kde) vzniknou nová pracovní místa. Chmelař odkázal na studii, podle které mohou být veškeré pracovní pozice do roku 2090 digitalizovatelné. Potřeba tradiční lidské práce poklesne, s ní ovšem rovněž zmizí i socializační role práce. Některé teorie, ač se k nim Chmelař staví skepticky, dokonce hovoří o tom, že v důsledku nové fáze průmyslové revoluce řada lidí zkrátka nebude muset pracovat a bude pobírat jakýsi nepodmíněný příjem. To však s sebou nese i nikoli nevýznamná sociální rizika.

Například v Japonsku se vyskytuje sociální skupina obyvatel označovaná japonským pojmem „hikikomori“. Lidé, kteří – živeni z prostředků svých rodičů – dobrovolně tráví celé dny ve společenské izolaci, v místnosti vyplněné několika monitory a digitálními zařízeními. Schopnost jejich opětovného začlenění do společnosti dosud nebyla potvrzena.

Podle Chmelaře je proces sice disruptivní, zároveň ovšem plynulý. Ke změně nedojde ze dne na den a bude čas se nové realitě přizpůsobit. Je však třeba o tomto problému už nyní hovořit, abychom čas, který máme, skutečně k této adaptaci využili.

Jaké schopnosti budou klíčové pro nově vznikající povolání?

Lukáš Kovanda ze skupiny Cyrrus s tvrzením, že nám stroje práci vezmou, nesouhlasil. Vznik nových pracovních pozic v jiných, souvisejících oborech podle něj bude dostatečný na to, aby nahradil činnosti, které již nebudou dále vyžadovat lidskou práci. Tento názor podporují i empirická data: země s nejvyšší mírou automatizace jsou zároveň zeměmi s nejnižší nezaměstnaností. Lidští pracovníci by se měli zaměřit především na rozvoj analytických schopností a tzv. sociálních dovedností. Studie OECD, organizace sdružující 35 ekonomicky nejvyspělejších států světa včetně ČR, vyvodila alarmující závěr: Česko a Slovensko jsou zeměmi, které jsou ze všech členských zemí OECD novou etapou průmyslové revoluce ohroženy nejvíc.

Proč? Jednak nedostatečnou pozorností věnovanou rozvoji sociálních dovedností během vzdělávacího procesu, jednak nepříliš kompetentním manažerským vedením. To je podle Kovandy způsobeno tím, že vedoucí manažerské pozice byly v devadesátých letech obsazeny generací tzv. Husákových dětí, které svoje posty příliš neuvolňují mladším, často vzdělanějším a jazykově vybavenějším generacím.

Všichni diskutující se shodli, že Česká republika musí začít problém postupující průmyslové revoluce aktivně řešit tak, aby se nevlídné předpoklady OECD nenaplnily a abychom skutečně byli schopni na sociálně-demografické i ekonomické důsledky pramenící z postupující digitalizace včasně a účinně reagovat.

Autor: Petr Pospíšil, Euroskop

Sdílet tento příspěvek