Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Zemědělství a rybolov v dubnu 2012

10.05.2012
EP přijal usnesení týkající se vztahu strategie ochrany biologické rozmanitosti a SZP, Rada jednala o budoucnosti přímých plateb
EP přijal usnesení týkající se vztahu strategie ochrany biologické rozmanitosti a SZP

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. dubna 2012 na téma „Naše životní pojistka, náš přírodní kapitál: strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020"

EP na plenárním zasedání 20. 4. 2012 přijal usnesení s názvem „Naše životní pojistka, náš přírodní kapitál: strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020". Usnesení vyzývá k tomu, aby v EU získalo vyšší politickou prioritu zachování a obnovení poničených ekosystémů. Podle usnesení by se tato priorita měla promítnout do všech klíčových politik, usnesení ovšem upozorňovalo i na to, že EU nesplnila cíl, který do roku 2010 předpokládal akční plán pro biodiverzitu z roku 2001. Navzdory cílům se dle dokumentu nepodařilo zastavit úbytek rostlinných i živočišných druhů. Text proto požaduje, aby do roku 2020 byly identifikovány a zrušeny v EU všechny dotace škodlivé životnímu prostředí.

Pozadí

V roce 2001 byl přijat akční plán pro biologickou rozmanitost v oblasti zemědělství. Požadoval inkorporaci různých opatření na ochranu životního prostředí do politiky regulace zemědělských trhů i zabudování cílených environmentálních opatření do politiky rozvoje venkova. V zemědělství tak měly být podporovány postupy šetrné k životnímu prostředí, které přímo i nepřímo slouží k ochraně biodiverzity, v oblastech bohatých na vzácné rostlinné a živočišné druhy (např. oblasti Natura 2000 či známá hnízdiště volně žijících ptáků) mělo být podporováno udržitelné zemědělství, to vše s cílem zachování místně specifických či ohrožených druhů fauny a flóry. Do roku 2010 měl být touto cestou zastaven úbytek druhů. Že se tento cíl nedaří naplňovat, naznačovala už zpráva z prosince 2008 hodnotící ve střednědobém horizontu pokrok při naplňování akčního plánu.

Usnesení se tak odvolává na publikované studie, které naopak poukazují na neustálý úbytek biologické rozmanitosti v EU, který podle něho dokonce přispívá ke snižování HDP, a to až o 3 % ročně. Podle usnesení je důvodem špatné situace také to, že navzdory původním předsevzetím se nepodařilo dostatečně zohlednit tuto prioritu v politikách souvisejících s hospodářstvím i v politikách jiných. Poukazováno je především na neutěšenou situaci v oblasti mořského rybolovu, kde se text odvolává na zjištění, že až 88 % populací ryb je v současnosti loveno nad jejich maximální udržitelný výnos. Podle usnesení stávající biologickou rozmanitost v EU narušuje také významná invaze cizích biologických druhů.

V květnu 2011 proto Komise pod vlivem těchto hodnotících zpráv, o nichž se zmiňuje i přijatý text usnesení, předložila další strategii pro biologickou rozmanitost, tentokrát do roku 2020. Usnesení představuje vyjádření EP k této strategii.

Klíčové body a stav projednávání

Usnesení apeluje na to, aby řešení situace nebylo hledáno ani tak v předložené strategii Komise, ale spíše aby se příslušné cíle ohledně biodiverzity lépe promítly do navrhované reformy SZP po roce 2013, do návrhů týkajících se finanční perspektivy 2014-2020 a také do chystané reformy společné rybářské politiky. Právě SZP má být podle něho klíčovým nástrojem pro zachování biologické rozmanitosti a právě proto by úkolem zemědělství nemělo být pouze zajišťování potravin či současná politika rozvoje venkova.

Je přitom třeba upozornit na to, že příslušná opatření již především v existující druhé ose programu rozvoje venkova (EAFRD) byla inkorporována, stejně tak od dob tzv. Fischlerovy reformy z roku 2003 je vyplácení přímých plateb zemědělcům podmíněno dodržováním systému norem a zásad s názvem cross-compliance, do kterého byly promítnuty i příslušné požadavky na ochranu biodiverzity (např. speciálních ptačích lokalit). Přesto podle publikovaných studií k zastavení úbytku druhů nedochází. SZP by se proto podle textu usnesení měla zásadním způsobem přeorientovat na politiku poskytování náhrad zemědělcům za poskytování veřejných statků, jejichž hodnota podle textu není v tržním prostředí dostatečně zohledňována. V této souvislosti se lze ovšem též ptát, do jaké míry lze v případě SZP, jejího stávajícího regulačního a dotačního systému ještě hovořit o „tržním prostředí".

Text usnesení zdůrazňuje nejen vztah ochrany biodiverzity a zemědělské činnosti, ale také význam této dimenze v oblasti lesnictví a rybolovu. Je tedy zřejmé, že usnesení navrhuje v následujícím období ještě zpřísnit některá pravidla cross-compliance, a to především ta, která se týkají ochrany ptáků a přírodních stanovišť, vody, dále požaduje v rámci principu podmíněnosti posílit ochranu vod a inkorporovat příslušné předpisy týkající se používání pesticidů, biocidů a podobných látek.

Za účelem ochrany biologické rozmanitosti usnesení navrhuje zpřísnění inspekcí, ale i opatření na úrovni unijní: do roku 2050 by podle něho měly být označeny a zrušeny v SZP veškeré dotace poškozující životní prostředí. Zbývá otázka, na základě jakého klíče budou tato dotační opatření vybírána a identifikována.

Usnesení, které bylo schvalováno během posledního dne dubnového plenárního zasedání, podpořilo 414 hlasů, 55 poslanců hlasovalo proti němu a 65 se jich hlasování zdrželo.

Předpokládaný další vývoj

Usnesení má nelegislativní povahu, nemá tedy bezprostředně vést k vytváření legislativních norem, důležitý je jeho deklaratorní charakter. S konkrétními výzvami na identifikaci „škodlivých" dotací se obrací na členské státy i na Komisi, které by měly stávající dotace, jež podle „objektivních měřítek" poškozují životní prostředí, identifikovat.

Ještě v průběhu roku 2012 má Komise zveřejnit akční plán (včetně časového harmonogramu), který by měl sloužit k postupnému zrušení těchto dotací do roku 2020.

Pokud jde o finanční program plánované pro nové období 2014-2020, usnesení vyzývá k navýšení rozpočtu pro výzkum v oblasti životního prostředí a biologické rozmanitosti. Nespokojenost naopak vyjadřuje s výší finančních prostředků plánovaných pro program LIFE.

Vedle dalších výzev a vyjádření souvisejících s novou finanční perspektivou a reformou SZP (usnesení vítá např. navrhovaná opatření na další podporu „zeleného zemědělství") vyzývá usnesení mj. Komisi, aby předložila EP a Radě zprávu o možnostech zavedení plateb za „ekosystémové služby".

Odkazy

 

Rada jednala o budoucnosti přímých plateb

Press Release. 3161st Council meeting. Agriculture and Fisheries, Luxembourg, 26 and 27 April 2012 (9106/12)

26.-27. 4. 2012 se v Lucemburku konalo zasedání Rady ministrů pro oblast zemědělství. Hlavním projednávaným tématem byl návrh nařízení, které se týká přímých plateb a je součástí balíku návrhů týkajících se reformy SZP po roce 2013, který Komise zveřejnila v říjnu 2011. Debata se týkala především budoucnosti podpor určených pro mladé zemědělce a malé farmy na jedné straně a problému zastropování přímých plateb pro velké podniky na straně druhé, dále se jednalo o definici „aktivního zemědělce", který jediný by měl mít nárok na přímé podpory v novém období. Diskutována byla také otázka budoucnosti plateb dosud neoddělených od produkce a dodatečných podpor zemědělství v oblastech s přírodním znevýhodněním.

Dalšími 2 tématy, která se již netýkala přímých plateb, ale přesto představovala důležité téma především pro českou delegaci, byly důsledky přijetí směrnice týkající se chovu prasat, která má v členských státech začít platit od roku 2013, a zprůhlednění a zefektivnění informačního systému v oblasti bezpečnosti potravin.

Pozadí

V rámci balíku návrhů týkajících se reformy SZP zveřejnila Komise také návrh nařízení, které stanovuje pravidla pro přímé platby. Nejdůležitější změny v oblasti přímých plateb předpokládají zánik stávajících mechanismů SAPS a SPS a jejich nahrazení tzv. základní platbou přidělovanou na základě platebních oprávnění, jež se mají týkat pouze „aktivních zemědělců".

Návrh podporuje také snahu o větší konvergenci přímých plateb napříč jednotlivými členskými státy a regiony, což je otázka, kterou akcentují především zástupci států, jež se staly členy EU v roce 2004 a v prvních letech členství byli konfrontování s realitou nerovné výše přímých plateb ve srovnání s jejich příjemci ve státech EU-15.

Velmi kontroverzním návrhem je fenomén zastropování a „progresivní redukce" podpor pro větší zemědělské podniky. Jde o to, že základní sazba přímých plateb má být redukována právě s ohledem na velikost zemědělského podniku, což návrh činilo problematickým z hlediska ČR, která má zdaleka největší průměrnou výměru zemědělsky využívané plochy na zemědělský podnik v rámci celé EU. V ČR je průměrná rozloha obdělávané půdy na zemědělský podnik 89 ha, což je více než ve Velké Británii, Francii či v Německu. Maximální roční výše podpory na zemědělský podnik by neměla přesahovat 300 000 € a postupná redukce plateb se má týkat podniků pobírajících roční platby od 150 000 € výše.

Dalším prvkem je tzv. „ozelenění", které znamená to, že zemědělec uplatňující nárok na základní platbu musí na příslušné ploše dodržovat určité podmínky: pěstovat 3 různé plodiny (pokud orná půda zemědělce zahrnuje více než 3 ha a po významnou část roku není zcela využívána k produkci trávy, neleží zcela ladem nebo není zcela oseta plodinami pěstovanými ve vodě). Hlavní plodina, jejímuž pěstování se zemědělec věnuje, navíc nesmí být pěstována na více než 70 % využívané orné půdy. Zemědělec musí zachovávat ve svém podniku stávající trvalé travní porosty a také mít v rámci svých zemědělských ploch plochu využívanou „v ekologickém zájmu", která musí zahrnovat minimálně 7 % plochy, na niž lze poskytnout základní podporu. Až 30 % tzv. národní obálky musí členský stát vyčlenit na tzv. dodatečnou platbu, na kterou mají zemědělci nárok, pokud dodržují produkční metody chránící klima a životní prostředí, jako jsou diverzifikace plodin, udržování trvalých pastvin, vyčlenění části půdy pro ekologické účely ap.

Kromě základní platby a dodatečné platby za ekologické postupy návrh zahrnuje další typy plateb: tzv. dobrovolnou dodatečnou platbu na podporu LFA, podporu mladých začínajících zemědělců do 40 let, zjednodušen je systém podpor a požadavků týkajících se podpor pro drobné zemědělce. Pro specifická odvětví či způsoby zemědělské výroby mají být určeny dobrovolné podpory vázané na produkci, členské státy na ně však mohou vyčlenit maximálně 5 % z roční obálky, za tento rámec mohou jít pouze v mimořádných případech.

Reforma tedy sice v oblasti přímých plateb ponechává určitý (i když vymezený) manévrovací prostor členským státům, jak naloží s částkou přidělenou v rámci národní obálky. Je patrná též určitá snaha po odstranění markantních rozdílů ve výši základní platby mezi členskými státy, i když s úplným vyrovnáním se stále nepočítá. Zastropování a degresivní redukce přímých plateb podle velikosti podniku a snaha o zvýhodnění menších podniků se ovšem dotknou států s velkou průměrnou výměrou plochy na zemědělský podnik. Za kontroverzní navíc řada členských států považuje to, že velká část národní obálky má být určená pro podporu ekologicky hospodařících zemědělců, včetně problematických povinných požadavků na ochranu klimatu a životního prostředí (zejména povinné vynětí 7 % ekologické plochy; více v příspěvku „Komise zveřejnila kompletní balík návrhů reformy SZP pro období po roce 2013").

Klíčové body a stav projednávání

Dánská ministryně pro oblast výživy, zemědělství a rybolovu Mette Gjerskov po jednání nešetřila slovy chvály zdůrazňujícími jeho otevřenost a přínos pro další budoucnost SZP.

Ministři se shodli především na tom, že reforma by měla zjistit lepší zacílení a efektivitu přímých plateb. Podle dánské ministryně navrhovaná opatření ani významným způsobem nezvyšují administrativní břemeno farmářů, což je ovšem názor, s nímž se neztotožňují zcela například zástupci ČR, kteří v tomto smyslu kritizují především opatření určená na „ozelenění" SZP i opatření spojená se zastropováním přímých plateb.

Zástupci členských států se vesměs shodli na potřebě zacílit platby více na určité skupiny zemědělců, zejména na ty začínající, mladší 40 let a na drobné zemědělce. Důvodem pro podporu prvních z nich je neuspokojivé věkové složení populace věnující se v EU zemědělství. Pouze 6 % z nich je mladších 35 let, navzdory tomu, že v rámci SZP již fungují podpory na zahájení činnosti zemědělců mladších 40 let, a to jak v podobě dotace ve výši až 40 000 €, tak různých zvýhodnění např. v oblasti spolufinancování, pokud „mladý" zemědělec žádá o dotaci v rámci dalších titulů poskytovaných fondem rozvoje venkova (EAFRD). Reforma SZP po roce 2013 by měla podpory mladým zemědělcům zachovat a ještě uvedené možnosti rozšířit. Zástupci některých členských států však požadovali větší flexibilitu pro vlastní politiku podpory mladých zemědělců a žádali, aby nově navrhované podpory byly v rámci SZP dobrovolné, nikoli povinné, jak požaduje Komise. Žádáno bylo také zjednodušení podmínek pro dosažení těchto podpor a vyjasnění koordinace těchto podpor s již existujícími dotacemi v rámci EAFRD.

V případě drobných zemědělců ministři prozatím nenašli shodu nad tím, zda by i tito měli dodržovat nové zpřísněné podmínky za účelem tzv. ozelenění, případně zda by měli být částečně osvobozeni od dodržování norem cross-compliance.

Specifické přímé platby by se měly týkat také zemědělců v oblasti s přírodním znevýhodněním (LFA), ministři členských států však během jednání opět žádali vyjasnění vztahu těchto nových plateb k již existujícím podporám, které jsou poskytovány v rámci EAFRD. Zde Komise navrhuje, aby tyto podpory zůstaly dobrovolnými a aby zástupci členských států sami rozhodli o tom, zda budou poskytovány, nebo ne, s čímž ministři souhlasili.

Rozdílné byly pozice ministrů k dobrovolným podporám vázaným na produkci určeným pro specifická odvětví či regiony. V této otázce se ministři členských států rozdělili přibližně na 3 názorové proudy. První z nich toto schéma kritizoval, protože je v rozporu s již existující prioritou úplného oddělení plateb v SZP od produkce. Druhá skupina naopak zdůrazňovala, že zachování některých těchto plateb je velmi důležité z hlediska ekonomické a sociální budoucnosti některých odvětví či regionů. Třetí skupina potom dokonce požadovala rozšíření spektra zemědělských produktů, pro které bude možné platby vázané na produkci zachovat.

Debaty mezi ministry členských států vyvolává také návrh Komise omezit nárok na platby pouze na „aktivní zemědělce", tedy předejít tomu, aby příjemci byly i ty společnosti, jejichž hlavní aktivitou není zemědělská činnost. Komise by měla poskytnout jakýsi „negativní seznam" činností, které nemají být považovány za zemědělskou činnost.

Velké námitky potom vyvolává návrh na zastropování přímých plateb pro velké podniky. Obhájci tohoto principu však zdůrazňují, že se jedná o podmínku, se kterou v rámci úspor v prvním pilíři SZP počítá i návrh nové finanční perspektivy 2014-2020. Jednání v rámci Rady ministrů zemědělství se proto spíše než na otázku „zastropování ano, či ne" soustředila na metodiku kalkulace těchto redukcí. Navzdory tomu někteří zástupci, včetně českého ministra, setrvávají v odmítavém stanovisku vůči celému tomuto principu jako takovému.

Dalším sporným bodem byl návrh Komise, aby členské státy do roku 2019 zajistily takovou reorganizaci zemědělských plateb, která umožní, aby všichni zemědělci v rámci jednoho státu či regionu měli zajištěnu stejnou úroveň plateb na hektar. Tato změna, která by měla vést k zrovnoprávnění úrovně přímých plateb, byť by neměla nastat bezprostředně po roce 2013, vyvolala námitky u řady ministrů, kteří navrhovali uplatnění dalších přechodných období a přehodnocení návrhu.

Pozice ČR

Zástupci ČR na jednání Rady podpořili především principy lepšího zacílení plateb a nezvyšování administrativního břemene v oblasti SZP. Jak již bylo zmíněno, opětovně odmítli princip zastropování přímých plateb, navzdory tomu, že možnost odečíst náklady na zaměstnanost od kontrolovaného stropu dotace má očekávané dopady zastropování na ČR výrazně eliminovat. MZe odmítá zastopování především z hlediska nárůstu administrativy, které je v rozporu s deklarovanými prioritami reformy SZP.

Na druhé straně ČR přivítala vyjasnění definice aktivního zemědělce, které dle tiskové zprávy MZe respektuje specifika jednotlivých členských států. Původně Komise definovala aktivního zemědělce jako fyzickou nebo právnickou osobu (případně skupinu těchto osob), jejíž podíl přímých plateb na celkových příjmech z nezemědělských činností představuje minimálně 5 %. Toto vymezení nemělo platit pro zemědělce, jejichž přímé platby v předešlém roce nepřesáhly 5 000 €. Čeští zástupci namítali, že vymezení podílu přímých plateb na příjmech z nezemědělských činností je příliš komplikované a vyžadovalo by kontrolu účetnictví fyzických či právnických osob, a to přímo na místě, což by opět zvyšovalo administrativní náklady. Zástupci ČR proto přivítali zvýšení flexibility pro členské státy ze strany Komise.

Je ale třeba zdůraznit, že téma přímých plateb nebylo v rámci dubnového zasedání Rady jedinou otázkou, kterou lze označit z hlediska ČR za hodnou pozornosti. Ve světle posledních případů odhalení závadných potravin na českém trhu, pocházejících z dovozu, byl důležitý požadavek, aby EU zintenzívnila snahy o zajištění dostatečného informování členských států o nezávadnosti potravin v rámci společného trhu a pokud možno zajistila i adekvátní vymahatelnost těchto informací, včetně jednotných pravidel pro jejich vymáhání.

V případě směrnice týkající se chovu prasnic Komise potvrdila, že podobně, jako tomu bylo v případě směrnice o používání obohacených klecových systémů pro nosnice, pravděpodobně některé členské státy požadavky nenaplní, což by se ovšem nemělo týkat ČR. Ministr Petr Bendl v té souvislosti vyzval Komisi, aby ve věci neplnění závazků nastolila nulovou toleranci a neumožňovala ani posouvat příslušné termíny pro plnění směrnice, protože by tím poškozovala producenty z těch zemí, které požadavky směrnice naplní.

Předpokládaný další vývoj

Zatímco dubnové jednání Rady bylo věnováno převážně problému zastropování přímých plateb, zrovnoprávnění jejich úrovně napříč členskými státy a regiony a podpoře specifických skupin zemědělců, v květnu 2012 by se mělo jednat o další kontroverzní otázce, kterou je „ozelenění" SZP a navrhované prostředky na ně.

V červnu 2012 by měli ministři ukončit debatu o přímých platbách a přesunout se k tématu budoucnosti politiky rozvoje venkova po roce 2013.

Odkazy

Další články v rubrice