Vnitřní trh v květnu 2012

05.06.2012
Euroskop

Rada definitivně odsouhlasila propojení obchodních rejstříků v celé EU, ECON a Rada jednali o nových pravidlech kapitálové přiměřenosti bank, Rada přijala „obecný přístup“ k další regulaci ratingových agentur, Rada debatovala o uznávání odborných kvalifikací, ECON chce jak fondy sociálního podnikání, tak fondy rizikového kapitálu

Rada definitivně odsouhlasila propojení obchodních rejstříků v celé EU

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 89/666/EHS, 2005/56/ES a 2009/101/ES, pokud jde o propojení ústředních, obchodních a podnikových rejstříků (KOM(2011)79)

Rada 10. 5. 2012 odsouhlasila propojení národních obchodních rejstříků.

Pozadí

Komise svůj návrh uveřejnila v únoru 2011 (více v příspěvku „Komise chce propojit obchodní rejstříky v celé EU, Vnitřní trh v únoru 2011). V současnosti je správa obchodních rejstříků v EU v plné kompetenci členských států, popř. jejich místních (Německo) nebo regionálních (Rakousko) autorit. EU pouze směrnicí č. 68/151, resp. č. 2003/58 zajistila, aby je všechny členské státy od roku 2007 zpřístupnily také online. Z toho plyne, že poskytované informace jsou zpravidla v jednom jazyce, a pokud už dochází k nějaké (dobrovolné) přeshraniční kooperaci, pak je povětšinou limitovaná na určitý typ dat a/nebo generuje data pouze jednorázově (v dávkách), což v praxi znamená, že informace zastarávají. Také není vždy zajištěno, že konkrétní podnikatelský subjekt je v rámci EU za všech okolností jednoznačně identifikovatelný.

Návrh pozměňuje směrnice č. 89/666, č. 2005/56 a č. 2009/101. Komise odhaduje, že po implementaci nové normy by měly členské státy uspořit až 69 mil. € ročně.

Výbor JURI přijal relevantní zprávu Kurta Lechnera v listopadu 2011 (více v příspěvku „JURI souhlasí s propojením obchodních rejstříků v celé EU a zahájením jednání s Radou, Vnitřní trh v únoru 2011), Rada se vyslovila předběžně pro v prosinci 2011 (více v příspěvku „Rada souhlasí s propojením obchodních rejstříků v celé EU, Monitoring prosinec 2011), plénum EP své první čtení završilo v únoru 2012 (více v příspěvku „Rada souhlasí s propojením obchodních rejstříků v celé EU, Vnitřní trh v únoru 2012).

Klíčové a sporné body

Nová směrnice by měla legislativně ošetřit elektronické propojení (online verzí) obchodních rejstříků ze všech členských států EU, a to za finančního podílu EU i členských států (členské státy by měly financovat přizpůsobení svých rejstříků, EU pak správu společné unijní platformy, která národní obchodní rejstříky pouze doplní, a to už z finančních prostředků, jimiž může disponovat do konce roku 2013).

Členské státy by si měly zachovat právo zpoplatňovat poskytování informací z obchodních rejstříků (pokud je uplatňují). Obecně platí, že Rada souhlasila s EP, že obchodní rejstříky členských států by neměly být „evropeizovány (harmonizovány). EP by měl být zapojen do přijímání technických modifikací nové normy, což Rada zprvu odmítala.

Předpokládaný další vývoj

Výsledný legislativní text by měl být v dohledné době uveřejněn v Úředním věstníku EU.

Odkazy

ECON a Rada jednali o nových pravidlech kapitálové přiměřenosti bank

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky (KOM(2011)452)

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky a o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/87/ES o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a investičními podniky ve finančním konglomerátu (KOM(2011)453)

Výbor ECON 14. 5. 2012 jednomyslně přijal svou pozici k návrhům o kapitálové přiměřenosti bank. Rada jej o den později následovala přijetím svého tzv. obecného přístupu (přijala až 4. návrh dánského předsednictví, učinila tak v návaznosti na obtížná 16hodinová jednání, jež se uskutečnila 2. 5. 2012 a jež ex post podpořila i Komise). Komise krok ECON i Rady přivítala.

Pozadí

Komise balík 2 rozsáhlých návrhů (celkem čítají 691 stran!), jež by měly v EU implementovat tzv. dohodu Basel III, výstup Basilejského výboru pro bankovní dohled, uveřejnila v červenci 2011 (více v příspěvku „Komise uveřejnila návrhy na implementaci dohody Basel III v EU, Vnitřní trh v červenci 2011).

Basilejský výbor pro bankovní dohled v září 2010 oznámil, že finanční instituce (zejm. banky působící primárně mezinárodně) by měly mezi lety 2013-2015 kvůli zvládání potenciálních krizí navýšit své rezervy z 2,5 % alespoň na 7 %, aby do budoucna nebylo nutné je saturovat z veřejných prostředků (Komise v dané souvislosti dosud schválila státní podporu finančním institucím ve výši 4,1 bil. €, z čehož více než 2 bil. € byly alokovány v letech 2008-2009).

Doporučení záhy získalo podporu G20, přičemž EU (Komise) dala najevo, že hodlá být ještě „ambicióznější, kupř. pokud jde o sankce za nedodržení předepsaných požadavků nebo tím, že Basel III uplatní na všechny banky a investiční společnosti působící na jejím území – ne však na pojišťovny a investiční fondy („mezní případy, kdy banky tvoří konglomerát např. s pojišťovnami, by měla řešit další revize směrnice č. 2002/87, tzv. FICOD Directive).

V pozadí stojí mj. i snaha Komise dosáhnout situace, kdy banky budou samy dostatečně silné, aby nepodléhaly destabilizaci po negativním hodnocení nějakou (americkou) ratingovou agenturou, popř. aby snáze procházely tzv. zátěžovými testy.

Komise tvrdí, že ideální stav nastane, pokud Basel III implementují (alespoň) všechny země G20. Minimálně s USA vede v tomto směru dialog – na platformě EU-US Financial Markets Regulatory Dialogues.

Komise si od implementace dohody Basel III v EU slibuje, že banky v Evropě budou „silnější a zodpovědnější, tj. že navýšením rezerv (sumárně o 460 mld. € od 1. 1. 2013 do 1. 1. 2019) dojde (1) k posílení odolnosti celého bankovního sektoru v EU (celkem cca 8 300 bank, z čehož 13 % jsou družstevní záložny), (2) ke snížení eventuality propuknutí jeho vážné krize až o 70 %, (3) ke zvýšení HDP EU o 0,3-2 procentní body ročně, přičemž (4) bude zajištěno, že banky budou i nadále „financovat hospodářskou aktivitu a růst (reálná evropská ekonomika je v porovnání např. s americkou výrazně závislá na bankovních úvěrech).

Klíčové body

Balík návrhů po bankách v EU požaduje, aby měly v držení více kvalitnějšího kapitálu (Basel III takový kapitál určuje 14 kritérii; srov. čl. 26 návrhu nařízení), aby mohly samy odolávat budoucím otřesům (dle odhadu MMF dosáhly ztráty evropských bank spjaté s krizí v letech 2007-2010 téměř 1 bil. €, což činí přibližně 8 % HDP EU). Současně s tím by se měl posílit i dohled příslušných národních i unijních orgánů (EBA) nad bankovními rezervami. Výsledkem by měl být jednotný soubor pravidel slučující všechny relevantní právní předpisy EU, zejm. směrnice č. 2006/48 a č. 2006/49 o kapitálových požadavcích (tzv. CRD Directives; obě ve znění pozdějších revizí), a omezující až na některé výjimky kompetence členských států.

Návrh přímo použitelného nařízení upravuje způsob provádění činností úvěrových institucí. Má ambici zavést např. ukazatel krytí jejich likvidity (v roce 2015) či napříč EU srovnatelný koeficient zadluženosti (kolik prostředků si finanční instituce může půjčit za účelem generování zisku; v roce 2018). Mimoburzovní deriváty by měly banky likvidovat prostřednictvím tzv. centrálních protistran (více v příspěvku „Deriváty, krátký prodej a swapy úvěrového selhání čeká regulace, Monitoring září 2010).

Návrh směrnice věcně úzce navazuje na aktuální směrnice č. 2006/48 a č. 2006/49. Zavádí např. nové požadavky na zvýšení efektivity dohledu správních rad i dohledových orgánů nad riziky bank. Rovněž definuje „odrazující, účinné a efektivní sankce v případě porušení nových pravidel (až do výše 10 % ročního obratu dané finanční instituce). Kapitálové rezervy by banky měly (vedle minimálních 8% kapitálových požadavků poměřovaných rizikovostí aktiv dané finanční instituce) udržovat dvojí: 1. rezerva stejná pro všechny banky v EU (Capital Conservation Buffer; 2,5 %; rezerva budovaná za příznivých ekonomických okolností s cílem překonat potenciální obtíže trvající v řádu let; v případě jejího nenaplnění by měla být finanční instituce omezena při vyplácení dividend a bonusů), 2. „proticyklická rezerva určená na úrovni členských států (0-2,5 %; rezerva by měla být příspěvkem dané finanční instituce stabilitě bankovního sektoru daného členského státu jako celku; v případě jejího nenaplnění by měla být finanční instituce obdobně jako v předchozím případě omezena např. při vyplácení bonusů či při poskytování fakultativních příspěvků na penzijní připojištění svých zaměstnanců).

ECON se soustředil hlavně na to, aby přísnější kapitálové požadavky neznamenaly nižší míru úvěrování malých a středních podniků (tj. aby byly flexibilnější) a aby (v daných návrzích poněkud nesystematicky) bonusy bankéřům nepřesahovaly jejich fixní mzdy.

Capital Conservation Buffer by měl podle ECON činit 3 %, tj. o 0,5 procentního bodu více, než požaduje Komise, ve výjimečných případech až 10 %. Rizika spojená s úvěrováním malých a středních podniků by měla být legislativně ohodnocena jako o 30 % nižší – kvůli zajištění stávající či vyšší míry poskytování půjček tomuto typu podniků a/nebo tzv. start-upům (novým malým podnikům s potenciálem brzkého vysokého růstu).

Rada akceptovala námitky, že plnění požadavků kapitálové přiměřenosti vyžaduje delší čas. Proto by unijní pravidla měla „nabíhat postupně, mezi lety 2013-2015, v závislosti na očekávaném novém posouzení Basilejského výboru pro bankovní dohled. Nejkvalitnější rezervy banky (tzv. Common Equity Tier 1) by měly v roce 2013 činit 3,5-4,5 %, v roce 2014 4-4,5 % a od roku 2015 4,5 %. Dnes tyto rezervy činí 2 %. (Na minimálních sumárních 8% kapitálových požadavcích by se nemělo měnit nic.)

Komise by měla do 31. 12. 2016 na základě posudku EBA předložit zprávu, zda není třeba v dané oblasti nějakých legislativních změn.

Jednotlivé členské státy by si měly po dobu 2 let (s možností prodloužení) – a/nebo analogicky Komise po dobu 1 roku – zachovat určitou míru flexibility, pokud jde o obezřetnostní požadavky kladené na finanční instituce, které působí na jejich území, resp. na území EU. Jejich rozhodnutí by nicméně měla moci zvrátit kvalifikovanou většinou Rada, pokud se EBA, ESRB nebo Komise vysloví proti takovému postupu.

Pokud jde o výše zmíněnou „proticyklickou rezervu a Capital Conservation Buffer, Rada s nimi nemá problém, pouze opět požaduje určitou flexibilitu, tedy možnost jejich navýšení, a to buď pro celý (vlastní, národní) finanční sektor, nebo pouze pro některé jeho části ve výši 3-5 % – a bez předchozí autorizace Komisí.

Sporné body

Kritika předložených návrhů se vždy vedla po 2 liniích. Členské státy typu Velké Británie, ČR, Polska či Švédska odmítaly omezení práva intervenovat na svém bankovním trhu (tj. zvyšovat obezřetnostní požadavky na banky působící na jejich území), organizace reprezentující banky (např. EBA, EBF) za podpory např. Německa, Itálie a Francie naopak odmítaly restriktivní kritéria jdoucí nad rámec dohody Basel III s argumentem, že nové podmínky bankám znemožní poskytovat všechny dosavadní služby (zejm. úvěry malým a středním podnikům).

Dosavadní jednání v ECON i Radě ukazují, že téměř rok negociací vedl k relativně značnému „otupení hran mezi jednotlivými aktéry, již se tím pádem přiblížili ke kompromisu

Předpokládaný další vývoj

Rada, která v zásadě uzavřela své první čtení, předpokládá, že kompromisu s ECON, a tedy i EP jako celkem, dosáhne do konce června 2012.

Stejná očekávání již před časem vyjádřila Komise, která počítá s tím, že nové normy by se mohly začít uplatňovat od 1. 1. 2013. První debaty mezi zástupci Rady a EP se uskutečnily 23. a 29. 5. 2012.

Odkazy

Rada přijala „obecný přístup k další regulaci ratingových agentur

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2009/65/ES o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) a směrnice 2011/61/EU o správcích alternativních investičních fondů, pokud jde o nadměrné spoléhání na rating (KOM(2011)746)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1060/2009 o ratingových agenturách (KOM(2011)747)

Rada 21. 5. 2012 přijala tzv. obecný přístup k další regulaci působení ratingových agentur v EU. Zástupci předsednictví mohou začít vyjednávat s EP o dosažení potenciálního kompromisu již v prvním čtení.

Pozadí

Komise své návrhy na další regulaci působení ratingových agentur v EU uveřejnila v listopadu 2011. Ratingovým agenturám (zejm. tzv. velké trojce – Standard & Poor’s, Moody’s a Fitch) někteří politici (včetně politiků-úředníků v Komisi) přičítají podíl na vzniku finanční krize z roku 2008, která následně vyvolala krizi hospodářskou. Kritika vůči nim zaznívala i kvůli nedávným četným rozhodnutím o snížení hodnocení některých zadlužených členských států EU.

V současnosti jsou v EU v platnosti 2 nařízení o ratingových agenturách: č. 1060/2009 (tzv. nařízení nařízení CRA I) a č. 513/2011 (tzv. nařízení nařízení CRA II). Klíčové body první normy byl dojednán fakticky v listopadu 2008 na summitu G20 ve Washingtonu, již v květnu 2011 ale bylo toto nařízení změněno, aby bylo možné jej přizpůsobit nově vzniklému dohledu ze strany orgánu ESMA. Stávající nařízení o ratingových agenturách se zaměřují na registraci ratingových agentur, pravidla výkonu jejich činnosti a dohled nad nimi.

Nové návrhy by měly zajistit, (1) aby se obecně snížil význam ratingů, resp. jejich dopad na volatilitu ekonomiky (manažeři hedgeových fondů a retailové banky by si např. měli realizovat také vlastní ratingy), (2) aby se mezi ratingovými společnostmi zintenzivnila konkurence a snížil střet zájmů, (3) aby se zvýšila transparentnost a přesnost ratingů států (resp. státních dluhopisů) a (4) aby byl vytvořen „evropský rámec pro občanskoprávní odpovědnost v případě závažného úmyslného pochybení nebo hrubé nedbalosti při vydávání ratingů (investoři by měli své nároky vymáhat před vnitrostátními soudy, důkazní břemeno by měly nést ratingové agentury). Nová pravidla by se měla vztahovat na ratingy veřejných subjektů v EU i mimo ni, pokud ratingy státních dluhopisů vydává ratingová agentura registrovaná v EU (více v příspěvku „Komise hodlá znovu regulovat ratingové agentury, Vnitřní trh v listopadu 2011).

Klíčové a sporné body

Rada hodlá návrhy Komise částečně oslabit. Staví se např. proti požadavku Komise, aby se konkurence mezi ratingovými agenturami dosahovalo tím, že hodnocené subjekty by měly být nuceny „svou ratingovou agenturu střídat, a to nejméně každé 3 roky (pokud již nyní využívají 2 a více ratingových agentur, jedna agentura by se měla měnit co 3 roky a druhá a každá další co 6 let; žádný hlavní analytik by také neměl provádět rating žádné země nebo produktu déle než 4 roky po sobě).

Princip rotace by se měl podle Rady týkat jen ratingu komplexních strukturovaných finančních nástrojů a i těch jen tehdy, pokud rating neprovádí tzv. malá ratingová agentura (tedy taková, jež nepatří to tzv. velké trojky) a/nebo se na ratingu nepodílí alespoň 4 ratingové agentury, přičemž každá z nich se nepodílí na hodnocení alespoň 10 % hodnoty uvedených komplexních strukturovaných finančních nástrojů.

Na druhou stranu Rada souhlasí s tím, aby pro komplexní strukturované finanční nástroje byly potřeba 2 ratingy od 2 různých ratingových agentur a aby bylo uveřejňováno, pokud 25% akcionář ratingové agentury (což by mělo být na jednu osobu maximum) vlastní (alespoň) 25% podíl v hodnocené společnosti.

Každý 5% akcionář ratingové agentury by také měl uveřejnit všechny své (alespoň) 5% podíly v jiných agenturách. Rada rovněž podporuje, aby v případě závažného úmyslného pochybení nebo hrubé nedbalosti při vydávání ratingů mohli investoři své nároky vymáhat před vnitrostátními soudy.

Pokud jde o rating států, měl by být – v souladu s požadavky Komise – realizován každých 6 měsíců a investoři i členské státy by měli být informováni o základních skutečnostech a předpokladech každého ratingu.

Do 1. 7. 2016. by měla Komise předložit zprávu o fungování nového legislativního rámce a případně navrhnout jeho změny.

Předpokládaný další vývoj

V následujícím období budou o obecném přístupu jednat zástupci Rady (předsednictví) se zástupci EP.

Odkazy

Rada debatovala o uznávání odborných kvalifikací

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací a nařízení […] o spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu (KOM(2011)883)

Rada 30. 5. 2012 debatovala o novém návrhu směrnice o uznávání odborných kvalifikací.

Pozadí

Komise svůj text předložila v prosinci 2011. Stávající směrnice č. 2005/36 stanovuje pravidla pro uznávání odborných kvalifikací v případě 800 kategorií regulovaných profesí (profesí samých je cca 4 700), kvalifikace 7 profesí (lékaři, stomatologové, lékárníci, zdravotní sestry, porodní asistentky, veterináři a architekti) jsou na jejím základě uznávány automaticky. Norma se týká občanů členských států EU, na (některé) občany třetích zemí se vztahují normy jiné (více v příspěvku „Uznávání odborných kvalifikací projde revizí, Vnitřní trh v prosinci 2011).

To, že Komise předloží revizní návrh, bylo jasné delší dobu (již dříve předložila zelenou knihu, problematikou se zabýval EP, když v listopadu 2011 přijal nelegislativní zprávu Emmy McClarkin; otázkou bylo jen to, co bude jeho obsahem.

O uznání kvalifikace v EU podle Komise zatím zažádalo nejméně 230 tis. občanů členských států.

Klíčové body

Rada se pozitivně vyjádřila jak o potenciálním zavedení tzv. evropského profesního průkazu propojeném s elektronickým systémem IMI, tak o možném snížení počtu regulovaných profesí, aby se mohl rozšiřovat počet kvalifikací, které jsou uznávány automaticky. Řada členských států nicméně k návrhu Komise rovněž vyjadřovala mnohé dílčí připomínky.

Profesní průkaz má podle Rady smysl zejm. tam, kde se na jeho zavedení shodují profesionálové v daném oboru, národní autority a byznys, v oborech, ve kterých lze předpokládat, že pracovníci budou často (teritoriálně) migrovat, a/nebo v oborech, které jsou nějakým způsobem regulovány v podstatném počtu členských států.

Pokud jde o snížení počtu regulovaných profesí, názory jednotlivých členských států se liší od úplné liberalizace až po velmi omezené uvolnění pravidel, v závislosti na té které kvalifikaci.

Předpokládaný další vývoj

V následujícím období budou orgány Rady pracovat na definování konkrétnějšího tzv. obecného přístupu, jenž bude vycházet z uvedeného politického zadání.

Odkazy

ECON chce jak fondy sociálního podnikání, tak fondy rizikového kapitálu

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o evropských fondech rizikového kapitálu (KOM(2011)860)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o evropských fondech sociálního podnikání (KOM(2011)862)

Výbor ECON 31. 5. 2012 přijal zprávy Sophie Auconie a Philippa Lambertse. Podporuje vznik fondů sociálního podnikání i fondů rizikového kapitálu.

Pozadí

Komise oba návrhy předložila v prosinci 2011. Definování „evropského fondu sociálního podnikání by mělo zajistit, že pokud správci těchto fondů splní legislativní podmínky (budou min. 70 % kapitálu vynakládat na podporu sociálních podniků), budou moci nabízet své prostředky v rámci celé EU. Fondy rizikového kapitálu by zase měly napomoci malým a středním podnikům k snazšímu přístupu k finančním prostředkům. Komise tvrdí, že malé a střední podniky (do 50, resp. 250 zaměstnanců; v EU je takových 23 mil., tedy 99 %) jsou za stávající hospodářské/dluhové krize schopny dosáhnout na finanční prostředky nezbytné pro jejich aktivity jen zhruba ze dvou třetin, zejm. proto, že jim banky neposkytují úvěry (více v příspěvku „Komise zavádí ,evropské fondy pro sociální podnikání, Vnitřní trh v prosinci 2011, a v příspěvku „Komise představila strategii k zajištění prostředků pro malé a střední podnikání, Vnitřní trh v prosinci 2011).

Klíčové body

ECON obecně záměr Komise podporuje, požaduje ale záruky, aby prostředky, jež mají fondy spravovat, nebyly zneužívány k jiným účelům, i proto, že by do nich měli mít možnost investovat i jednotlivci skrze subjekty kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (tzv. UCITS).

V případě fondů rizikového kapitálu by to mělo např. znamenat, že dané fondy nebudou vznikat v tzv. daňových rájích, nebudou poskytovat prostředky finančnímu sektoru a s investicemi do nich by nemělo být možné spekulovat (resp. investice do fondů by měly být v konkrétním časovém horizontu de facto nevypověditelné).

Nadto by měly být zahájeny kampaně, jež fondy „zviditelní potenciálním zájemcům.

Předpokládaný další vývoj

ECON by měl v dohledné době začít o obou návrzích jednat se zástupci Rady, aby obě instituce mohly dospět ke kompromisu již v prvním čtení.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality