Vnitřní trh v březnu 2011

06.04.2011
Euroskop

ECON „ladí“ svou pozici k regulaci derivátů, krátkého prodeje a swapů úvěrového selhání, Rada schválila ve věci patentů zahájení posílené spolupráce, Komise navrhuje zavést CCCTB, IMCO se vyjádřil k iniciativě „Single Market Act“, Maďarské předsednictví tlačí na vznik evropské soukromé společnosti, Komise hodlá změnit pravidla poskytování státní pomoci veřejným službám, Komise hodlá regulovat poskytování hypoték v EU

ECON „ladí svou pozici k regulaci derivátů, krátkého prodeje a swapů úvěrového selhání

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o OTC derivátech, ústředních protistranách a registrech obchodních údajů (KOM(2010)484)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o krátkém prodeji a některých aspektech swapů úvěrového selhání (KOM(2010)482)

Výbor ECON se 28. 2. 2011 a 7. 3. 2011 vyjádřil k návrhům na regulaci tzv. over the counter derivátů, krátkého prodeje a swapů úvěrového selhání.

Pozadí

Debata o regulaci komplexních finančních nástrojů dostala v EU nový impuls v souvislosti s projednáváním tzv. finančního balíku a s tzv. řeckou krizí. V květnu 2010 se Německo stalo první zemí v EU, která dočasně zakázala nekrytý (naked) krátký prodej podílů 10 nejdůležitějších domácích finančních institucí (později jej následovalo např. Dánsko, Řecko či Itálie, trvalé restrikce uvalilo Španělsko, Rumunsko, Lucembursko, Litva, Belgie a Rakousko). Nedlouho poté Německo spolu s Francií požádalo o vytvoření celounijních pravidel s cílem snížit volatilitu finančních trhů (volatilní finanční trhy mají dopad na reálnou ekonomiku počínaje hypotékami a konče cenami energií a potravin). Komise výzvu Německa a Francie vyslyšela (ač např. mezi situací v Řecku a nekrytými krátkými prodeji přímou souvislost nenalezla) a v září předložila příslušné legislativní návrhy (více v příspěvku „Deriváty, krátký prodej a swapy úvěrového selhání čeká regulace, Vnitřní trh v září 2010). V USA byl mezitím v létě 2010 přijat tzv. Dodd-Frank Act (týká se obchodování s deriváty).

Klíčové body

Zpravodaj textu týkajícího se derivátů Werner Langen (jeho zpráva, k níž bylo předloženo 125 pozměňovacích návrhů, je k dispozici zde) souhlasí s Komisí, že předmětem regulace by měly být prioritně tzv. over the counter (neregulované, soukromě obchodované) deriváty.

Obchod s nimi reprezentuje 80-90 % obchodu se všemi deriváty (v roce 2010 údajně nabyl objemu 476 tril. €). Regulované deriváty obchodované na burzách (o objemu 54 tril. € v roce 2010) by měly být předmětem chystané revize směrnice č. 2004/39 (tzv. MiFID Directive).

Všechny zainteresované subjekty (banky, pojišťovací a penzijní společnosti, hedgeové fondy, ale i nefinanční instituce) by měly být povinny své obchody s over the counter deriváty realizovat výhradně přes příslušnou národní ústřední protistranu (central counterparty; CCP) a uveřejňovat o nich zprávy skrze ESMA, součást tzv. mikrodohledu. Možnost zvolit si CCP (tzv. interoperabilita) by měla být kvůli eliminaci potenciálních systémových rizik omezena, naopak se zvažuje možnost, že by se nová norma retroaktivně vztahovala i na některé dřívější obchody s over the counter deriváty.

CCP by měly být obligatorně vázány limitovat rizika obchodů, jež přes ně budou realizovány, např. zátěžovými (stress) testy nebo vlastními finančními zárukami. K autorizaci CCP by měl být potřeba kapitál min. 5 mil. € a ustavení výboru, jenž bude sestávat ze zástupců příslušné CCP a ze zástupce ESMA. Nesplněním těchto podmínek by se CCP vystavila možnosti udělení pokuty.

Zpravodaj textu, jenž se týká krátkého prodeje a swapů úvěrového selhání, Pascal Canfin (jeho zpráva, k níž bylo předloženo 516 pozměňovacích návrhů, je k dispozici zde) je v porovnání s Wernerem Langenem radikálnější. V kontrastu k postoji Komise fakticky požaduje úplný zákaz nekrytého krátkého prodeje a posílení role ESMA (včetně možnosti inspekcí a stanovování pokut společnostem, které nebudou respektovat unijní pravidla; viz čl. 24 návrhu).

Komise je pro zákaz nekrytého krátkého prodeje pouze za předpokladu nesplnění stanovených podmínek (viz čl. 12 a 13 návrhu) a spíše se soustředí na informační povinnost společností závislých na „krátkých akciích. Pokud tato závislost dosáhne 0,2 % (počítaje v to pouze „krátké akcie z EU) měly by dané společnosti o této skutečnosti informovat (národního) regulátora, dosáhne-li závislost 0,5 %, měly by o ní informovat trhy/veřejnost. Pascal Canfin požaduje, aby informační povinnost byla naplňována každý den. Společnosti, které na konci obchodního dne budou disponovat nekrytými cennými papíry a „nepromění je v kryté, by pak měly platit pokuty, které „budou dostatečně vysoké, aby zamezily jakýmkoli ziskům.

Stav projednávání

V otázce derivátů se některé členské státy stavějí za plnou regulaci, tj. vyžadují regulaci všech (nejen over the counter) derivátů.

Zpravidla jde o země, jichž by se mohly výstupy neregulovaného trhu negativně dotknout (např. Německo, Francie, ale i Španělsko, Portugalsko, Lucembursko, Řecko, Belgie či Rakousko). Striktně proti je naopak např. Velká Británie (plus Itálie a Nizozemsko) nebo Evropská bankovní federace, která předložené návrhy považuje za preskriptivní a kladoucí na finanční instituce nadměrné kapitálové požadavky.

Pokud jde o krátký prodej a swapy úvěrového selhání, objevuje se kritika i na půdě EP.

Někteří lidovci, liberálové a konzervativci se stavějí proti plnému zákazu nekrytého krátkého prodeje s argumentem, že by to pro dotčené společnosti mohlo znamenat problém s likviditou. Tento postoj naopak odmítají zelení a socialisté.

Mezi členskými státy zatím shoda také nepanuje.

Jednání Coreperu 9. 3. 2011 ukázalo, že pozice se liší nejen ve věci nekrytého krátkého prodeje a jeho potenciálního zákazu, ale i ve věci možného posílení ESMA. (ČR obecně spolu např. s Velkou Británií, Švédskem, Nizozemskem, Itálii či Lucemburskem hájí „méně regulace.)

Předpokládaný další vývoj

O Langenově zprávě by měl výbor ECON hlasovat 20. 4. 2011, o Canfinově zprávě by se mělo hlasovat již na plénu, kdy ale ještě není známo.

Komise nicméně počítá s tím, že obě nová nařízení vstoupí v platnost nejpozději v červenci 2012.

Odkazy

Rada schválila ve věci patentů zahájení posílené spolupráce

Návrh rozhodnutí Rady, kterým se povoluje posílená spolupráce v oblasti vytvoření jednotné patentové ochrany (KOM(2010)790)

Rada 10. 3. 2011 schválila ve věci patentů zahájení posílené spolupráce.

Pozadí a klíčové body

Komise v červenci 2010 uveřejnila návrh týkající se „ujednání o překladu pro patent EU. Cílem bylo snížit cenu patentových přihlášek, jež je podle Komise až 10krát vyšší než v USA (činí až 20 tis €, z čehož 14 tis. € padne na překlady).

V EU by se mělo, pokud jde o patenty, nově pracovat jen se 3 jazyky – angličtinou, francouzštinou a němčinou (více v příspěvku „Komise navrhla, jak řešit problém překladu patentů, Vnitřní trh v červenci 2010).

Belgické předsednictví ve druhé polovině roku 2010 neúspěšně navrhlo několik „ústupků, jež měly o návrhu přesvědčit i ty země, které signalizovaly, že s ním mají problém (zejm. Itálie a Španělsko, ale i Polsko, Slovensko či Portugalsko; více v příspěvku „Rada se neshoduje, jak řešit problém překladu patentů, Vnitřní trh v říjnu 2010, a v příspěvku „Rada se opět neshodla, jak řešit problém překladu patentů, Vnitřní trh v listopadu 2010).

Rada ale nebyla schopna dospět k nezbytnému jednomyslnému souhlasu všech členských států. Komise proto na žádost Dánska, Estonska, Finska, Francie, Litvy, Lucemburska, Německa, Nizozemska, Polska, Slovinska, Velké Británie a Švédska (a za podpory 10 dalších zemí) navrhla zahájení posílené spolupráce, aby v roce 2011 předložila 2 meritorní legislativní návrhy, jež budou založeny na kompromisu belgického předsednictví (více v příspěvku „Komise navrhla ve věci patentů tzv. posílenou spolupráci, Vnitřní trh v prosinci 2010).

Podmínkou je, aby s posílenou spoluprací předtím souhlasila Rada kvalifikovanou většinou a svůj souhlas připojil i EP (to se stalo v únoru 2011; více v příspěvku „EP schvaluje ve věci patentů tzv. posílenou spolupráci, Vnitřní trh v únoru 2011).

Posílená spolupráce je od přijetí Amsterodamské smlouvy možná, pokud se pro její implementaci rozhodne minimálně třetina (nyní 9) členských států EU. V současnosti je upravena čl. 329 Smlouvy o fungování EU.

Stav projednávání

S návrhem na posílenou spolupráci nesouhlasila pouze Itálie a Španělsko, obě země chtějí její zahájení napadnout u Soudního dvora EU.

Ten ostatně ve svém posudku (shodou okolností z 8. 3. 2011) konstatoval, že do budoucna zamýšlené zřízení speciálního patentového soudu EU není v souladu s platným právem EU („zřízení takového soudu by narušilo základní rozložení sil a pravomocí mezi unijními institucemi). Komise nicméně kontrovala tím, že „vytvoření jednotné patentové ochrany je po právní stránce něco jiného než vytvoření Evropského patentového soudu. Přesto do „příštího léta (2011?) hodlá k celé věci vydat podrobnější stanovisko.

Pozice ČR

ČR zpočátku žádala o hodnocení dopadu zahájení posílené spolupráce, později se k ní ale připojila, což kvitovala např. Hospodářská komora ČR.

Předpokládaný další vývoj

Posílená spolupráce by mohla být zahájena do května 2011.

Komise ale ještě předtím musí předložit 2 návrhy (o patentech samých a o jazykovém režimu) a země, na něž se bude posílená spolupráce vztahovat, je musí přijmout (první procedurou spolurozhodování, druhý procedurou konzultace).

Odkazy

Komise navrhuje zavést CCCTB

Proposal for a Council Directive on a Common Consolidated Corporate Tax Base (CCCTB) (COM(2011)121)

Komise 16. 3. 2011 navrhla zavést v EU společný konsolidovaný základ daně z příjmů právnických osob (tzv. CCCTB).

Pozadí

Nová směrnice má podle tiskové zprávy, jíž Komise návrh doprovodila, „výrazně snížit administrativní zátěž, náklady na dosažení souladu s předpisy a právní nejistotu, jimž jsou podniky v EU v současné době vystaveny. Komise tvrdí, že pokud jde o jednotnost právního prostředí, měla by se EU přiblížit např. USA, Japonsku nebo Číně.

Přínosy nové směrnice by měly být v řádu miliard eur ročně: díky nižším nákladům na dosažení souladu s předpisy mají podniky v EU ušetřit 700 mil. €, díky samotné konsolidaci 1,3 mld. € a díky údajnému snazšímu působení v zahraničí (resp. díky tomu, že budou v rámci EU lákavější pro investory) další 1 mld. €. Norma má podle Komise cílit především na malé a střední podniky, jež by díky ní mohly ušetřit až 2/3 nákladů, které by jinak měly, pokud by CCCTB nevyužily (využije-li CCCTB 5 % malých a středních podniků, měly by sumárně uspořit až 1 mld. €).

Iniciativa odkazuje na celou řadu dříve uveřejněných politických dokumentů, např. na strategii Evropa 2020, na tzv. Akt o jednotném trhu (více v příspěvku „Komise tvrdí, že už ví, jak restartovat vnitřní trh, Vnitřní trh v říjnu 2010) či na tzv. pakt pro euro (resp. původní neformální a pro řadu členských zemí nepřijatelný německo-francouzský tzv. pakt pro konkurenceschopnost).

Klíčové body

CCCTB má podnikům (včetně poboček podniků ze třetích zemí) umožnit využít výhody jediného kontaktního místa pro podání daňového přiznání (to by mělo být v zemi, kde má podnik hlavní sídlo) a konsolidovat všechny zisky a ztráty, které jim vzniknou v rámci EU. Členské státy si mají i nadále zachovat právo stanovit si vlastní sazbu daně. CCCTB má být nepovinný, pokud se pro něj ale konkrétní podnik rozhodne, měl by podle návrhu v daném režimu zůstat min. 5 let.

Základ daně podniku by měl být rozdělen mezi ty členské státy, v nichž daný podnik provozuje činnost. Ve vzorci, který je součástí návrhu, se zohledňují 3 faktory: 1. aktiva (dlouhodobý hmotný majetek plus náklady na výzkum a vývoj, marketing a reklamu v 6 letech před vstupem podniku do CCCTB); 2. pracovní síla (50 % mzdových nákladů a 50 % počtu zaměstnanců); 3. prodej (kam bylo odesláno zboží, kde byla vykonána služba). Komise tvrdí, že účelové změny uvedených parametrů ze strany podniků by měly být zakázány. Po přerozdělení základu daně by si měly členské státy moci zdanit svůj podíl vlastní sazbou. Odpisy v rámci CCCTB by měly činit 25 % za období 4 let.

Stav projednávání

Navzdory uvedeným výhodám nemá návrh (resp. jeho idea, která se v EU objevuje již od roku 2001) ani bezvýhradnou podporu firem (např. BusinessEurope; podle Komise ale firmy CCCTB podporují z 80 %), ani – a to zvláště – členských států.

Podle některých názorů by mohl CCCTB zprvu fungovat pouze v rámci eurozóny, popř. (jak poznamenal sám odpovědný komisař Algirdas Šemeta) na bázi tzv. posílené spolupráce těch členských států, které by o CCCTB projevily zájem. Obecně platí, že zejm. členské státy, které do EU vstoupily v letech 2004 a 2007 (např. ČR, Slovensko, ale i Velká Británie či Irsko), mají nižší korporátní daně, a jsou tedy méně ochotny k jakýmkoli změnám. Spatřují za nimi zpravidla snahu zemí s vyšším korporátním zdaněním (typicky Francie a Německo) oslabit ceněnou konkurenční výhodu zavedením „evropského řešení, které podle nich může přinést de facto umělou relokaci zaměstnanosti (i mimo EU, nejen v rámci ní) a/nebo snížení daňových příjmů. CCCTB bezvýhradně podpořili zatím pouze zelení v EP, kteří by jej rádi zavedli pro všechny podniky v EU povinně.

Komise otevřeně přiznává, že CCCTB v řadě zemí rozšíří základ daně z příjmů právnických osob. Na druhou stranu ale tvrdí, že členské státy by si měly zachovat možnost stanovit k CCCTB odlišnou sazbu než k nekonsolidovanému základu daně, aby pro oba režimy zachovaly srovnatelné efektivní zdanění.

Pozice ČR

ČR sjednocení daňového základu dlouhodobě odmítá.

Předpokládaný další vývoj

návrhu se v následujícím období začne jednat v Radě a EP. První z institucí bude rozhodovat jednomyslně, druhá bude konzultována.

Odkazy

IMCO se vyjádřil k iniciativě „Single Market Act

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů. Na cestě k Aktu o jednotném trhu. Pro vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství. 50 návrhů pro lepší společnou práci, podnikání a obchod (KOM(2010)608)

Výbor IMCO 16. 3. 2011 podle očekávání schválil 3 zprávy (Antonia Fernanda Correie De Campose, Sandry Kalniety a Cristiana Silviu Busoie) k iniciativě Komise „Single Market Act. První zpráva byla přijata poměrem 21:3:14, druhá 24:1:12 a třetí 24:0:13.

Pozadí

V říjnu 2009 byl bývalý komisař odpovědný za oblast vnitřního trhu a hospodářské soutěže Mario Monti předsedou stávající Komise José Manuelem Barrosem požádán, aby vypracoval zprávu týkající se dosavadního fungování jednotného vnitřního trhu EU, jenž oficiálně vznikl 1. 1. 1993. Montiho text byl uveřejněn v květnu 2010, kdy jej podpořilo i plénum EP. Komise proto v říjnu 2010 uveřejnila sdělení o 50 konkrétních položkách („akcích), cílící na „restart projektu vnitřního trhu, a doprovodila jej překvapivě podrobnou zprávou o občanství EU (více v příspěvku „Komise tvrdí, že už ví, jak restartovat vnitřní trh, Vnitřní trh v říjnu 2010). Oba dokumenty, jež by měly být naplňovány zejm. v letech 2011-2012, jsou v současnosti předmětem debat v Radě a EP.

Klíčové body a stav projednávání

Zpráva Antonia Fernanda Correie De Campose dostála své kontroverzní pověsti, přestože nakonec nebyla většinově podpořena myšlenka, aby ve všech normách týkajících se jednotného vnitřního trhu EU byla – v souladu s čl. 3 a 9 Smlouvy o EU revidované Lisabonskou smlouvou a Protokolem č. 26 o službách obecného zájmu – obsažena tzv. horizontální sociální klauzule (více v příspěvku „Correia De Campos: EP restart vnitřního trhu bez sociální dimenze nepodpoří, Vnitřní trh v únoru 2011). Při hlasování v IMCO tento zpravodajův záměr podpořili pouze socialisté, komunisté a zelení.

Podle schváleného textu by nicméně (1) měly být lépe uznávány profesní kvalifikace napříč EU (měl by vzniknout „evropský dovednostní pas), (2) mělo by se pokračovat v regulaci roamingu a (3) ve zpřísňování kontrol dovozů zboží ze třetích zemí, (4) měly by se „zprůhlednit bankovní poplatky a (5) měla by být zajištěna plná přenositelnost práv na penzi. Na druhou stranu neprošel požadavek na revizi směrnice č. 96/71 o vysílání pracovníků, jejíž parametry podle socialistů vedou k sociálnímu dumpingu zejm. ze strany levných a kvalitních pracovníků z nových členských zemí vyslaných do kterékoli země „staré.

Řízení (governance) vnitřního trhu by podle zprávy Sandry Kalniety nemělo být, jak navrhuje Rada, primárně otázkou členských států; koordinační roli by měli na nejvyšší úrovni naplňovat také předseda Evropské rady a předseda Komise.

Komise by také měla zvážit častější používání přímo účinných a přímo použitelných nařízení namísto směrnic, k nimž jsou zpravidla potřeba národní prováděcí normy (např. zákony), čímž dochází k nejasnostem, resp. k neplnění povinností ze strany členských států (proti takovým eventualitám by měla výrazněji vystupovat nejen Komise, ale i Soudní dvůr EU).

Zpráva Cristiana Silviu Busoie požaduje zlepšení financování malého a středního podnikání (více v příspěvku „Komise reviduje ,Small Business Act‘, Vnitřní trh v únoru 2011), ale i větších přeshraničních infrastrukturních dopravních, energetických nebo telekomunikačních projektů.

Nadto by měla být implementována politika na podporu elektronického obchodování (e-commerce) a mělo by se zjednodušit zadávání veřejných zakázek (více v příspěvku „Komise chce modernizovat způsob zadávání veřejných zakázek, Vnitřní trh v lednu 2011).

Předpokládaný další vývoj

Plénum EP by mělo všechny 3 zprávy schválit 13. 4. 2011.

Rada by se měla iniciativou „Single Market Act v průběhu maďarského předsednictví zabývat znovu (po diskusi 10.-11. 3. 2011) ještě ve dnech 30.-31. 5. 2011.

Odkazy

Maďarské předsednictví tlačí na vznik evropské soukromé společnosti

Návrh nařízení Rady o statutu evropské soukromé společnosti (KOM(2008)396)

Maďarské předsednictví považuje za jednu svých priorit schválení statutu evropské soukromé společnosti, mezi členskými státy ale panují neshody.

Pozadí

Návrh nařízení o statutu evropské soukromé společnosti byl jako jeden ze 4 legislativních textů uveřejněn v červnu 2008 v rámci iniciativy Komise „Small Business Act. Statut evropské soukromé společnosti (s ručením omezeným) by měl malým a středním podnikům umožnit založit společnost s minimálním jměním 1 € a v případě potřeby ji přesouvat z jedné země EU do druhé, aniž by muselo docházet k deregistraci a opakované registraci. Všechny ostatní otázky spjaté s fungováním společnosti (daně, účetnictví, pravidla zaměstnávání, bankrotu atd.) by měly být i nadále v kompetenci příslušných členských států a/nebo práva EU (pokud existuje). Zpráva Klaus-Heinera Lehneho (výbor JURI o ní hlasoval v lednu 2009, plénum EP v březnu 2009) nadto obsahovala požadavek, aby na sebe malé a střední podniky mohly vzít podobu evropské soukromé společnosti pouze v případě, že budou obsahovat tzv. přeshraniční prvek (tj. budou „mít vazby alespoň ve 2 členských státech, přičemž danou podmínku splní do 2 let od založení). Evropské soukromé společnosti se měly prokazovat i tzv. certifikátem solventnosti – jedině v tom případě by mohl jejich základní kapitál činit pouze 1 € (v opačném případě 8 tis. €). Pokud jde práva a konzultace zaměstnanců, měly by se evropské soukromé společnosti řídit primárně právem EU, jestliže alespoň třetina z 1000 zaměstnanců (resp. čtvrtina z více než 1000 zaměstnanců) dané evropské soukromé společnosti bude pocházet z jiné než domovské členské země (která současně garantuje „silnější ochranu pracovníků). V Radě se na rozdíl od EP projednávání celé otázky v prosinci 2009 fakticky zastavilo, neformálně působilo i to, že obdoba evropské soukromé společnosti pro větší firmy – evropská společnost (Societas Europaea; SE), jejíž statut zavedlo nařízení č. 2157/2001 – zdaleka nefunguje podle očekávání (více v příspěvku „Statut evropské společnosti nefunguje, Komise uvažuje o změnách, Vnitřní trh v listopadu 2010).

Klíčové body a stav projednávání

Členské státy se neshodují na 3 věcech: na minimálním jmění evropské soukromé společnosti, na požadované lokaci společnosti a na participaci zaměstnanců na jejím řízení.

První z bodů je relativně neproblematický, minimální jmění evropské soukromé společnosti by se mohlo pohybovat od 1 € do 8 tis. €. s tím, že Rada by jej podle potřeby upravovala (proti je jen Rakousko).

Druhá položka je obtížnější: Mělo by být evropským soukromým společnostem umožněno mít sídlo v jednom členském státě a svou činnost reálně vykonávat ve druhém? Maďarsko navrhuje, aby to v prvních 3 letech po vstupu příslušného nařízení v platnost možné nebylo a pak aby se uplatnily příslušné národní úpravy. Proti se nicméně vyslovuje např. Německo, Rakousko či Belgie, obávají se sociálního dumpingu.

Pokud jde o participaci zaměstnanců, měly by se uplatnit právní úpravy těch zemí, v nichž příslušné evropské soukromé společnosti působí, pokud se neuplatní zásada, podle které se na participaci zaměstnanců vztahují pravidla té země, která má pro zaměstnance nejvýhodnější podmínky. Musí se ale současně uplatnit i podmínka, že z takové země pochází alespoň třetina (nebo 500) zaměstnanců. Takový postup odmítá Německo, ale např. i organizace ETUC.

Předpokládaný další vývoj

Rada by podle maďarského předsednictví údajně mohla ve věci statutu evropské soukromé společnosti dospět k nezbytnému konsenzu na zasedání ve dnech 30.-31. 5. 2011.

Odkazy

Komise hodlá změnit pravidla poskytování státní pomoci veřejným službám

Communication from the Commission to the European Parliament, the Council, the European Economic and Social Committee and the Committee of the Regions. Reform of the EU State Aid Rules on Services of General Economic Interest (COM(2011)146)

Komise 23. 3. 2011 uveřejnila sdělení týkající se poskytování státní pomoci veřejným službám a zprávu o fungování dosavadních pravidel.

Pozadí

Otázka veřejných služeb (v dikci EU „služeb obecného ekonomického zájmu) se dostala do centra pozornosti v souvislosti s rozsudkem Soudního dvora EU ve věci Altmark z roku 2003 (C-280/00). Ten stanovil, že udělení státní pomoci poskytovateli veřejné služby je možné jedině ve výši, která kompenzuje samotný závazek poskytování veřejné služby.

Proto v roce 2005 vzniklo rozhodnutí č. 2005/842, které stanovuje, za jakých podmínek je možné poskytnout státní pomoc, aniž by bylo nutné ji oznamovat Komisi, a tzv. rámec (2005/C297/04), který určuje, jak postupovat v případech, kdy to nutné je. Uvedené dokumenty doplnila revize tzv. směrnice o transparentnosti (srov. směrnice č. 2006/111). Platnost celého balíku má vypršet v listopadu 2011.

státní pomoc se nejedná, pokud jsou naplněny následující 4 podmínky: 1. jasná definice cíle veřejné služby; 2. parametry pro výpočet kompenzací jsou objektivně stanoveny dopředu; 3. kompenzace nepřekračují nezbytně nutné náklady vzniklé při plnění závazku veřejné služby; 4. poskytovatel je vybrán v tendru nebo jsou kompenzace vypočítány na základě nákladů řádně řízené společnosti, jež je adekvátně vybavena k poskytování veřejné služby. Obecně platí, že o kompenzaci poskytovatelům veřejných služeb není třeba zpravovat Komisi, pokud činí max. 30 mil. € při obratu 100 mil. €. (Nejčastěji bývá Komise notifikována v oblasti poštovních služeb a audiovizuálního vysílání, mezi lety 2006-2011 se tak stalo v 15, resp. 16 případech. Nejméně rozhodnutí naopak Komise vydává v oblasti odpadového a vodního hospodářství – kvůli jejich lokálnímu charakteru, a tedy obvykle malému rozsahu veřejné podpory.)

Komise otázku služeb obecného ekonomického zájmu zařadila také do své širší iniciativy „Single Market Act (více v příspěvku „Komise tvrdí, že už ví, jak restartovat vnitřní trh, Vnitřní trh v říjnu 2010). Veřejná konzultace k otázce revize pravidel poskytování státní pomoci veřejným službám proběhla od června do září 2010 (více v příspěvku „Komise otevřela debatu o působení EU v oblasti veřejných služeb, Vnitřní trh v červnu 2010).

Klíčové body

Dosavadní pravidla by se měla změnit ve 2 základních směrech. Měla by se zjednodušit pro případy, kdy státní pomoc dosahuje relativně malých částek (např. v případě místně poskytovaných sociálních služeb). Na druhé straně by se měla zvýšit nákladová efektivita a kvalita té pomoci, jež je poskytována rozsáhlým (mj. i přeshraničním) aktivitám podporovaným z veřejných prostředků.

Krom toho by se mělo jasněji definovat, co je pouze služba obecného zájmu a co služba obecného ekonomického zájmu.

Předpokládaný další vývoj

V následujícím období by se podle Komise měla k celé problematice otevřít „politická debata.

V červenci 2011 by měly být Komisí předloženy legislativní návrhy na změnu „postaltmarkského balíku. Nová pravidla by se měla ideálně začít uplatňovat od listopadu 2011.

Odkazy

Komise hodlá regulovat poskytování hypoték v EU

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o smlouvách o úvěru na bydlení (KOM(2011)142)

Komise 31. 3. 2011 uveřejnila návrh směrnice, která by měla regulovat způsob poskytování hypoték v celé EU.

Pozadí

Cílem Komise je podle důvodové zprávy k návrhu „vytvořit vnitřní trh s hypotečními úvěry a s odkazem na finanční krizi z roku 2008 řešit „neodpovědné poskytování a přijímání úvěrů (roce 2008 činila výše nesplacených hypotečních úvěrů v EU téměř 6 bil. €, tj. přibližně 50 % HDP EU, přičemž v 16 % případů měli klienti problém se splácením a v 10 % případů byli se splátkami skutečně v prodlení; přesto tvoří hypotéky až 70 % všech úvěrů, které si klienti v EU berou).

Jedním z argumentů pro předložení legislativního návrhu stala i bílá kniha o integraci trhů EU s hypotečními úvěry uveřejněná v prosinci 2007, resp. obdobně zaměřená zelená kniha z července 2005. Podle Komise je stávající právní rámec (tvořený zejm. směrnicí č. 93/13, č. 2005/29, č. 2006/48, č. 2006/114 a č. 2008/48 a nezávazným doručením č. 2001/193) nedostatečný, neboť nebere v potaz specifika hypotečních úvěrů (více zde).

Klíčové body

Nová směrnice by se měla vztahovat na všechny (1) smlouvy o úvěru zajištěné zástavním právem k nemovitosti nebo jinou zárukou, (2) úvěry na nákup nemovitosti a (3) některé smlouvy o úvěru na financování renovace nemovitosti.

Členské státy by měly moci rozšířit její pravidla i na jiné příjemce než fyzické osoby (např. na malé a střední podniky).

Návrh definuje zejm.:

  • kodex chování (poskytovatelů/zprostředkovatelů úvěru) při poskytování úvěru;
  • minimální požadavky na odbornou způsobilost poskytovatelů/zprostředkovatelů úvěru („povinnost vystupovat v co nejlepším zájmu klienta);
  • ustanovení týkající se reklamy a marketingu;
  • standardní informace uváděné v reklamě (např. „varování před důsledky vyplývajícími pro spotřebitele v případě nedodržení jeho závazků spojených se smlouvou o úvěru);
  • požadavky na předsmluvní informační povinnost poskytovatelů/zprostředkovatelů úvěru (viz tzv. evropský standardizovaný informační přehled v Příloze II návrhu);
  • povinnost poskytovatelů/zprostředkovatelů úvěru posoudit bonitu spotřebitele;
  • požadavek „odpovědného přijímání úvěrů (žadatel o úvěr musí poskytnout všechny nezbytné a správné informace, aby umožnil provést posouzení bonity);
  • právo na předčasné splacení úvěru.

Stav projednávání

Komise sice nakonec nepřistoupila k omezení trhu s hypotékami tak, aby úvěrem bylo možné splatit nejvýše 40 % hodnoty nemovitosti (tato idea se objevila v konzultačním dokumentu Komise v říjnu 2009), řada ustanovení v návrhu je ale problematická proto, že mají ambici stanovit stejná pravidla pro všechny (z definice rozdílné) hypoteční trhy v EU.

Není přitom jasné, zda na základě nové normy skutečně může vzniknout celounijní trh s hypotékami (který by nahradil současných 27 národních trhů), nehledě na to, že některá ustanovení návrhu lze interpretovat nejen v zájmu spotřebitelů (jak tvrdí např. spotřebitelská organizace BEUC), ale i tak, že s ním mohou být v rozporu (viz požadavek „odpovědného přijímání úvěrů nebo fakticky plošné regulatorní zatížení poskytovatelů úvěru). Na druhou stranu je tato „paternalistická tendence v unijní spotřebitelské politice trvale patrná a bylo by překvapivé, pokud by se v daném návrhu neobjevila.

Předpokládaný další vývoj

V následujícím období o návrhu začne debatovat EP a Rada. Komise počítá, že výsledná směrnice by měla být implementována do 24 měsíců a revidována po 5 letech od vstupu v platnost.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality