Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Směrnice o pracovní době

Euroskop, 25.07.2008
Rada pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele dospěla na svém jednání 10. června 2008 k politické dohodě týkající se návrhu revize směrnice o pracovní době. Projednávaná směrnice je součástí balíku, jenž obsahuje také návrh na revizi směrnice o podmínkách dočasných agenturních pracovníků.

Směrnice o pracovní době

 

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2003/88/EC o některých aspektech úpravy pracovní doby (COM(2004)207 v konečném znění)

 

1. Legislativní pozadí

 

Od 2. srpna 2004 je v platnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88 ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby. Tento text je konsolidovaným zněním směrnice č. 93/104 revidované směrnicí č. 2000/34. Návrh na komplexní revizi směrnice č. 2003/88 předložila Komise 22. září 2004.

 


1.1. Směrnice Rady 93/104/EC ze dne 23. listopadu 1993 o některých aspektech úpravy pracovní doby

 

 

Směrnice 93/104/EC byla přijata 23. listopadu 1993 a tvořilo ji 19 článků. Norma stanovila minimální požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví pro úpravu pracovní doby a vztahovala se na všechna odvětví s výjimkou:

  • letecké, železniční, silniční, námořní a vnitrozemské říční a jezerní dopravy;
  • mořského rybolovu a ostatních prací na volném moři;
  • činností lékařů při jejich vzdělávání.

Nejdůležitějšími meritorními položkami směrnice byly tyto:

  • minimální denní odpočinek po dobu 11 po sobě jdoucích hodin;
  • přestávka na odpočinek při pracovní době delší než 6 hodin;
  • minimální týdenní odpočinek po dobu 24+11 hodin (výjimečně jen 24 hodin) s maximálním referenčním obdobím 14 dnů;
  • průměrná délka týdenní pracovní doby včetně přesčasů 48 hodin s maximálním referenčním obdobím 4 měsíců (výjimečně 6-12 měsíců) a s možností individuálních odchylek;
  • placená dovolená po dobu minimálně 4 týdnů ročně (bez možnosti její finanční náhrady, avšak s možností do 23. listopadu 1999 poskytovat pouze 3 týdny);
  • průměrná délka denní pracovní doby pro noční pracovníky 8 hodin;
  • pravidelné bezplatné posouzení zdravotního stavu nočních pracovníků;
  • ochrana bezpečnosti a zdraví nočních pracovníků;
  • zásada přizpůsobení práce člověku;
  • možnost odchylek při dodržování obecných zásad ochrany bezpečnosti zdraví pracovníků;
  • implementační lhůta 23. listopadu 1996.

Nejdůležitější byly odchylky týkající se prodloužení referenčního období až na 12 měsíců (což v praxi znamená možnost dlouhodoběji překračovat průměrnou délku týdenní pracovní doby stanovenou na 48 hodin včetně přesčasů) a ty, jež umožnily individuální odchylky z průměrné délky týdenní pracovní doby (bez ohledu na referenční období) v případech, kdy jsou splněny předepsané podmínky. Uvedené odchylky musely být upraveny vnitrostátními předpisy.

Evropský parlament se legislativního procesu účastnil prostřednictvím procedury spolupráce podle článku 252 Smlouvy o založení ES, a proto byla rozhodujícím aktérem při přijímání směrnice fakticky Rada, protože Parlament nebyl schopen projednávání návrhu zcela zablokovat.

 

 

1.2. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/34/EC ze dne 22. června 2000, kterou se mění směrnice Rady 93/104/EC o některých aspektech úpravy pracovní doby, aby se její oblast působnosti rozšířila na odvětví a činnosti vyňaté z oblasti působnosti uvedené směrnice

 

 

Směrnice 2000/34/EC byla přijata 22. června 2000 a mezi hlavní změny patřily:

  • rozšíření působnosti na odvětví a činnosti vyňaté z oblasti působnosti směrnice 93/104/EC (s výjimkou námořníků);
  • uznání zvláštní povahy činností na moři a lékařů při vzdělávání;
  • začlenění mobilních pracovníků do rámce směrnice;
  • rozšíření možnosti odchylek na nově zařazená odvětví a činnosti;
  • možnost v rámci přechodného období ve formátu 5+2+1 (v letech; počínaje 1. srpnem 2004) postupně snižovat průměrnou délku týdenní pracovní doby v oblasti zdravotnických služeb z 58 na 48 hodin;
  • povolení většího počtu výjimek z referenčního období 4 měsíců v případě průměrné délky týdenní pracovní doby;
  • určení mezí pracovní doby a doby odpočinku u pracovníků na palubě námořních rybářských pravidel;
  • implementační lhůta 1. srpna 2003.

 

 

1.3. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/EC ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby

 

 

Směrnice byla přijata 4. listopadu 2003 a pouze shrnuje a konsoliduje předcházející směrnice 93/104 a 2000/34; byla přijata ve zkráceném procesu procedurou spolurozhodování podle článku 251 Smlouvy o založení ES. V platnost vstoupila 2. srpna 2004. Směrnice je rozdělena do šesti kapitol, 28 článků a dvou příloh.

 

 

1.4. Návrh směrnice EP a Rady, kterou se mění směrnice 2003/88/EC o některých aspektech úpravy pracovní doby (COM(2004)207 v konečném znění)

 

 

Komise na platnou směrnici reagovala revizním návrhem, jejž předložila 22. září 2004. Právní báze směrnice se nezměnila. Evropský parlament vydal své stanovisko 11. května 2005 během prvního čtení, kdy zprávu o návrhu směrnice o pracovní době (A6-0105/2005) předložil zpravodaj Alejandro Cercas (Španělsko, PES).

Jednáním o směrnici o pracovní době a jejích změnách se zabývalo již osm předsednictví. V roce 2006 nedospěla Rada pod vedením rakouského a finského předsednictví, byť předložily několik kompromisních návrhů, především týkajících se problematické "opt-out klauzule", žádného posunu. Totéž se opakovalo v roce 2007.

Legislativní proces probíhá podle pravidel tzv. procedury spolurozhodování podle článku 251 Smlouvy o založení ES revidované Smlouvou z Nice, jejímiž aktéry jsou Komise (DG Zaměstnanost a sociální věci), Evropský parlament a jeho Výbor pro zaměstnanost a sociální věci (EMPL), Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE) a Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví (FEMM), Rada pro zaměstnanost, sociální politiku, zdravotnictví a spotřebitelské záležitosti, Výbor regionů a Hospodářský a sociální výbor.

 

 

 

2. Formální struktura legislativního návrhu

 

Návrh revize směrnice se skládá z pěti článků, které mění a doplňují text původní směrnice č. 2003/88.

 

 

 

3. Klíčové obsahové body legislativního návrhu

 

 

Návrh si klade za cíl zvýšit úroveň ochrany a bezpečnosti pracovníků a současně podnikům poskytnout dostatečnou flexibilitu v organizaci pracovní doby. Podle Komise přispívá návrh ke slučitelnosti pracovního a rodinného života. Členským státům také umožňuje lepší správu pracovní doby. Pracovník by měl poskytovat souhlas k výjimce ("opt-out") z omezení 48hodinové pracovní doby výhradně písemně (a navíc nikoli při zahájení pracovního poměru ani ve zkušební lhůtě).

Text navrhuje následující změny:

  • článek 2 definuje pojmy „pracovní pohotovost" a „doba nečinnosti v průběhu pracovní pohotovosti", přičemž „doba nečinnosti v průběhu pracovní pohotovosti" není považována za pracovní dobu (pokud národní legislativa, kolektivní smlouva nebo dohoda mezi sociálními partnery nestanoví jinak);
  • možnost rozšířit referenční období až na 12 měsíců pouze za podmínek kolektivního vyjednávání (článek 16, písm. b);
  • náhradní minimální týdenní odpočinek 24+11 hodin musí být zajištěn nejpozději ve lhůtě 72 hodin (článek 17, odst. 2);
  • možnost využití individuálních odchylek z průměrné délky týdenní pracovní doby 48 hodin (včetně přesčasů) musí být „standardně" nejen předmětem individuálního písemného (maximálně ročního, avšak obnovitelného) souhlasu, ale také předmětem kolektivní smlouvy nebo dohody uzavřené mezi sociálními partnery, přičemž délka pracovní doby v průběhu jakéhokoli týdne nesmí překročit 65 hodin (článek 22);
  • členské státy stanoví režim sankcí za porušení vnitrostátních předpisů přijatých podle směrnice;
  • členské státy sdělí Komisi znění vnitrostátních předpisů přijatých podle směrnice včetně srovnávací tabulky mezi nimi a směrnicí.

4. Stav legislativního procesu

 

Po několika letech se jednání o návrhu směrnice o pracovní době odblokovala a odpovědná Rada na svém jednání 10. června 2008 přijala kvalifikovanou většinou politickou dohodu nejen k danému návrhu, ale také k návrhu směrnice o pracovních podmínkách dočasných agenturních pracovníků (více zde). Politická dohoda je neformální závazek, že bude přijat společný postoj. Komise tento krok uvítala a vyzdvihla práci slovinského předsednictví. Parlamentní výbor EMPL pak návrh projednával 24. června 2008.

Závěry jednání Rady upozorňují na existenci minima požadavků týkajících se pracovní doby, přestávek, odpočinku, maximální pracovní doby, noční pracovní doby, vícesměnného zaměstnání apod.

Politická dohoda obsahuje tyto body:

  • doba pracovní pohotovosti se rozděluje na činnost a nečinnost, přičemž činnost v průběhu pracovní pohotovosti je řazena do rámce pracovní doby;
  • nečinnost v průběhu pracovní pohotovosti není brána jako volno a může být zařazena do pracovní doby, pokud tak umožní národní legislativa a dohoda mezi sociálními partnery;
  • kompenzační odpočinek bude určen národní legislativou a dohodou mezi sociálními partnery; to zajistí flexibilnější rozdělení tohoto odpočinku;
  • týdenní pracovní doba zůstává 48 hodin, pokud se zaměstnanec nerozhodne jinak ("opt-out");
  • referenční období pro výpočet týdenní pracovní doby může být až 12 měsíců;
  • zavádí se nový ochranný limit pro zaměstnance, kteří využijí opt-out, a to maximální týdenní pracovní doba 60 hodin;
  • ochranný limit 65 hodin týdenní pracovní doby by měl být určen pro zaměstnance využívající výjimky (a do pracovní doby se jim současně započítává čas pracovní pohotovosti);
  • daný limit by měl chránit všechny pracovníky zaměstnané u jednoho zaměstnavatele více než deset týdnů;
  • výjimky budou umožněny pouze za předpokladu, že smlouva o výjimce nebude podepsána během prvního měsíce zaměstnání; zaměstnanec nebude viktimizován, nepodepíše-li výjimku; zaměstnavatel bude vést záznam odpracovaných hodin zaměstnance s výjimkou;
  • revizní klauzule ukládá státům využívajícím výjimku ze 48hodinové pracovní doby předat Komisi do tří let zprávu o využívání této možnosti.

Maximální týdenní limit 60-65 hodin prosadila Velká Británie, přičemž Španělsko, Belgie a Řecko byly proti. Francouzské předsednictví zahrnulo otázku směrnice o pracovní době mezi své priority a uvítalo především kompromis, který stanovil horní hranici maximálně 60-65hodinového pracovního týdne, pokud zaměstnanec souhlasí z výjimkou z maximální týdenní pracovní doby 48 hodin.

BusinessEurope, organizace hájící zájmy podniků, považuje zachování možnosti opt-out za klíčové, neboť podpora flexibility trhu je pro ekonomický růst nezbytná. Organizace souhlasí také s tím, aby byl do pracovní doby zahrnut skutečně jen odpracovaný čas.

Na jednání Výboru Evropského parlamentu pro zaměstnanost a sociální věci 24. června 2008 předneslo slovinské předsednictví výsledky své šestiměsíční práce. Poslanci nejprve ocenili předsednictví za prolomení dlouhodobé patové situace v jednání o návrhu směrnice, ale dosaženou politickou dohodu Rady mnoho z nich kritizovalo. Poslanci nesouhlasili s ponecháním výjimky (opt-out) z maximální týdenní 48hodinové pracovní doby a vyjádřili obavy z toho, že nečinnost v době pracovní pohotovosti nebude muset být vždy počítána jako pracovní doba. Zpravodaj Cercas k návrhu Rady prohlásil, že se vydala opačným směrem - od požadavků občanů. Stejný postoj zaujala také Evropská odborová konfederace (ETUC), která vyjádřila nesouhlas zejména s definicí pracovní pohotovosti a možností ponechat Velké Británii, ale i dalším státům možnost opt-out.

 

 

5. Očekávaný vývoj

 

Návrhem směrnice se bude v následujícím období zabývat Parlament ve svém druhém čtení, patrně ve druhé polovině roku 2008.

Revize směrnice o pracovní době figuruje také v 18měsíčním programu současného a nadcházejících předsednictví, tedy i v agendě předsednictví českého.

 

Seznam odkazů

 

 

Dokumenty

 

 

 

 

Monitoring legislativního procesu

 

 

 

 

Další odkazy