Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Zaměstnanost a sociální věci v únoru 2014

Euroskop, 08.03.2014

Došlo k dohodě o vysílaní pracovníků

Došlo k dohodě o vysílaní pracovníků

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o prosazování směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (KOM (2012)131)

Rada a EP 28. 2. 2014 dospěly k neformální dohodě ohledně návrhu směrnice, která se týká ochrany pracovníků vysílaných do zahraničí. K tomuto aktu došlo po několika neúspěšných kolech jednání mezi EP, Komisí a Radou.

Pozadí

Směrnice č. 96/71 o vysílání pracovníků je norma, kterou se řídí primárně pracovněprávní ochrana pracovníků, jež jsou standardně zaměstnáni v jednom členském státě EU, ale dočasně (z pověření zaměstnavatele) pracují ve státě jiném. Vyslaní pracovníci tedy formálně nevstupují na trh práce hostitelské země, jelikož jsou stále zaměstnaní u své společnosti ve vysílajícím členském státě. Nejčastěji“vysílajícími“ zeměmi jsou v EU dlouhodobě Polsko, Německo, Francie, Lucembursko, Belgie a Portugalsko.

Komise k faktické revizi směrnice přistoupila proto, že norma podle některých názorů (zejm. z původní EU-15) vede k tzv. sociálnímu dumpingu. Tento názor, podporovaný mj. i socialisty a lidovci v EP (viz usnesení EP z října 2008), je ale v EU dlouhodobě kontroverzní (krom toho se směrnice týká přibližně jen 1 mil. zaměstnanců – tj. 0,4 % pracovní síly v EU, primárně v sektoru stavebnictví). I proto Komise o revizi směrnice spíše jen mluvila, než aby konala.

Původně měla své návrhy – reflektující mj. i rozsudky Soudního dvora EU ve věci Viking (C-438/05) a Laval (C 341/05) – předložit na podzim 2011, poté 20. 12. 2011, pak 7. 3. 2012 (více v příspěvku „Komise chce zvýšit ochranu pracovníků vyslaných do zahraničí“, Zaměstnanost a sociální věci v březnu 2012).

Kontroverzní návrh nařízení, který se otázky vysílání pracovníků také týkalo, bylo Komisí staženo 26. 9. 2012.

Klíčové a sporné body

Směrnice upravuje mj. otázku minimální mzdy, dnů pracovního volna, maximální délky pracovní doby, minimální doby odpočinku či bezpečnosti a ochranu zdraví při práci. Návrh má vyjasnit pravidla pro firmy, která mají členským státům dát určitou pružnost při provádění kontrol dodržování předpisů a která mají omezit pokusy o obcházení zákona. Snaží se dosáhnout rovnováhy mezi svobodou poskytování služeb a ochranou práv pracovníků.

Směrnice stanovuje (1) jasnější pravidla skutečného vysílání a prevenci před zneužitím, (2) posílení kontroly společně s větší flexibilitou pro státy a (3) možnost přezkumu. Návrh směrnice má stanovovat jasnější pravidla pro dozor a spolupráci mezi vnitrostátními orgány odpovědnými za vysílání pracovníků a určovat přísnější standardy týkající se informování pracovníků (více v příspěvku“Komise chce zvýšit ochranu pracovníků vysílaných do zahraničí“, Zaměstnanost a sociální věci v březnu 2012). Směrnice by měla také fakticky eliminovat fenomén tzv. letter box companies, jež podle Komise vznikají často jen k obcházení přísnější pracovněprávní legislativy v těch zemích, kde nakonec firma reálně působí (formálně bývají takové firmy registrovány v zemi s méně přísnou legislativou a mají tam jen poštovní schránku, proto dané označení).

Předpokládaný další vývoj

Neformální dohoda musí být ještě schválena Coreperem, výborem EP pro zaměstnanost a sociální věci, plénem EP a Radou. Hlasování výboru se bude konat dne 18. března.

Odkazy