Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Zaměstnanost a sociální věci v prosinci 2011

Euroskop, 09.01.2012
Rada se neshodla na dalším rozvolnění pravidel Evropského globalizačního fondu, Příslušníci třetích zemí budou používat jednotné povolení k práci a pobytu

Rada se neshodla na dalším rozvolnění pravidel Evropského globalizačního fondu

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1927/2006 o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (KOM(2011)336)

Rada ve dnech 1.-2. 12. 2011 jednala o prodloužení rozvolnění pravidel čerpání prostředků z Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci. Shody ale navzdory 4 návrhům kompromisu ze strany polského předsednictví nedosáhla.

Pozadí

EGF vznikl v lednu 2007 na základě nařízení č. 1927/2006 s cílem finančně napomáhat podnikatelským subjektům, jež se dostaly do existenčních obtíží v důsledku globalizace. Ročně disponuje 500 mil. €, přičemž běžně se z nich vyčerpá jen zlomek. V červnu 2009 bylo v Úředním věstníku EU proto uveřejněno nařízení č. 546/2009, které podmínky pro čerpání z EGF rozvolňuje. Platnost této normy je omezena do 31. 12. 2011. Komise ale s ohledem na fakt, že důvody, kvůli nimž byla revize původního nařízení č. 1927/2006 provedena, údajně ještě nepominuly, v červnu 2011 navrhla, aby byla platnost nařízení č. 546/2009 prodloužena až do 31. 12. 2013 (více v příspěvku „Pravidla pro čerpání z Evropského globalizačního fondu mají zůstat rozvolněna až do konce roku 2013, Zaměstnanost a sociální věci v červnu 2011). Plénum EP tuto ideu již podpořilo s argumentem, že více než tři čtvrtiny žádostí o podporu z EGF (87 % v roce 2010) jsou odůvodňovány dopady stávající (finanční, hospodářské, dluhové) krize (od května 2010 do července 2011 bylo podáno 62 žádostí na 275 857 280 € cílených na 52 875 pracovníků; více v příspěvku „Pravidla pro čerpání z Evropského globalizačního fondu mají zůstat rozvolněna až do konce roku 2013, Zaměstnanost a sociální věci v září 2011). V říjnu 2011 byl pak předložen návrh mající upravit fungování EGF po roce 2013 (více v příspěvku „Komise chce otevřít evropský globalizační fond většímu počtu zájemců", Zaměstnanost a sociální věci v říjnu 2011).

Klíčové a sporné body

8 členských států se staví proti tomu, aby podniky byly i v letech 2012-2013 oprávněny (skrze členské státy) žádat o prostředky z EGF i v případech, že propustí jen 500 zaměstnanců (namísto 1000 uvedených v nařízení č. 1927/2006), a to nejen v důsledku globalizace, ale i v důsledku jiných okolností (typicky v důsledku současné hospodářské/dluhové krize). Odmítají také to, aby zůstala relativně vysoká spoluúčast ze strany EU (65 %; nařízení č. 1927/2006 uvádí 50 %) či se i nadále uplatňovala možnost využívat prostředky z EGF namísto 12 měsíců (v nařízení č. 1927/2006) po dobu dvojnásobnou.

Mezi ony státy patří Německo, Slovensko, Švédsko, ČR, Lotyšsko, Nizozemsko, Velká Británie a Dánsko. Pikantní přitom je, že všechny z EGF již někdy profitovaly. Proti jejich záměru se staví jak Komise a EP, tak i některé nové členské státy (zejm. Bulharsko a Rumunsko), které získaly možnost čerpat prostředky z EGF až relativně nedávno. Jejich pozici podporuje např. Belgie, Řecko, Itálie, Portugalsko, Francie či Kypr.

Předpokládaný další vývoj

Na jednání Rady nebylo dohodnuto, jak postupovat v případě, že nové nařízení nebude schváleno do konce roku 2011.

Výsledkem tak bude s největší pravděpodobností to, že se od 1. 1. 2012 znovu (byť dočasně) uplatní původní (přísnější) norma, tedy výše zmíněné nařízení č. 1927/2006.

Odkazy

 

Příslušníci třetích zemí budou používat jednotné povolení k práci a pobytu

Návrh směrnice Rady o sjednoceném postupu vyřizování žádostí státních příslušníků třetích zemí o jediné povolení k pobytu a výkonu práce na území členského státu a o společném souboru práv pro pracovníky z třetích zemí, kteří oprávněně pobývají v členském státě (KOM(2007)638)

Plénum EP přijalo 13. 12. 2011 usnesení týkající se jednotného postupu pro podání žádosti o povolení k pobytu a o pracovní povolení.

Pozadí

Návrh směrnice o jediném povolení, která by měla omezit byrokracii a zjednodušit postupy pro přistěhovalce, byla Komisí předložena v říjnu 2007. Pravidla by se měla vztahovat na občany států mimo EU, kteří si přejí žít a pracovat v členském státě nebo již legálně přebývají či pracují v EU. Legální migranti ze třetích zemí by tak měli získat jedinou procedurou povolení jak k pobytu, tak k práci, a to v celé EU.

Poslanci nicméně pozměněný návrh Komise v prosinci 2010 odmítli (více v příspěvku „EP zamítl udělování jednotných povolení pro práci a pobyt", Zaměstnanost a sociální věci v prosinci 2010). Komise text ze schvalovacího procesu nestáhla, ale souhlasila s jeho postoupením zpět výboru EMPL. Ten v březnu 2011 přijal nově pozměněný text a předložil jej plénu EP, které schválilo usnesení 24. 3. 2011 (více v příspěvku „EP: Poslanci přijali změny týkající se jednotného povolení k práci a pobytu", Zaměstnanost a sociální věci v březnu 2011). Rada schválila v listopadu 2011 svoji pozici k textu z prvního čtení a přijetí návrhu EP bylo již formalitou.

Klíčové body

Nejdůležitější body směrnice:

Jednoduchý mechanismus: jeden systém pro podání žádosti buď žadatelem, nebo jeho zaměstnavatelem v EU.

Pravidla se nedotýkají pravomocí států EU rozhodnout o tom, zda chtějí či nechtějí přijmout mimoevropské pracovníky ani kolik jich (ne)chtějí přijmout.

Nová pravidla se nebudou týkat cizinců s dlouhodobým pobytem, uprchlíků a vyslaných pracovníků, sezónních pracovníků či pracovníků převedených v rámci jedné společnosti. Au-pair a námořníků plujících pod vlajkou členského státu se pravidla rovněž týkat nebudou.

Rozhodnutí o žádosti proběhne do 4 měsíců.

Záporné rozhodnutí bude oznámeno písemně (žadatelům musejí být na vyžádání dodány potřebné dokumenty a zdůvodnění).

Držitelé jednotného povolení mohou setrvat v členském státě a vykonávat zaměstnání, ke kterému je povolení určeno. Pracovníkům budou zajištěna stejná práva jako občanům členských států EU - v oblasti pracovních podmínek, ochrany zdraví a bezpečnosti při práci, svobody shromažďování, účasti v odborech, vzdělávání, uznávání diplomů a jiných certifikátů, sociálního zabezpečení, daňových výhod, přístupu ke službám a zboží vč. bydlení, přesunu důchodových práv v případě přestěhování se zpět do třetí země ap.

Předpokládaný další vývoj

Členské státy musejí směrnici transponovat do svých národních právních řádů do 2 let od zveřejnění v Úředním věstníku EU.

Text je prvním legislativním nástrojem, který byl v oblasti imigrace přijat podle pravidel Lisabonské smlouvy.

Odkazy