Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Směrnice o sezónním zaměstnání

Euroskop, 25.07.2008
Otázka rovného přístupu k dočasným agenturním pracovníkům je na pořadu jednání EU již od 80. let 20. století. Vývoj v této otázce brzdil především přístup některých států, resp. Velké Británie, jejíž deregulovaný pracovní trh by mohl být potenciální normou omezen. Byla to však nakonec právě Velká Británie, která při přijímání nové směrnice umožnila dosažení konsenzu na jednání Rady 10. června 2008.

Směrnice o sezónním zaměstnání

 

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o pracovních podmínkách dočasných agenturních pracovníků (KOM(2002)149 v konečném znění)

 

Návrh směrnice o sezónním zaměstnání je součástí balíku týkajícího se úpravy pracovní doby v EU (viz také zde). Debata na toto téma spadá již do 80. let 20. století, ale nejednotnost Rady a sociálních partnerů způsobila, že Komise předložila konkrétní návrh až v roce 2002. V EU je dočasně zaměstnáno na 8 mil. lidí a jejich počet stále stoupá.

 

1. Legislativní pozadí

 

Komise se otázkou postavení sezónních pracovníků začala intenzivněji zabývat v roce 2002, kdy předložila svůj legislativní návrh. První čtení proběhlo v Evropském parlamentu 21. listopadu 2002. Zpravodajkou byla určena Ieke van den Burg (Nizozemí, PES).

Doplněný návrh směrnice pak zůstal po dobu několika let na stole Rady, která nenalezla požadovaný kompromis. Jako problematická se jevila především otázka rovnosti dočasně a standardně zaměstnaných. V roce 2007 portugalské předsednictví navrhlo dobu maximálně šesti týdnů coby „zkušební dobu", během níž by mohl být sezónní pracovník po právní stránce znevýhodněn oproti pracovníkovi standardnímu. Jednání se nicméně formálně posunula až v průběhu slovinského předsednictví v první polovině roku 2008.

Směrnice je přijímána procedurou spolurozhodování podle článku 251 Smlouvy o založení ES revidované Smlouvou z Nice. Odpovědná Rada je ve složení pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele (ESHCA), v Evropském parlamentu se směrnicí zabýval Výbor pro zaměstnanost a sociální otázky (EMPL). Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE) a Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví (FEMM) byly konzultovány.

Rada přijala 10. června 2008 kvalifikovanou většinou politickou dohodu ke společnému postoji k návrhu. Poté, co bude text právně a jazykově upraven, bude o něm hlasovat Parlament ve druhém čtení.

 

 

 

 

2. Formální struktura legislativního návrhu

 

 

Návrh směrnice, který obsahuje zapracované pozměňovací návrhy Evropského parlamentu a jejž Komise předložila 28. listopadu 2002, tvoří tři kapitoly a 14 článků: Kapitola I obsahuje obecná ustanovení jako je cíl, definice, shrnutí restriktivních opatření a sankcí; kapitola II se zabývá zaměstnaneckými a pracovními podmínkami, které řeší otázku nediskriminace, přístupu k permanentnímu kvalitnímu vzdělání a možnosti přístupu k informacím; kapitola III obsahuje konečná ustanovení o minimálních požadavcích, sankcích, implementaci a hodnocení Komise.

 

 

 

 

3. Klíčové obsahové body legislativního návrhu

 

Politická dohoda Rady k danému návrhu zdůrazňuje princip rovného zacházení. Nicméně článek 5 umožňuje členským státům a jejich sociálním partnerům uzavírat kolektivní smlouvy, jež by zajistily pracovní a zaměstnanecké principy, které by se v určitých mezích a při dodržení ochrany pracovníků od principu rovného zacházení odchylovaly. Například ve Velké Británii se odbory se zaměstnavateli dohodly na tom, že zaměstnanci najímaní přes agentury budou mít stejná práva jako jejich ostatní kolegové z firmy až po 12 týdnech práce v daném podniku; v Nizozemí je tato lhůta šest měsíců. Komise přitom navrhovala pouze šest týdnů.

Rada dále navrhla přehodnocení restrikcí a zákazů v rámci dočasného zaměstnávání. Dalšími body dohody jsou:

  • dočasní zaměstnanci budou mít stejné podmínky jako pracovníci ve stálém pracovním poměru, co se týká mzdy, výše mateřské dovolené nebo výpovědi;
  • dočasně zaměstnaní musejí být informováni o možnosti stálého pracovního poměru na daném pracovišti;
  • zaměstnanci musejí mít stejný přístup do společných zařízení (kantýna, dopravní služby, služby hlídání dětí ap.);
  • členské státy musejí zavést penále za nedodržení těchto podmínek zaměstnavateli nebo agenturami.

 

 

 

4. Stav legislativního procesu

 

 

Cílem návrhu je, aby byla umožněna ochrana dočasně zaměstnaných pracovníků a zároveň zachována flexibilita pracovních trhů v jednotlivých členských státech, lišících se tradicí sjednávání vztahů mezi sociálními partnery.

V České republice platí stejné podmínky pro „agenturní" a běžné zaměstnance již od prvního dne nástupu do zaměstnání. V jednotlivých členských státech si nicméně sociální partneři mohou vyjednat vlastní úpravu.

Zájmové skupiny jako Euroceitt a UNI-Europa vydaly stanovisko, že navrhovaná směrnice by měla být v zájmu jak zaměstnanců, tak firem. Měla by předcházet nefér soutěži a podmínkám na pracovním trhu. Stejně tak by měla zajistit rovnocenné podmínky pro sezónní pracovníky a současně flexibilitu pracovního trhu. Zájmové skupiny zdůrazňují nutnost zajištění nediskriminace dočasně zaměstnaných pracovníků. Evropská odborová konfederace (ETUC) navrhované změny vítá, ale nesouhlasí se spojením daného návrhu s revizí směrnice o pracovní době (více zde). BusinessEurope, organizace hájící zájmy podniků, považuje dosaženou dohodu o sezónním zaměstnání za krok zpět, jelikož každý členský stát by měl být schopen za určitou dobu zajistit rovné podmínky zaměstnanců. BusinessEurope zdůrazňuje nutnost zachovat flexibilitu pracovního trhu, která povede k ekonomickému růstu.

 

 

 

5. Očekávaný vývoj

 

Stejně jako u návrhu revize směrnice o pracovní době (více zde), i návrh směrnice o sezónním zaměstnání se přesouvá na půdu Evropského parlamentu do druhého čtení, které by podle všeho mělo proběhnout ve druhé polovině roku 2008 (tedy za francouzského předsednictví, které oba uvedené návrhy podporuje).

 

 

Seznam odkazů

 

 

Dokumenty

 

 

Monitoring legislativního procesu

 

 

Další odkazy