Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Daně v březnu 2011

Euroskop, 06.04.2011

EP opět podpořil zavedení daně z finančních transakcí, Komise navrhuje zavést CCCTB, Komise údajně chystá revizi směrnice o zdanění energetických produktů

EP opět podpořil zavedení daně z finančních transakcí

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru region. Zdanění finančního sektoru (KOM(2010)549)

Plénum EP 8. 3. 2011 poměrem 529:127:19 podpořilo zavedení daně z finančních transakcí v EU. Přijetím zprávy Anny Podimata „o inovativním financování na celosvětové a evropské úrovni" reagovalo na sdělení Komise k otázce zdanění finančního sektoru, jež bylo uveřejněno v říjnu 2010.

Pozadí

Komise problematiku tzv. bankovní daně (podle MMF „daně z finančních aktivit") poprvé otevřela v květnu 2010 uveřejněním sdělení s cílem neopakovat situaci let 2008-2010, kdy byly z veřejných prostředků saturovány banky, jež nebyly schopny si zajistit vlastní hospodaření. Proto by měly mj. vzniknout národní fondy, oddělené od státních rozpočtů, do nichž by přispívaly samy banky (striktně vzato ale nejsou úvahy o „fondech pro řešení problémů bank" totéž co úvahy o dani z finančních aktivit; více v příspěvku „Komise chce zatížit banky novou daní", Daně v květnu 2010). Členské státy danou myšlenku v červnu 2010 - s výjimkou ČR - podpořily (více v příspěvku „ČR odmítla novou bankovní daň", Daně v červnu 2010).

„Konkurenční" daň z finančních transakcí (tzv. Tobinova daň) byla předmětem debat především na jaře 2010. EP se za její zavedení postavil již tehdy.

Sdělení z října 2010 porovnalo variantu daně z finančních aktivit a daně z finančních transakcí a přiklonilo se spíše k první z nich (byť by to nejspíš znamenalo nižší výnos). Zavedení daně z finančních transakcí by podle Komise mělo smysl jedině tehdy, pokud by šlo o celosvětovou iniciativu (což je nepravděpodobné, protože proti jsou např. USA, Kanada či Austrálie).

Daň z finančních aktivit naopak může podle Komise uspokojivě fungovat i v rámci omezeného teritoria, tedy např. v EU (více v příspěvku „Komise řekla, jak si představuje zdanění finančního sektoru", Daně v říjnu 2010).

Finanční daně: dvě možnosti a jejich pro a proti

Daň z finančních aktivit („bankovní" daň ze zisku)

  • 5% zdanění zisku
  • příjmy ve výši 25 mld. € ročně (v případě celosvětového zavedení 75 mld. € ročně)
  • snazší zavedení
  • nižší riziko odmítnutí (ze strany dotčených společností)
  • riziko, že daň zatíží spotřebitele
  • obtížný výběr (různá účetní pravidla v jednotlivých členských státech)

Daň z finančních transakcí (daň z obratu)

  • 0,1% zdanění měnových transakcí a transakcí s cennými papíry a dluhopisy
  • příjmy ve výši 20 mld. € (v případě zahrnutí derivátů 150 mld. €) ročně (v případě celosvětového zavedení 60 mld. €, resp. 600 mld. € ročně)
  • komplikované zavedení
  • riziko odmítnutí (ze strany dotčených společností) a zvýšení jejich nákladů
  • nejasnost, koho daň zatíží (obchodníky, společnosti, zákazníky?)
  • právní překážky (volný pohyb kapitálu)

Zdroj: Issues Note. Financial Sector Taxation (nonpaper Komise); Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru region. Zdanění finančního sektoru (KOM(2010)549)

Klíčové body a stav projednávání

Plénum EP (zejm. socialisté za podpory odborů ETUC a navzdory argumentům Komise) podpořilo zavedení Tobinovy daně z finančních transakcí, jejíž výnos údajně může dosahovat až 200 mld. € ročně, pokud by byly všechny transakce zdaněny sazbou 0,05 % a daň se vztahovala i na deriváty.

Ideální by kvůli zamezení spekulací na finančních trzích bylo, byla-li by daň z finančních transakcí zavedena celosvětově. Pokud by se to ale nepodařilo, „vyzývá (EP, pozn. aut.) Komisi, aby se záměrem zjistit, zda by tato daň mohla být zavedena nejdříve na evropské úrovni, aniž by to mělo negativní dopad na evropskou konkurenceschopnost, co nejdříve vypracovala studii proveditelnosti při zohlednění nutnosti zajistit rovné podmínky na celosvětové úrovni a aby případně předložila konkrétní legislativní návrhy".

EP odmítá, že by zavedení daně z finančních transakcí mělo na EU a subjekty, které na jejím území působí, nějaký negativní vliv.

EP „zdůrazňuje (...), že odliv čistě spekulativních transakcí do jiných jurisdikcí by měl určité škodlivé důsledky, ale mohl by být také schopen přispívat k vyšší účinnosti trhu".

V doprovodné zprávě Evy Joly „o daních a rozvoji" se objevují i další ideje: EP např. „podporuje názor, že je nutné (...) zabránit některým nadnárodním společnostem v převádění svých zisků do zemí s výhodnějším zdaněním".

Krom toho „vyzývá EU, aby (...) posoudila možnost odebrání bankovní licence finančním institucím, které pracují s daňovými ráji".

Komise ve svém sdělení tvrdí, že „na finanční sektor v EU se nevztahuje DPH (...) daň by mohla zajistit, aby tento sektor nebyl v porovnání s jinými sektory zdaněn nedostatečně". EP tuto základní argumentaci, ač nakonec podpořil namísto daně z finančních aktivit daň z finančních transakcí, přijal.

Proti zavedení daně z finančních transakcí se krom Komise, ECB či organizace ACCA dlouhodobě staví např. Velká Británie a Švédsko (to ji dokonce v 80. letech 20. století nakrátko zavedlo). Obě země tvrdí, že EU by v důsledku přišla o svou pozici jednoho z důležitých světových finančních center. (I Komise konstatuje, že„zisky a odměny jsou méně mobilní než obchod", a proto se staví za daň z finančních aktivit, která by postihovala právě zisky a odměny.)

Jedinou zemí EU, která pozici EP podporuje, je Belgie.

Předpokládaný další vývoj

Sdělením Komise se bude v následujícím období (znovu) zabývat také platforma G20, jíž od ledna 2011 předsedá Francie. Ta plně podporuje pozici EP, tedy zavedení daně z finančních transakcí, což se mj. (poněkud neorganicky) projevilo i v závěrech summitu hlav států a vlád zemí eurozóny, jenž se uskutečnil 11. 3. 2011.

Komise by do léta 2011 měla mít připraveno hodnocení dopadu zavedení daně z finančních aktivit.

Odkazy

 

Komise navrhuje zavést CCCTB

Proposal for a Council Directive on a Common Consolidated Corporate Tax Base (CCCTB) (COM(2011)121)

Komise 16. 3. 2011 navrhla zavést v EU společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob (tzv. CCCTB).

Pozadí

Nová směrnice má podle tiskové zprávy, jíž Komise návrh doprovodila, „výrazně snížit administrativní zátěž, náklady na dosažení souladu s předpisy a právní nejistotu, jimž jsou podniky v EU v současné době vystaveny". Komise tvrdí, že pokud jde o jednotnost právního prostředí, měla by se EU přiblížit např. USA, Japonsku nebo Číně.

Přínosy nové směrnice by měly být v řádu miliard eur ročně: díky nižším nákladům na dosažení souladu s předpisy mají podniky v EU ušetřit 700 mil. €, díky samotné konsolidaci 1,3 mld. € a díky údajnému snazšímu působení v zahraničí (resp. díky tomu, že budou v rámci EU lákavější pro investory) další 1 mld. €. Norma má podle Komise cílit především na malé a střední podniky, jež by díky ní mohly ušetřit až 2/3 nákladů, které by jinak měly, pokud by CCCTB nevyužily (využije-li CCCTB 5 % malých a středních podniků, měly by sumárně uspořit až 1 mld. €).

Iniciativa odkazuje na celou řadu dříve uveřejněných politických dokumentů, např. na strategii Evropa 2020, na tzv. Akt o jednotném trhu (více v příspěvku „Komise tvrdí, že už ví, jak restartovat vnitřní trh", Vnitřní trh v říjnu 2010) či na tzv. pakt pro euro (resp. původní neformální a pro řadu členských zemí nepřijatelný německo-francouzský tzv. pakt pro konkurenceschopnost).

Klíčové body

CCCTB má podnikům (včetně poboček podniků ze třetích zemí) umožnit využít výhody jediného kontaktního místa pro podání daňového přiznání (to by mělo být v zemi, kde má podnik hlavní sídlo) a konsolidovat všechny zisky a ztráty, které jim vzniknou v rámci EU. Členské státy si mají i nadále zachovat právo stanovit si vlastní sazbu daně. CCCTB má být nepovinný, pokud se pro něj ale konkrétní podnik rozhodne, měl by podle návrhu v daném režimu zůstat min. 5 let.

Základ daně podniku by měl být rozdělen mezi ty členské státy, v nichž daný podnik provozuje činnost. Ve vzorci, který je součástí návrhu, se zohledňují 3 faktory: 1. aktiva (dlouhodobý hmotný majetek plus náklady na výzkum a vývoj, marketing a reklamu v 6 letech před vstupem podniku do CCCTB); 2. pracovní síla (50 % mzdových nákladů a 50 % počtu zaměstnanců); 3. prodej (kam bylo odesláno zboží, kde byla vykonána služba). Komise tvrdí, že účelové změny uvedených parametrů ze strany podniků by měly být zakázány. Po přerozdělení základu daně by si měly členské státy moci zdanit svůj podíl vlastní sazbou. Odpisy v rámci CCCTB by měly činit 25 % za období 4 let.

Stav projednávání

Navzdory uvedeným výhodám nemá návrh (resp. jeho idea, která se v EU objevuje již od roku 2001) ani bezvýhradnou podporu firem (např. BusinessEurope; podle Komise ale firmy CCCTB podporují z 80 %), ani - a to zvláště - členských států.

Podle některých názorů by mohl CCCTB zprvu fungovat pouze v rámci eurozóny, popř. (jak poznamenal sám odpovědný komisař Algirdas Šemeta) na bázi tzv. posílené spolupráce těch členských států, které by o CCCTB projevily zájem. Obecně platí, že zejm. členské státy, které do EU vstoupily v letech 2004 a 2007 (např. ČR, Slovensko, ale i Velká Británie či Irsko), mají nižší korporátní daně, a jsou tedy méně ochotny k jakýmkoli změnám. Spatřují za nimi zpravidla snahu zemí s vyšším korporátním zdaněním (typicky Francie a Německo) oslabit ceněnou konkurenční výhodu zavedením „evropského řešení", které podle nich může přinést de facto umělou relokaci zaměstnanosti (i mimo EU, nejen v rámci ní) a/nebo snížení daňových příjmů. CCCTB bezvýhradně podpořili zatím pouze zelení v EP, kteří by jej rádi zavedli pro všechny podniky v EU povinně.

Komise otevřeně přiznává, že CCCTB v řadě zemí rozšíří základ daně z příjmů právnických osob. Na druhou stranu ale tvrdí, že členské státy by si měly zachovat možnost stanovit k CCCTB odlišnou sazbu než k nekonsolidovanému základu daně, aby pro oba režimy zachovaly srovnatelné efektivní zdanění.

Pozice ČR

ČR sjednocení daňového základu dlouhodobě odmítá.

Předpokládaný další vývoj

návrhu se v následujícím období začne jednat v Radě a EP. První z institucí bude rozhodovat jednomyslně, druhá bude konzultována.

Odkazy

 

Komise údajně chystá revizi směrnice o zdanění energetických produktů

Komise 4. 3. 2011 uzavřela interní debatu o potenciální revizi směrnice o zdanění energetických produktů a elektřiny. Návrh by měl být údajně představen 13. 4. 2011.

Pozadí

Otázka změny směrnice č. 2003/96 je předmětem debat v Komisi (a neformálně i mezi členskými státy) již od roku 2009. Revize by obecně měla sladit danou normu s cíli EU na snižování emisí skleníkových plynů vně rámec systému obchodování s emisními povolenkami, jenž je definován zejm. směrnicí č. 2003/87 a směrnicí č. 2009/29, a s cíli na zvýšení podílu využívání energie z obnovitelných zdrojů (podle směrnice č. 2009/28).

Klíčové body

Nová norma by měla zvýšit minimální sazby zdanění energetických produktů a elektřiny. Současně by se měla i rozšířit škála energetických produktů, na něž by se měla revidovaná směrnice vztahovat.

Zdanění energetických produktů a elektřiny by mělo mít 2 složky: zdanění emisí CO2 a zdanění spotřeby. První složka by měla činit paušálních 20 € za tunu CO2, výše druhé by měla být závislá na typu paliva, např. 0,15 € za GJ motorových nebo topných paliv, 9,6 € za GJ benzínu, 8,2 € za GJ plynového oleje, 8,6 € za GJ petroleje a 1,5 € za GJ zkapalněného ropného plynu (LPG) a zemního plynu. Uvedené sazby u zdanění spotřeby by se měly sjednotit 1. 1. 2018, a to na 9,6 € za GJ.

Obecně by zdanění energetických produktů a elektřiny nemělo být diskriminační vůči různým energetickým zdrojům. Toho by mělo být dosaženo zdaněním energetického obsahu konkrétního paliva, ne zdaněním jeho objemu.

Jedinou obecnou odchylkou od uvedeného pravidla by mělo být nulové zdanění emisí CO2 z biomasy. Na druhou stranu se ale údajně počítá i s úlevami na daních z emisí CO2 v těch případech, kdy by zdanění mohlo mít dopad na relokaci podnikání mimo EU.

Revizí čl. 18 směrnice č. 2003/96 by měly některé členské státy získat (teritoriální) výjimky.

Ve Španělsku a Francii by např. jednotlivé regiony mohly zdanění spotřeby navýšit až o 15 % oproti stanovenému národnímu/unijnímu standardu. Portugalské Azory a Madeira by naopak mohl provést snížení (kvůli snížení nákladů na dopravu po ostrovech). Řecko by si zase mělo moci snížit zdanění spotřeby plynového oleje a benzínu o 0,6 € za GJ, protože obého se v zemi masivně využívá coby paliva.

9 států včetně ČR (Bulharsko, Rumunsko, ČR, Maďarsko, Polsko, Slovensko, Estonsko, Litva a Lotyšsko) by mělo získat oprávnění zavést zdanění emisí CO2 až s 8letým odkladem (namísto 1. 1. 2013 až od 1. 1. 2021).

Naopak by mělo skončit dosavadní daňové zvýhodnění LPG a zemního plynu využívaných jako paliv.

Důvodem je podle Komise to, že se mezitím rozvinul trh s biopalivy a ty jsou s to LPG a zemní plyn nahradit. Výjimka je tak nadbytečná a měla by postupně (mezi lety 2018-2023) skončit. Obdobný proces by se měl dotknout také veškerých výjimek ze zdanění spotřeby energetických produktů a elektřiny v zemědělství a lesnictví.

Předpokládaný další vývoj

Pokud Komise návrh 13. 4. 2011 skutečně uveřejní, Rada, která o něm musí i podle Lisabonské smlouvy rozhodovat jednomyslně za konzultace EP, by o něm mohla poprvé jednat ještě za maďarského předsednictví v červnu 2011.

Pokud by Komise návrh představila později, zahájení jednání by bylo na polském předsednictví a patrně by se nestihl termín implementace nové směrnice do 31. 12. 2012, aby se mohla uplatnit od 1. 1. 2013. O vývoji budeme informovat v dalších monitorinzích.

Odkazy

Další články v rubrice

Daně v únoru 2020

Euroskop, 06.03.2020

Daně v listopadu 2019

Euroskop, 10.12.2019

Daně v květnu 2019

Euroskop, 10.06.2019

Daně v lednu 2019

Euroskop, 08.02.2019

Daně v listopadu 2018

Euroskop, 10.12.2018