Přejít na obsah

Vyhledávání

20/04/2014 12:46:30


Hlavní menu

Institucionální záležitosti v dubnu 2011

Euroskop, 03.05.2011

Skupina europoslanců navrhuje reformu příjmů rozpočtu EU, Portugalsko je třetí zemí, která si půjčí peníze od EU, AFCO podporuje změny systému voleb do EP, ECON schválil svou pozici k rozpočtovým pravidlům v eurozóně, Komise předložila návrh rozpočtu pro rok 2012

 

Skupina europoslanců navrhuje reformu příjmů rozpočtu EU

Report Haug, Lamassoure, Verhofstadt: Europe for Growth. For a Radical Change in Financing the EU

Skupina 3 europoslanců ze 3 frakcí (předseda ALDE Guy Verhofstadt, Alain Lamassoure z EPP a Jutta Haug z S&D) navrhla 6. 4. 2011 reformu příjmové stránky rozpočtu EU.

Pozadí

Na půdě institucí EU (Komise a EP, který se pokoušel iniciovat danou debatu také prostřednictvím loňské blokace rozpočtové procedury v listopadu 2011) i v rámci jednotlivých členských států je nyní diskutována otázka reformy rozpočtové politiky EU v souvislosti s přípravou nové finanční perspektivy na období po roce 2013. Vedle výdajové stránky by měla Komise zveřejnit v létě 2011 i návrh týkající se nových „vlastních zdrojů" rozpočtu EU.

Komise již v říjnu 2010 ve sdělení věnovaném revizi rozpočtové politiky předestřela 6 variant pro zavedení vlastních zdrojů rozpočtu EU. Šlo o zdanění finančních transakcí, „evropskou" DPH, energetickou daň, daň z příjmů právnických osob, využívání zisků generovaných při fungování systému obchodování s emisními povolenkami a zdanění letecké dopravy (více v příspěvku „Komise zveřejnila sdělení o revizi rozpočtu EU"). Europoslanci si z této „nabídky" k podpoře vybrali zejm. „evropskou" DPH a v případě potřeby zdanění finančního sektoru.

V současné době slouží k financování rozpočtu EU jednak vlastní zdroje získávané na základě DPH a fungování jednotného trhu (zdroje založené na výběru cel a dávek na vnějších hranicích EU jsou ale už vzhledem k pokroku procesu liberalizace mezinárodního obchodu a odbourávání celních tarifů téměř zanedbatelné). Druhá podstatná příjmová složka je vypočítávána na základě HND členských států. Dnes tvoří dvě třetiny příjmových zdrojů, zatímco na konci 80. let 20. století, kdy byl tento zdroj prostřednictvím tzv. Delorsova balíku I zaveden (jako zdroj vyrovnávací a zabraňující deficitům rozpočtu Společenství), se jeho podíl na financování rozpočtu ES podílel cca 10 %.

Klíčové body a stav projednávání

Guy Verhofstadt, Alain Lamassoure a Jutta Haug v dokumentu určeném Komisi podpořili zavedení vlastních zdrojů rozpočtu EU, a to nejen prostřednictvím DPH, ale také prostřednictvím „uhlíkové" daně, která by mohla být doplněna i o zdanění finančních transakcí. EP tak mimo jiné demonstruje svůj mimořádně proaktivní přístup, který v této debatě zaujímá. Podle 78stránkového dokumentu by EU měla nejprve řešit příjmovou stránku rozpočtové politiky a až následně jí přizpůsobit reformy výdajů.

Poslanci v dokumentu kritizují skutečnost, že financování rozpočtu EU je v současnosti až z 85 % závislé na příspěvcích členských států, vezme-li se v úvahu i zdroj založený na DPH, která je de facto „vybírána" v členských státech. EU tak podle nich jednak ztratila fiskální nezávislost, jednak zabředla do konfliktů mezi čistými plátci a příjemci ve vztahu k rozpočtu, jejichž důsledkem je stále např. i existence „anachronismů" typu britského rabatu. EU tak dle předkladatelů není schopna nejen adekvátně reagovat na nové výzvy, jež představují spolupráce v oblasti energetiky, boj s klimatickými změnami apod., ale začíná mít problémy i s financováním již vyhlášených aktivit, jakými jsou např. programy spojené s realizací strategie Evropa 2020.

Rozpočet EU by nadále neměl být závislý na příspěvcích států. Mělo by tedy dojít k reformě vlastních příjmů. Zavedení nových zdrojů by ale podle poslanecké iniciativy nemělo být natolik rychlé, aby tyto změny začaly platit již s nadcházející finanční perspektivou 2013-2020. Toto finanční období by podle nich mělo být přechodové; s plným zavedením nových rozpočtových zdrojů se počítá od roku 2020. Poslanci zdůrazňují, že jejich cílem není dramaticky navýšit objem rozpočtu EU jako takového, ale spíše přestrukturovat systém zdrojů.

V případě zavedení nového zdroje založeného na DPH by měla být aplikována národní i evropská sazba, přičemž spotřebitel by se měl přesně dozvědět, jakým způsobem se na dani podílí. Očekává se, že tímto způsobem by mělo v rámci celé EU dojít k vygenerování ročního zisku ve výši až 57 mld. €, tedy více než třetiny současného objemu rozpočtu.

V rámci uhlíkové daně by měl být zdaněn jak dovoz, tak produkce fosilních paliv, přičemž míra zdanění by měla odpovídat množství emisí CO2 spojených s využíváním toho kterého zdroje. V případě zavedení daně ve výši 20 € na tunu CO2 by EU měla vygenerovat zisk ve výši cca 48,5 mld. € ročně.

Zdanění finančního sektoru, které podporují některé členské státy, navrhují předkladatelé ve výši 0,05 %. Tento zdroj by měl doplňovat „uhlíkovou" daň a výnos z něj by měl činit přibližně 10 mld. € ročně.

Ze zcela nových zdrojů by tedy po jejich zavedení měla být generována více než třetina příjmů rozpočtu EU.

Jednou z nejspornějších otázek vzhledem k tomu, jak jsou nové zdroje navrženy (oba hlavní na bázi zdanění), je to, jaký další dopad to přinese pro daňové poplatníky. Důležité je také to, aby členským státům zůstala zachována nezbytná míra suverenity v rozpočtových otázkách.

Předpokládaný další vývoj

Komise by měla konkrétní návrhy týkající se výdajů finanční perspektivy po roce 2013 (včetně návrhu na zavedení nových vlastních zdrojů rozpočtu EU) zveřejnit 29. 6. 2011. Na zmíněnou iniciativu 3 uvedených europoslanců a jimi předkládané varianty rozpočtových zdrojů Komise může, ale též nemusí brát zřetel.

Při hlasování v Radě o případném zavedení nových příjmových zdrojů je nutné dosáhnout jednomyslnosti. Vzhledem k existujícím rozdílným pozicím členských států lze očekávat ostrou debatu.

Odkazy

 

Portugalsko je třetí zemí, která si půjčí peníze od EU

Statement by the Eurogroup and ECOFIN Ministers, 8. 4. 2011

Portugalsko 7. 4. 2011 oficiálně požádalo EU o finanční pomoc. Ministři financí se 8. 4. 2011 shodli, že pomoc (patrně ve výši 80 mld. €) bude podmíněna zásadními reformami a změnami v hospodaření země.

Pozadí

Portugalsko dostalo do problémů vysoké zadlužení v kombinaci se slabým hospodářským růstem. Tamější ekonomika nerostla po celou minulou dekádu; způsobeno to bylo nevýkonností příjmové části rozpočtu, tedy slabou hospodářskou výkonností. Podle Eurostatu se portugalský rozpočtový deficit v roce 2010 vyšplhal z avizovaných 8,6 % na 9,1 % HDP a státní dluh dosáhl 80 % HDP.

Vláda premiéra Josého Sócrata se snažila prosadit úsporná opatření, parlament je ale neschválil a premiér podal demisi (více zde). Zástupci největších portugalských bank posléze varovali, že zahraniční banky už nejsou ochotny kupovat portugalské státní dluhopisy. Vládě doporučili, aby si do řádných voleb vzala úvěr. Následně premiér oznámil, že Portugalsko EU požádá o finanční pomoc (finanční trhy začaly Portugalsku půjčovat za enormní úroky).

Klíčové body a stav projednávání

Ministři financí prohlásili, že Portugalsko by mělo čerpat pomoci v rámci mechanismů EFSF a EFSM.

EU požaduje, aby Portugalsko do poloviny května 2011 předložilo plán škrtů a reforem, na jehož základě Komise, ECB a MMF rozhodnou o výši poskytnuté pomoci. Spekuluje se o stejné pomoci, jakou dostalo Irsko, tedy 80 mld. €.

Program změn by měl podle Rady obsahovat:

  • ambiciózní fiskální opatření kobnovení fiskální udržitelnosti;
  • reformy na podporu růstu a konkurenceschopnosti (odstranit omezení voblasti ochodu a pracovního trhu, podporovat podnikání, inovace, privatizaci apod.);
  • opatření na udržení likvidity a solventnosti finančního sektoru.

Úsporný balíček, který odstupující portugalská vláda navrhla 11. 3. 2011, má sloužit jako výchozí bod.

Zástupci Komise, ECB a MMF se 12. 4. 2011 vydali do Lisabonu, aby situaci analyzovali na místě. Setkali se se zástupci bank, regulačních orgánů, sociology a odbory. Ratingové agentury Portugalsko však stále hodnotí negativně. Agentura S&P snížila rating na BBB stejně jako Fitch. Úroky z pětiletých dluhopisů se 20. 4. 2011 pohybovaly na 11 %. Vývoj v Portugalsku měl také za následek pád eura vůči dolaru o 1 % nebo zvýšení úroku ze španělských dluhopisů z 2,13 % v březnu 2011 na 2,77 % v dubnu 2011.

Členské státy se na nutnosti poskytnout pomoc Portugalsku vesměs shodují, rozporuplný však zůstává postoj nově vzniklé finské vlády, která s půjčkou nesouhlasí. (Finsko by mohlo půjčku Portugalsku vetovat.)

Řecký deficit

Podle Eurostatu (26. 4. 2011) se ukazuje, že odhadovaný pokles řeckého státního dluhu se nekoná. Rozpočtový deficit činil namísto předpokládaných 9,6 % plných 10,5 % HDP.

Celkové zadlužení vzrostlo po zásazích EU z 127,1 % na 142,8 % HDP. Na konci dubna 2011 se navíc ukázalo, že obavy z restrukturalizace řeckého dluhu ženou výnosy dvouletých dluhopisů nahoru (27. 4. 2011 překonaly hranici 25 %). Tlak se odráží také na cenách dluhopisů Irska a Portugalska. Řecko však spekulace o restrukturalizaci dluhu odmítá.

Postoj ČR

Pokud by Portugalsko čerpalo pomoc i z Evropského mechanismu finanční stability (EFSM), který existuje vedle EFSF a účastní se jej všech 27 členských států prostřednictvím záruk, poskytla by ČR záruky úvěru ve výši až 11,25 mld. €. ČR by tuto sumu platila až ve chvíli, kdy by Portugalsko dluh nezaplatilo.

Předpokládaný další vývoj

Bude-li možné schválit půjčku Portugalsku do 16. 5. 2011, kdy zasedá ECOFIN, jak to předpokládá EU a MMF, získá země finanční prostředky hned po parlamentních volbách 5. 6. 2011. Nejzazší termín schválení pomoci je 15. 6. 2011, kdy má Portugalsko refinancovat dluh ve výši 4,9 mld. €.

Odkazy

 

AFCO podporuje změny systému voleb do EP

Návrh zprávy o návrhu změny Aktu ze dne 20. září 1976 o volbě členů Evropského parlamentu ve všeobecných a přímých volbách (2009/2134(INI))

Výbor AFCO 18. 4. 2011 schválil návrh europoslance Andrewa Duffa týkající se volební reformy pro volby do EP. Převratnou novinkou, která prolamuje dosavadní systém národních kandidátek, je doplnění stávajícího počtu 751 poslanců, kteří jsou dle Lisabonské smlouvy voleni na základě národních kvót, 25 poslanci, kteří mají být voleni na základě národních kandidátek v jednom volebním obvodu, jenž má tvořit celé území EU. Celkový počet poslanců by tak činil 776.

Pozadí

Na základě Lisabonské smlouvy získal EP pravomoc prostřednictvím vlastní iniciativy navrhovat změny primárního práva, a to v rámci řádného, ale i zjednodušeného postupu pro přijímání změn. Této skutečnosti využil europoslanec Andrew Duff, který předložil zprávu navrhující reformu systému voleb do EP. Zpráva byla ve výboru AFCO schválena poměrem 20:4.

Klíčové body a stav projednávání

Zásadní změnou, která má podle zpravodaje Duffa posílit legitimitu EP, posunout volební kampaň blíže občanům a stimulovat vývoj evropských politických stran, je doplnění dosud platného systému, který funguje od prvních přímých voleb do EP v roce 1979 a je založen na národních kandidátkách, také „celoevropskými volbami" založenými na kandidátce nadnárodní. Každý volič by disponoval 2 hlasy: volil by jak podle národních, tak podle nadnárodních kandidátek.

Prozatím by mělo být prostřednictvím nadnárodních kandidátek voleno 25 poslanců v jediném obvodě, který má tvořit celá EU. Je však otázkou, zda se touto změnou nevytvoří precedens, který by mohl v budoucnu vést k nahrazení národních kandidátek plně „celoevropskými".

Nadnárodní listiny by měly sestavovat evropské politické strany. Signifikantní přitom je, že by nemusely sestávat ze zástupců všech členských států: dle Duffova návrhu by stačila pouze třetina z nich. Naproti tomu by mělo být zachováno rovnoměrné genderové zastoupení. K rovnoměrnějšímu zastoupení žen a mužů zpráva vyzývá, i pokud jde o národní kandidátky.

EP ve zprávě žádá Radu (vzhledem k tomu, že poslanci se na této kontroverzní otázce nedohodli), aby jednala o matematickém vzorci pro distribuci poslaneckých křesel, což by mělo vést k dalšímu sjednocení volebního systému do EP na základě „poměrného sestupného zastoupení" občanů, které je zakotveno v čl. 14 Smlouvy o EU revidované Lisabonskou smlouvou. Dle zpravodaje Duffa současný systém daný princip nectí, a dochází tak k nadhodnocení počtu křesel u států střední velikosti (např. Belgie, ale i ČR).

Přesunut má být i termín konání voleb, a to z června na květen, aby mohlo dojít k ustavení EP před volbou předsedy nové Komise v červenci a v dostatečném časovém předstihu před tzv. grilováním nominovaných komisařů. Průběh voleb by měl řídit nový volební orgán ustavený na úrovni EU.

Návrh také požaduje změny týkající se práva volit a být volen do EP (změny by se měly dotknout zejm. těch občanů EU, kteří mají bydliště v jiném státě, než ve kterém pobývají). Požadovány jsou také změny Protokolu o výsadách a imunitách ES z roku 1965. Změny by měly pro poslance EP stanovit jednotný „nadnárodní režim".

Předpokládaný další vývoj

Výsledná podoba zprávy je výsledkem komplikovaných jednání a řady pozměňovacích návrhů (zde a zde), které dokládají spory mezi poslanci. Kontroverzní je především to, jaké důsledky by návrh měl pro zastoupení malých členských států, jejichž reprezentanti by mohli mít méně šancí dostat se na nadnárodní kandidátku. Změna by se tedy mohla dotknout i celkové reprezentace členských států v EP.

Návrh Andrewa Duffa je převratný nejen svým obsahem a tím, jak posiluje nadnárodní rozměr voleb do EP, ale i tím, že opět navrhuje změny Lisabonské smlouvy. V tomto případě by ale nešlo všechny navrhované změny přijmout prostřednictvím zjednodušeného postupu a bylo by nutné použít i řádný postup, který zahrnuje svolání standardní mezivládní konference. Je proto otázkou, zda je možné prosadit návrh tak, aby se změny promítly již do konání příštích voleb do EP v roce 2014, jak si představuje zpravodaj návrhu.

Hlasování pléna EP o usnesení ke zprávě Andrewa Duffa by se mělo uskutečnit v červnu 2011. Poté by mělo být usnesení předáno předsedovi Evropské rady Hermanu Van Rompuyovi, který by měl ve spolupráci s nadcházejícím polským předsednictvím začít připravovat mezivládní konferenci, jež by začala jednat o změnách Lisabonské smlouvy.

Odkazy

 

ECON schválil svou pozici k rozpočtovým pravidlům v eurozóně

Návrh nařízení Rady (EU) č. .../..., kterým se mění nařízení (ES) č. 1467/97 o urychlení a vyjasnění postupu při nadměrném schodku (KOM(2010)522)

Návrh směrnice Rady o požadavcích na rozpočtové rámce členských států (KOM(2010)523)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o účinném prosazování rozpočtového dohledu v eurozóně (KOM(2010)524)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o donucovacích opatřeních k nápravě nadměrné makroekonomické nerovnováhy v eurozóně (KOM(2010)525)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1466/97 o posílení dohledu nad stavy rozpočtů a nad hospodářskými politikami a o posílení koordinace hospodářských politik (KOM(2010)526)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o prevenci a nápravě makroekonomické nerovnováhy (KOM(2010)527)

Výbor ECON 19. 4. 2011 schválil svou pozici k textům, jež mají revidovat (především) Pakt stability a růstu.

Pozadí

Návrhy Komise, jež byly předloženy v září 2010, by měly revidovat a věcně rozšířit dosavadní Pakt stability a růstu (zejm. nařízení č. 1466/97 a č. 1467/97), jenž fakticky požaduje plnění konvergenčních kriterií nezbytných pro přistoupení k eurozóně i po připojení k této měnové oblasti.

V roce 2005 byl Pakt stability a růstu z podnětu Francie a Německa výrazně rozvolněn, a tak neplní svou funkci.

Komise navrhla, aby státy eurozóny, které překročí hranici ročního rozpočtového schodku ve výši 3 % HDP a/nebo nebudou viditelně (o 5 % za 3 roky) snižovat své celkové zadlužení, jež by formálně nemělo přesáhnout 60 % HDP, zaplatily pokutu ve výši 0,2 % HDP. Sankce by měly začít platit bezprostředně (fakticky automaticky) poté, co bude zřejmé, že konkrétní stát uvedená kritéria porušuje (více v příspěvku „Komise chce sankce za porušení rozpočtových pravidel v eurozóně, Institucionální záležitosti v září 2010).

Zásadní komplikací se nicméně stala německo-francouzská schůzka v říjnu 2010 v Deauville, kde se obě země neformálně dohodly na prosazování z jejich hlediska příznivějšího (ne tak přísného a především politického) mechanismu (více v příspěvku „Sankce za porušení rozpočtových pravidel v eurozóně dostávají trhliny", Institucionální záležitosti v říjnu 2010), a později i německo-francouzský návrh tzv. paktu pro konkurenceschopnost (jenž byl později přejmenován na pakt pro euro). V obou případech jde o iniciativy, které znepřehledňují situaci - a samotné legislativní procesy - jak pro členské státy, tak pro Komisi a EP.

Zpravodajové příslušných textů z výboru ECON uveřejnili návrhy svých zpráv v lednu 2011 (více v příspěvku „ECON odkryl karty: takhle na porušení rozpočtových pravidel v eurozóně", Institucionální záležitosti v lednu 2011), Rada svůj tzv. obecný přístup, v němž fakticky zopakovala svou pozici artikulovanou již dříve v závěrečné zprávě pracovní skupiny předsedy Evropské rady Hermana Van Rompuye z října 2010, představila v březnu 2011 (více v příspěvku „Rada představila svou pozici k rozpočtovým pravidlům v eurozóně", Institucionální záležitosti v březnu 2011).

Klíčové body a stav projednávání

Poslanci výboru ECON posoudili přes 2 tis. pozměňovacích návrhů s cílem zavést změny, jež budou ještě radikálnější než původní (již tak relativně přísné) návrhy Komise. Poslanci výboru ECON se (za podpory ECB) obecně stavějí za (1) posílení role Komise (a tedy oslabení Rady, zejm. ve věci uvalení sankcí za porušení rozpočtových pravidel či kontrol přímo v jednotlivých členských státech) a za (2) zajištění „transparentnosti" celého procesu v čele s EP (např. maximální veřejností hlasování o sankcích či pořádáním tzv. ekonomických dialogů se zástupci EP, Komise a reprezentantů členských států eurozóny). Obé nicméně za předpokladu, že stanovená pravidla nebudou posuzována za všech okolností „mechanicky" (jak je patrné z tiskové zprávy, „správné utrácení" by poslanci z ECON, zejm. ti socialističtí, členským státům umožnili).

Podpora ECON na druhou stranu rozhodně není jednomyslná (proti 3 z 6 zpráv byli zejm. socialisté a zelení), a tak se někteří poslanci vyslovili za zahájení jednání s Radou až po završení prvního čtení i plénem EP. Nakonec ale se svým požadavkem neuspěli (viz níže).

Nově poslanci ECON do návrhů včlenili požadavek na pokutování členských států, které falšují své národní účty, a to do výše 0,5 % jejich HDP (Rada by mohla sankce odvrátit jako i v jiných případech jen přehlasováním kvalifikovanou většinou do 10 dnů). Celkově by se uvalení všech sankcí mělo urychlit a zpřísnit.

Mělo by k němu dojít bezprostředně poté, co Komise poprvé konstatuje, že konkrétní členský stát nevzal v potaz její doporučení, a sankce by se mohly potenciálně (ve zvlášť závažných případech, o nichž rozhodne právě Komise) i navýšit - až na 0,3 % HDP daného členského státu (což se týká všech sankcí s výjimkou té, jež se má vztahovat na falšování národních účtů). V případě veřejného dluhu nad 60 % HDP konkrétního členského státu by nicméně ECON souhlasil i se snižováním o 5 % během 3 let v průměru (Komise požadovala snižování každý rok během daného období o fixních 5 %).

Příjmy ze sankcí by neměly plynout řádně hospodařícím členským státům, jak navrhovala Komise, ale do EIB a později (od roku 2014) do ESM.

Z dalších položek stojí za zmínku např. požadavek, aby Komise do konce roku 2011 prozkoumala dlouhodobě kontroverzní možnost vydávání unijních dluhopisů a založení Evropského měnového fondu, požadavek na zpřísnění pravidel týkajících se rozpočtového hospodaření členských států eurozóny či požadavek na propojení celého legislativního balíku s tzv. evropským semestrem (více v příspěvku „Komise zahájila evropský semestr výroční zprávou o růstu", Institucionální záležitosti v lednu 2011) či s výše zmíněným paktem pro euro.

Předpokládaný další vývoj

Zástupci EP a Rady hned 20. 4. 2011 zahájili neformální trojstranná jednání s cílem dosáhnout kompromisu o celém balíku do června 2011.

ECON se pro jednání vyslovil poměrem 26:14 za podpory konzervativců a liberálů, přivítalo jej i Německo, Rakousko, Nizozemsko, Francie, Lucembursko a Finsko, tj. země EU s nejlepším ratingem.

V červnu 2011 by o balíku mělo hlasovat také plénum EP.

Odkazy

 

Komise předložila návrh rozpočtu pro rok 2012

Statement of estimates of the European Commission for the financial year 2012 (Preparation of the 2012 Draft Budget)

Komise 20. 4. 2011 přijala návrh rozpočtu pro rok 2012. Návrh počítá s výdaji v platbách ve výši 132,7 mld. € (cca 1,01 % HND EU) a s výdaji v závazcích ve výši 147,4 mld. € (1,12 % HND EU). Oproti roku 2011 se jedná o nárůst.

Pozadí

Rok 2010 se vyznačoval nezvykle bouřlivým průběhem rozpočtové procedury. Vzhledem k vstupu Lisabonské smlouvy v platnost je nyní rozpočet schvalován prostřednictvím spolurozhodovací procedury; EP má tedy stejné postavení jako Rada a má možnost podávat pozměňovací návrhy ke všem položkám - a také rozpočet jako celek odmítnout. EP v roce 2010 využil dané příležitosti jednak k tomu, aby se postavil proti úsporné variantě výdajů prosazované Radou, ale především k tomu, aby do svého usnesení o rozpočtu vložil další pozměňovací návrhy vyzývající k zahájení jednání o nových zdrojích rozpočtu EU. Dále žádal plné zapojení EP v jednáních o nové finanční perspektivě pro období po roce 2013 a též se snažil přimět Komisi a Radu, aby došlo k otevření a přehodnocení výdajových stropů stávající finanční perspektivy (aby byla zavedena „větší flexibilita" ve výdajových stropech). Neshoda mezi EP a Radou na těchto požadavcích nakonec vyústila až v krach dohodovacích jednání a zamítnutí původního návrhu rozpočtu. EP nakonec ustoupil a vzápětí přijal „nový" návrh, který se od předchozího téměř nelišil, aby zbytečně neeskaloval krizi v EU. Přesto ale šlo o neobvyklý případ, kdy EU po desetiletích hrozilo hospodaření dle rozpočtového provizoria (více v příspěvku „EP neschválil škrty Rady v rozpočtu pro rok 2011, bylo zahájeno dohodovací řízení", v příspěvku „Jednání dohodovacího výboru o rozpočtu pro rok 2011 ztroskotala" a v příspěvku „EP na prosincovém plénu nakonec schválil nový návrh rozpočtu pro rok 2011").

Je tedy otázkou, zda obdobné kontroverze může vyvolat i návrh rozpočtu pro rok 2012. Zřejmě ve snaze předejít tomuto scénáři Komise v návrhu zohlednila jak pozici Rady, která požaduje brát ohled na ekonomické problémy a finanční limity členských států, které se značnou měrou podílejí na financování rozpočtu EU, tak také pozici EP, který striktně odmítá jakékoli snižování výdajů tam, kde by to mohlo ohrozit cíle strategie Evropa 2020.

Klíčové body a stav projednávání

Komise v porovnání s rokem 2011 navrhuje navýšení plateb o téměř 5 % (o cca 6,2 mld. €) v souladu s právními závazky, které pocházejí z předchozích let. Očekává se především nesouhlas těch států, které převážně jako čistí plátci podepsaly tzv. dopis pěti, v němž požadují, aby trend snižování růstu výdajů na platby, který se podařilo nastoupit v rozpočtu pro rok 2011, pokračoval dále až do roku 2013. Mezi signatáře tohoto dopisu patří Velká Británie, Německo, Francie, Nizozemsko a Finsko.

Dle Komise však není možné náhle přestat financovat projekty, které běží po celé EU. Ve výsledku by to poškodilo i samotné členské státy, které již některé z těchto projektů předfinancovaly ze svých zdrojů.

Komise proto částečně vyslechla požadavky Rady, aby implementace unijních programů sice pokračovala, výdaje rozpočtu ale musí odrážet skutečné potřeby a kapacitu rozpočtu EU. Došlo proto ke zkrácení závazků u některých programů, zajímavé přitom je, že je mezi nimi i projekt satelitní navigace Galileo, který přišel o téměř 25 mil. €.

Požadavky EP Komise reflektuje zvýšením výdajů na prioritu týkající se strategie Evropa 2020 (Kapitola 1a) o více než 5 % oproti roku 2011. Pozornost v těchto prioritách je věnována zejm. podpoře programů souvisejících s mládeží, která je v EU nyní pod vlivem hospodářské krize ohrožena nezaměstnaností (zvýšení prostředků až o 15 %).

Nejvýraznější nárůst zaznamenaly strukturální fondy a Kohezní fond (Kapitola 1b; o 8,4 %). Je to ale spojeno i s povinnými závazky postupně navyšovat výdaje na programy, které byly zahájeny na počátku programovacího období, tedy v roce 2007 (kdy finanční a hospodářská krize měla teprve přijít). Náleží sem i různé strukturální programy související s výzkumem.

Mírný nárůst zaznamenalo i zemědělství ukryté pod Kapitolou 2, a to o 1,6 mld. € (tedy na cca 58 mld €) v platbách a o 1,5 mld. € (tedy na cca 60,1 mld. €) v závazcích. Naopak téměř nezměněny (navýšení plateb o necelé 1 % na 7,3 mld. € a o necelé 3 % na 9 mld. € v závazcích) zůstávají výdaje na vnější činnost EU (Kapitola 4), Kapitola 3 (Občanství, svoboda, bezpečnost a právo) a výdaje na administrativu (Kapitola 5).

Návrh rozpočtu na rok 2012 (v mil. €)

 

Návrh rozpočtu na rok 2012

Rozpočet 2011

Rozdíl (%)

Rozdíl (mil. €)

 

Závazky

Platby

Závazky

Platby

Závazky

Platby

Závazky

Platby

1. Udržitelný růst

67962,5

57700,9

64501,2

53279,9

5,4%

8,3%

3461,3

4421,0

1a Konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost

15223,6

12566,1

13520,6

11627,8

12,6%

8,1%

1703,0

938,3

1b Soudržnost pro růst a zaměstnanost

52738,9

45134,8

50980,6

41652,1

3,4%

8,4%

1758,3

3482,7

2. Ochrana přírodních zdrojů a hospodaření s nimi

60158,4

57948,4

58659,2

56378,9

2,6%

2,8%

1499,2

1569,5

3. Občanství, svoboda, bezpečnost a právo

2023,9

1514,0

1 823,3

1 460,3

11,0%

3,7%

200,6

53,3

Svoboda, bezpečnost a právo

1340,4

868,3

1139,0

813,3

17,7%

6,8%

201,4

55,1

Občanství

683,5

645,7

684,3

647,1

-0,1%

-0,3%

-0,9

-1,7

4. EU jako globální hráč

9009,3

7293,7

8759,3

7238,7

2,9%

0,8%

250,0

55,0

5. Správní náklady/správa

8281,4

8281,7

8171,4

8170,1

1,3%

1,4%

110,0

111,6

CELKEM

147435,4

132738,7

142111,3

126546,7

3,7%

4,9%

5324,1

6192,0

Jako % z HND EU

1,12 %

1,01 %

1,12 %

0,99 %

 

 

 

 

Zdroj: Komise

Předpokládaný další vývoj

Nyní bude následovat projednávání návrhu v Radě a ve výboru BUDG. Rada má přijmout společnou pozici k návrhu v červenci 2011, EP potom čeká klíčové hlasování v plénu v listopadu 2011. V případě rozdílných pozic mají obě instituce 21 dnů na smírčí (dohodovací) řízení, v němž se mají shodnout nejen na celkovém objemu výdajů, ale také na rozdělení peněž příslušným prioritám. Očekávají se ostrá jednání, především odpor těch členských států, které nesouhlasí s téměř 5% nárůstem objemu rozpočtu oproti roku 2011, ale nikoli podobná krize jako v roce 2010.

Odkazy

Související články

Institucionální záležitosti v březnu 2014

Euroskop, 05.04.2014
Nová pravidla pro zakládání a financování evropských politických stran od roku 2017, EP vyhodnotil práci trojky, Rada a EP uvolnily cestu ke vzniku dalšího pilíře bankovní unie

Institucionální záležitosti v únoru 2014

Euroskop, 08.03.2014
EP schválil svůj mandát k SRM, Vznikne evropská verze MMF?

Institucionální záležitosti v lednu 2014

Euroskop, 10.02.2014
Příjmy EU se zatím měnit nebudou

Institucionální záležitosti v prosinci 2013

Euroskop, 14.01.2014
EU je blíže k vytvoření mechanismu pro řešení problémů v bankovní unii, Státy se shodly na podobě SRM

Institucionální záležitosti v listopadu 2013

Euroskop, 06.12.2013
Komise uveřejnila roční analýzu růstu, Rada a EP stvrdily víceletý finanční rámec 2014–2020 i rozpočet 2014
Rozhovory
Prouza: Českým zájmem je silná Evropská komise
P. Zenkner, M. Bydžovská, Euroskop, 15.4. 2014
Jaká je pozice Česka ke klimatickému balíčku? EUROSKOP hovořil se státním tajemníkem pro EU Tomášem Prouzou o českých zájmech v Evropské unii.