Vnitřní trh v lednu 2013

04.02.2013
Euroskop

EP stvrdil kompromis o další regulaci ratingových agentur

EP stvrdil kompromis o další regulaci ratingových agentur

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2009/65/ES o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) a směrnice 2011/61/EU o správcích alternativních investičních fondů, pokud jde o nadměrné spoléhání na rating (KOM(2011)746)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1060/2009 o ratingových agenturách (KOM(2011)747)

Plénum EP 16. 1. 2013 stvrdilo kompromis týkající se další regulace ratingových agentur v EU, k němuž zástupci členských států a EP k němu dospěli v listopadu 2012. Hlasování o návrhu směrnice skončilo poměrem 599:27:68, hlasování o návrhu nařízení poměrem 579:58:60. Výsledek okamžitě přivítal komisař Michel Barnier.

Pozadí

Komise své návrhy na další regulaci působení ratingových agentur v EU uveřejnila v listopadu 2011. Ratingovým agenturám (zejm. tzv. velké trojce – Standard & Poor’s, Moody’s a Fitch) někteří politici (včetně politiků-úředníků v Komisi) přičítají podíl na vzniku finanční krize z roku 2008, která následně vyvolala krizi hospodářskou. Kritika vůči nim zaznívala i kvůli nedávným četným rozhodnutím o snížení hodnocení některým zadluženým členským státům EU.

V současnosti jsou v EU v platnosti 2 nařízení o ratingových agenturách: č. 1060/2009 (tzv. nařízení CRA I) a č. 513/2011 (tzv. nařízení CRA II). Klíčové body první normy byl dojednán fakticky v listopadu 2008 na summitu G20 ve Washingtonu, již v květnu 2011 ale bylo toto nařízení změněno, aby bylo možné jej přizpůsobit nově vzniklému dohledu ze strany orgánu ESMA. Stávající nařízení o ratingových agenturách se zaměřují na registraci ratingových agentur, pravidla výkonu jejich činnosti a dohled nad nimi.

Nová legislativa by měla zajistit, (1) aby se obecně snížil význam ratingů, resp. jejich dopad na volatilitu ekonomiky (manažeři hedgeových fondů a retailové banky by si např. měli realizovat také vlastní ratingy), (2) aby se mezi ratingovými společnostmi zintenzivnila konkurence a snížil střet zájmů, (3) aby se zvýšila transparentnost a přesnost ratingů států (resp. státních dluhopisů) a (4) aby byl vytvořen „evropský rámec pro občanskoprávní odpovědnost“ v případě závažného úmyslného pochybení nebo hrubé nedbalosti při vydávání ratingů (investoři by měli mít možnost své nároky vymáhat před vnitrostátními soudy, důkazní břemeno by měly nést ratingové agentury). Nová pravidla by se měla vztahovat na ratingy veřejných subjektů v EU i mimo ni, pokud ratingy státních dluhopisů vydává ratingová agentura registrovaná v EU (více v příspěvku „Komise hodlá znovu regulovat ratingové agentury“, Vnitřní trh v listopadu 2011).

Rada svůj tzv. obecný přístup, umožňující instituci vyjednávat o kompromisu s EP již v prvním čtení, přijala v květnu 2012 (více v příspěvku „Rada přijala ,obecný přístup‘ k další regulaci ratingových agentur“, Vnitřní trh v květnu 2012), výbor ECON přijal klíčovou zprávu Leonarda Domeniciho v červnu 2012 (více v příspěvku „ECON se vyjádřil k další regulaci ratingových agentur“, Vnitřní trh v červnu 2012). Zástupci Rady a EP dospěli ke kompromisu v listopadu 2012 (více v příspěvku „EP a Rada se shodují na další regulaci ratingových agentur“, Vnitřní trh v listopadu 2012). Coreper jej potvrdil v prosinci 2012 (více v příspěvku „Coreper stvrdil kompromis o další regulaci ratingových agentur“, Vnitřní trh v prosinci 2012).

Klíčové a sporné body

Zainteresované instituce se v zásadě shodly na tom, že nevyžádané ratingy států by měly být uveřejňovány na základě jasné metodologie 2krát (nejvýše však 3krát) ročně, a to vždy po skončení obchodního dne a nejméně hodinu před otevřením akciových trhů v EU, ve dny, které si stanoví samy agentury vždy do 31. 12. předchozího roku, aby se na ně mohli dotčení aktéři (zejm. státy samotné) adekvátně připravit, přičemž možnost posoudit úvěrovou kredibilitu (bonitu) členských států by měla mít i Komise. Vyžádaných ratingů by se uvedené změny dotknout neměly.

V praxi by se uvedené mělo odrazit i v tom, že všechny odkazy v unijní legislativě týkající se „automatické reakce“ na (externí) ratingy by měly být do roku 2020 zrušeny (čímž by údajně mělo být zrušeno i „nadměrné spoléhání na ratingy“ a omezena možná destabilizace trhů).

Rovněž by mělo dojít k omezení situací, kdy vlastníci ratingových agentur vlastní i subjekty, které jejich agentury hodnotí.

Investor držící 5% podíl v jedné ratingové agentuře by neměl být oprávněn držet více než 5% podíl v agentuře jiné (pokud nepatří do stejné skupiny). Analogicky by také mělo být zakázáno (v souladu s názorem Rady), aby vlastník více než 10 % kapitálu nebo hlasovacích práv v jedné ratingové agentuře vlastnil více než 10 % kapitálu nebo hlasovacích práv v hodnocené společnosti (navíc již v případě dosažení 5% prahu by měla být zavedena informační povinnost dotčených vlastníků vůči veřejnosti).

Do budoucna by mělo být obtížnější i slučování ratingových agentur kvůli zachování konkurence mezi nimi, k čemuž by měla přispět i povinná „rotace“ agentur při hodnocení konkrétních produktů konkrétních subjektů, a to každé 4 roky (dané opatření ale v konečném důsledku zasáhne výrazně menší okruh produktů, než navrhovala Komise a požadoval EP, primárně tzv. resekuritizované strukturované finanční produkty).

K revizi tohoto, ale i dalších ustanovení nové legislativy by mělo dojít po 1. 7. 2016, kdy by měla Komise předložit zprávu o jejím fungování.

Komise, EP i Rada se ztotožňují také s tím, aby v případě závažného úmyslného pochybení nebo hrubé nedbalosti při vydávání ratingů měli investoři možnost své nároky vymáhat před vnitrostátními soudy – a důkazní břemeno nesly ratingové agentury (to vše bez ohledu na /ne/existenci smluvního vztahu mezi investory a ratingovými agenturami).

Předpokládaný další vývoj

Obě schválené normy vstoupí v platnost 20 dní po uveřejnění v Úředním věstníku EU poté, co je definitivně odsouhlasí i Rada.

ESMA mezitím 23. 1. 2013 (bezprecedentně) uveřejnil, jak hodlá v roce 2013 kontrolovat práci ratingových agentur zaregistrovaných v EU. Ve 13 případech (malých a středních ratingových agentur) by měl uskutečnit také inspekce přímo na místě a zaobírat se zejm. postupy při ratingu státních dluhů a strukturovaných finančních produktů.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality