Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Zaměstnanost a sociální věci v listopadu 2013

06.12.2013

Uplatňování práv pracovníků na volný pohyb se musí zlepšit, zní z EP i Rady, EP podpořil 40% kvótu na zastoupení žen v řídících orgánech firem

Uplatňování práv pracovníků na volný pohyb se musí zlepšit, zní z EP i Rady

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o opatřeních usnadňujících výkon práv, která jsou pracovníkům udělena v souvislosti s volným pohybem pracovníků (KOM(2013)236)

Výbor EMPL 5. 11. 2013 podpořil poměrem 41:2:2 návrh směrnice, která by měla zajistit lepší uplatňování unijních právních předpisů týkajících se práva občanů pracovat v jiném členském státě, a usnadnit tak jejich využívání v praxi. Stejně tak učinil 22. 11. 2013 i Coreper.

Pozadí

Komise svůj návrh předložila v dubnu 2013 (více v příspěvku „Komise chce zlepšit uplatňování práv pracovníků na volný pohyb“, Zaměstnanost a sociální věci v dubnu 2013).

V jiném členském státě pracují a žijí 3 % pracovní síly EU, což odpovídá 9,5 mil. lidí. Další 1,2 mil. osob v jedné evropské zemi žije, ale pracuje v jiné. Eurobarometr 363 ze září 2011 podle Komise poukázal na to, že 15 % občanů EU o práci v jiném členském státě neuvažuje proto, že mají pocit, že jim v cestě stojí příliš mnoho překážek.

K těmto překážkám patří mj. různé podmínky přijímání zaměstnanců, podmiňování přístupu k některým pracovním místům státní příslušností, jiné pracovní podmínky v praxi (např. plat, profesní vyhlídky a postavení) nebo potíže s přístupem k sociálním výhodám, který je podmíněn požadavky, jež snáze splní občané daného státu než občané z jiných zemí EU (např. podmínka pobytu). Navíc odborná kvalifikace a zkušenosti nabyté v jiných členských státech nejsou zohledňovány nebo jsou zohledňovány jinak.

Právo občanů EU pracovat v jiném členském státě je stanoveno v čl. 45 Smlouvy o fungování EU a dále specifikováno v nařízení č. 492/2011. Diskriminace na základě státní příslušnosti je dle této normy zakázána, zejm. pokud jde o přístup k zaměstnání, pracovní podmínky, sociální a daňové výhody, přístup k odborné přípravě, členství v odborech, bydlení a přístup ke vzdělávání pro děti.

Klíčové a sporné body

Nová norma by měla předně zajistit vytvoření (sítě) vnitrostátních kontaktních míst pro poskytování informací, pomoci a poradenství pro migrující pracovníky (na žádost EMPL to znamená všechny zaměstnance včetně OSVČ, ovšem s výjimkou vysílaných pracovníků) i jejich zaměstnavatele. Na vnitrostátní úrovni by měly být definovány také „vhodné opravné prostředky“.

Jedním z nich by měla být i možnost, aby odbory či nevládní organizace (sociální partneři) mohly zahajovat správní nebo soudní řízení jménem jednotlivých pracovníků v případech jejich diskriminace, a to (na žádost EMPL) v následujících případech: přístup k zaměstnání, pracovní podmínky, zejm. pokud jde o odměňování a propouštění, přístup k sociálním a daňovým výhodám, členství v odborových organizacích a přístup ke vzdělávání, bydlení a vzdělávání pro děti.

Předpokládaný další vývoj

V následujícím období (poprvé 2. 12. 2013) by se zástupci Rady a EP měli pokusit dojednat kompromisní znění návrhu.

Odkazy

 

EP podpořil 40% kvótu na zastoupení žen v řídících orgánech firem

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o zlepšení genderové vyváženosti mezi členy dozorčí rady/nevýkonnými členy správní rady společností kotovaných na burzách a o souvisejících opatřeních (KOM(2012)614)

Plénum EP 20. 11. 2013 poměrem 459:148:81 podpořilo kontroverzní návrh Komise mající do roku 2020 zajistit 40% zastoupení žen v řídících orgánech firem. Komise to okamžitě přivítala.

Pozadí

Komise svůj návrh předložila v listopadu 2012 (více v příspěvku „Komise chce 40% zastoupení žen v řídících orgánech firem“, Zaměstnanost a sociální věci v listopadu 2012). V jeho prospěch argumentuje (krom proběhnuvší veřejné konzultace) tím, že v řídících orgánech firem dominují muži, již „představují 85 % nevýkonných členů řídících orgánů a 91,1 % výkonných členů řídících orgánů (…) i přes intenzivní veřejnou diskuzi a některé dobrovolné iniciativy na vnitrostátní i evropské úrovni se situace v posledních letech výrazně nezměnila“. A dodává: „Pouze jeden ze sedmi členů řídících orgánů (tedy 13,7 %) nejdůležitějších evropských společností je žena. Ve srovnání s rokem 2010 (kdy jich bylo 11,8 %) však jde jen o malé zlepšení. Tímto pomalým tempem bude potřeba ještě přibližně 40 let k tomu, aby bylo dosaženo vyváženého zastoupení žen a mužů v řídících orgánech (alespoň 40% zastoupení obou pohlaví).“ Komise se v dané souvislosti odvolává i na relevantní usnesení EP z července 2011 a března 2012.

11 členských států (Belgie, Francie, Itálie, Nizozemsko, Španělsko, Portugalsko, Dánsko, Finsko, Řecko, Rakousko a Slovinsko) už podle Komise disponuje právními nástroji na podporu vyváženého zastoupení žen a mužů v řídících orgánech, přičemž v 8 z nich se předpisy vztahují jen na státní podniky. Dalších 11 členských zemí EU nicméně nerealizuje ani samoregulační opatření. Podle Komise „tento nejednotný přístup s sebou nese riziko maření hladkého fungování jednotného evropského trhu, protože různé právní předpisy v oblasti práva obchodních společností a sankce za nedodržení předpisů pro zastoupení mužů a žen mohou podniky odrazovat od přeshraničních investic“.

V lednu 2013 Komise informovala, že proti jejímu textu se ve standardní 8týdenní lhůtě postavilo jen 6 z 27 národních parlamentů (český, dánský, nizozemský, polský, švédský a britský), a tím pádem lze dovozovat, že návrh je v souladu s principem subsidiarity. Na půdě EP návrh v červenci 2013 podpořil výbor EMPL (více v příspěvku „EMPL podporuje 40% kvótu na zastoupení žen v řídících orgánech firem“, Zaměstnanost a sociální věci v červenci 2013), v říjnu 2013 i odpovědné výbory FEMM a JURI (více v příspěvku „FEMM a JURI podporují 40% kvótu na zastoupení žen v řídících orgánech firem“, Zaměstnanost a sociální věci v říjnu 2013).

V říjnu 2013 také Komise vydala zprávu, která obsahuje údaje o zastoupení žen ve statutárních orgánech významných kótovaných společností v EU. Podle posledních údajů (z dubna 2013) se podíl žen zvýšil na 16,6 % (z 15,8 % v říjnu 2012). Údaje rovněž ukazují na rozdílnou úroveň zastoupení mezi pracovníky vedení bez výkonných pravomocí (17,6 % žen, oproti 16,7 % z října 2012) a mezi vyššími vedoucími pracovníky (11 %, oproti 10,2 %). Celkově došlo ve 20 členských státech (včetně ČR) v období od října 2012 do dubna 2013 ke zvýšení podílu žen ve statutárních orgánech podniků. Od roku 2010 podíl žen ve statutárních orgánech vzrostl o 4,8 procentního bodu, což představuje průměrné tempo 1,9 procentního bodu ročně, tedy „téměř 4krát vyšší tempo pokroku“ než v letech 2003–2010 (0,5 procentního bodu ročně). Komise tvrdí, že k nejvýznamnějšímu posunu došlo od roku 2010 v 11 zemích, kde již byly přijaty závazné právní předpisy (Francie, Belgie, Nizozemsko, Španělsko, Itálie, Portugalsko, Finsko, Řecko, Rakousko, Slovinsko a Dánsko).

Klíčové a sporné body

Návrh směrnice, založený na čl. 157 odst. 3 Smlouvy o fungování EU týkajícím se „uplatnění zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v otázkách práce a zaměstnanosti včetně zásady stejné odměny za stejnou nebo rovnocennou práci“, stanoví cíl minimálně 40% zastoupení doposud méně zastoupeného pohlaví mezi nevýkonnými členy řídících orgánů (správních/dozorčích rad) společností kotovaných na burze, a to do roku 2018 v případě státních podniků (tj. těch, u kterých vykonávají rozhodující vliv veřejné orgány) a do roku 2020 v případě všech podniků ostatních.

V mezidobí by si měly všechny dotčené podniky stanovit tzv. flexikvótu, což má být povinnost kotovaných společností, aby si samy stanovily individuální samoregulační cíle, pokud jde o zastoupení obou pohlaví mezi výkonnými řediteli.

Společnosti, které mají nižší podíl (méně než 40 %) méně zastoupeného pohlaví mezi nevýkonnými členy řídících orgánů, by měly provádět jmenování pracovníků na uvedené pozice na základě komparativní analýzy kvalifikací každého z kandidátů při uplatnění jasných, genderově neutrálních a jednoznačných kritérií. V případě stejné kvalifikace by měla být dána přednost kandidátu méně zastoupeného pohlaví, přičemž uvedené požadavky by se měly uplatnit ve všech fázích výběrových řízení.

Nová norma by měla platit do roku 2028 a měla by se týkat všech kotovaných obchodních společností v EU. Jinak řečeno, neměla by se vztahovat na nekotované obchodní společnosti a malé a střední podniky (tj. s méně než 250 zaměstnanci a ročním obratem do 50 mil. €), přestože zpravodajové návrhu z FEMM a JURI o to usilovali (proto alespoň formulovali příslušný „morální apel“). Norma by se nicméně měla vztahovat i na kotované společnosti, kde je žen celkově méně než 10 % (např. v ocelářství, přestože to Komise nepožadovala). Členské státy by také měly stanovit „přiměřené a odrazující sankce“ pro ty společnosti, jež budou směrnicí vázány, ale nedodrží ji (a ani nepodají příslušným vnitrostátním orgánům vysvětlení, proč ji nedodržely, přičemž údajně by nemělo být klíčové dosažení 40% cíle, tzv. pevná množstevní kvóta, ale „nerespektování transparentních postupů náboru“ při obsazování pozic ženami, tedy tzv. procesní kvóta). Mezi sankce by měly patřit pokuty, nemožnost ucházet se o veřejné zakázky či prostředky ze strukturálních fondů (na žádost FEMM a JURI a v kontrastu k pozici Komise), popř. anulování jmenování nebo volby člena nevýkonného orgánu v rozporu s normou.

Návrh je kontroverzní z mnoha úhlů pohledu. Nejenže představuje pokus o legalizaci vysoce politické otázky rovnou na úrovni EU, ale současně dává členským státům planou naději, že si budou moci novou normu implementovat podle svých možností. Návrh je koncipován tak restriktivně, že to reálně nebude možné. Otázkou také je, zda by výsledná (do značné míry symbolická) směrnice byla skutečně implementovatelná, popř. jak by probíhaly soudní spory na ní založené.

Pozice ČR

Pokud jde o ČR, ta si vede ve stávajících statistikách relativně dobře: zastoupení žen mezi nevýkonnými členy řídících orgánů společností kotovaných na burze přesahuje průměr EU a roste, v případě výkonných členů řídících orgánů je ale ČR podprůměrná.

ČR nepatří mezi zastánce nové legislativy, stejně jako např. Německo, Velká Británie, Dánsko, Švédsko, Nizozemsko, Malta, Maďarsko, Litva a Lotyšsko (tyto státy jsou schopny vytvořit při hlasování tzv. blokační menšinu). Komisi naopak podporují krom řady poslanců EP např. Španělsko, Francie, Itálie, ale údajně i Bulharsko.

Předpokládaný další vývoj

Zástupci FEMM a JURI dostali mandát vyjednávat o návrhu s reprezentanty členských států v Radě, jež by se jím měla zabývat ve dnech 9.–10. 12. 2013. Je ovšem otázkou, zda se jim podaří dosáhnout kompromisu již v prvním čtení.

Odkazy