Zemědělství a rybolov v červenci 2011

09.08.2011
Euroskop

Komise zveřejnila návrhy reformy společné rybářské politiky, Komise zveřejnila zelenou knihu o propagaci evropských zemědělských výrobků, EP schválil usnesení umožňující členským států zakázat či omezit pěstování GMO

Komise zveřejnila návrhy reformy společné rybářské politiky

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů: Reforma společné rybářské politiky (KOM(2011) 417)

Komise 13. 7. 2011 publikovala sdělení týkající se reformy společné rybářské politiky. Reforma, s jejíž implementací se počítá od 1. 1. 2013, se týká i vnitrozemských členských států, vzhledem k tomu, že má řešit také vztah mezi mořským rybolovem a produkcí sladkovodní akvakultury.

Pozadí

Koncept společného trhu s produkty rybolovu je součástí primárního práva ES již od dob Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství. Článek 38 Smlouvy o EHS zařadil produkty rybolovu mezi produkty zemědělské. K utváření společné rybářské politiky ovšem došlo až v 70. a 80. letech 20. století. Její vznik podnítily spory mezi členskými státy o právo na stanovení výhradního národního rybolovného teritoria a důvody ekonomicko-sociální (zavedení strukturální pomoci, organizace trhu a vnější ochrany evropského trhu s rybími produkty prostřednictvím zavedení referenčních cen pro importované produkty). Později se přidaly i důvody ekologické. Značný impulz dodalo postupné rozšiřování ES o státy, v jejichž primárním sektoru a obchodní politice hraje rybolov nezanedbatelnou roli.

Ke skutečnému zrodu společné rybářské politiky došlo v roce 1983, kdy se členské státy ES dohodly na stanovení rybolovné zóny otevřené všem lodím Společenství, pravidelném stanovování kvót pro objem výlovu jednotlivých druhů ryb pro jednotlivé členské státy, licenčním režimu pro rybářské lodě, stanovení povolených způsobů lovu a požadavků na rybářské vybavení, reorganizaci trhu s rybami a produkty rybolovu. Od roku 1993 byl pro financování společné rybolovné politiky zaveden speciální nástroj strukturální pomoci FIFG (Financial Instrument for Fisheries Guidance; Finanční nástroj pro řízení rybolovu).

Problémy ekonomického i ekologického charakteru však přetrvávaly: krizový pokles stavů některých hojně lovených ryb – tuňák, treska; budoucnost evropské rybářské flotily; ochrana spotřebitele apod. V prosinci 2002 se proto Rada dohodla na balíčku reformních opatření, jehož součástí jsou nařízení č. 2371/2002, nařízení č. 2370/2002 a nařízení č. 2369/2002, kterým se mění nařízení č. 2792/1999. Výsledkem reformy z roku 2002 je mimo jiné zavedení omezení intenzity rybolovu jako základního nástroje řízení rybolovu (např. omezením počtu dní, v němž smí plavidlo vykonávat rybolovnou činnost na moři), nové dvoustranné dohody o rybolovu se třetími zeměmi, nové principy financování SRP (nouzové vrakování), zřízení regionálních poradních sborů apod. Novým finančním nástrojem se stal Evropský rybářský fond (European Fisheries Fund; EFF). Od roku 2007 funguje Agentura Společenství pro kontrolu rybolovu (Community Fisheries Control Agency; CFCA).

Reforma z roku 2002 však nejpalčivější problémy udržitelného evropského rybolovu nevyřešila. Z tohoto důvodu a také v reakci na nové skutečnosti byla na neformálním zasedání Rady v září 2008 zahájena revize SRP. V dubnu 2009 Komise potom zveřejnila zelenou knihu s názvem „Reforma společné rybářské politiky, která obsahovala vizi evropského rybolovu v roce 2020 a měla zahájit veřejnou debatu o nové reformě SRP. (Více v příspěvku „Zelená kniha o reformě společné rybářské politiky)

Klíčové body a stav projednávání

Základem reformy SRP má být vytvoření decentralizovaného systému řízení evropského rybolovu podle regionů a přímořských oblastí, také členské státy by měly mít více pravomocí rozhodovat o kapacitě loďstev. Pro všechny druhy rybolovu se počítá se zavedením dlouholetých plánů, důležitou roli má hrát ekosystémový přístup, Komise by ráda skoncovala s praktikami rybářů, jako je vyhazování nežádoucích ulovených druhů a často poškozených těl ryb zpět do moře. Rybáři proto budou mít povinnost všechny úlovky vykládat na pevnině. Také finanční podpora má být poskytována pouze na aktivity přátelské k životnímu prostředí, které přispívají k udržitelnému rozvoji populací ryb a mořského ekosystému. Za tímto účelem by měla být zpřísněna kontrola, zda se finanční podpory nedostává také nelegálním aktivitám nebo na podporu nadměrných kapacit loďstev.

SRP se dlouhodobě potýká s problémem prudkého poklesu stavu populací ryb v evropských vodách (typický příklad tuňáka), který je důsledkem masivního a intenzivního mořského rybolovu. Dosažení udržitelných stavů populací mořských ryb do roku 2015 po EU vyžadují i mezinárodní závazky, měly by tomu proto být přizpůsobeny lovné kvóty. Poněkud sporný je návrh na zavedení obchodovatelných lovných kvót, od kterého si Komise slibuje snížení nadměrné kapacity loďstev tržní cestou.

Posílena má být role rybářských organizací, které mají hrát větší roli v řízení nabídky na trhu a zvyšování výnosů rybářů. Reforma má také podpořit drobný rybolov a tradičně se myslí i na spotřebitele, který má být vybaven lepšími informacemi o jakosti produktů, ekologických souvislostech apod.

Reforma SRP se bude týkat i vnitrozemských členských států, vzhledem k tomu, že má řešit také vztah mezi mořským rybolovem a produkcí sladkovodní akvakultury.

Postoj ČR

V únoru 2011 vznikla společná deklarace vnitrozemských členských států, která se týkala právě budoucnosti sladkovodní akvakultury, která by mohla vzhledem ke snižujícím se stavům mořských ryb představovat udržitelnou alternativu, kterou reformní balíček slibuje podporovat. Tuto variantu podporuje i český ministr zemědělství Ivan Fuksa, který společnou deklaraci v únoru 2011 prezentoval komisařce pro rybolov a námořní záležitosti Marii Damanaki. Důležitou otázkou reformy SRP proto pro vnitrozemské státy včetně ČR bude právě zvýšení finanční podpory sladkovodnímu rybářství.

Předpokládaný další vývoj

Návrh reformy byl předložen EP a Radě, které o něm budou rozhodovat na základě spolurozhodovacího mechanismu. V případě schválení se s implementací reformy počítá od 1. 1. 2013. Na konci roku 2011 také Komise plánuje v rámci diskusí o nové finanční perspektivě 2014 – 2020 předložit nový finanční mechanismus pro rybolov a námořní politiku.

Odkazy

Komise zveřejnila zelenou knihu o propagaci evropských zemědělských výrobků

Zelená kniha o propagačních a informačních opatřeních na podporu zemědělských produktů: strategie propagace chutí Evropy s vysokou evropskou přidanou hodnotou (KOM(2011)436)

Komise 14. 7. 2011 zveřejnila zelenou knihu týkající se strategie na podporu zemědělských výrobků vyrobených v EU. O tom, jak nejlépe informovat a přesvědčovat spotřebitele, aby kupovali zemědělské a potravinářské produkty vyrobené v EU, byla současně zahájena veřejná konzultace.

Pozadí

Pravidla týkající se informování spotřebitele o zemědělských a potravinářských produktech vyrobených ve Společenství a jejich propagace vznikla v rámci SZP již v 80. letech 20. století. V souladu s existujícím nařízením č. 3/2008 o informačních a propagačních opatřeních na podporu zemědělských produktů na vnitřním trhu a ve třetích zemích je kupř. od roku 2007 poskytována na propagaci produktů z EU každoroční finanční podpora pohybující se okolo 50 mil. €. Informační a propagační programy, které jsou většinou zaměřeny na vnitřní trh EU (jen asi 8 % těchto programů se týká propagace výrobků EU také ve třetích zemích) bývají většinou 3leté (ale není to pravidlem) a musí je spolufinancovat také členské státy či zúčastněné organizace (např. producentské).

5. 7. 2011 kupř. Komise schválila 26 jedno- až tříletých programů, které se týkají 13 členských států (z „nových členů jsou mezi nimi např. Polsko, Rumunsko, Bulharsko, Litva či Slovensko, ČR nikoli). Jejich cílem má být informovat o zemědělských produktech vyrobených v EU a podporovat jejich prodej. Celkový rozpočet těchto programů přesahuje 75 mil. €, EU z nich zafinancuje pouze cca 50 % (37,6 mil. €). Příslušné propagační programy se týkají především vína, ovoce a zeleniny, produktů zahradnictví, mléčných produktů, olivového oleje či masa a dále produktů ekologického zemědělství a výrobků nesoucích některou z ochranných značek (PDO, PGI, TSG). Peníze jsou určeny především na financování PR programů, kampaní, které mají zdůrazňovat přednosti produktů z EU, zejm. s důrazem na jejich kvalitu, bezpečnost, nutriční hodnoty, „přátelský vztah k životnímu prostředí či pohodě zvířat atd. Zde je třeba zdůraznit, že má jít čistě o propagaci produktů EU, nikoli domácí produkce členských států.

Komisař pro oblast zemědělství a rozvoje venkova Dacian Ciolos navíc navrhl další částkou ve výši 15 mil. € podpořit propagační programy producentských organizací, které by byly zaměřeny na propagaci čerstvého ovoce a zeleniny na trhu EU i na trzích vně EU. Má jít o určitou kompenzaci obtíží a ztrát, do kterých se odvětví dostalo pod vlivem kauzy epidemie bakterie E.coli, která způsobila pokles poptávky po některých druzích především čerstvé zeleniny. Producentské organizace mají příslušným úřadům ve členských státech do 16. 8. 2011 předložit své programy, z nichž členské státy vyberou seznam, jenž předloží do 15. 9. 2011 Komisi. Do 15. 11. 2011 by potom mělo být známo, které programy EK vybrala ke spolufinancování.

Vedle těchto propagačních programů, které mají být realizovány na národní úrovni, Komise sama 19. 7. 2011 spustila vlastní propagační kampaň pod heslem „Jídelníček pro toto léto: ovoce, zelenina a ještě více zeleniny, jejímž cílem má být obnova důvěry spotřebitelů v ovoce a zeleninu vyprodukované v EU.

Klíčové body a stav projednávání

Zelená kniha publikovaná 14. 7. 2011 má především tvořit podklad pro zahájení veřejné konzultace a diskusi o budoucí podpoře těchto programů, které mají sloužit k propagaci zemědělských produktů z EU.

Nadále má být důraz kladen především na kvalitu, tradici a přidanou hodnotu těchto zemědělských a potravinářských výrobků. Komisař Ciolos při prezentaci dokumentu zdůrazňoval ohled na ochranu zdraví spotřebitele a v té souvislosti dodržování přísných pravidel týkajících se bezpečnosti potravin či environmentálních podmínek, které mají dávat produktům z EU výhodu v konkurenci s jinými produkty. Oblast SZP a vnitřního trhu se zemědělskými a potravinářskými produkty bohužel v roce 2011 poznamenaly některé kauzy týkající se kontaminace zemědělské produkce a potravinářských výrobků nebezpečnými látkami. Vedle již zmíněné epidemie E.coli, kterou EU řešila na přelomu května a června 2011, lze připomenout kontaminaci německého masa a vajec nebezpečnými dioxiny, která vešla ve známost na počátku roku 2011. (Více v příspěvku „Vliv dioxinové kauzy na SZP a politiku ochrany zdraví a spotřebitele). Existence společného trhu se zemědělskými a potravinářskými produkty ve spojení s medializací činí i z lokálních případů záležitosti širšího dosahu, které se ve výsledku dotýkají několika členských států. Nicméně právě na důrazu na výše zmíněnou přidanou hodnotu evropského zemědělského a potravinářského odvětví je publikovaná zelená kniha založena. Zdůrazňuje též důležitost těchto odvětví pro vytváření pracovních míst.

Samotný dokument je rozdělený do 4 částí, které se vedle evropské přidané hodnoty příslušné politiky věnují cílům a opatřením pro vnitřní trh, včetně místních a regionálních trhů, cílům a opatřením pro světové trhy a otázkám týkajícím se řízení příslušných aktivit. Zelená kniha obsahuje celkem 16 otázek určených spotřebitelům, výrobcům, distributorům, zástupcům příslušných úřadů a dalším zainteresovaným skupinám, jejichž reakce na příslušné návrhy (stran priorit, konkrétní podoby propagace ap.) jsou očekávány.

Dokument konstatuje také slabiny stávající strategie EU v oblasti propagace zemědělských a potravinářských produktů. Především jde o limitovaný záběr propagace vně EU, na niž podle zelené knihy dosud nebyl kladen dostatečný důraz. Zahrnuta je také otázka týkající se programů, na nichž se podílí více zemí a z pochopitelných důvodů též otázka, jak více podpořit programy „s širším evropským rozměrem tak, aby byly dostatečně využity kapacity všech členských států a dostatečně pokryta rozmanitost různých produktů.

Ve vztahu ke třetím zemím by se EU podle Komise měla soustředit na otevírání a rozvoj nových trhů při vyjednávání o nových mezinárodních dohodách a na podporu takových kampaní, které cílí přímo na spotřebitele a další relevantní skupiny v třetích zemích či na evropské producenty, jejichž export má být podpořen. ES/EU byla po desetiletí významným exportérem některých zemědělských komodit, v jejichž produkci Společenství za léta existence SZP dosáhlo nejen soběstačnosti, ale i významných přebytků. Tento stav byl ovšem velmi často způsobován štědrou finanční podporou produkce a subvencovaným vývozem. Dnes je EU pod tlakem WTO nucena rozloučit se s vývozními subvencemi a podporami přímo svázanými se zemědělskou produkcí. Pozice EU jakožto masivního producenta a exportéra některých produktů by se tedy měla změnit v pozici aktéra, který je schopen konkurovat nikoli kvantitou, ale kvalitou a rozmanitostí nabízených produktů.

Pozice ČR

Komisař Ciolos prezentoval zelenou knihu již i zástupcům členských států – na jednání Rady 19. 7. 2011. Ministerstvo zemědělství ČR reagovalo výzvou všem zainteresovaným subjektům v ČR, aby se do veřejné konzultace zapojily.

ČR také patřila k zemím, které požádaly v souvislosti s krizí sektoru ovoce a zeleniny pod vlivem kauzy výskytu bakterie E.coli o kompenzaci za nesklizené produkty a stahování přebytečné zeleniny z trhu, především okurek a hlávkového salátu, kterým se spotřebitelé do značné míry i pod vlivem mediálních informací vyhýbali. ČR zažádala o částku ve výši 6,4 mil. Kč. 28. 7. 2011 potom EK rozhodla o přiznání kompenzace českým producentům zeleniny ve výši téměř 262 tis. €. Jde tedy o částku rovnající se českému požadavku. Náhrada za neprodejné produkty, které musely být staženy nebo vůbec nebyly sklizeny, se v ČR týká pouze producentů okurek a salátu, platby by měly být producentům, kteří požádali o podporu (SZIF celkem evidoval 10 žádostí od 7 žadatelů), uhrazeny do 15. 10. 2011.

Předpokládaný další vývoj

Veřejná konzultace k zelené knize je otevřena do 30. 9. 2011. Po zhodnocení jejích závěrů má následovat impaktová studie (tzv. hodnocení dopadu), kterou by Komise měla publikovat pravděpodobně v březnu 2012.

V létě 2012 se potom očekává vydání příslušného sdělení, které má být již následováno konkrétními legislativními návrhy, s jejichž implementací se počítá v letech 2014-2015.

Odkazy

EP schválil usnesení umožňující členským států zakázat či omezit pěstování GMO

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění směrnice 2001/18/ES, pokud jde o možnost členských států zakázat či omezit pěstování geneticky modifikovaných organismů na jejich území (KOM(2010)375)

EP na plenárním zasedání 5. 7. 2011 přijal poměrem 548:84:31 usnesení ke zprávě Corinne Lepage. Zpráva se týkala návrhu nařízení, kterým se Komise rozhodla změnit dosud platnou směrnici č. 2001/18. Členské státy by podle návrhu měly mít právo zakázat nebo omezit pěstování GMO na svém území.

Pozadí

Komise v červenci 2010 přijala balík návrhů, který obsahuje sdělení, podle něhož by rozhodujícím aktérem v oblasti pěstování GMO měly být členské státy, doporučení týka­jící se národních norem pro koexistenci GMO a konvenčního zemědělství a návrh nařízení, kterým se mění stávající směrnice č. 2001/18 o záměrném uvolňování GMO do životního prostředí, pokud jde o možnost člen­ských států omezovat či zakazovat pěstování GMO na svém území.

Komise navrhuje, aby rozhodnutí o povolení či zákazu pěstování GMO spočívalo na úrovni členských států, text se však vztahuje pouze na GM plodiny autorizované na úrovni EU. Komise přistupuje též k posílení krité­rií, která byla stanovena v rámci doporučení z roku 2003, jež se týká rámcových směrů pro národní stra­tegie zajišťující koexistenci GM plodin s produkty konvenčního a ekologického zemědělství. Členské státy tak budou mít možnost zakázat pěstování GMO na rozsáhlých částech svého území (oblasti bez GMO), aby tak zabránily náhodné kontaminaci produktů konvenčního či ekologického zemědělství (více v příspěvku „Komise: O omezení či zákazu GMO mají rozhodovat členské státy).

Zatímco Rada při projednávání těchto návrhů často kriticky poukazovala na možné problémy týkající se slučitelnosti s pravidly WTO či vyjadřovala obavy o dopad nových norem na vnitřní trh (více v příspěvku „Rada má pochybnosti o nových návrzích Komise v oblasti GMO), EP signalizoval svoji podporu návrhům Komise již prostřednictvím hlasování výboru ENVI o návrhu zprávy Corinne Lepage (ve znění pozměňovacích návrhů), které se odehrálo v dubnu 2011 (více v příspěvku „EP: Podpora návrhům Komise ohledně GMO).

Klíčové body a stav projednávání

V souladu se zprávou Corinne Lepage mohou členské státy zakázat pěstování GMO na svém území či na části svého území s odvoláním na důvody, které se týkají životního prostředí, k nimž mohou patřit odolnost GM plodin vůči pesticidům, ochrana biologické rozmanitosti, ale i jen poukaz na nedostatek údajů týkajících se potenciálních negativních dopadů, které by pěstování příslušné GM plodiny mohlo mít na životní prostředí, a to v souladu se zásadou předběžné opatrnosti. EP shledává, že dostatečně legitimním důvodem pro zákaz GMO by mohly být i důvody socioekonomické, např. možnost nekontrolované kontaminace produktů konvenčního či ekologického zemědělství, která by v příslušné oblasti mohla ohrožovat tradiční zemědělskou produkci. Všechny členské státy by proto měly přijmout příslušná opatření, která by této kontaminaci zabránily. Osoby odpovědné za takový incident by dle usnesení EP měly dokonce čelit finančním postihům, dle zásady „znečišťovatel platí, což by opět měly po právní stránce zajistit členské státy.

V souladu s původními návrhy Komise – a oproti současné praxi – by ovšem nemělo být přípustné, aby členské státy zakázaly GMO z čistě zdravotních důvodů, protože by se tak EU mohla dostat do sporů na půdě WTO. Členové WTO, kteří náleží k producentům GMO i GM osiva dlouhodobě poukazují na to, že snaha EU a některých členských států omezovat dovoz či pěstování GMO do určité míry zneužívá ochrany zdraví spotřebitelů k zavedení opatření, jež netarifním způsobem omezují obchod anebo konkurenci v odvětví zemědělské produkce.

Pozice EU a jejích členských států ke GMO je značně ambivalentní již od dob vzniku prvních legislativních úprav v této oblasti. Dle v současnosti platné legislativy na centrální úrovni uděluje autorizaci pro pěstování GM plodin Komise, a to na základě hodnocení rizik, které vypracovává Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA). Navzdory tomu, že autorizace pro pěstování GM plodin určených převážně k technickým účelům či ke zkrmování hospodářskými zvířaty byla v EU již udělena některým plodinám, jako je kukuřice či brambory, některé členské státy jsou stále výraznými odpůrci GMO (např. Rakousko) a využívají klauzuli obsaženou v platné směrnici z roku 2001, která umožňuje zakázat pěstování určitých GMO z důvodu poškození zdraví či životního prostředí.

Na druhé straně jsou členy EU také státy, které ke GMO přistupují velmi vstřícně, příkladem může být ČR, která experimentuje jak s pěstováním GM kukuřice, tak i GM brambor. Přijetí příslušné legislativy může dále zvýraznit dichotomii mezi státy, které odmítají a které naopak nebrání produkci GMO, příp. může částečně zkomplikovat situaci pěstitelů v příhraničních oblastech (pokud spolu sousedí stát povolující a stát zakazující pěstování GMO).

Předpokládaný další vývoj

Návrh má za sebou první čtení v EP. Po hlasování pléna EP tak bude o společném postoji jednat ještě Rada. Pokud jde o postoj Komise k pozměňovacím návrhům EP, jedná se o částečnou shodu s těmito návrhy. Rada tedy dle spolurozhodovací procedury musí přijmout ty pozměňovací návrhy, s nimiž se ztotožnila Komise, kvalifikovanou většinou. Ty, které Komise nepodpořila, musí Rada schválit jednomyslně. Pokud na půdě Rady nedojde ke schválení návrhu ve znění pozměňovacích návrhů EP, bude nutno svolat dohodovací výbor.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality