Institucionální záležitosti v únoru 2013

05.03.2013
Euroskop

Evropská rada se dohodla na podobě finanční perspektivy pro období 2014–2020, Eurozóna patrně uvalí strop na výši prostředků v ESM, Zástupci Rady a EP se dohodli na dalším zpřísnění Paktu stability a růstu

Evropská rada se dohodla na podobě finanční perspektivy pro období 2014–2020

Evropská rada 7 . a 8. února 2013. Závěry (Víceletý finanční rámec), Brusel 8. února 2013

Hlavy států a předsedové vlád se na summitu konaném ve dnech 7.–8. 2. 2013 dohodli na podobě finanční perspektivy pro období 2014–2020. Na první pohled uspěla úsporná varianta, rozpočtový výhled počítá s výdaji 959,988 mld. € v závazcích, což odpovídá 1 % HND EU, a s 908,4 mld. € v platbách, což odpovídá 0,95 % HND EU (vše v cenách z roku 2011). Nelze však zapomínat na to, že některé finanční instrumenty určené pro mimořádné situace a také Evropský rozvojový fond stojí mimo finanční perspektivu.

Pozadí

EK zveřejnila soubor návrhů týkajících se výdajové i příjmové stránky rozpočtu EU pro budoucí finanční období v červnu 2011. V lednu 2012 potom odstartovala na zasedání Rady pro všeobecné záležitosti jednání věnovaná především výdajovým prioritám nové finanční perspektivy. Během četných schůzek probíhajících na půdě Rady se projevovaly rozdílné pozice zemí tzv. kohezní skupiny, tedy států náležejících mezi čisté příjemce financí z rozpočtu EU především díky strukturálním fondům a kohezní politice EU, na jedné straně a na druhé straně států patřících vesměs mezi čisté rozpočtové plátce, kteří podporovali úspornější variantu rozpočtového výhledu. Ve skutečnosti se ovšem pozice členských států v konkrétních otázkách lišily také napříč těmito skupinami.

Návrh nové finanční perspektivy doprovázely také návrhy na reformu nejdůležitějších výdajových politik, společné zemědělské politiky a také kohezní a strukturální politiky EU. I v rámci skupiny podporující lepší a více racionální výdajovou politiku tedy nepanoval úplný konsensus na tom, kde (v jakých oblastech) má EU šetřit a jak významně (více v příspěvku „Rada poprvé diskutovala o důležitých otázkách finanční perspektivy 2014–2020“, v příspěvku „Rada debatovala o výdajích finanční perspektivy 2014–2020 v oblasti zemědělství a kohezní politiky“, v příspěvku „Rada zahájila diskusi o jednací osnově k finanční perspektivě 2014–2020“, v příspěvku „Finanční perspektiva 2014–2020 jako předmět jednání Rady, Evropské rady i usnesení EP“ a v příspěvku „Zástupci členských států jednali o finanční perspektivě 2014–2020“).

Komplikovanost jednání o finanční perspektivě 2014–2020 dokládá také skutečnost, že mimořádný summit svolaný v listopadu 2012 právě za účelem řešení této otázky žádný průlom nepřinesl. Nejvyšší představitelé členských států nenalezli shodu na kompromisní variantě rozpočtového výhledu, která počítala s úsporami ve všech rozpočtových kapitolách a kterou summitu jako podklad pro jednání přednesl předseda ER Herman Van Rompuy. Obavy, zda při úsporné variantě finanční perspektivy bude EU schopna realizovat všechny programy v rámci klíčových politik, ostatně dával najevo také předseda EK José Manuel Barroso a podobně vystupoval také předseda EP, člen S&D Martin Schulz (více v příspěvku „Mimořádný summit věnovaný finanční perspektivě 2014–2020 neskončil dohodou“).

Základem pro jednání únorového summitu byl kompromisní návrh předložený předsedou ER Van Rompuyem už v listopadu 2012. Sám předseda ER, který v mezidobí finanční perspektivu konzultoval s dalšími představiteli EU, se o žádoucím rozpočtu pro nadcházející sedmileté období vyjádřil tak, že má být umírněný a zároveň orientovaný na podporu zaměstnanosti a růstu v různých regionech EU a také na výzkum a investice.

Klíčové body a stav projednávání

Celkový objem výdajů pro období 2014–2020 je v souvislosti se současnými ekonomickými problémy EU nižší, než tomu bylo v období 2007–2013. K prioritám nového finančního výhledu mají náležet výzkum, inovace, vzdělávání a řešení jednoho z nejpalčivějších problémů, jimž čelí řada členských států – nezaměstnanosti mladých lidí.

Lze konstatovat, že výsledná dohoda vyšla do značné míry vstříc těm členským státům, které prosazovaly umírněný rozpočet v oblasti výdajů a udržení výdajového stropu pod hranicí 1 % HND EU. V závazcích celkový objem výdajů rozpočtu pro období 2014–2020 dosahuje podle dohody hlav států a vlád členských států 959,99 mld. €, což odpovídá tomuto stropu a zároveň indikuje snížení výdajového stropu oproti současnému období. Ve srovnání s předcházejícími finančními perspektivami se tak jedná o určitý přelom, vzhledem k tomu, že v minulosti docházelo zpravidla k navyšování výdajů rozpočtu ES/EU oproti předcházejícímu plánovacímu období. V oblasti plateb je jako obvykle výdajový strop ještě nižší, pro období 2014–2020 se počítá s platbami ve výši 908,4 mld. €. V obou případech tedy došlo ke snížení výdajového stropu oproti předcházejícímu období o více než 30 mld. €.

Pokud se jedná o jednotlivé výdajové položky, k nárůstu došlo v kapitole 1a, na kterou má být vyčleněno 125,61 mld. € především zásluhou navýšení výdajů v oblasti výzkumu, inovací a vzdělávání; navýšení finančních prostředků pro období 2014–2020 se má týkat např. programu Erasmus pro všechny. Zelenou dostal také Nástroj na propojení Evropy (CEF), investiční fond, jenž by v období 2014–2020 měl sloužit k financování infrastrukturních projektů v EU v oblasti energetiky, dopravy a digitální infrastruktury. V rámci nové finanční perspektivy má mít k dispozici téměř 30 mld. €.

V rámci rozpočtové kapitoly 1b, která zahrnuje kohezní politiku, závěry summitu stanovily výdajové prostředky ve výši více než 325 mld. €. To je snížení oproti stávajícímu období o téměř 30 mld. €. Za ústupek ze strany čistých plátců lze ale považovat fakt, že členské státy zaostávající za průměrem HDP na osobu v rámci EU by měly mít v oblasti kohezní politiky vyčleněn větší objem finančních prostředků. Specifickou výdajovou prioritou v rámci podkapitoly týkající se koheze a strukturální politiky má být iniciativa na boj proti nezaměstnanosti mládeže, na kterou je pro následující finanční období vyčleněno cca 6 mld. €. 2,5 mld. € má být potom určeno na potravinovou pomoc pro nejchudší.

V kapitole Udržitelný růst: Přírodní zdroje, která zahrnuje SZP, jsou plánovány výdaje v závazcích max. 373,179 mld. €, což je opět snížení oproti období 2007–2013. Z toho 277,851 € je vyčleněno na přímé platby a tržní operace, na rozvoj venkova potom 84,936 mld. €. Pokud se jedná o připravovanou reformu SZP, Evropská rada se zabývala otázkou konvergence přímých plateb. Státy EU, v nichž přímé platby v současnosti nedosahují úrovně 90 % průměru EU, by se měly dočkat během následujících 7 let zlepšení situace, do roku 2020 by totiž všechny členské státy měly dosáhnout alespoň úrovně plateb 195 €/ha v běžných cenách. Z hlediska ČR je důležité, že Evropská rada doporučila, aby obávané zastropování přímých plateb bylo pro členské státy dobrovolné. Summit podpořil také větší flexibilitu u opatření k „ozelenění“ SZP a zmírnění požadavku na vyjímání půdy z produkce. Toto vše ale musí upřesnit konkrétní legislativa v rámci chystané reformy SZP, konkrétně nařízení EK. Pro případ krizí v zemědělství má být vyčleněna rezerva v objemu 2,8 mld. €. Fond pro rozvoj venkova EAFRD by se měl stát spolu s dalšími strukturálními fondy součástí tzv. společného strategického rámce.

Určité škrty oproti původní velkorysejší variantě navržené EK se týkají rozpočtové kapitoly 3 (Bezpečnost a občanství), která zahrnuje např. azylovou politiku, spolupráci v oblasti vnitřní bezpečnosti, ochrany hranic ap. Ve výdajové kapitole 4 (Globální Evropa), která se týká SZBP, mají potom výdaje na sedmileté období dosahovat 58,7 mld. €. V rámci úspor se přitom počítá s omezením počtu zaměstnanců institucí EU o 5 %, se zmrazením platů a důchodů úředníků EU na 2 roky a s mírným zvýšením odvodů z platů.

Zapomínat nelze ani na to, že nová finanční perspektiva počítá s rozšířením EU na 28 členských států; podobně jako tomu bylo v případě předchozího masivního východního rozšíření, budou také Chorvatsku poskytnuty vyrovnávací platby, které mají zajistit, aby v prvních letech po přistoupení byl nový stát v pozici čistého příjemce, nikoli rozpočtového plátce. Vyrovnávací platby Chorvatsku budou rozpočet EU stát celkově 27 mil. €.

Výdaje finanční perspektivy na roky 2014–2020 (v mil. €, v cenách roku 2011)

Závazky

2014

2015

2016

2017

2018

2019

2020

Celkem 2014-2020

1. Inteligentní růst bez vyloučení

60 283

61 725

62 771

64 238

65 528

67 214

69 004

450 763

2. Udržitelný růst: Přírodní zdroje

55 883

55 060

54 261

53 448

52 466

51 503

50 558

373 179

Přímé platby a výdaje na regulaci trhů

41 585

40 989

40 421

39 837

39 079

38 335

37 605

277 851

3. Bezpečnost a občanství

2 053

2 075

2 154

2 232

2 312

2 391

2 469

15 686

4. Globální Evropa

7 854

8 083

8 281

8 375

8 553

8 764

8 794

58 704

5. Administrativa

8 218

8 385

8 589

8 807

9 007

9 206

9 471

61 629

Závazky celkem

134 318

135 328

136 056

137 100

137 866

139 078

140 242

959 988

Jako procento HND EU

1,03%

1,02%

1,00%

1,00%

0,99%

0,98%

0,98%

1,00%

Platby celkem

128 030

131 095

131 046

126 777

129 778

130 893

130 781

908 400

Jako procento HND EU

0,98%

0,98%

0,97%

0,92%

0,93%

0,93%

0,91%

0,95%

Zdroj: Evropská rada 7. a 8. února 2013: Závěry (Víceletý finanční rámec)

Ačkoli nová finanční perspektiva vypadá na první pohled jako vítězství úsporné varianty, nelze zapomínat na to, že výdaje ve výši až desítek miliard eur mají stát mimo samotný rozpočtový rámec prostřednictvím takových nástrojů, jako je Evropský rozvojový fond (ERF) financující rozvojovou pomoc pro země AKT a zámořská území. Na období 2014–2020 je do tohoto fondu vyčleněno více než 26 mld. €. Mimo finanční perspektivu stojí také nástroje, které mají být používány v mimořádných situacích: rezerva na pomoc při mimořádných událostech (pro případ humanitárních operací ve třetích zemích ap.), tzv. nástroj pružnosti poskytující na sedmileté období výdajovou rezervu téměř 3,4 mld. €, Fond solidarity pro případ řešení např. nenadálé katastrofy v některém členském státě a Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci.

Navíc lze říci, že již zdaleka neplatí, že rozpočtové stropy stanovené finanční perspektivou představují nepřekročitelnou hranici. Po zkušenosti s určitým šokem, který čekal stávající finanční perspektivu a rozpočtovou politiku EU v souvislosti s finanční krizí, následující ekonomickou recesí a problémy zemí eurozóny, které přišly na přelomu prvního a druhého desetiletí 21. století, se představitelé členských států dohodli, že finanční perspektivě má být umožněna „určitá flexibilita“ pro řešení nepředvídaných událostí. Rozpočtový výhled je vybaven také revizními klauzulemi pro případ potřeby.

Pokud jde o sporné téma rozpočtových příjmů, závěry summitu konstatovaly, že do budoucna se má dále pracovat na nahrazení stávajícího vlastního zdroje odvozovaného od DPH novým systémem. Původní ambice učinit novým zdrojem daň z finančních transakcí ztroskotaly poté, co se pro přijetí tohoto mechanismu rozhodly pouze některé členské státy v rámci tzv. posílené spolupráce. ER tyto státy vyzvala, aby přesto posoudily, zda by se tato daň nemohla stát základem pro nový zdroj rozpočtu EU. Nejdůležitějším rozpočtovým zdrojem zůstává nadále zdroj založený na HND členských států, zavedený svého času (na přelomu 80. a 90. let 20. století) jako zdroj doplňkový.

Na další sedmileté období zůstává zachován také další mechanismus vytvořený ještě v 80. letech 20. století, britský rabat. Vyrovnávací slevy týkající se příspěvku založeného na HND členských států se mají pro období 2014–2020 týkat také některých dalších členských států, Dánska, Nizozemska, Švédska a Rakouska, byť Rakouska jen do roku 2016.

Na výsledek jednání summitu přirozeně reagovali také představitelé dalších 2 institucí, které se účastní procesu jednání o nové finanční perspektivě a meziinstitucionální dohodě, která ji bude z právního hlediska zaštiťovat. Představitelé 4 parlamentních frakcí, EPP, S&D, ALDE a Greens/EFA, vydali vzápětí po skončení summitu prohlášení, podle kterého tato podoba nové finanční perspektivy nepodpoří, ale oslabí konkurenceschopnost EU a není v zájmu evropských občanů. EP by proto podle nich neměl přijímat FP 2014–2020 ve stávající podobě, která (dle vyjádření leaderů zmíněných parlamentních skupin) s nimi nebyla v posledních měsících předsedou ER Van Rompuyem náležitě konzultována. Skutečná jednání o nové finanční perspektivě podle nich začínají teprve nyní, a to s EP, který hodlá setrvávat na svých požadavcích. Těmi jsou ještě větší flexibilita pro možnosti změny rozpočtu oproti stropům v jednotlivých výdajových kapitolách navrhovaným perspektivou, zavedení nového vlastního zdroje nahrazujícího příspěvky založené na HND a revize výdajových priorit směrem k ještě větší podpoře konkurenceschopnosti a výzkumu. Zástupcům většiny politických skupin v EP se nelíbí především snížení původně plánovaných výdajů např. na financování investic do infrastruktury, širokopásmového připojení k internetu, na digitalizaci či na oblast výzkumu, i když zde zástupci členských zemí výdajovou velkorysost v mezích stávajících možností projevili.

Předseda EK Barroso se k výsledku summitu podrobněji vyjádřil až 18. 2. 2013 v EP. Jeho komentář byl poněkud střízlivější. Konstatoval sice, že výsledkem jednání hlav států a vlád a je mnohem úspornější varianta v porovnání s někdejším návrhem EK, tento výsledek ale odpovídá jednáním, v nichž bylo nutné dosáhnout jednomyslné shody členských států. Vyzdvihl přitom především některá (ze svého pohledu) pozitiva výsledného konsensu v oblasti výdajových priorit, je tedy jasné, že v těchto otázkách se EK s výsledkem summitu ztotožňuje. Názor EP naopak Barroso podpořil, pokud jde o zvýšení flexibility rozpočtového výhledu a možnost jeho častějších revizí. Na druhé straně je též patrné, že EK má zájem na brzkém ukončení jednání o FP 2014–2020 a dosažení dohody s EP, pokud možno již během následujícího půlroku, tedy za irského předsednictví v Radě. Vyplývá to také z řeči, kterou předseda EK Barroso přednesl po setkání s irskými představiteli a s předsedou EP Martinem Schulzem.

Pozice ČR

Premiér Petr Nečas, který na summitu reprezentoval ČR, ve svých mediálních vystoupeních zdůrazňoval zejm. potřebu dosáhnout takové dohody o rozpočtovém výhledu, která by byla vůči ČR férová, což v praxi znamenalo především dosažení kompenzace za plánovanou nižší alokaci finančních prostředků v oblasti kohezní politiky. ČR v rámci jednání podporovala sice potřebu úsporného a především racionálního nakládání s finančními prostředky ve výdajové složce, tedy stanovisko, aby celkový výdajový strop rozpočtu EU v následujícím sedmiletém období pokud možno nepřekračoval 1 % HNP EU, a to i s ohledem na vlastní příspěvky, které ČR každoročně do rozpočtu EU odvádí. Zároveň ovšem její zástupci v oblasti výdajů rozpočtu EU akcentovali jako prioritu pokračování kohezní politiky, také s ohledem na zájmy ČR jakožto kohezní země.

České delegaci se nakonec v Bruselu podařilo vyjednat dodatečné navýšení této alokace v kohezní oblasti o cca 1 mld. € (900 mil. €) na celkových 20,5 mld. € v cenách roku 2011 (cca 23 mld. € v běžných cenách). Za úspěch jednání je považována také skutečnost, že se podařilo dohodnout uznatelnost DPH při proplácení cen z prostředků strukturálních fondů a zachování míry spolufinancování projektů pro regiony soudržnosti (v ČR všechny krom Prahy) ve výši 85 %.

Premiér tak na tiskovém brífinku po jednání ER konstatoval, že dohoda o FP 2014–2020 splňuje většinu požadavků, které ČR během jednání hájila, včetně zachování priority pro kohezní politiku oproti výdajům na SZP. Zde má ČR na období 7 let získat 5,4 mld. € v oblasti přímých plateb a 1,9 mld. € na projekty rozvoje venkova, za úspěch je navíc pokládáno doporučení, aby zastropování přímých plateb na základě velikosti zemědělského podniku (které např. při hlasování v lednu 2013 podpořil výbor AGRI) bylo prováděno v členských státech na základě dobrovolnosti. Určitá kritika vůči výsledku kompromisu směřovala z české vlády jen vůči podhodnoceným prioritám konkurenceschopnosti, vědy a výzkumu, což je podobné stanovisko, jaké akcentují i někteří představitelé EP.

Předpokládaný další vývoj

Legislativní balík týkající se nového finančního rámce obsahuje téměř 75 legislativních aktů, důležitým aktérem bude v následujících měsících EP, který se bude na jejich přijímání podílet. Pokud jde o nařízení o víceletém finančním rámci, zde se vyžaduje pouze souhlas EP; instituce tedy může společný postoj Rady schválit, nebo zamítnout, nemůže ale přijímat pozměňovací návrhy. Na legislativních aktech, které se týkají vlastních zdrojů, se EP opět podílí souhlasem, v některých případech dokonce jen konzultací. Nejsilnější pozici má EP v případě legislativních aktů, které se týkají jednotlivých odvětví (SZP, kohezní politika ap.), ty jsou na základě platného primárního práva přijímány tzv. řádným legislativním postupem, EP o nich tedy spolurozhoduje. Jak již bylo zmíněno, představitelé většiny politických skupin v EP zaujali k výsledku jednání o víceletém finančním rámci kritický postoj, zde je ale třeba připomenout, že určitá kritika ze strany EP doprovázela také jednání o FP 2007–2013.

Důležitou úlohu bude mít nyní předsednická země, Irsko, které podobně jako v první polovině roku 2006 Rakousko povede za Radu mimo jiné jednání s EP s cílem dosažení konsensu. Vedle nařízení o víceletém finančním rámci, které vyžaduje souhlas EP, musí být ze strany EP (a také Rady a EK) schválena ještě meziinstitucionální dohoda. Vedle toho zde čeká přirozeně na ukončení spolurozhodovacího procesu velký objem legislativy týkající se jednotlivých sektorů. Výsledek bude samozřejmě záviset na průběhu samotných jednání, lze ale očekávat, že EP a jeho představitelé si jsou vědomi důsledků, jaké by mělo nedosažení shody na podobě FP 2014–2020 v průběhu roku 2013. Je tedy možné, že počáteční odmítnutí výsledku summitu (k němuž může dojít na plenárním zasedání v březnu 2013) bude následováno jednáními, v nichž EP propojí otázku budoucnosti FP 2014–2020 ještě s některými nevyřešenými otázkami stávající finanční perspektivy.

Odkazy

Evropská rada 7 . a 8. února 2013. Závěry (Víceletý finanční rámec), Brusel 8. února 2013

Evropská rada 7. a 8. února 2013. Závěry, Brusel 8. února 2013

European Commission: Budget: Commission proposals for the Multiannual Financial Framework 2014-2020

Tisková zpráva. 3143. zasedání Rady. Obecné záležitosti, Brusel 27. ledna 2012 (5807/12)

Evropská rada: Prohlášení členů Evropské rady ze dne 23. listopadu 2012

European Commission: Multiannual Financial Framework 2014 – 2020: President Barroso urges for a multi-annual spending plan in favour of growth, 21 November 2012

European Parliament: Speech by the President of the European Parliament Martin Schulz to the European Council on the EU budget framework 2014-2020, 22. 11. 2012

Evropská rada: Předseda Evropské rady Herman Van Rompuy k nadcházejícímu zasedání Evropské rady a víceletému finančnímu rámci, Brusel 22. ledna 2013

Rada Evropské unie: Jednání o víceletém finančním rámci EU: Shrnutí dohody dosažené v Evropské radě

EPP Group in the European Parliament: Joint Statement to the Press by Joseph Daul, on behalf of the EPP Group, Hannes Swoboda, on behalf of the S&D Group, and Guy Verhofstadt, on behalf of the ALDE Group and on behalf of the Greens/EFA Group Rebecca Harms and Daniel Cohn-Bendit, 8. 2. 2013

Press Releases: Speech by President Barroso on the outcome of the European Council meeting on the Multiannual Financial Framework of 7-8 February 2013 (SPEECH/13/130)

Press Releases: Speech: Statement by President Barroso following his meeting with Mr Enda Kenny, Taoiseach of Ireland, Mr Eamon Gilmore, Tánaiste of Ireland and Mr Martin Schulz, President of the European Parliament (SPEECH/13/171)

Vláda České republiky: Premiér je připraven vetovat rozpočet EU, 7. 2. 2013

Vláda České republiky: ČR získala v kohezní politice dodatečných 900 milionů eur, 8. 2. 2013

Vláda České republiky: Tiskový brífink premiéra Petra Nečase po jednání Evropské rady, 8. února 2013

Euroskop: Rada poprvé diskutovala o důležitých otázkách finanční perspektivy 2014–2020

Euroskop: Rada debatovala o výdajích finanční perspektivy 2014–2020 v oblasti zemědělství a kohezní politiky

Euroskop: Rada zahájila diskusi o jednací osnově k finanční perspektivě 2014–2020

Euroskop: Finanční perspektiva 2014–2020 jako předmět jednání Rady, Evropské rady i usnesení EP

Euroskop: Zástupci členských států jednali o finanční perspektivě 2014–2020

Euroskop: Mimořádný summit věnovaný finanční perspektivě 2014–2020 neskončil dohodou

MEMO: Frakce v Evropském parlamentu

MEMO: Schémata rozhodovacích procedur

Eurozóna patrně uvalí strop na výši prostředků v ESM

Rada ECOFIN 12. 2. 2013

Eurozóna 11. 2. 2013 jednala o možnosti uvalit na prostředky ESM strop. Rada ECOFIN jednala také o evropském semestru.

Klíčové body

Ministři financí eurozóny jednali den před řádným zasedáním Rady ECOFIN o možnosti uvalit na prostředky ESM strop, aby tím zabezpečili vysoký rating a akceschopnost nástroje při přímé rekapitalizaci bank. Zvažovali také možnost přilákat soukromý kapitál, aby se v případě potřeby maximalizovala rekapitalizace. Přímá rekapitalizace bude možná až poté, co bude zaveden mechanismus jednotného dohledu (SSM; více v příspěvku „Rada podpořila vznik jednotného mechanismu dohledu, první krok ke vzniku bankovní unie“, Institucionální záležitosti v lednu 2013).

V roce 2014 by tedy měl mít ESM k dispozici 700 mld. € a půjčit by měl být schopen 500 mld. €. 80 mld. € bude zaplaceno členskými státy eurozóny a k dispozici, zbylé finance budou ve formě garancí.

Evropský semestr

Rada ECOFIN na svém zasedání 12. 2. 2013 uvítala roční analýzu růstu (více v příspěvku „Roční analýza růstu 2013 uveřejněna“, Institucionální záležitosti v listopadu 2012) a potvrdila všech 5 priorit, které uvedla Komise. Rada vyzvala Komisi, aby při tvorbě doporučení pro členské státy brala v potaz již existující reformy a upozornila na to, že státy eurozóny musejí kvůli své provázanosti dodržovat fiskální disciplínu. Rada také zdůraznila, že je potřeba, aby plně fungoval tzv. šestibalík a byl přijat tzv. dvojbalík (více v příspěvku „ECON hlasoval o jednotném mechanismu dohledu a potenciálním vzniku bankovní unie“, Institucionální záležitosti v listopadu 2012).

Předpokládaný další vývoj

Rozhodnutí ohledně mechanismu rekapitalizace by mělo padnout do konce června 2013, jak se na tom domluvili zástupci členských států v prosinci 2012. Konkrétní časový harmonogram týkající se evropského semestru má být realizován také do června 2013.

Odkazy

Zástupci Rady a EP se dohodli na dalším zpřísnění Paktu stability a růstu

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o posílení hospodářského a rozpočtového dohledu nad členskými státy, ve kterých dochází k závažným obtížím, pokud jde o jejich finanční stabilitu v eurozóně, nebo jsou těmito obtížemi ohroženy (KOM(2011)819)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o společných ustanoveních týkajících se sledování a posuzování návrhů rozpočtových plánů a zajišťování nápravy nadměrného schodku členských států v eurozóně (KOM(2011)821)

Zástupci Rady a EP se 20. 2. 2013 dohodli na kompromisní verzi tzv. dvojbalíku, a podpořili tak další zpřísnění Paktu stability a růstu. Zprávu okamžitě přivítal jak komisař Olli Rehn, tak předseda Komise José Manuel Barroso.

Pozadí

Komise předložila 2 návrhy nařízení na zpřísnění hospodářského a rozpočtového dohledu v eurozóně v listopadu 2011 (více v příspěvku „Komise chce přísný dohled nad národními rozpočty i eurobondy“, Institucionální záležitosti v listopadu 2011). Oba texty jsou založeny na čl. 136 Smlouvy o fungování EU a stavějí na tzv. šestibalíku, tj. textech, které počínaje prosincem 2011 zpřísnily Pakt stability a růstu poprvé (více v příspěvku „EP a Rada dosáhly kompromisu stran rozpočtových pravidel v eurozóně“, Institucionální záležitosti v září 2011).

Komise navrhla posílit koordinaci a dohled nad rozpočtovými procesy všech členských států eurozóny, zvláště těch (1) s nadměrnými schodky, (2) s vážným rizikem finanční nestability a/nebo (3) těch, které se účastní programu finanční pomoci (např. Řecko, Irsko, Portugalsko). Země eurozóny by měly mj. obligatorně (do 15. 10.) předkládat podrobné návrhy svých rozpočtů. Komisi by pak mohla požadovat, aby tyto návrhy byly (ve lhůtě 3 týdnů) přepracovány ještě před schválením národními parlamenty (do dubna by měly země eurozóny předkládat své 3leté rozpočtové výhledy, v ideálním případě by měla být povolená výše deficitů/míra zadlužení zakotvena v ústavách členských států eurozóny; více zde).

Návrhy rozpočtů by podle Komise měly být založeny na odhadech vývoje ekonomiky od nezávislých („depolitizovaných“) subjektů. Celý tento proces – včetně případných jednostranných inspekcí Komise a/nebo ECB přímo v členských státech čerpajících finanční pomoc – by měl probíhat veřejně a za hlasování kvalifikovanou většinou (tvořenou členy eurozóny). Nařízení by mělo definovat také přísnější požadavky na podávání zpráv (co 6 měsíců) zeměmi eurozóny, které se účastní postupu při nadměrném schodku. Pokud se země účastní na žádost 2/3 členů eurozóny programu finanční pomoci, přísný dohled by se měl uplatňovat do doby, než dotčený stát splatí min. 25 % poskytnuté půjčky.

Rada tzv. dvojbalík rámcově podpořila v únoru 2012 (více v příspěvku „Rada podpořila další zpřísnění Paktu stability a růstu“, Institucionální záležitosti v únoru 2012), výbor ECON jej schválil relativně těsnou většinou (zprávu Jean-Paula Gauzèse poměrem 25:4:13 a zprávu Elisy Ferreiry poměrem 18:12:14) v květnu 2012 (více v příspěvku „ECON těsně podpořil další zpřísnění Paktu stability a růstu“, Institucionální záležitosti v květnu 2012). Plénum totéž učinilo (obdobným způsobem) v červnu 2012. Zprávu Jean-Paula Gauzèse přijalo poměrem 471:97:78 a zprávu Elisy Ferreiry poměrem 501:138:36 (více v příspěvku „EP podpořil další zpřísnění Paktu stability a růstu“, Institucionální záležitosti v červnu 2012).

Klíčové a sporné body

EP od počátku údajně tendoval k „posílení demokratických mechanismů“, resp. k určitému oslabení „automatických“ pravomocí Komise ve prospěch EP a Rady, reálně to ovšem nebyla vždy pravda. Na druhou stranu platí, že Komise by se měla řídit tzv. akty v přenesené pravomoci, nad jejichž přijímáním by měl mít dohled EP i Rada a jejichž platnost by byla omezena lhůtou nejvýše 3 let.

Kvůli zajištění růstu v rámci eurozóny by měly její členské státy Komisi podrobně informovat o svých výdajích na posílení zaměstnanosti, přičemž se (po „keynesiánsku“) počítá i s potenciálním rozvolněním požadavku na snižování deficitů veřejných financí (např. s ohledem na investice do vzdělávání nebo do zdravotnictví) či s relevantním zapojením sociálních partnerů a občanské společnosti.

EP (zejm. pak socialisté, liberálové a zelení) dlouhodobě požadoval, aby došlo k zavedení tzv. eurobondů (dluhopisů zcela nebo zčásti garantovaných EU; více v příspěvku „Komise chce přísný dohled nad národními rozpočty i eurobondy“, Institucionální záležitosti v listopadu 2011) a/nebo aby vznikl Evropský fond pro zpětný odkup pohledávek (European Debt Redemption Fund) sdružující všechny dluhy členských států eurozóny, které přesahují 60% limit jejich zadlužení (ve vztahu k HDP).

Součástí kompromisu je závazek Komise, že sestaví expertní skupinu, která „prohloubí analýzu možných přínosů, rizik, požadavků a překážek částečné náhrady národní emise dluhopisů prostřednictvím společného vydávání dluhopisů ve formě fondu pro zpětný odkup pohledávek a eurobondů“. Expertní skupina by měla své závěry prezentovat do března 2013 a Komise by se pak měla rozhodnout, zda předloží příslušné legislativní návrhy.

Předpokládaný další vývoj

Plénum EP by mělo kompromis stvrdit v březnu 2013 (patrně 13. 3. 2013), stejně tak Rada. Coreper tak učinil 28. 2. 2013. Nová legislativa by se měla uplatnit hned od dubna 2013, aby ji bylo možné aplikovat již na negociace o národních rozpočtech pro rok 2014.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality