Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Institucionální záležitosti v říjnu 2011

Euroskop, 04.11.2011
V eurozóně to vře, EP přijal usnesení týkající se rozpočtu na rok 2012

 

V eurozóně to vře

Problematika eura, zadlužení evropských zemí a vyřešení dluhové krize v Řecku za poslední měsíc zaznamenaly bouřlivý vývoj. Začalo to procesem schvalování navýšení pravomocí nástroje EFSF jednotlivými státy eurozóny, který na Slovensku vedl k pádu vlády, pokračovalo sliby EU o představení definitivního plánu řešení krize, návrhem na řízený bankrot Řecka odepsáním 50 % jeho dluhu u soukromých investorů, rekapitalizací bank a (doposud) skončilo návrhem otevřít a revidovat Lisabonskou smlouvu.

Pozadí

Zástupci zemí eurozóny se na zasedání 21. 7. 2011 shodli, že Řecku poskytnou druhý záchranný balík v celkové výši 109 mld. €. V této souvislosti se také hovořilo o potřebě navýšit záchranný mechanismus EFSF na 780 mld. €, aby fond mohl půjčovat finance v objemu 440 mld. €. Podle ministrů financí mělo dojít také k navýšení pravomocí mechanismu. EFSF by tak měl dostat možnost poskytovat půjčky velkým zemím eurozóny na rekapitalizaci jejich bank a nakupovat dluhopisy zadlužených zemi na sekundárním trhu. Na záchraně se měli začít podílet i soukromí investoři (více v příspěvku „Řecko získá druhý balík půjček", Institucionální záležitosti v červenci 2011). Státy eurozóny o navýšení prostředků a pravomocí záchranného fondu EFSF hlasovaly již v průběhu září 2011 (více v příspěvku „Státy přijímají návrh na navýšení záchranného fondu EFSF", Institucionální záležitosti, červen 2011).

Klíčové a sporné body

Komplikované hlasování o navýšení pravomocí EFSF na Slovensku

Slovensko se rozhodlo být poslední zemí, kde národní parlament rozhodoval o přijetí nebo nepřijetí dodatku k rámcové smlouvě o EFSF (tzv. euroval). Parlament navýšení pravomocí EFSF 11. 10. 2011 nejprve neschválil. Koalice čtyř stran pravého středu (SDKÚ, KDH a Most-Híd, SaS) se kvůli „rebelujícím" liberálům (SaS) Richarda Sulíka několik týdnů nedokázala dohodnout na podpoře dokumentu. Padla proto vláda Ivety Radičové, která s tímto hlasováním spojila hlasování o vyslovení důvěry. Změny ve fungování fondu nepodpořili právě poslanci druhé nejsilnější vládní strany SaS, jež odmítá pomoc silně zadluženým evropským státům.

Po neúspěšném hlasování 11. 10. 2011 se zbylé 3 koaliční strany dohodly s opoziční stranou Smer. Smer dokument zprvu odmítal. Již před hlasováním ale strana avizovala, že podporu návrhu vymění za vypsání předčasných voleb nebo rekonstrukci vlády.

Poslanci slovenského parlamentu tedy 13. 9. 2011 poměrem 114:30:2 přijali dodatek k rámcové smlouvě o EFSF a vládní návrh na vypsání předčasných voleb na 10. 3. 2012. Potřebných bylo minimálně 76 hlasů.

Kromě poslanců SaS pro zvýšení pravomocí EFSF nehlasovalo i několik dalších koaličních poslanců; někdejší vládní tábor se ve sněmovně dosud opíral o 79 zákonodárců. Poslanci Národní rady také odvolali z funkce předsedy parlamentu Richarda Sulíka (SaS). Za jeho odvolání hlasovalo 115 poslanců. Proti se vyslovilo 25.

Slovensko bylo po celou dobu hlasování pod silným tlakem Bruselu a dalších velkých členů EU.

Navýšení prostředků EFSF ze 440 na 780 mld. € pro Slovensko znamená navýšení záruk na 7,7 mld. € oproti dosud předpokládaným 4,4 mld. €. Dodatek počítá i s účastí Estonska. Peníze by Bratislava podobně jako další země vyplatila tehdy, pokud by zadlužená země odkázaná na pomoc od EFSF nedokázala fondu půjčku vrátit. Nicméně na summitu 26. 10. 2011 si Slovensko vyjednalo výjimku z finanční účasti na druhé (vyšší) pomoci Řecku. Jeho garance byly podle dohody vypočítávány z původní přislíbené částky 109 mld. € (více v příspěvku „Řecko získá druhý balík půjček", Institucionální záležitosti v červenci 2011). Země eurozóny by měly původní balík druhé pomoci Aténám v hodnotě 109 mld. € navýšit o 21 mld. € na celkových 130 mld. €. Slovensko ponechá v EFSF balík asi 200 mil. € záruk. Neznamená to, že by Slovensko „ušetřilo", o úsporu na pomoci Řecku se mu zvýší účast na jiných programech EFSF.

Šéf liberálů Sulík 14. 10. 2011 prohlásil, že hodlá podat proti hlasování žalobu k ústavnímu soudu, aby prověřil právo parlamentu hlasovat o tzv. eurovalu v rozmezí 2 dnů. Mnozí ale uvedli, že vnitropolitické spory jsou na mezinárodním poli málo zajímavé a ústavní soud patrně nevyužije možnosti ratifikaci smlouvy zablokovat předběžným opatřením.

Díky slovenskému „druhému pokusu" tak EU mohla pokračovat ve svém „zdolávání" krize eura a připravovat se na summit Evropské rady 23. 10. 2011, resp. 26. 10. 2011.

Summit Evropské rady 23. a 26. 10. 2011

Závěry Evropské rady, 23. 10. 2011

Jednání Evropské rady, které proběhlo 23. 10. 2011, se zabývalo otázkami řešení krize eura. Přijetí konkrétního řešení se však posunulo na 26. 10. 2011 kvůli tomu, že německá kancléřka Angela Merkelová neměla od dolní komory parlamentu (Bundestagu) potřebný mandát podepisovat jakékoli dokumenty týkající se záchranného fondu. Spolkový ústavní soud totiž již dříve rozhodl, že ve věci zapojení Německa do záchranného fondu EU nebo přesunu pravomocí na nadnárodní úroveň má poslední slovo právě Bundestag.

Spolkový ústavní soud již realizované kroky na pomoc Řecku, Irsku a Portugalsku schválil, ale všechna budoucí jednání podmínil souhlasem Bundestagu. Soud také dočasně zakázal činnost speciálně vzniklého výboru, který měl začít pracovat 28. 10. 2011 a měl uspíšit přijímání rozhodnutí Německa k záchrannému fondu EU. Tento výbor Bundestagu měl spravovat 211 mld. €, které má Německo do EFSF poskytnout. Podle ústavy ale o rozpočtových otázkách země rozhoduje celé plénum nebo rozpočtový výbor. Socialisté proto podali k soudu žalobu na porušení ústavy. Soud rozhodne do konce roku 2011.

Předseda Komise José Barroso po zasedání Evropské rady slíbil, že konečný plán na záchranu eura představí do 72 hodin, tedy 26. 10. 2011.

Během summitu se objevily tlaky i neshody. Tlak pocítil italský premiér Silvio Berlusconi. Itálie byla označena za nejslabší článek eurozóny po Řecku, Irsku a Portugalsku. Berlusconi byl vyzván, aby naplnil minulý měsíc předložený plán úspor ve výši 59 mld. €, které se mají promítnout v roce 2013. Dluh Itálie, 3. největší ekonomiky eurozóny, činí 120 % HDP. Do roku 2014 by se měl snížit na 113 % HDP. Italské dluhopisy již nakoupila ECB, když investoři začali zemi půjčovat za příliš vysoké úroky. Itálie by měla provést privatizaci, restrukturalizaci místní samosprávy, soudního systému a zavést pravidla vyváženého rozpočtu nebo zvýšit do roku 2026 věk odchodu do důchodu na 67 let.

Neshody způsobily výroky britského premiéra Davida Camerona namířené k Francii a Německu. Cameron vyjádřil obavy, že by dluhová krize eurozóny mohla zpomalit posilování jednotného trhu tím, že se země eurozóny neustále od dalších členů EU oddělují. Cameron kritizoval nemožnost ostatních států účastnit se rozhodování o budoucnosti EU.

Británie také kritizuje návrh Německa revidovat Lisabonskou smlouvu, aby členové eurozóny mohli uvalit přísnější sankce na země, které nedodržují rozpočtovou kázeň. Představitelé zemí na summitu akceptovali „možnost omezené změny smlouvy". Každá větší revize smluv bude vyžadovat referendum jak ve Velké Británii, tak Irsku.

Cameron se již nyní potýká s „rebelujícími" poslanci konzervativců, kteří požadují vyhlásit referendum, zda má země v EU setrvat, nebo vystoupit. O návrhu vyhlásit referendum hlasoval britský parlament 24. 10. 2011. Návrh byl zamítnut poměrem 111:483 hlasů. Čtvrtina vládní Konzervativní strany však návrh podpořila.

Závěry summitu byly nakonec doplněny o deklaraci o potřebnosti jednotného postupu členů jak eurozóny, tak zbytku EU, která je složena z 27 zemí. V této souvislosti polský předseda vlády Donald Tusk vyjádřil názor, že státy, které se mají stát v blízké budoucnosti členy eurozóny, by měly mít možnost účastnit se jednání eurozóny již nyní.

Podle mnohých komentátorů se ale EU začíná dělit na země, které mají euro a udávají směr, a ty, které eurem neplatí a jsou pokaždé „vykázány z místnosti". Členům eurozóny udává směr Německo.

Kofinancování fondů EU

Evropská rada na svém zasedání 23. 10. 2011 také vyzvala, aby byl do konce roku 2011 přijat návrh na dočasné navýšení spolufinancování z  fondů EU. Toto navýšení by mělo mít hodnotu 95 % programových nákladů v krizí nejvíce postižených zemích EU. Týkalo by se Řecka, Irska, Portugalska (čerpají z EFSF), Rumunska, Lotyšska a Maďarska (čerpají z mechanismu platební bilance, který je pro nečleny eurozóny). EP a Rada chtějí dosáhnout dohody v prvním čtení, aby mohl být návrh přijat do konce roku 2011.

Rada již v rámci Coreperu dospěla 19. 10. 2011 ke kompromisu, že by se vyšší spolufinancování mohlo uplatňovat zpětně, ne však před 1. 1. 2010 a pouze do 31. 12. 2013. Jedná se o přísnější omezení, než navrhovala Komise. Ta chtěla udělit tuto možnost od doby, kdy stát začal pomoc čerpat. Rada také navrhla, aby udělování a kontrola výjimečné pomoci byly více sledovány. Výbor REGI se tímto postojem Rady bude zabývat v prvním čtení 14. 11. 2011. Hlasování pléna EP se plánuje na prosinec 2011.

Rekapitalizace bank

Prohlášení eurosummitu, 26. 10. 2011

Prohlášení hlav států a předsedů vlád EU, 26. 10. 2011

Na svém jednání 22. 10. 2011 ministři financí projednávali otázku rekapitalizace bank. Materiál představili na summitu Evropské rady a na ni navazujícím zasedání eurozóny 26. 10. 2011. Ministři se shodli na tom, že na rekapitalizaci bank bude třeba 100 mld. €. Nová pravidla by měla finanční ústavy donutit k tomu, že navýší klíčový ukazatel kapitálové přiměřenosti na nejméně 9 %. Navýšením kapitálových rezerv bank chce EU fakticky vytvořit „kapitálovou hradbu", aby se dluhové problémy nešířily do ostatních zemí eurozóny.

Pokud by v eurozóně došlo k dalšímu vyhrocení dluhové krize, mohlo by to pro evropské banky znamenat, že budou potřebovat rekapitalizaci ve výši 260-373 mld. €. Taková situace by mohla nastat po odepsání řeckého dluhu až ve výši 60 % a portugalského ve výši 25 %, jak uvedl 19. 10. 2011 think-tank Open Europe.

Ze zasedání hlav států a vlád EU 26. 10. 2011 vyplynula potřeba zajistit střednědobé financování bank, aby se předešlo úvěrové krizi a zabezpečily se úvěrové toky do reálné ekonomiky. Je také nutné posílit kvalitu a objem kapitálu bank, aby byly schopny odolávat otřesům, a zároveň toto posílení spolehlivě a koordinovaně doložit.

Evropská rada 26. 10. 2011 rozhodla, že kapitálové rezervy budou ve výši minimálně 9 % a k dispozici nejpozději do 30. 6. 2012. Vnitrostátní orgány dohledu pod záštitou Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA) odhadují, že banky budou potřebovat doplnit kapitál čítající 106 mld. €. EBA musí také zajistit, aby plány bank na posilování kapitálu nevedly k přehnanému omezení obecné dostupnosti úvěrů. Navýšení kapitálu by měly banky zajistit z vlastních zdrojů, omezením vyplácení dividend a bonusů a až v nezbytných případech by podporu měly poskytnout vlády členských zemí nebo EFSF.

Podle náměstka českého ministra financí Tomáše Zídka by se rekapitalizace českých bank dotknout neměla. Domácí bankovní sektor je dle názoru ČNB stabilní a ziskový. Přebytek celkových vkladů nad úvěry v systému poskytuje bankám dostatečnou rezervu hotovosti a zabezpečuje, že systém není závislý na financování ze zahraničí. Výsledky zátěžových testů ukazují, že je schopen přestát i velmi nepříznivý ekonomický vývoj. Kapitálová přiměřenost českého bankovního sektoru v posledních letech roste a v roce 2011 dosahuje 15 %. ČR bude „pouze" ovlivněna nestabilitou eura a celé EU.

Eurosummit a jeho řešení

Prohlášení eurosummitu, 26. 10. 2011

Summit zástupců eurozóny proběhl 26. 10. 2011 po zasedání hlav států a předsedů vlád celé EU. Ti jej nepovažovali za nic menšího než za klíčovou událost přijetí komplexních opatření, která povedou ke stabilizaci eura a celé eurozóny.

Výsledkem jsou tato opatření:

Snížení poměru řeckého dluhu k HDP do roku 2020 na 120 %.

Nominální odpis bude činit 50 % hodnoty řeckých dluhopisů, které soukromí investoři (banky, pojišťovny, penzijní fondy ap.) drží. Odpis bude dobrovolný, na což Mezinárodní bankovní sdružení (IIF) přistoupilo. Před summitem však banky souhlasily s maximálně 40% odpisem. Mnozí komentátoři hodnotí jednání eurozóny s bankami za „mafiánské" a „diktující". Díky níže zmíněným 30 mld. € ale banky nepřijdou přesně o polovinu půjčených peněz. Mnoho bankovních domů se řeckých dluhopisů již zbavilo a někteří mohou díky pojištění EFSF dokonce vydělat. Výměna dluhopisů se uskuteční na začátku roku 2012.

Suverenita Řecka bude částečně omezena zavedením „monitoringu EU přímo na místě". Ten nahradí dosavadní kontrolní mise tzv. trojky (ECB, Komise, MMF) jednou za 3 měsíce. Řecký premiér podle závěrů summitu s tímto opatřením souhlasil a sám je navrhl. Stejně tak souhlasil s vytvořením speciální skupiny 25 odborníků, kteří se budou v Aténách podílet na realizaci reforem.

Členské státy eurozóny přispějí k balíku týkajícímu se zapojení soukromého sektoru částkou až 30 mld. €.

Do konce roku 2011 bude zaveden nový víceletý program EU-MMF disponující finančními prostředky o objemu až 100 mld. €, jež bude možné využít i na rekapitalizaci řeckých bank. Program bude specifikován do konce roku 2011.

Optimalizace zdrojů EFSF: Nedojde k navýšení záruk (příspěvků do fondu ani garancí), ale k posílení zdrojů, a to až na 4-5násobek, tedy na 1 bilion € za pomoci pákového efektu. Fungování „páky" bude upřesněno.

Dojde k užší spolupráci s MMF. Rusko je připraveno eurozónu v rámci MMF podpořit, a to v koordinaci s dalšími členskými zeměmi BRICs (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika). Rusko by prostřednictvím MMF (tedy bilaterálních smluv) poskytlo až 10 mld. dolarů. Rusko již vyjádřilo záměr kupovat španělské dluhopisy. BRICs přišly nedávno s plánem na navýšení základního jmění MMF, což by představovalo způsob, jak pomoci zemím, jež se potácejí v krizi. Rusko ale tuto pomoc podmiňuje tím, že se zvýší úloha BRICs v rámci MMF, v němž dosud dominují západní země. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy dokonce po skončení summitu prohlásil, že Evropa by měla zájem Číny podílet se v novém záchranném fondu EU vítat. Na tento výrok reagovala francouzská levicová opozice, která se obává nárůstu vlivu Číny. Podle dohody Číny s WTO bude země uznána plnohodnotnou tržní ekonomikou až v roce 2014. Čína bude patrně požadovat revizi této dohody. Od roku 2010, kdy vznikl EFSF, již Čína koupila zhruba 40 % jím vydaných obligací. Podle agentury Reuters EFSF zatím získal ze 2 prodejů obligací 8 mld. €. Podporu eurozóně vyjádřilo po summitu také Japonsko. Od začátku roku 2011 Japonsko investovalo 2,68 mld. € do půjček, které vypsal EFSF. Na Japonsko tak připadá pětina celkové výše půjček. Japonsko je od roku 2010 v recesi a spoléhá hlavně na export.

Komise bude mít nad eurem větší dohled. Dojde k rozšíření pravomocí komisaře pro měnové záležitosti.

Klíčová čísla summitu Evropské rady a eurosummitu

Kapitálové rezervy bank

Min 9 %

Řecký „sestřih" (odepsání dluhu)

50 %

Řecký dluh po zásazích

120 % HDP

Řecký dluh dnes

162 %

Členské státy eurozóny přispějí

30 mld. €

Víceletý program EU-MMF

100 mld. €

Navýšení EFSF

1 bil. €

 

K posílení zdrojů EFSF dojde 2 způsoby:

  1. Bude sloužit jako „pojišťovna" pro investory, kteří nakoupí dluhopisy problémových zemí na primárním trhu. To by mělo vést ke snížení úrokových sazeb dluhopisů na trhu. Pojištění by mělo zabezpečit část hlavní hodnoty půjčky, což bude záviset na trhu i členském státě. Hovoří se o minimu 20 %.
  2. Vznikne jeden nebo více „nástrojů se speciálním účelem", které by měly pomáhat zemím v krizi. Měly by být financovány z EFSF, soukromým nebo veřejným sektorem. Měly by obchodovat na primárním nebo sekundárním trhu. K těmto prostředkům by měli mít přístup i investoři, jako je Čína.

Po eurosummitu ratingová agentura S&P potvrdila rating EFSF na stupni AAA, tedy na nejvyšším možném. Děje se tak díky tomu, že finance fondu jsou garantovány členskými státy.

K summitu se vyjadřoval také EP. Konzervativní poslanci výsledky vítají, ale očekávali ještě striktnější opatření - větší fiskální a sociální harmonizaci. EPP se obává větší angažovanosti Číny a dalších zemí BRICs.

Na summitu bylo také přijato desatero pro zlepšení správy (lepší koordinace hospodářských politik) eurozóny:

  1. Eurosummity alespoň 2krát ročně (mohou navazovat na summity Evropské rady)
  2. Předsedu eurosummitu určí hlavy států a vlád zemí eurozóny (stejné funkční období jako předseda Evropské rady)
  3. EP a nečleny eurozóny bude informovat předseda eurosummitu
  4. Koordinaci hospodářských politik a dohled nad nimi zajišťuje euroskupina
  5. Předseda euroskupiny je volen v souladu s protokolem č. 14 připojeným ke smlouvám.
  6. Předseda eurosummitu, předseda Komise a předseda euroskupiny se budou pravidelně (nejméně jednou měsíčně) setkávat (přizván může být prezident ECB, předsedové orgánů dohledu, výkonný ředitel EFSF a generální ředitel ESM)
  7. Přípravu euroskupiny provádí pracovní skupina pro euroskupinu
  8. Pracovní skupině pro euroskupinu předsedá stálý předseda
  9. Užší spolupráce s Hospodářským a finančním výborem
  10. Předseda eurosummitu bude spolu s předsedou Komise odpovídat za informování o  rozhodnutích eurosummitu, předseda euroskupiny a komisař pro hospodářské a finanční záležitosti informují o rozhodnutích euroskupiny

Eurozóna vyzvala Itálii a Španělsko, aby vyvinuly větší úsilí v optimalizaci svého dluhu, Irsko a Portugalsko pokračuje v započatých reformách a úsporných opatření.

Revize Lisabonské smlouvy

Zástupci eurozóny i ostatní členové EU se dohodli na zavedení tzv. desatera pro zlepšení správy eurozóny (výše). Jedná se o první krok k zavedení „ekonomické vlády". Podpořilo jej jak Německo, tak Francie. V čele „vlády" by měl stát prezident Evropské rady, v současnosti Herman Van Rompuy. Ten uvedl, že by proto mělo dojít k omezené změně Lisabonské smlouvy, aby státy eurozóny měly silnější „páky" na ty členy, kteří nebudou hospodařit zodpovědně. Jak již bylo řečeno, větší zásahy do smluv by znamenaly referendum v Irsku i Velké Británii.

Pozice ČR

Premiér Petr Nečas zdůraznil, že ČR celounijní opatření pro řešení krize aktivně podporovala a stabilitu eurozóny vidí jako klíčovou. Přes 70 % českého exportu jde do zemí platící eurem. Podle něj jde celá řada opatření správným směrem, např. zapojení soukromého sektoru. ČR také jednoznačně podporuje posílení fiskální disciplíny. Podle vlády a poradní skupiny vlády NERV je důležité pro budoucnost eurozóny dodržovat pravidla a uplatňovat sankce, které si EU zavede. Většina členů NERV se také shodla na tom, že existence společné evropské měny ke krizi přispěla a že vláda by neměla členství v eurozóně nyní explicitně řešit. Petr Nečas na konferenci zástupců Visegrádské čtyřky 14. 10. 2011 řekl, že jeho vláda datum přijetí eura v ČR nestanoví. ČR bude muset řešit hlavně svoji zranitelnost vůči vnějším šokům a zvýšit svoji konkurenceschopnost.

Předpokládaný další vývoj

Eurozóna v listopadu 2011 finalizuje podmínky pro zavedení opatření týkajících se změn v EFSF. Členové dali předsedovi Evropské rady mandát k tomu, aby v úzké spolupráci s předsedou Komise a předsedou euroskupiny určili možný postup k posílení hospodářské unie, a to včetně prozkoumání možnosti omezených změn smluv. V prosinci roku 2011 bude předložena průběžná zpráva. Do března roku 2012 bude dokončena zpráva o tom, jakým způsobem by měla být dohodnutá opatření prováděna. Plán na záchranu eura se bude probírat také na summitu G20 3.-4. 11. 2011.

Optimistická nálada, která zavládla u mnoha evropských i světových leaderů, se odrazila i na reakci trhů. Není však stále jasné, jak se všechna opatření podaří realizovat.

Řecký premiér také nečekaně prohlásil, že vyhlásí k otázce přijetí nové pomoci z EU referendum. Nestanovil ale datum, spekuluje se o lednu 2012, předtím než bude o balíku hlasovat řecký parlament. Až 60 % řecké populace s postupem vlády nesouhlasí a pomoc EU odmítá. Výsledek všelidového hlasování bude závazný, pokud se referenda zúčastní nejméně 40 % voličů. Když v době referenda bude parlament pomoc již projednávat, pak bude nutná účast 50 % voličů. Toto referendum by bylo pro Řeky první od pádu vojenského režimu v roce 1974. Na premiérovo rozhodnutí reagovaly západoevropské trhy 1. 11. 2011 výrazným propadem. Burzy v Itálii a Francii spadly o 3 %. Investoři se obávají, že Řekové pomoc v referendu odmítnou. V takovém případě by to mohlo vést až k tzv. tvrdému bankrotu. Banky by byly nuceny odepsat až 75 % dluhu. Rozhodnutí vypsat referendum zaskočilo všechny, kdo celý předchozí měsíc domlouvali podmínky „pomoci" Řecku, tedy hlavně Německo. Dopady patrně pocítí nejvíce Itálie, kterou může řecké rozhodnutí stáhnout ke dnu.

Odkazy

 

EP přijal usnesení týkající se rozpočtu na rok 2012

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 26. října 2011 o návrhu souhrnného rozpočtu Evropské unie na rozpočtový rok 2012 ve znění pozměněném Radou

EP na plenárním zasedání 26. 10. 2011 přijal usnesení k návrhu rozpočtu na rok 2012 pozměněnému Radou. Většinou 431 hlasů podpořil navýšení výdajů o více než 5 % (o 6,6 mld. €) a v některých výdajových položkách dokonce překročil i návrhy Komise.

Podobně jako v roce 2010, kdy po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost poprvé probíhalo hlasování o rozpočtu podle spolurozhodovací procedury, tak čeká Radu, EP a Komisi smírčí řízení v dohodovacím výboru.

Pozadí

Návrh rozpočtu pro rok 2012 Komise zveřejnila v dubnu 2011. Návrh počítá s výdaji v platbách ve výši 132,7 mld. € (cca 1,01 % HND EU) a s výdaji v závazcích ve výši 147,4 mld. € (1,12 % HND EU). Oproti roku 2011 se tedy jedná o nárůst v platbách o 4,9 % a v závazcích o 3,7 %. Komise reflektovala zejm. požadavky EP, a to zvýšením výdajů na prioritu týkající se strategie Evropa 2020 (Kapitola 1a), na podporu programů týkajících se boje proti nezaměstnanosti, podpory mládeže ap. Nejvýraznější nárůst zaznamenaly strukturální fondy a Kohezní fond (Kapitola 1b) a také programy na podporu výzkumu. Existují totiž závazky postupně navyšovat výdaje na tyto programy zahájené na počátku programovacího období, tedy ještě před příchodem krize. Mírný nárůst Komise navrhuje i pro SZP v Kapitole 2 (Ochrana přírodních zdrojů a hospodaření s nimi), naopak téměř nezměněny oproti roku 2011 jsou v návrhu rozpočtu pro rok 2012 výdaje na vnější činnost EU (Kapitola 4), na Kapitolu 3 (Občanství, svoboda, bezpečnost a právo) a výdaje na administrativu (Kapitola 5). (Více v příspěvku „Komise předložila návrh rozpočtu pro rok 2012").

Rada přijala společný postoj k návrhu rozpočtu EU v červenci 2011. Podle očekávání (s odvoláním na ekonomickou situaci v EU a úsporná opatření v řadě členských zemí) navrhla další úspory a snížení nárůstu výdajů na pouhá 2 % ve srovnání s rokem 2011, což přibližně odpovídá vývoji inflace. Spíše než s nárůstem výdajů oproti roku 2011 tak Rada počítá se zmražením výdajů předcházejícího roku. Škrty mají nejvíce postihnout výdaje v Kapitole 1 týkající se podpory konkurenceschopnosti a kohezní politiky, včetně plánovaných výdajů na podporu výzkumu, vzdělávání, na projekty v oblasti dopravy, výdaje Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF) a v menší míře i výdaje Evropského sociálního fondu (ESF) a Kohezního fondu. S úsporami oproti původnímu návrhu Komise ovšem Rada počítá ve všech výdajových kapitolách včetně SZP (více v příspěvku „Rada přijala pozici k návrhu rozpočtu EU na rok 2012").

Klíčové body a stav projednávání

EP schválil pozměňovací návrhy k pozici Rady, které počítají s více než 5% nárůstem výdajů v rámci rozpočtu pro rok 2012 oproti rozpočtu na rok 2011. EP tak na rozdíl od Rady, která dle očekávání podpořila úspornější variantu rozpočtu, anuloval téměř všechny škrty učiněné v původním návrhu Komise (v oblasti kohezní politiky či zemědělství), ba v některých položkách ještě překročil původní výdaje plánované Komisí. Jedná se především o oblasti podpory výzkumu a vzdělávání.

EP podpořil navýšení financí v případě 7. rámcového programu pro vědu a výzkum, programu na podporu celoživotního vzdělávání či v některých položkách souvisejících se strategií Evropa 2020 (Rámcový program konkurenceschopnost a inovace (CIP) zahrnující podprogramy jako Inteligentní energie ap.). EP podpořil také navýšení výdajů v oblasti vnější politiky. Zde se ovšem jednalo především o navýšení pomoci Palestině a agentuře UNRWA (o cca 100 mil. €), v jiných výdajích na vnější politiku EU již EP tolik štědrý nebyl. V oblasti SZP EP podpořil vytvoření nové dílčí výdajové položky, kde by cca 250 mil. € mělo být vyčleněno pro řízení krizí v sektoru trhu s ovocem a zeleninou.

EP tedy počítá s nárůstem výdajů v platbách na více než 133 mld. €, v závazcích potom na téměř 148 mld. €, což v obou případech mírně překračuje i výdaje původně navrhované Komisí, v rozpočtových kapitolách 1 (konkurenceschopnost) a 4 (EU jako globální partner) dochází tímto navýšením k překročení rozpočtových stropů stanovených finanční perspektivou 2007-2013 (sic!). EP proto volá po využití mechanismu flexibility, který by umožnil mírné navýšení rozpočtových stropů. Usnesení EP podpořila většina 431 europoslanců, 120 členů EP hlasovalo proti, 124 se jich zdrželo.

Komise pozici EP dle očekávání prostřednictvím komisaře pro rozpočtové záležitosti Janusze Lewandowského podpořila. Rada naopak vyjádřila nesouhlas jak s navýšením výdajů, tak s případným využitím mechanismu flexibility a poukazovala na současnou situaci dluhové krize, která si podle zástupců polského předsednictví vynucuje, aby výdaje byly sice přiměřené, ale rozhodně ne přehnané.

Předpokládaný další vývoj

Dohodovací výbor složený ze stejného počtu zástupců Rady a EP za účasti Komise zahájí svoji činnost 1. 11. 2011. Jednat bude do 21. 11. 2011, přičemž do tohoto data je třeba najít shodu na kompromisním řešení, které bude opět předloženo ke schválení jak Radě, tak EP. Pokud by se během této doby kompromisu dosáhnout nepodařilo (jako tomu bylo v roce 2010), musela by Komise předložit nový návrh rozpočtu na rok 2012. Případné průtahy by potom mohly vést k nutnosti uplatnění rozpočtového provizoria, což je ovšem málo vítaná varianta.

Odkazy