Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Daně v červnu 2013

Euroskop, 02.07.2013

Komise: Automatickou výměnou informací o zůstatcích na účtech proti daňovým únikům, ECON podpořil návrh na zavedení daně z finančních transakcí v režimu posílené spolupráce

Komise: Automatickou výměnou informací o zůstatcích na účtech proti daňovým únikům

Návrh směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2011/16/EU, pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací v oblasti daní (KOM(2013)348)

Komise 12. 6. 2013 předložila návrh na rozšíření automatické výměny informací mezi daňovými správami (finančními úřady) v EU. Daný režim by se měl nově týkat dividend, kapitálových zisků, veškerých jiných forem finančních výnosů a zůstatků na účtech. Fakticky by tak mělo být zrušeno bankovní tajemství.

Pozadí

Automatickou výměnu informací v rámci EU stanoví 2 normy. Na základě směrnice č. 2003/48 o zdanění příjmů z úspor, která nyní podléhá revizi (více v příspěvku „Španělské předsednictví oživuje návrh revize směrnice o zdaňování úspor“, Daně v květnu 2010), členské státy od roku 2005 shromažďují údaje o úsporách nerezidentů (fyzických osob) a automaticky je předávají daňovým orgánům v místě pobytu těchto osob. Směrnice č. 2011/16 o správní spolupráci v oblasti daní pak předpokládá automatickou výměnu informací o jiných formách příjmů od 1. 1. 2015. Týká se příjmů ze zaměstnání, odměn členů statutárních orgánů, životního pojištění, důchodů a příjmů z nemovitostí.

Komise svůj návrh založila mj. na akčním plánu týkajícím se daňových úniků a vyhýbání se daňovým a požadavku Evropské rady z května 2013. Předpokládá, že její přístup bude „vzorem“ pro jednání na úrovni G8, G20, ale např. i se Švýcarskem.

Klíčové body

Cílem návrhu je revidovat (dosud neimplementovanou!) směrnici o správní spolupráci v oblasti daní tak, aby se automatická výměna informací od 1. 1. 2015 vztahovala rovněž na dividendy, kapitálové zisky, jiné finanční výnosy a zůstatky na účtu. Směrnice o zdanění příjmů z úspor by se nově měla vztahovat také na příjmy z investičních fondů, inovativních finančních nástrojů, trustů nebo nadací, a to bez výjimek, jež nyní požívají Rakousko a Lucembursko (namísto výměny informací uplatňují na úspory nerezidentů 35% srážkovou daň, přičemž Lucembursko hodlá s touto praxí skončit do roku 2015).

Ve výsledku by si měly členské státy mezi sebou vyměňovat přinejmenším stejný objem informací, k jehož výměně s USA se některé z nich bilaterálně (tedy mezivládně) hodlají zavázat na základě amerického zákona o podávání informací o zahraničních účtech pro daňové účely (Foreign Account Tax Compliance Act, FATCA; pokud by tak nečinily, mohly by banky z EU mj. ztratit v USA licence k provozování své činnosti).

Původně měla být směrnice o správní spolupráci revidována až v roce 2017 s cílem odstranit podmínku „dostupnosti“ vyměňovaných informací. Komise novým návrhem nejenže danou podmínku zrušila, ale současně revizi o 4 roky uspíšila, zejm. proto, aby nad mezivládně dohodnutou výměnou informací mezi některými členskými státy EU (nejprve se jednalo o Německo, Francii, Itálii, Španělsko a Velkou Británii, později také o Belgii, ČR, Dánsko, Finsko, Irsko, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Švédsko, Slovensko a Slovinsko) a USA získala znovu kontrolu. Právě tato skutečnost podle Komise ospravedlňuje fakt, že návrh nebyl doprovozen standardním hodnocením dopadu.

Předpokládaný další vývoj

Komise předpokládá, že její návrh bude přijat zhruba do roka. Nutno však dodat, že v Radě, která o něm bude rozhodovat bez EP, jenž bude pouze konzultován, je třeba dosáhnout konsenzu (jednomyslnosti).

Odkazy

 

ECON podpořil návrh na zavedení daně z finančních transakcí v režimu posílené spolupráce

Návrh směrnice Rady, kterou se provádí posílená spolupráce v oblasti daně z finančních transakcí (KOM(2013)71)

Výbor ECON 18. 6. 2013 podpořil poměrem 30:12:3 návrh na zavedení daně z finančních transakcí v režimu posílené spolupráce.

Pozadí

O problematice potenciálního zavedení daně z finančních transakcí (která by se, jak již v roce 1971 navrhoval ekonom a držitel Nobelovy ceny za ekonomii James Tobin, vztahovala na separátní přeshraniční operace) a/nebo zavedení bankovní daně (která by se vztahovala na finanční instituce jako takové) se na úrovni EU intenzivně diskutuje již více než 3 roky.

V září 2010 Komise učinila konečné rozhodnutí: předložila návrh na zavedení daně z finančních transakcí (v jejím úsilí ji několikrát výrazně podpořil jak EP, tak údajně i 65 % občanů členských států EU (viz výsledky průzkumu Eurobarometer 75). Daný návrh ovšem nezískal mezi členskými státy potřebnou jednomyslnou podporu, a proto 11 členských států reprezentujících údajně 2/3 HDP EU (Belgie, Estonsko, Francie, Itálie, Německo, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko) v říjnu 2012 deklarovalo, že chtějí zavést daň z finančních transakcí ve formě tzv. posílené spolupráce, jak to umožňuje čl. 20 Smlouvy o EU revidované Lisabonskou smlouvou a čl. 326–334 Smlouvy o fungování EU.

Komise uvedeným státům vyšla vstříc ještě daný měsíc: předložila formální návrh na zahájení posílené spolupráce. EP jej podpořil v prosinci 2012, Rada jako celek (za abstence ČR, Lucemburka, Malty a Velké Británie) v lednu 2013.

Návrh, který Komise uveřejnila v únoru 2013 (více v příspěvku „Komise předložila návrh na zavedení daně z finančních transakcí v režimu posílené spolupráce“, Daně v únoru 2013) a ECON nyní přijal, by měl, zjednodušeně řečeno, naplnit schválenou posílenou spolupráci konkrétním obsahem.

Klíčové body

Daň by měla zatížit každou transakci s finančními nástroji mezi finančními institucemi (investičními podniky, organizovanými trhy, úvěrovými institucemi, penzijními fondy, pojišťovnami, subjekty kolektivního investování a jejich manažery, alternativními, např. hedgeovými investiční fondy, společnostmi poskytujícími finanční leasing či „jednotkami pro speciální účel“), přičemž by se měla (nově, v porovnání s původním návrhem) uplatnit tzv. zásada rezidence: daň by měla být splatná vždy, je-li kterákoli ze stran transakce usazena v členském státě uplatňujícím posílenou spolupráci nebo jedná-li kterákoli ze stran z pověření strany usazené v členském státě uplatňujícím posílenou spolupráci (pak by mělo být jedno, kde na světě se transakce zrealizuje).

Kromě toho by se měla (nově) uplatnit i tzv. zásada místa emise („další bezpečnostní opatření proti daňovým únikům“, mj. v souladu s doporučením o agresivním daňovém plánování z prosince 2012). To znamená, že finanční nástroje vydané v členských státech uplatňujících posílenou spolupráci budou při obchodování zdaněny i v případě, že subjekt, který s nimi obchoduje, v žádném z těchto států usazen není.

Důsledky zavedení daně by se tedy měly do jisté míry projevit i exteritoriálně, tedy mimo oblast posílené spolupráce, např. i v ČR (jejíž subjekty často nakupují cenné papíry např. v Německu). Komise tvrdí, že obdobný režim se uplatňuje i v případě DPH. Na druhou stranu by se neměla vztahovat na občany a podniky, resp. např. na hypotéky, bankovní úvěry, pojistné smlouvy, navyšování kapitálu nebo na finanční transakce realizované v souvislosti s restrukturalizačními operacemi, ani na transakce finančních institucí s národními centrálními bankami, s ECB, EFSF či ESM. (Budou-li ale např. občané nebo podniky obchodovat s dluhopisy nebo akciemi, daň se na ně vztahovat bude.)

Obchody se (zejm.) akciemi a dluhopisy by měly být zdaněny (minimální) sazbou 0,1 %, obchody s deriváty sazbou 0,01 %. Základ daně by měl být definován na základě obchodních činností prováděných „finančními institucemi se všemi produkty a na všech trzích s ekonomickou vazbou na zónu daně z finančních transakcí“. Právě to, že sazba daně by měla být relativně nízká a její základ poměrně široký, by mělo podle Komise zajistit, že finanční instituce nebudou hromadně opouštět EU (resp. státy uplatňující posílenou spolupráci, které jsou nota bene z hlediska EU jako celku ekonomicky významné).

ECON nicméně požaduje, aby uvedené sazby byly (alespoň) v případě „neoficiálních“ (rizikovějších, over the counter) obchodů považovány pouze za minimální (tj. aby si je členské státy mohly podle potřeby navýšit). Na druhou stranu by se do 1. 1. 2017 měla ve 2 případech uplatňovat výjimka. Transakce se státními dluhopisy by měly být zdaněny jen 0,05 % (a 0,01 % v případě splacení dluhopisů do 3 měsíců) a transakce s prostředky penzijních fondů jen 0,05 % (v případě akcií a dluhopisů) a 0,005 % (v případě derivátů).

Finanční instituce by měly daň z finančních transakcí platit členským státům ihned na základě provedených transakcí, před vzájemným započtením a vypořádáním. V případě elektronických transakcí by měla být daň hrazena ve stejný den, kdy nastane její splatnost, v případě transakcí neelektronických do 3 dnů.

Finanční instituce by měly příslušným finančním úřadům podávat daňová přiznání. Krom toho by měly kvůli nové dani mj. také vést podrobné záznamy o provedených finančních transakcích.

Výnos daně by měl (po jejím zavedení) činit 30–35 mld. € ročně (v případě návrhu pro celou EU se počítalo s přibližně 57 mld. €). HDP v členských státech uplatňujících posílenou spolupráci by se měl dlouhodobě (v řádu dekád) snížit o 0,28 %, Komise ale nevylučuje ani zvýšení o 0,2 %.

Část prostředků by podle Komise, ale i podle ECON mohla být využita jako vlastní zdroj EU, který by „snižoval“ příspěvky příslušných členských států.

Sporné body

Proti zavedení daně z finančních transakcí, byť v režimu posílené spolupráce, se bezprostředně po předložení návrhu postavila organizace sdružující účetní (ACCA), neboť nesouhlasí s jejími očekávatelnými exteritoriálními dopady a má obavu z dvojího zdanění, nehledě na skutečnost, že daň může být úspěšná jedině v případě, že bude zavedena celosvětově (což nebude).

Organizace Insurance Europe zase rozporovala fakt, že se daň negativně dotkne transakcí penzijních fondů, což je učiní méně atraktivními/výnosnými v době, kdy řada členských států přistupuje k penzijním reformám zaměřeným na oslabení role státu při vyplácení starobních důchodů (a tedy na posílení role soukromých penzijních fondů).

Pozice ČR

ČR zavedení daně z finančních transakcí nepodporovala a nepodporuje. (Proto ani není – na rozdíl např. od Slovenska – součástí 11 členských států, které iniciovaly zavedení posílené spolupráce.) ČR argumentuje tím, že EU by z mnoha důvodů neměla získat právo výběru daní (což by zavedení Tobinovy daně fakticky přineslo), nehledě na důvody, jimiž Komise své návrhy doprovodila. Např. ČR coby členský stát EU v průběhu (finanční, hospodářské a dluhové) krize svůj bankovní sektor z veřejných prostředků nepodporovala.

Předpokládaný další vývoj

EP je v dané záležitosti pouze konzultován. Poté, co text v červenci 2013 nejspíše projde jednáním pléna EP, musí o návrhu jednomyslně rozhodnout 11 členských států uplatňujících posílenou spolupráci.

Komise předpokládá, že finální text by se mohl uplatnit od 1. 1. 2014, bude-li přijat do 30. 9. 2013.

Odkazy

Další články v rubrice

Daně v červnu 2020

Euroskop, 10.07.2020

Daně v únoru 2020

Euroskop, 06.03.2020

Daně v listopadu 2019

Euroskop, 10.12.2019

Daně v květnu 2019

Euroskop, 10.06.2019

Daně v lednu 2019

Euroskop, 08.02.2019