Zaměstnanost a sociální věci v červnu 2015

05.08.2015
Euroskop

Také v EU se vyskytují případy pracovního vykořisťování, V EU nefunguje pracovní mobilita, tvrdí EURES

  • Podle zprávy agentury FRA v EU dochází k vykořisťování zaměstnanců

  • Výbor EP podpořil zefetivnění sítě EURES podporující nedostatečnou pracovní mobilitu v EU

Také v EU se vyskytují případy pracovního vykořisťování

  • Agentura EU pro základní práva (FRA) 2. 6. 2015 vydala zprávu o situaci v oblasti pracovního vykořisťování v rámci EU.

Pozadí

Pracovní vykořisťování je situace, kdy nejsou dodržována základní práva zaměstnanců. Pod tímto pojmem si lze představit práci každý den bez možnosti odpočinku (12 hodin denně 6–7 dní v týdnu) za nízkou mzdu, která není vyplácena pravidelně nebo dokonce není vyplácena vůbec (1 € za hodinu nebo i méně). Jedná se také o práci ve stísněných a nestandardních podmínkách, v izolaci od ostatních či práce bez smlouvy a pod výhrůžkou deportace. Trestněprávní předpisy EU se zabývají pouze některými formami pracovního vykořisťování, článek 5 Listiny základních práv EU zakazuje otroctví a nucenou práci a článek 31 stanovuje, že všichni pracovníci mají právo na „slušné a spravedlivé“ pracovní podmínky. Do skupiny ohrožených patří zejména migranti, kteří často nemají jiné pracovní příležitosti a nejsou znalí právních poměrů v EU.

Klíčové a sporné body

Předložená zpráva je specifická v tom, že jako první zkoumá všechny druhy nezákonného pracovního vykořisťování. Výzkum agentury FRA ukazuje, že, přestože v EU platí právní předpisy zakazující pracovní vykořisťování, řada pracovníků se stává oběťmi této trestné činnosti. Jedná se zejména o pracovníky, kteří se pohybují v rámci EU nebo do ní migrují. V řadě zemí jsou za zaměstnání migrujícího pracovníka v obzvlášť závažných vykořisťujících podmínkách poměrně vysoké tresty. V některých státech je naopak maximální trestní sazba do výše 2 let, což je trest, který neodráží závažnost porušování základních práv, k němuž v takových případech dochází.

Stanovit počet osob, kterých se tato problematika dotýká, je velmi těžké. Důvodem je také skutečnost, že se v jednotlivých členských státech EU liší definice pracovního vykořisťování. Případy vykořisťování také nejsou dostatečně hlášeny. Ze zkoumání FRA vyplývá, že v členských státech EU, ve kterých je definice pracovního vykořisťování širší a jeho kontroly jsou častější, je počet zjištěných obětí a rozsudků vyšší než v zemích s restriktivnějšími definicemi. Výzkum FRA stanovil řadu vysoce rizikových odvětví, ve kterých je vykořisťování pracovníků nejčastější. Jedná se zejména o oblasti zemědělství, lesnictví, rybolovu, stavebnictví, ubytovacích a stravovacích služeb, práce v cizí domácnosti a některé formy výroby.

Agentura FRA ve své zprávě navrhuje následující opatření, která by měla předcházet problémům a také je eliminovat:

  • Členské státy EU by měly zajistit efektivní systém kontrol na pracovištích.
  • Měla by fungovat spolupráce mezi policií, státními zástupci a monitorovacími orgány, jako jsou například inspektoráty práce, podpůrné služby a sdružení zaměstnavatelů, za účelem lepšího šetření případů pracovního vykořisťování.
  • Povědomí o hrozbě pracovního vykořisťování by mělo být rozšiřováno zejména u rizikových skupin.
  • Povědomí o pracovním vykořisťování by mělo být rozšířeno také mezi ostatními občany EU, neboť mnoho spotřebitelů netuší, že některé produkty mohou pocházet od pracovníků, kteří jsou vykořisťováni.
  • Vnitrostátní orgány by se měly pokusit zajistit bezpečí a nastolit pocit důvěry, jistoty a ochrany, aby vykořisťované pracovníky podpořily v nahlašování jejich negativních zkušeností.
  • Velké soukromé společnosti by se měly zavázat k tomu, že nebudou podporovat pracovní vykořisťování, a proto nebudou uzavírat smlouvy s dodavateli, u kterých pracovní vykořisťování hrozí.
  • Spotřebitelé v EU by měli získat možnost zjistit prostřednictvím certifikace, který výrobek byl vyroben ve standardních pracovních podmínkách a který naopak mohl vzniknout v podmínkách pracovního vykořisťování.
  • Oběti pracovního vykořisťování by měly mít možnost přístupu k odškodnění bez ohledu na status pobytu.

Předpokládaný další vývoj

FRA by chtěla na projekt navázat dalším, v jehož rámci by měly proběhnout rozhovory s pracovníky, kteří byli oběťmi pracovního vykořisťování.

Výsledky předloženého výzkumu by měly pomoci při přípravě následné legislativy. FRA by kvůli nejkomplexnějším informacím měla spolupracovat s řadou aktérů – Komisí, EP, Radou Evropy, Mezinárodní organizací práce (MOP), Mezinárodní konfederací odborových svazů (ITUC), Evropskou konfederací odborových svazů (ETUC) a dalších.

Odkazy

V EU nefunguje pracovní mobilita, tvrdí EURES

Návrh nařízení Evropského parlamentu a rady o Evropské síti služeb zaměstnanosti, přístupu pracovníků ke službám mobility a další integraci trhů práce (KOM(2014)6)

  • Výbor EP pro zaměstnanost a sociální věci (EMPL) 22. 6. 2015 jednal o nařízení, které by mělo zefektivnit fungování sítě EURES a posílit spolupráci mezi členskými státy v oblasti zaměstnanosti. Výbor následně 23. 6. 2015 hlasoval a návrh nařízení schválil poměrem 44:5:5.

Pozadí

Řada členských států stále bojuje s vysokou mírou nezaměstnanosti. Pracovní mobilita je jedním z řešení, jak tyto problémy částečně odstranit. Pohyb pracovních sil vyplývá ze 4 základních svobod v EU. Přes již zmíněnou vysokou míru nezaměstnanosti je pracovní mobilita v zemích EU nízká.

Z výzkumů vyplývá, že by se za prací přesunulo více obyvatel EU, ale chybí jím odhodlání. Nejčastějšími praktickými obtížemi, které lidé očekávají nebo s nimiž se setkávají, jsou nedostatečná znalost příslušného jazyka a potíže s nalezením zaměstnání. Proto se EU rozhodla pomoci těmto občanům skrze síť EURES, která by měla zvýšit informovanost o pracovních příležitostech v celé Unii. Síť EURES vznikla již v roce 1993 s cílem zvýšit zaměstnanost v Evropě. EURES je výsledkem spolupráce EU (Komise), veřejných služeb zaměstnanosti členských států EHP (zemí EU a Norska, Islandu a Lichtenštejnska) a dalších partnerských organizací. Do spolupráce v rámci sítě EURES je zapojeno také Švýcarsko.

Fungující služby zaměstnanosti jsou klíčem k postupnému zlepšování politiky zaměstnanosti v jednotlivých členských státech. Veřejné služby zaměstnanosti mohou poskytovat záruky pro mladé, které nezaměstnanost v EU postihuje nejvíce. Veřejné služby zaměstnanosti mohou jednotlivým uchazečům o práci poskytnout poradenství ohledně odborného vzdělávání, učňovské přípravy, stáží a dalších možností vzdělávání odpovídajícího situaci uchazečů a požadavkům zaměstnavatelů.

Komise se ve své Zprávě o občanství EU pro rok 2013 zavázala, že v roce 2013 navrhne iniciativu, která by modernizovala služby EURES, aby byla posílena jejich úloha a dopad na zaměstnanost. Zavázala se také k zlepšení koordinace mobility pracovních sil v EU.

Komise v září 2014 předložila návrh rozhodnutí o posílení spolupráce mezi veřejnými službami zaměstnanosti (VSZ) s cílem posílit spolupráci a vzájemné učení. Síť by měla zahrnovat řadu cílů a iniciativ ve formě pobídek a měla by doplňovat předložený návrh (více v příspěvku „Síť veřejných služeb zaměstnanosti byla spuštěna“, Zaměstnanost a sociální věci v září 2014).

Na základě hodnocení byla shledána řada nedostatků, které síť EURES má. Jedná se např. o neúplný soubor volných pracovních míst, omezenou zprostředkovací schopnost portálu EURES, nestejný přístup ke službám sítě EURES v EU, omezenou dostupnost pomoci při zprostředkování, náboru a umísťování pro uchazeče o zaměstnání a zaměstnavatele, neefektivní výměnu informací o trhu práce mezi členskými státy. Návrh nařízení by měl fungování sítě EURES zefektivnit a měl by řešit definované problémy.

V EU dostatečně nefunguje pracovní mobilita, což způsobuje, že v některých oblastech je nedostatek pracovních příležitostí a jinde je naopak složité získat vhodné zaměstnance. V rámci EU se každý rok za prací přesune pouze 0,29 % lidí (větší procento lze zaznamenat pouze v Chorvatsku), přičemž v USA nebo Austrálii je toto procento vyšší (kolem 2 %). Data z roku 2012 vypovídají o tom, že pouze 7,5 mil. z 241 mil. pracovníků v EU má práci v jiné zemi EU.

V prosinci 2014 se Rada dohodla na obecném přístupu k nařízení a byly určeny příslušné výbory EP, které se návrhem dále zabývaly (více v příspěvku „Síť EURES by měla být díky novým pravidlům účinnější“, Zaměstnanost a sociální věci v prosinci 2014).

Klíčové a sporné body

Nový návrh nařízení usiluje o zefektivnění sítě EURES. Zahrnuto by mělo být i učňovské vzdělání a stáže. Cílem návrhu nařízení je poskytnout co nejvíce pracovních příležitostí na jednom místě a usnadnit výměnu informací mezi zeměmi EU. Nová úprava by měla řešit problematiku přebytků a nedostatků pracovních příležitostí. Politika pracovního trhu ovšem stále, i přes navrhovanou právní úpravu, zůstane v kompetenci členských států.

Portál EURES by měl nově obsahovat téměř kompletní nabídku volných pracovních míst a uchazeči o zaměstnání z celé Evropy by měli mít k těmto volným místům okamžitý přístup. Zároveň by měli mít zaregistrovaní zaměstnavatelé k dispozici rozsáhlý soubor životopisů, z nichž by měli mít možnost vybírat vhodné zájemce o práci.

Dále by měl portál EURES umožnit kvalitní automatizované zprostředkování volných pracovních míst a životopisů, překlady informací do všech jazyků EU a srozumitelné informace o dovednostech, kompetencích, povoláních a kvalifikacích získaných na vnitrostátní úrovni.

Členové výboru EMPL zdůraznili, že úspěch sítě EURES závisí zejména na začlenění sítě EURES v rámci členských států. Podporováno by mělo být zviditelnění sítě, aby o jejich aktivitách a cílech bylo informováno více obyvatel EU. Komise a členské státy by měly zintenzivnit komunikaci a zaměřit se na širokou veřejnost. Hlavní zodpovědnost za fungování sítě by nadále měly mít členské státy.

Předpokládaný další vývoj

Návrh nařízení musí být ještě schválen na plénu EP a poté Radou.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality