Podpora energie z obnovitelných zdrojů

29.06.2008
Euroskop

23. ledna 2008 Komise v rámci tzv. klimaticko-energetického balíku předložila návrh směrnice o podpoře užívání energie z obnovitelných zdrojů. Směrnice obsahuje závazný cíl využívat v roce 2020 v unijním průměru 20 % produkované energie z obnovitelných zdrojů. Současně má všechny členské státy zavazovat cíl navýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů v oblasti dopravy na 10 % konečné spotřeby.

Návrh směrnice o podpoře energie z obnovitelných zdrojů

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o podpoře užívání energie z obnovitelných zdrojů (KOM(2008)19 v konečném znění)

23. ledna 2008 Komise v rámci tzv. klimaticko-energetického balíku předložila návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o podpoře užívání energie z obnovitelných zdrojů (KOM(2008)19 v konečném znění). Směrnice obsahuje mimo jiné závazný cíl využívat v roce 2020 v unijním průměru 20 % produkované energie z obnovitelných zdrojů. Současně má všechny členské státy zavazovat cíl navýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů v oblasti dopravy na 10 % konečné spotřeby. Směrnice č. 2003/30 o podpoře využívání biopaliv nebo jiných obnovitelných hmot v dopravě dosud stanovovala pro rok 2005 indikativní cíl 2 % podílu biopaliv a jiných obnovitelných pohonných hmot z veškerého objemu benzínu a motorové nafty dodávaného na trh v sektoru dopravy, respektive 5,75 % podílu do 31. prosince 2010.

Záměna dosud platného indikativního podílu energie z obnovitelných zdrojů (stanoveného dle směrnice č. 2001/77 o podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu pouze pro sektor produkce elektrické energie) za závazný cíl, včetně závazků stanovených pro každý členský stát a zmíněného závazného cíle, který se týká obnovitelných zdrojů v dopravním sektoru, učinily z návrhu směrnice o podpoře energie z obnovitelných zdrojů jednu z nejvíce diskutovaných součástí předloženého klimaticko-energetického balíku.

1. Legislativní pozadí

Indikativní cíle z hlediska podílu obnovitelných zdrojů na produkci a spotřebě energetických zdrojů ve Společenství v současnosti určuje jednak směrnice č. 2001/77 o podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou, jednak směrnice č. 2003/30 o podpoře využívání biopaliv nebo jiných obnovitelných pohonných hmot v dopravě. Přijetím návrhu směrnice o podpoře užívání energie z obnovitelných zdrojů mají být příslušná ustanovení těchto právních předpisů zrušena.

Směrnice č. 2001/77 stanovuje do roku 2010 indikativní podíl ve výši 21 % elektrické energie vyrobené z obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě elektřiny ve Společenství, včetně indikativních cílů pro jednotlivé členské státy. V případě České republiky tento indikativní cíl stanovují Akty o přistoupení České republiky, Estonska, Kypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska (Úřední věstník L 236 ze dne 23. září 2003), kapitola 12. Energetika, článek 8a. Pro ČR je do roku 2010 stanoven indikativní cíl ve výši 8 % elektrické energie vyrobené z obnovitelných zdrojů na základě referenčních údajů o hrubé vnitrostátní spotřebě elektřiny z roku 2000. Na základě článku 9d se pak vkládá poznámka týkající se ČR, která upozorňuje na to, že dosažení uvedeného orientačního cíle vysoce závisí na klimatických faktorech, které v ČR významně ovlivňují úroveň využití vodní, sluneční a větrné energie.

Směrnice č. 2003/30 stanovila coby prozatímní indikativní cíl a referenční hodnotu 2 % biopaliv a jiných obnovitelných pohonných hmot na celkovém objemu paliv dodávaných na trh v sektoru dopravy pro rok 2005. Členské státy byly vyzvány, aby s ohledem na tuto referenční hodnotu stanovily pro rok 2005 své indikativní cíle. ČR tak podobně jako další členské státy učinila prostřednictvím národních zpráv pro Komisi k realizaci směrnice č. 2003/30, přičemž první indikativní cíle stanovila až pro rok 2006. Do 31. prosince 2010 pak směrnice č. 2003/30/ stanovuje pro jednotlivé členské státy cíl 5,75 % biopaliv a jiných obnovitelných pohonných hmot z veškerého objemu benzínu a motorové nafty dodávaného na trh pro sektor dopravy.

7. prosince 2005 Komise vydala sdělení s názvem Akční plán pro biomasu (KOM(2005)628 v konečném znění), který se stal diskusním podkladem pro plánovanou revizi směrnice č. 2003/30 ve směru zvýšení podílu využívání biopaliv nejen v dopravě, a to do roku 2020. 8. března 2006 Komise publikovala Zelenou knihu s názvem Evropská strategie pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii (KOM(2006)105 v konečném znění).

Tématem obnovitelných zdrojů energie a biopaliv se mimo jiné zabýval také summit Evropské rady ve dnech 23.-24. března 2006. O rok později Evropská rada v rámci závěrů summitu konaného ve dnech 8.-9. března 2007 přímo vyzvala Komisi, aby předložila návrh komplexní směrnice, která by obsahovala právně závazné cíle určující celkový podíl obnovitelných zdrojů energie na spotřebě energie EU a jejich podíl v dopravním sektoru ve všech členských státech. Navázala tak do určité míry na Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu s názvem Pracovní plán pro obnovitelné zdroje energie. Obnovitelné zdroje energie ve 21. století: cesta k udržitelnější budoucnosti (KOM(2006)848 v konečném znění), prezentované 10. ledna 2007. Komise v něm zhodnotila plnění výše zmíněných orientačních cílů stanovených v oblasti podílu obnovitelných zdrojů energie na produkci a spotřebě elektřiny v EU a v dopravním sektoru v rámci jednotlivých členských států a poprvé navrhla stanovit závazný cíl ve výši 20 % podílu energie z obnovitelných zdrojů na spotřebě energie v EU do roku 2020 a závazný cíl 10 % podílu energie z obnovitelných zdrojů (tedy nejen biopaliv) na spotřebě benzínu a motorové nafty v dopravním sektoru.

V období březen 2006 – červen 2007 bylo k příslušným otázkám vedeno několik veřejných konzultací. Vedle veřejné konzultace o zmíněné zelené knize, která probíhala v březnu až září 2006, to byly veřejné konzultace o přezkumu směrnice o biopalivech (duben až červenec 2006), o podpoře vytápění a chlazení s využitím obnovitelných zdrojů (srpen až říjen 2006), o administrativních překážkách bránících rozvoji obnovitelných zdrojů při výrobě elektřiny (březen až duben 2007) a o otázkách souvisejících s biopalivy v nové legislativě týkající se podpory poskytované obnovitelným zdrojům energie (duben až červen 2007).

Předložený legislativní návrh je předmětem tzv. spolurozhodování Rady a Evropského parlamentu podle článku 251 Smlouvy o ES revidované Smlouvou z Nice. Na straně Komise je za návrh odpovědné Generální ředitelství (DG) pro energetiku a dopravu, na straně Rady její formace pro dopravu, telekomunikace a energetiku, pro životní prostředí a pro zemědělství a v případě Evropského parlamentu jde o výbor pro průmysl, výzkum a energetika (ITRE; zodpovědný výbor), výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI), výbor pro mezinárodní obchod (INTA), výbor pro hospodářství a měnu (ECON), výbor pro dopravu a cestovní ruch (TRAN), výbor pro regionální rozvoj (REGI) a výbor pro zemědělství a rozvoj venkova (AGRI).

2. Formální struktura legislativního návrhu

Návrh směrnice o podpoře užívání energie z obnovitelných zdrojů je novým legislativním textem, jehož vstup v platnost však předpokládá zrušení některých ustanovení dosud platných směrnic č. 2001/77 o podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou a č. 2003/30 o podpoře využívání biopaliv nebo jiných obnovitelných pohonných hmot v dopravě. Ustanovení zabývající se cíli pro rok 2010 by měla zůstat v platnosti do roku 2011; vstup nové legislativní normy v platnost tedy předpokládá i příslušné změny obou dosud platných směrnic.

Právní bází pro předložení návrhu je článek 175 odst. 1 Smlouvy o ES revidované Smlouvou z Nice, umožňující EU dosahovat svých cílů v oblasti životního prostředí, ve spojení s ustanoveními článku 95, která se týkají vnitřního trhu (vzhledem k tomu, že navrhovaná norma ukládá členským státům povinnosti (ve smyslu harmonizace) týkající se udržitelnosti biopaliv). Článek 95 odst. 3 stanovuje, že opatření směřující k dopracování vnitřního trhu musejí zahrnovat vysokou míru ochrany životního prostředí.

Návrh krom důvodové zprávy sestává z 25 článků a 7 příloh. V Příloze I jsou stanoveny celkové vnitrostátní cíle určující podíl energie z obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie v jednotlivých členských státech v roce 2020.

Výsledná norma by měla být vztažena na celý Evropský hospodářský prostor (EHP).

3. Klíčové obsahové body legislativního návrhu

Návrh se zabývá způsobem dosažení cíle využívat v roce 2020 (v unijním průměru) 20 % energie produkované z obno­vitelných zdrojů (elektřina, teplo a doprava; solární energie, větrná energie, vodní elektrárny, biomasa a další; ne však jaderná energie). S tím souvisí i navýšení podílu obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě (dopravních) paliv na 10 % (tento cíl má zavazovat všechny členské státy).

Dosud platný indikativní cíl v podobě 21 % podílu energie z obnovitelných zdrojů, stanovený dle směrnice č. 2001/77 o podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu pouze pro sektor produkce elektrické energie, by tedy měl být nahrazen závazným cílem v podobě 20 % podílu, který by se měl v unijním průměru týkat veškeré energie produkované z obnovitelných zdrojů (tedy nejen energie elektrické). Pro každý členský stát jsou vypočítány celkové vnitrostátní cíle určující podíl energie z obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie v roce 2020 (Příloha I); pro ČR je to 13 %. Současně je stanoven i strop pro maximální podíl energie produkované z obnovitelných zdrojů, aby celkový unijní průměr dosáhl zmiňovaných 20 %.

Pro každý členský stát je pro rok 2020 stanoven závazný cíl, který se týká 10% podílu energie z obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie v dopravě v daném členském státě. Tohoto cíle může členský stát dosáhnout nejen vlastní produkcí z obnovitelných zdrojů, ale v případě biopaliv i jejich nákupem ze zahraničí (i ze třetích zemí, pokud přijaly obdobné závazky jako EU). Návrh tedy předpokládá také stimulaci trhu s pohonnými hmotami vyráběnými z obnovitelných zdrojů. V praxi by měly být využívány tzv. certifikáty zelené energie či záruky původu, jež by měly nejen umožnit průkazně ověřit, že dané množství energie bylo vyrobeno z obnovitelných zdrojů, ale i to, zda a jak jed­notlivé členské státy plní své závazky.

Za účelem splnění stanovených cílů (článek 3 návrhu) má každý členský stát přijmout vnitrostátní akční plán, který předá Komisi nejpozději do 31. března 2010 (článek 4). Nejpozději do 30. června 2011 (a poté každé dva roky) jsou členské státy povinny podávat Komisi zprávu o pokroku při podporování a využívání energie z obnovitelných zdrojů (článek 19).

Tabulka: Předpokládaný podíl obnovitelných zdrojů na celkové energetické poptávce v roce 2020

%

Belgie

13

Bulharsko

16

Česká republika

13

Dánsko

30

Estonsko

25

Finsko

38

Francie

23

Irsko

16

Itálie

17

Kypr

13

Litva

23

Lotyšsko

42

Lucembursko

11

Maďarsko

13

Malta

10

Německo

18

Nizozemsko

14

Polsko

15

Portugalsko

31

Rakousko

34

Řecko

18

Rumunsko

24

Slovensko

14

Slovinsko

25

Španělsko

20

Švédsko

49

Velká Británie

15

Zdroj: Evropská komise

4. Stav legislativního procesu

Podobně jako u dalších legislativních návrhů, které jsou součástí tzv. klimaticko-energetického balíku, je předpokládáno schválení i tohoto textu do voleb do Evropského parlamentu, jež proběhnou v červnu 2009; souvisí to i s paralelním pokračováním diskusí o budoucnosti Kjótského protokolu. Splnění takto ambiciózně nastaveného cíle je však otázkou vzhledem k tomu, že text podléhá časově náročné spolurozhodovací proceduře a dosavadní jednání není prosto kontroverzí.

Diskutuje se především o závazném cíli, který se týká obnovitelných zdrojů v dopravním sektoru, a o další podpoře produkce biopaliv, která je považována za spornou i z hlediska environmentálních organizací (otázka environmentálních a sociálních dopadů zvýšené produkce a užívání biopaliv v podobě poškození půdy, vodních zdrojů, paradoxního zvýšení produkce skleníkových plynů, negativního ovlivnění cen potravin). Podpora návrhu Komise je z pochopitelných důvodů patrná především od evropských výrobců biopaliv (eBio, EBB); některé organizace reprezentující výrobce energie z obnovitelných zdrojů (EREC, EWEA, EPIA) však kritizovaly např. možnost dokupovat zelenou energii v zahraničí či to, že navrhovaná norma nejspíš posílí dosavadní dominantní producenty energie a naopak oslabí malé a střední podniky. Komise, která návrh doprovodila dvěma pracovními dokumenty (SEC(2008)57 final a SEC(2008)85 final), naopak coby pozitivní aspekty svého návrhu označuje např. snížení závislosti EU na dovozu ropy a plynu či posílení průmyslových odvětví zabývajících se produkcí energie z obnovitelných zdrojů nejen v sektoru výroby elektřiny.

Od předání návrhu Radě 28. ledna 2008 proběhlo několik jednání, která se návrhem blíže zabývala, především jednání Rady ministrů pro dopravu, telekomunikace a energetiku ve dnech 28. února 2008 a 6. června 2008 a Rady ministrů pro životní prostředí ve dnech 3. března 2008 a 5. června 2008. Členské státy se na nich vyjádřily nejen k otázce navyšování podílu obnovitelných zdrojů energie v dopravě, ale také k obecnému 20% cíli a závazným cílům, jež se týkají jednotlivých členských států. Diskutuje se např. o doplnění návrhu Komise o flexibilní mechanismy umožňující dosáhnout 20% podílu energií z obnovitelných zdrojů různými způsoby s přihlédnutím k reálným možnostem členských států či o možnosti veřejných dotací „zeleným technologiím. V případě závazného cíle podílu obnovitelných zdrojů v sektoru dopravy je požadováno prioritní využívání biopaliv druhé generace a stanovení tzv. kritérií udržitelnosti biopaliv (zaručujících, aby ve výsledku nedošlo ke zvýšení produkce skleníkových plynů). Diskutována je navrhovaná možnost plnit stanovený závazek nakupováním či prodejem tzv. záruk (certifikátů) původu; řada států požaduje snížení či přehodnocení 10% cíle energie z obnovitelných zdrojů (např. podle výše emisí skleníkových plynů na hlavu).

Klimaticko-energetický balík, včetně sporných bodů návrhu směrnice o podpoře užívání energie z obnovitelných zdrojů, byl diskutován také na summitu Evropské rady ve dnech 13.-14. března 2008, která návrh přivítala a vyzvala k rychlému řešení technických otázek za účelem dosažení konečné shody nejpozději začátkem roku 2009. Ve svých závěrech však konstatovala i potřebu dále prověřit a vyjasnit otázky týkající se stanovených cílů v oblasti podílu obnovitelných zdrojů na energetické produkci a spotřebě.

V souladu se spolurozhodovací procedurou byl návrh 28. ledna 2008 předán také Evropskému parlamentu. Text byl dosud diskutován v rámci Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI) 28. ledna 2008 a v následujících měsících i v dalších zapojených výborech. Kritika návrhu se objevuje v řadách poslanců z frakce Evropských demokratů v rámci EPP-ED, ale také u frakce Zelených/EFA, i když ta klimaticko-energetický balík spolu s frakcí PES vesměs podporuje.

V průběhu února a března 2008 byli k návrhu v jednotlivých zapojených výborech Parlamentu přiděleni zpravodajové. V odpovědném Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE) je to Claude Turmes (Francie, Zelení/EFA), který je autorem návrhu zprávy o návrhu směrnice o podpoře užívání energie z obnovitelných zdrojů (PE 405.949v01-00). Návrh Turmesovy zprávy byl publikován 13. května 2008 a příslušný výbor se jím zabýval na svém zasedání 27. května 2008; diskutována zde byla především kritéria udržitelnosti biopaliv a závazné cíle pro obnovitelné zdroje.

5. Očekávaný vývoj

V Evropském parlamentu se další jednání o návrhu v odpovědném výboru (v rámci prvního čtení) očekávají 16. července 2008; v plénu bude vzhledem k letní přestávce možné projednání Turmesovy zprávy a dalších zpráv příslušných zainteresovaných výborů nejdříve v září. K završení prvního čtení zřejmě nedojde dříve než v říjnu. Podobný časový harmonogram platí i pro Radu.

Bodem, na kterém se zainteresovaní ak­téři (resp. jejich většina) v tuto chvíli neformálně a víceméně jednoznačně shodnou, je požadavek na určité „oslabení cíle na zvýšení podílu biopaliv. Všechna ostatní jednání (včetně možnosti rozdělení klimaticko-energetického balíku, což by znamenalo, že u některých norem by nemusel být dodržen termín schválení do voleb do Evropského parlamentu v červnu 2009) je nutno považovat za otevřená. Co naopak patrně čekat nelze, je úplné stažení před­ložených návrhů v případě jejich neschválení do vo­leb do Parlamentu. Důvodem jsou především důsledky, které by takový krok měl (v interpretaci Komise) na postavení EU při negociacích o budoucnosti Kjótského protokolu.

Seznam odkazů

Dokumenty

Monitoring legislativního procesu

Další odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality