Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Daně v únoru 2013

Euroskop, 05.03.2013

Komise předložila návrh na zavedení daně z finančních transakcí v režimu posílené spolupráce

Komise předložila návrh na zavedení daně z finančních transakcí v režimu posílené spolupráce

Proposal for a Council Directive implementing enhanced cooperation in the area of financial transaction tax (COM(2013)71)

Komise 14. 2. 2013 předložila očekávaný návrh na zavedení daně z finančních transakcí v režimu posílené spolupráce, z velké části meritorně založený na původním návrhu pro celou EU, jenž byl předložen v září 2011 (více v příspěvku „Komise předložila návrh na zavedení daně z finančních transakcí“, Daně v září 2011).

Pozadí

O problematice potenciálního zavedení daně z finančních transakcí (která by se, jak již v roce 1971 navrhoval ekonom a držitel Nobelovy ceny za ekonomii James Tobin, vztahovala na separátní přeshraniční operace) a/nebo zavedení bankovní daně (která by se vztahovala na finanční instituce jako takové) se na úrovni EU intenzivně diskutuje již více než 3 roky (více v příspěvku „EP opět podpořil zavedení daně z finančních transakcí“, Daně v březnu 2011, a níže).

Finanční daně: dvě možnosti a jejich pro a proti

1. Daň z finančních aktivit („bankovní“ daň ze zisku)

  • snazší zavedení
  • nižší riziko odmítnutí (ze strany dotčených společností)
  • riziko, že daň zatíží spotřebitele
  • obtížný výběr (různá účetní pravidla v jednotlivých členských státech)

2. Daň z finančních transakcí (daň z obratu)

  • komplikované zavedení
  • riziko odmítnutí (ze strany dotčených společností) a zvýšení jejich nákladů
  • nejasnost, koho daň zatíží (obchodníky, společnosti, zákazníky?)
  • právní překážky (volný pohyb kapitálu)

Zdroj: Issues Note. Financial Sector Taxation (nonpaper Komise); Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru region. Zdanění finančního sektoru (KOM(2010)549)

V září 2010 Komise učinila konečné rozhodnutí: předložila návrh na zavedení daně z finančních transakcí (v jejím úsilí ji několikrát výrazně podpořil jak EP, tak údajně i 65 % občanů členských států EU (viz výsledky průzkumu Eurobarometer 75). Daný návrh ovšem nezískal mezi členskými státy potřebnou jednomyslnou podporu, a proto 11 členských států reprezentujících údajně 2/3 HDP EU (Belgie, Estonsko, Francie, Itálie, Německo, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko) v říjnu 2012 deklarovalo, že chtějí zavést daň z finančních transakcí ve formě tzv. posílené spolupráce, jak to umožňuje čl. 20 Smlouvy o EU revidované Lisabonskou smlouvou a čl. 326–334 Smlouvy o fungování EU.

Komise uvedeným státům vyšla vstříc ještě daný měsíc: předložila formální návrh na zahájení posílené spolupráce. EP jej podpořil v prosinci 2012, Rada jako celek (za abstence ČR, Lucemburka, Malty a Velké Británie) v lednu 2013.

Předložený návrh by měl, zjednodušeně řečeno, naplnit schválenou posílenou spolupráci konkrétním obsahem.

Stále je přitom vhodné připomínat, co Komise prohlásila, když předkládala původní legislativní návrh (zamýšlený pro zavedení daně z finančních transakcí v celé EU). Komise jeho předložení odůvodnila (1) tím, že finanční sektor by měl „spravedlivým dílem přispívat ke konsolidaci veřejných financí v členských státech, protože hrál roli při vzniku hospodářské krize“, (2) tím, že je tento sektor „ve srovnání s jinými v současné době daněn nedostatečně“ (nevztahuje se na něj DPH, a tak údajně „ušetří“ až 18 mld. € ročně), a (3) poněkud nelogickým argumentem, že „koordinovaný rámec na úrovni EU napomůže posílení jednotného trhu EU“ (údajně zabrání daňovým únikům, zamezí dvojímu zdanění a omezí riziko narušení hospodářské soutěže), protože „v současné době má daň z finančních transakcí zavedenu v nějaké formě (jen, pozn. aut.) 10 členských států“ (Belgie, Kypr, Francie, Finsko, Řecko, Irsko, Itálie, Rumunsko, Polsko a Velká Británie).

Nadto Komise počítala s tím, že „daň z finančních transakcí na úrovni EU posílí pozici EU při podpoře společných pravidel pro zavedení takové daně na celosvětové úrovni, zejména prostřednictvím skupiny G20“, což se ukázalo jako liché. (Fakt, že na úrovni G20 se o dané problematice od roku 2009 debatovalo nejméně dvakrát – na setkání v Pittsburghu v září 2009 a Torontu v červnu 2010 – je v tomto ohledu irelevantní.)

Při předkládání nového návrhu Komise definovala (nad rámec uvedeného) 3 cíle daně z finančních transakcí: (1) posílit jednotný trh tím, že sníží počet odlišných vnitrostátních přístupů ke zdanění finančních transakcí; (2) zajistit, že finanční sektor bude spravedlivěji a podstatnějším způsobem přispívat do veřejných příjmů; (3) posílit regulační opatření, která podporují finanční sektor v tom, aby se zapojoval do odpovědnějších činností zaměřených na reálnou ekonomiku (sic!).

Klíčové body

Daň by měla zatížit každou transakci s finančními nástroji mezi finančními institucemi (investičními podniky, organizovanými trhy, úvěrovými institucemi, penzijními fondy, pojišťovnami, subjekty kolektivního investování a jejich manažery, alternativními, např. hedgeovými investiční fondy, společnostmi poskytujícími finanční leasing či „jednotkami pro speciální účel“), přičemž by se měla (nově, v porovnání s původním návrhem) uplatnit tzv. zásada rezidence: daň by měla být splatná vždy, je-li kterákoli ze stran transakce usazena v členském státě uplatňujícím posílenou spolupráci nebo jedná-li kterákoli ze stran z pověření strany usazené v členském státě uplatňujícím posílenou spolupráci (pak by mělo být jedno, kde na světě se transakce zrealizuje).

Kromě toho by se měla (nově) uplatnit i tzv. zásada místa emise („další bezpečnostní opatření proti daňovým únikům“, mj. v souladu s doporučením o agresivním daňovém plánování z prosince 2012). To znamená, že finanční nástroje vydané v členských státech uplatňujících posílenou spolupráci budou při obchodování zdaněny i v případě, že subjekt, který s nimi obchoduje, v žádném z těchto států usazen není.

Důsledky zavedení daně by se tedy měly do jisté míry projevit i exteritoriálně, tedy mimo oblast posílené spolupráce, např. i v ČR (jejíž subjekty často nakupují cenné papíry např. v Německu). Komise tvrdí, že obdobný režim se uplatňuje i v případě DPH. Na druhou stranu by se neměla vztahovat na občany a podniky, resp. např. na hypotéky, bankovní úvěry, pojistné smlouvy, navyšování kapitálu nebo na finanční transakce realizované v souvislosti s restrukturalizačními operacemi, ani na transakce finančních institucí s národními centrálními bankami, s ECB, EFSF či ESM. (Budou-li ale např. občané nebo podniky obchodovat s dluhopisy nebo akciemi, daň se na ně vztahovat bude.)

Obchody se (zejm.) akciemi a dluhopisy by měly být zdaněny (minimální) sazbou 0,1 %, obchody s deriváty sazbou 0,01 %. Základ daně by měl být definován na základě obchodních činností prováděných „finančními institucemi se všemi produkty a na všech trzích s ekonomickou vazbou na zónu daně z finančních transakcí“. Právě to, že sazba daně by měla být relativně nízká a její základ poměrně široký, by mělo podle Komise zajistit, že finanční instituce nebudou hromadně opouštět EU (resp. státy uplatňující posílenou spolupráci, které jsou nota bene z hlediska EU jako celku ekonomicky významné).

Finanční instituce by měly daň z finančních transakcí platit členským státům ihned na základě provedených transakcí, před vzájemným započtením a vypořádáním. V případě elektronických transakcí by měla být daň hrazena ve stejný den, kdy nastane její splatnost, v případě transakcí neelektronických do 3 dnů.

Finanční instituce by měly příslušným finančním úřadům podávat daňová přiznání. Krom toho by měly kvůli nové dani mj. také vést podrobné záznamy o provedených finančních transakcích.

Výnos daně by měl (po jejím zavedení) činit 30–35 mld. € ročně (v případě návrhu pro celou EU se počítalo s přibližně 57 mld. €). HDP v členských státech uplatňujících posílenou spolupráci by se měl dlouhodobě (v řádu dekád) snížit o 0,28 %, Komise ale nevylučuje ani zvýšení o 0,2 %. Nadto tvrdí, že zavedení daně nebude mít dopad na růst a zaměstnanost.

Část prostředků by podle Komise mohla být využita jako vlastní zdroj EU, který by „snižoval“ příspěvky členských států. Krom toho by členské státy měly mít možnost se rozhodnout o zvýšení „svého“ výnosu zdaněním finančních transakcí vyšší sazbou (např. proto, aby poté mohly konsolidovat své veřejné rozpočty, podporovat hospodářský růst nebo financovat projekty typu boje proti globálnímu oteplování či rozvojové pomoci).

Sporné body

Proti zavedení daně z finančních transakcí, byť v režimu posílené spolupráce, se bezprostředně po předložení návrhu postavila organizace sdružující účetní (ACCA), neboť nesouhlasí s jejími očekávatelnými exteritoriálními dopady a má obavu z dvojího zdanění, nehledě na skutečnost, že daň může být úspěšná jedině v případě, že bude zavedena celosvětově (což nebude).

Organizace Insurance Europe zase rozporovala fakt, že se daň dotkne i transakcí penzijních fondů, což je učiní méně atraktivními/výnosnými v době, kdy řada členských států přistupuje k penzijním reformám zaměřeným na oslabení role státu při vyplácení starobních důchodů (a tedy na posílení role soukromých penzijních fondů).

Postoj ČR

ČR zavedení daně z finančních transakcí nepodporovala a nepodporuje. (Proto ani není – na rozdíl např. od Slovenska – součástí 11 členských států, které iniciovaly zavedení posílené spolupráce.) V daném smyslu se dlouhodobě a konzistentně vyjadřují jak předseda vlády Petr Nečas, tak ministr financí Miroslav Kalousek.  Argumentují tím, že EU by z mnoha důvodů neměla získat právo výběru daní (což by zavedení Tobinovy daně fakticky přineslo), nehledě na důvody, jimiž Komise své návrhy doprovodila. Např. ČR coby členský stát EU v průběhu (finanční, hospodářské a dluhové) krize svůj bankovní sektor z veřejných prostředků nepodporovala.

Předpokládaný další vývoj

Rada bude o návrhu Komise jednat jako celek, rozhodovat o něm jednomyslně bude ale jen 11 členských států uplatňujících posílenou spolupráci. Komise předpokládá, že finální text by se mohl uplatnit od 1. 1. 2014, bude-li přijat do 30. 9. 2013.

EP bude konzultován, byť dlouhodobě prosazuje, aby se na definování konkrétních parametrů daně z finančních transakcí mohl – s odkazem na čl. 333 odst. 2 Smlouvy o fungování EU – podílet atypicky prostřednictvím procedury spolurozhodování.

Odkazy

Další články v rubrice

Daně v červnu 2020

Euroskop, 10.07.2020

Daně v únoru 2020

Euroskop, 06.03.2020

Daně v listopadu 2019

Euroskop, 10.12.2019

Daně v květnu 2019

Euroskop, 10.06.2019

Daně v lednu 2019

Euroskop, 08.02.2019