Petr Pospíšil, Euroskop, 18.6.2018
REPORTÁŽ – Co znamenají reformní návrhy francouzského prezidenta Emmanuela Macrona pro budoucnost evropské integrace? A do jaké míry se shodují s představami německé kancléřky Angely Merkelové? Tyto a jiné ožehavé otázky byly na programu semináře, který uspořádal Evropský dům ve čtvrtek 14. června 2018. Jako hosté vystoupili Vladimír Handl z Ústavu mezinárodních vztahů a Pavlína Koubská z francouzského ministerstva financí.
„Vztah mezi Francií a Německem byl pro rozvoj evropské integrace klíčový,“ nenechal nikoho na pochybách o důležitosti tématu Vladimír Handl. Spolupráce Francie a (dříve ještě Západního) Německa umožnila mírový rozvoj evropské spolupráce v duchu principů multilateralismu. Ve druhé polovině 20. století spolupráce mezi Francií a Bonnem představovala jednak cestu k jednotnější Evropě, jednak způsob, jak z kontinentálního pohledu kontrolovat moc Německa.
Oba státy v tandemu tradičně plnily různou roli: Německo představovalo ekonomicky vyspělejšího partnera, Francie byla silnější vojensky. Handl však dodal, že onen „motor“ vždy fungoval jen tak napůl; obě mocnosti hledaly kompromis často obtížně.
Macron otevírá palčivé otázky a dodal integraci novou energii
V poslední době se však možná karty začínají obracet. V několika významných situacích se podařilo shodu mezi Paříží a Berlínem nalézt, příkladem může být přístup k řešení rusko-ukrajinského konfliktu. Spolupráce je založena především na pragmatismu, přesto však Handl pokládá za realistickou vizi, že Macron s Merkelovou naleznou společnou řeč i v dalších kontroverzních tématech, jako je třeba řešení migrační krize. Macron totiž podle něj tyto palčivé otázky otevírá. Ve vztahu mezi hlavními evropskými kontinentálními mocnostmi nyní díky jeho nástupu zavládla nový dynamika a energie, což je dobře i s ohledem na předpokládaný klesající demografický podíl Evropanů na celosvětové populaci.
Pavlína Koubská na to navázala doslova z „první ruky“, Macron byl totiž jejím spolužákem z francouzské Ecole Nationale d´Administration (ENA). Současný francouzský prezident podle ní byl velice úspěšný student, v rámci studia též absolvoval výměnný pobyt v rámci programu Erasmus, což jistě posílilo jeho proevropskou orientaci. Macron ostatně jako velký podporovatel tohoto programu, umožňujícího výměny studentů mezi evropskými univerzitami, vystupuje i v současné pozici, kdy navrhl jeho rozšíření zahrnutím například učňovských škol.
Reformní návrhy se zmírnily, státy se mohou přidat později
Proevropská orientace Emmanuela Macrona byla znát i při jeho projevu na pařížské Sorbonně v září 2017, při kterém inicioval projekt občanských konzultací o Evropě, jež nyní probíhají v členských zemích Unie včetně České republiky.
Tématem, kterému diskutující věnovali velkou pozornost, byly návrhy prezidenta MAcrona na reformu institucionálního fungování Unie. Byť byl Macronův sorbonnský projev kritizován za určité opomíjení zájmů menších a středních zemí EU, podle Koubské je třeba ocenit, že vůbec tyto návrhy nastolil. Ostatně i Macron sám je prezentoval pouze jako „témata k diskuzi“. Od původních ambiciózních návrhů (například na zavedení postu ministra financí eurozóny apod.) se již upustilo, a tím se i snížilo riziko případné dezintegrace Unie na „jádro“ a „periferii“.
V současné době se jedná o institutech jako je evropský měnový fond, které mají podpořit udržitelnost a stabilitu Unie zejména z ekonomického hlediska, aniž by přitom vytvářely nepřekonatelné bariéry mezi zeměmi, které v integraci postupují různou rychlostí. „Důležité je, že integrace není uzavřená, členské státy mají možnost připojit se k novým reformním iniciativám postupně,“ podotkla Koubská.
Autor: Petr Pospíšil, Euroskop
