Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Zaměstnanost a sociální věci v březnu 2011

Euroskop, 06.04.2011

Rada se shoduje na zvýšení věku odchodu do důchodu, EP: Poslanci přijali změny týkající se jednotného povolení k práci a pobytu, Konzultace o směrnice o pracovní době u konce

Rada se shoduje na zvýšení věku odchodu do důchodu

Zelená kniha na cestě k přiměřeným, udržitelným a spolehlivým důchodovým systémům v Evropě (KOM(2010)365)

Členské státy si na půdě Rady 7. 3. 2011 vyměnily názory na zelenou knihu týkající se budoucnosti penzijních systémů v EU a podle komisaře Lászla Andora se shodly na zvýšení věku odchodu do důchodu.

Pozadí

Komise zelenou knihu uveřejnila v červenci 2010 (více v příspěvku „EU zahájila debatu o budoucnosti důchodů", Zaměstnanost a sociální věci v červenci 2010). Současně s tím zahájila veřejnou konzultaci, jež byla ukončena v listopadu 2010. Její výsledky ukázaly, že názory na danou problematiku a její potenciální řešení se výrazně liší (více v příspěvku „Důchodový systém pro EU? Názory se liší", Zaměstnanost a sociální věci v listopadu 2010).

V pozadí dané iniciativy lze číst reakci na dlouhodobé stárnutí populace v EU a s tím související tlak na penzijní systémy jednotlivých členských států. Penzisté pobírají důchod déle než dříve (jen 50 % lidí ve věku 60 let v EU pracuje) a zároveň se snižuje počet těch, kteří jsou schopni/ochotni do penzijních systémů aktivně přispívat.

Plénum EP se v únoru 2011 postavilo proti automatickému navyšování věku odchodu do důchodu (více v příspěvku „EP: Opatrně s automatickým zvyšováním věku odchodu do důchodu", Zaměstnanost a sociální věci v únoru 2011).

Klíčové body a stav projednávání

Rada v základních parametrech podpořila myšlenku, aby byl důchodový věk sladěn s růstem naděje na dožití. A to i přesto, že EP se vyjádřil striktně proti.

Shoda v Radě panuje také ve věci úprav národních penzijních systémů; obecně by se neměla zvyšovat ingerence ze strany EU (což je opět v kontrastu k pozici EP). Nanejvýš by se měla uplatnit tzv. otevřená metoda koordinace, což požaduje např. Francie, Nizozemsko, Slovensko, Švédsko a Malta. V maximální možné míře by se také mělo zajistit (úpravami příslušných zákonných parametrů), aby lidé pracovali co nejdéle, resp. aby k tomu měli veškeré podmínky, např. fungující systémy celoživotního vzdělávání či možnost přenášet si zaměstnanecké životní pojištění definované směrnicí č. 2003/41. (Praktický způsob, jak zajistit přenositelnost nároků na penzi, je nicméně v Radě předmětem sporů, stejně jako např. otázka, jak řešit, pokud se zaměstnanecké životní pojištění dostane do problémů zapříčiněných insolvencí zaměstnavatele.)

Předpokládaný další vývoj

V září 2011 by měla Komise na základě 1674 příspěvků z veřejné konzultace a pozice EP a Rady předložit (konkrétnější) bílou knihu, v prosinci 2011 nejspíše pak návrh na „vyjasňující" revizi směrnice č. 2003/41.

Odkazy

 

EP: Poslanci přijali změny týkající se jednotného povolení k práci a pobytu

Návrh směrnice Rady o sjednoceném postupu vyřizování žádostí státních příslušníků třetích zemí o jediné povolení k pobytu a výkonu práce na území členského státu a o společném souboru práv pro pracovníky z třetích zemí, kteří oprávněně pobývají v členském státě (KOM(2007)638)

Plénum EP přijalo 24. 3. 2011 poměrem 311:216:81 usnesení, které se týká směrnice o jediném povolení k výkonu práce a pobytu.

Pozadí

Návrh směrnice o jediném povolení, která by měla omezit byrokracii a zjednodušit postupy pro přistěhovalce, byla Komisí předložena v říjnu 2007. Legální migranti ze třetích zemí by tak měli získat jedinou procedurou povolení jak k pobytu, tak k práci, a to v celé EU.

Poslanci nicméně pozměněný návrh Komise v prosinci 2010 odmítli (více zde). Komise text ze schvalovacího procesu nestáhla, ale souhlasila s jeho postoupením zpět výboru EMPL, který 16. 3. 2011 poměrem 33:12:1 přijal nově pozměněný text a předložil jej plénu.

Klíčové body

Směrnice by se měla vztahovat na příslušníky třetích zemí, kteří v některém členském státě chtějí pobývat a pracovat, nebo na ty, kteří v EU již oprávněně pobývají. Přistěhovalci, kteří získají dané povolení, by měli mít práva srovnatelná s právy občanů EU. Jedná se o zajištění minimálních pracovních standardů, pracovní doby, dovolené, uznání profesních a vzdělanostních kvalifikací a přístup k sociálnímu zabezpečení. Právo na vzdělání a pracovní odbornou přípravu by se mělo vztahovat jen na ty, kteří pracují nebo pracovali v zemích EU. Na jedince, kteří jsou v EU za účelem studia, se směrnice vztahovat nemusí.

Členské státy by se ale měly moci rozhodnout omezit přístup k sociálnímu zabezpečení, pokud je pracovník v současné době zaměstnán nebo pracoval nejméně 6 měsíců a je již registrován jako nezaměstnaný. Členské státy by se také měly moci rozhodnout přiznat rodinné dávky pouze těm pracovníkům, kteří získali oprávnění pracovat po dobu delší než 6 měsíců.

Pracovníci ze třetích zemí by měli moci žádat o daňové výhody. Jejich rodiny by je měly dostat, pokud žijí ve stejném členském státě jako pracovník.

Členské státy by se měly i nadále rozhodovat samy, zda a kolik žadatelů přijmou.

Směrnice by se neměla vztahovat na občany s dlouhodobým pobytem, na uprchlíky, pracovníky nadnárodních společností, kteří přijíždějí pracovat do pobočky své firmy v EU, nebo na sezónní pracovníky. Směrnice by se neměla vztahovat ani na migrující pracovníky, na něž se uplatňuje směrnice č. 96/71 o vysílání pracovníků.

Předpokládaný další vývoj

Pozměňovací návrhy, které přijali poslanci EP, budou v následujícím období posouzeny Radou.

Podle Lisabonské smlouvy mají EP a Rada v rámci legislativního procesu v otázkách legálního přistěhovalectví spolurozhodovací pravomoc. Na provádění směrnice by se neměla podílet Velká Británie, Irsko a Dánsko.

Odkazy

 

Konzultace o směrnice o pracovní době u konce

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby

Komise 25. 3. 2011 ukončila se zástupci sociálních partnerů konzultace k revizi směrnice o pracovní době.

Pozadí

Revize směrnice, kterou se instituce EU zabývají od roku 2004 a na jejímž původním návrhu (KOM(2004)607) se v roce 2009 v dohodovacím řízení neshodly, Komise oživila na konci roku 2009 (více zde). Komise v březnu 2010 oficiálně požádala sociální partnery, aby se vyjádřili k možnostem nové revize směrnice, a v prosinci 2010 uveřejnila sdělení o otevření druhé fáze jednání a také zprávu hodnotící implementaci platné směrnice č. 2003/88 (více zde).

Klíčové body

Sociální partneři se ve svých postojích stále liší. Zástupci zaměstnavatelů (CEEP, UEAPME a BusinessEurope) se zasazují o omezenější revizi, odbory ETUC požadují naopak v zájmu zdraví a bezpečnosti pracujících daleko podrobnější text.

Komise navrhla revidovat přinejmenším otázku pracovní pohotovosti a kompenzační odpočinek (zajištěný zaměstnancům, pokud nelze využít normální čas na odpočinek). Pracovní pohotovost považuje za pracovní dobu jen 9 států EU. Danou otázku chtějí řešit všichni sociální partneři s výjimkou BusinessEurope. ETUC se také zasazuje o zrušení výjimky ze 48hodinové týdenní pracovní doby.

UEAPME a BusinessEurope naopak podporují prodloužení této doby v návaznosti na úspěšné kolektivní vyjednávání. Zasazují se také o nová opatření řešící placené roční odchodné nebo nemocenskou dovolenou.

Předpokládaný další vývoj

Sociální partneři nyní povedou neformální jednání. Až poté oficiálně požádají Komisi o zahájení nové revize příslušné směrnice.

Odkazy