Vnitřní trh v červenci 2011

02.08.2011
Euroskop

EP: investory je třeba odškodňovat víc, Komise uveřejnila návrhy na implementaci dohody Basel III v EU, Komise chce usnadnit vymáhání přeshraničních dluhů

EP: investory je třeba odškodňovat víc

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/9/ES o systémech pro odškodnění investorů (KOM(2010)371)

Plénum EP 5. 7. 2011 přijalo poměrem 566:17:88 zprávu Olleho Schmidta týkající se revize směrnice o systémech pro odškodnění investorů.

Kontext

Návrh, jejž Komise předložila v červenci 2010 v rámci komplexního balíku „na posílení důvěry ve finanční služby, by měl revidovat směrnici č. 97/9 s cílem doplnit řadu ad hoc kroků provedených bezprostředně po vypuknutí finanční krize v roce 2008 (více v příspěvku „Komise předložila ,balík na posílení důvěry ve finanční služby‘, Vnitřní trh v červenci 2010).

K související otázce týkající se systémů pojištění vkladů se v květnu 2011 vyjádřil výbor ECON. Podpořil, aby banky v EU do 15 let ručily za vklady svých klientů až do výše 100 tis. € (více v příspěvku „ECON: Za 15 let budou bankovní vklady garantovány až do výše 100 tis. €, Vnitřní trh v květnu 2011).

Obsah

K odškodnění investorů, resp. klientů využívajících investičních služeb, by mělo dojít v případě, že dotčená investiční firma investorovi nevrátí jeho aktiva z důvodu zpronevěry, zanedbání správcovských povinností (např. když pro ni správu špatně provádí jiný subjekt) či z důvodu provozních pochybení. Vše komfortněji, rychleji a s vyšší mírou právní garance.

Odškodnění by se mělo uskutečnit nejpozději do 9 měsíců (oproti současným 3-4 letům), nemělo by ale (z pochopitelných důvodů) suplovat ochranu proti investičním rizikům jako takovým. Výše náhrady by se měla zvýšit z 20 tis. € na 50 tis. € (zpravodaj původně požadoval „srovnání s návrhem o systémech pojištění vkladů na 100 tis. €). Zároveň by mělo dojít ke zpřehlednění stávajících 39 systémů odškodnění investorů, které dnes v EU existují.

Další vývoj

Po završení prvního čtení v EP by se měla návrhem zabývat Rada.

Dlouhodobě se ale ví, že ne všechny členské státy jej podporují, zvláště když zpravodaj avizoval, že se s polským předsednictvím znovu pokusí o navýšení částky k odškodnění investorů na uvedených 100 tis. €. Proto je otázka, kdy a s jakým výsledkem nakonec Rada svůj společný postoj přijme.

Odkazy

Komise uveřejnila návrhy na implementaci dohody Basel III v EU

Proposal for a Directive of the European parliament and of the Council on the access to the activity of credit institutions and the prudential supervision of credit institutions and investment firms and amending Directive 2002/87/EC of the European Parliament and of the Council on the supplementary supervision of credit institutions, insurance undertakings and investment firms in a financial conglomerate (COM(2011)453)

Proposal for a Regulation of the European parliament and of the Council on prudential requirements for credit institutions and investment firms (COM(2011)XXX, Part I, Part II, Part III)

Komise 20. 7. 2011 přeložila balík 2 rozsáhlých návrhů (celkem čítají 691 stran!), jež by měly v EU implementovat tzv. dohodu Basel III, výstup Basilejského výboru pro bankovní dohled ze září 2010.

Kontext

Basilejský výbor pro bankovní dohled v září 2010 oznámil, že finanční instituce (zejm. banky působící primárně mezinárodně) by měly mezi lety 2013-2015 kvůli zvládání potenciálních krizí navýšit své rezervy z 2,5 % alespoň na 7 %, aby do budoucna nebylo nutné je saturovat z veřejných prostředků (Komise v dané souvislosti dosud schválila státní podporu finančním institucím ve výši 4,1 bil. €, z čehož více než 2 bil. € byly alokovány v letech 2008-2009).

Doporučení záhy získalo podporu G20, přičemž EU (Komise) dala najevo, že hodlá být ještě „ambicióznější, kupř. pokud jde o sankce za nedodržení předepsaných požadavků nebo tím, že Basel III uplatní na všechny banky a investiční společnosti působící na jejím území – ne však na pojišťovny a investiční fondy („mezní případy, kdy banky tvoří konglomerát např. s pojišťovnami, by měla řešit revize směrnice č. 2002/87, tzv. FICOD Directive, patrně v roce 2012).

V pozadí stojí mj. i snaha Komise dosáhnout situace, kdy banky budou samy dostatečně silné, aby nepodléhaly destabilizaci po negativním hodnocení nějakou (americkou) ratingovou agenturou, popř. aby snáze procházely tzv. zátěžovými testy (výsledky historicky druhého „stress testu bank v EU, realizovaného z titulu nařízení č. 1093/2010, byly uveřejněny 15. 7. 2011).

Komise tvrdí, že ideální stav nastane, pokud Basel III implementují (alespoň) všechny země G20. Minimálně s USA vede v tomto směru dialog – na platformě EU-US Financial Markets Regulatory Dialogues.

Obsah

Komise si od implementace dohody Basel III v EU slibuje, že banky v Evropě budou „silnější a zodpovědnější, tj. že navýšením rezerv (sumárně o 460 mld. € od 1. 1. 2013 do 1. 1. 2019) dojde (1) k posílení odolnosti celého bankovního sektoru v EU (celkem cca 8300 bank, z čehož 13 % jsou družstevní záložny), (2) ke snížení eventuality propuknutí jeho vážné krize až o 70 %, (3) ke zvýšení HDP EU o 0,3-2 procentní body ročně, přičemž (4) bude zajištěno, že banky budou i nadále „financovat hospodářskou aktivitu a růst (reálná evropská ekonomika je v porovnání např. s americkou výrazně závislá na bankovních úvěrech).

Konkrétně balík po bankách v EU (jež údajně vlastní až 53 % světových aktiv) požaduje, aby měly v držení více kvalitnějšího kapitálu (Basel III určuje 14 kritérií na takový kapitál; srov. čl. 26 návrhu nařízení), aby mohly samy odolávat budoucím otřesům (dle odhadu MMF dosáhly ztráty evropských bank spjaté s krizí v letech 2007-2010 téměř 1 bil. €, což činí přibližně 8 % HDP EU). Současně s tím by se měl posílit i dohled příslušných národních i unijních orgánů (EBA) nad bankovními rezervami, včetně např. zohlednění genderových kritérií v jeho rámci. Výsledkem by měl být jednotný soubor pravidel slučující všechny relevantní právní předpisy EU, zejm. směrnice č. 2006/48 a č. 2006/49 o kapitálových požadavcích (tzv. CRD Directives; obě ve znění pozdějších revizí), a omezující až na některé výjimky kompetence členských států (konkrétně by mělo tento soubor pravidel reprezentovat nové nařízení; viz také zde a zde; jednou z uvedených výjimek by měla být možnost členských států uvalit přísnější kapitálové požadavky na finanční instituce poskytující úvěry na bydlení).

Návrh přímo použitelného nařízení upravuje způsob provádění činností úvěrových institucí. Má ambici zavést např. ukazatel krytí jejich likvidity (v roce 2015) či napříč EU srovnatelný koeficient zadluženosti (kolik prostředků si finanční instituce může půjčit za účelem generování zisku; v roce 2018). Mimoburzovní deriváty by měly banky likvidovat prostřednictvím tzv. centrálních protistran (více v příspěvku „Deriváty, krátký prodej a swapy úvěrového selhání čeká regulace, Vnitřní trh v září 2010).

Návrh směrnice věcně úzce navazuje na aktuální směrnice č. 2006/48 a č. 2006/49. Zavádí např. nové požadavky na zvýšení efektivity dohledu správních rad i dohledových orgánů nad riziky bank. Rovněž definuje „odrazující, účinné a efektivní sankce v případě porušení nových pravidel (až do výše 10 % ročního obratu dané finanční instituce). Kapitálové rezervy by banky měly (vedle minimálních 8% kapitálových požadavků poměřovaných rizikovostí aktiv dané finanční instituce) udržovat dvojí: 1. rezerva stejná pro všechny banky v EU (Capital Conservation Buffer; 2,5 %; rezerva budovaná za příznivých ekonomických okolností s cílem překonat potenciální obtíže trvající v řádu let; v případě jejího nenaplnění by měla být finanční instituce omezena při vyplácení dividend a bonusů), 2. „proticyklická rezerva určená na úrovni členských států (0-2,5 %; rezerva by měla být příspěvkem dané finanční instituce stabilitě bankovního sektoru daného členského státu jako celku; v případě jejího nenaplnění by měla být finanční instituce obdobně jako v předchozím případě omezena např. při vyplácení bonusů či při poskytování fakultativních příspěvků na penzijní připojištění svých zaměstnanců).

Sporné body

Kritika předložených návrhů se vede po 2 liniích. Členské státy typu Velké Británie odmítají omezení práva intervenovat na svém bankovním trhu, organizace reprezentující banky (např. EBA, EBF) odmítají restriktivní kritéria jdoucí nad rámec dohody Basel III. Tvrdí, že nové podmínky bankám znemožní poskytovat všechny dosavadní služby (zejm. úvěry malým a středním podnikům), minimálně ne ve stejné míře.

Další kroky

Komise předpokládá, že Rada a EP budou schopny přijmout oba návrhy en bloc během roku 2012, aby se mohly nové normy začít uplatňovat od 1. 1. 2013.

Odkazy

Komise chce usnadnit vymáhání přeshraničních dluhů

Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council Creating a European Account Preservation Order to facilitate cross-border debt recovery in civil and commercial matters (COM(2011)445)

Komise 25. 7. 2011 uveřejnila návrh nařízení, které by mělo usnadnit vymáhání přeshraničních dluhů.

Pozadí

Stávající legislativní právní rámec (v členských státech EU) je podle Komise komplikovaný a „podvodníkům (termín z tiskové zprávy Komise) umožňuje „převádět peníze z jednoho členského státu do druhého a schovávat si je na více účtech v mnoha zemích.

Nové nařízení by mělo právě toto změnit – a ušetřit (malým a středním) podnikům, občanům-spotřebitelům, nakupujícím zejm. na internetu, či např. rodičům, jimž bývalí partneři z uvedených důvodů neplatí výživné (více zde), minimálně 600 mil. € ročně (cca 2,6 % obratu firem v EU).

Klíčové body

Nové nařízení by mělo do legislativy EU zavést „evropský příkaz k obstavení účtů, díky němuž by měli moci věřitelé získat možnost zajistit dlužnou částku na účtu dlužníka napříč EU dle jednotných pravidel.

Způsob vymáhání vnitrostátních pohledávek by se (prozatím) měnit neměl. Měl by tedy vzniknout výhradně nástroj řešící relevantní „přeshraniční situace. Navíc by mělo jít pouze o „prozatímní opatření v tom smyslu, že věřitel bude muset pro získání prostředků (splacení dluhů) získat rovněž právoplatný rozsudek soudu v souladu s vnitrostátní právní úpravou, popř. bude muset využít některého z tzv. zjednodušených řízení, např. evropské řízení o drobných nárocích dle nařízení č. 861/2007 (lze jej uplatnit od roku 2009 na všechny přeshraniční nároky do 2 tis. €).

Z hlediska dlužníka by mělo dojít k tomu, že mu budou prostředky kdekoli v EU zablokovány, po zohlednění situace (prizmatem příslušné národní legislativy) ale ne nutně všechny. Nařízení by také nemělo umožnit jejich bezprostřední vyplacení komukoli dalšímu. Rovněž by mělo zakotvit opravná opatření, pokud se prokáže, že dlužník byl věřitelem nařčen neoprávněně.

Na druhou stranu evropský příkaz k obstavení účtů by měl být vydáván výhradně ex parte (jednostranně), tj. aniž by o tom dlužník věděl, čímž se, jak tvrdí Komise, dosáhne „překvapivého účinku.

Stav projednávání

Jako neproblematičtější se v tuto chvíli jeví souhlas členských států s požadavkem na zpřístupnění informací o bankovních účtech dlužníků napříč EU (Komisí požadovaná nedílná součást evropského příkazu k obstavení účtů) a očekávané zvýšení administrativních nákladů pro banky, což kritizuje např. EBF.

Předpokládaný další vývoj

Rada a EP se budou návrhem zabývat nejdříve na podzim 2011.

Jeho přijetí by mělo podléhat proceduře spolurozhodování. Výsledná norma by se neměla vztahovat na Velkou Británii, Irsko a Dánsko, jež od přijetí Maastrichtské smlouvy disponují výjimkou.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality