Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Zemědělství a rybolov v říjnu 2012

Euroskop, 10.11.2012
Rada jednala o reformě společné zemědělské a společné rybářské politiky

Rada jednala o reformě společné zemědělské a společné rybářské politiky

Press Release: 3193rd Council meeting Agriculture and Fisheries, Luxembourg, 22 and 23 October 2012 (15100/12)

Rada ministrů zemědělství se na zasedání ve dnech 22.-23. 10. 2012 zabývala ve dvou debatách opět otázkou reformy SZP, především problémy, které se týkají návrhů nařízení o přímých platbách a společné organizaci zemědělských trhů.

Zástupci členských zemí zároveň dosáhli dohody týkající se Evropského námořního a rybářského fondu v rámci dalšího reformního balíčku, který se týká společné rybářské politiky.

Pozadí

Návrhům v rámci reformního balíku pro oblast SZP po roce 2013 se Rada věnovala během celé první poloviny roku 2012. Na dubnovém zasedání to byla otázka budoucnosti přímých plateb včetně problému zastropování přímých plateb na základě velikosti podniku, která je kontroverzní z hlediska ČR. Dále byl diskutován nový systém přímých podpor mladých farmářů či oblastí LFA, zjednodušení podmínek pro drobné farmáře, definice „aktivního zemědělce" a otázky konvergence a sbližování úrovně přímých plateb mezi regiony a členskými státy (více v příspěvku „Rada jednala o budoucnosti přímých plateb").

V květnu 2012 se jednání Rady věnovalo požadavkům „ozelenění" SZP, mezi které patří požadavek pěstování min. 3 druhů plodin na orné půdě způsobilé k získávání základní platby a také kontroverzní požadavek na vynětí 7 % ha z produkce pro ekologické účely. Diskutováno bylo i o sankcích, které mají postihovat zemědělce v případě nedodržování požadavků na ozelenění SZP (více v příspěvku „Rada jednala o „ozelenění SZP").

V červnu 2012 se jednání Rady zabývalo návrhy, které se týkají politiky rozvoje venkova. V porovnání s kontroverzními otázkami budoucnosti přímých plateb a ozelenění SZP se politika rozvoje venkova v letech 2014-2020 jeví jako více konsenzuální téma, i zde však přetrvávají neshody týkající se směřování finančních prostředků z fondu EAFRD, především ve vztahu k deklarovaným prioritám v podobě ochrany životního prostředí, biologické rozmanitosti či řešení problémů týkajících se klimatických změn. V červnu 2012 se reformou SZP zabýval také EP, konkrétně výbor AGRI (více v příspěvku „Rada ministrů zemědělství se opět zabývala reformou SZP").

Pokud jde o otázku reformy společné rybářské politiky, Komise publikovala sdělení týkající se reformy SRP v červenci 2011. Ačkoli je tato oblast z hlediska ČR jakožto vnitrozemského členského státu často považována za spíše okrajovou oblast zájmu, týká se i vnitrozemských členských států vzhledem k tomu, že má řešit také vztah mezi mořským rybolovem a produkcí sladkovodní akvakultury.

Vznikla též společná deklarace členských států, která se týkala právě budoucnosti sladkovodní akvakultury, jež by podle signatářů mohla vzhledem ke snižujícím se stavům mořských ryb představovat udržitelnou alternativu. Téma rozvoje sladkovodní akvakultury významně podpořilo také české ministerstvo zemědělství. Důležitou otázkou reformy SRP pro vnitrozemské státy včetně ČR se proto stalo zvýšení finanční podpory sladkovodnímu rybářství v rámci EMFF (více v příspěvku „Komise zveřejnila návrhy reformy společné rybářské politiky").

Klíčové body a stav projednávání

Debata o budoucnosti přímých plateb se tentokrát soustřeďovala především na 2 problémy: na otázku konvergence přímých plateb (navrhovaný cíl dosažení jednotné úrovně přímých plateb na regionální a státní úrovní do roku 2019) a na otázku podpor mladých farmářů ve vztahu k problému stárnutí populace zabývající se zemědělskou produkcí.

Otázka interní konvergence přímých plateb je problematická pro ty státy, které pro kalkulaci přímých plateb využívají systém jednotné platby na farmu (SPS). Pro výpočet výše jednotné platby bylo ve většině těchto zemí využito tzv. historického principu, tedy kalkulace na základě plateb poskytovaných příslušnému zemědělskému podniku v průběhu určitého referenčního období, což vedlo k nerovnováze především mezi živočišnou a rostlinnou výrobou. Většina zástupců členských států se přitom na jednání Rady shodla, že tento historický princip je již překonaný. Některé delegace žádaly delší přechodné období (za rámec roku 2019) a také propojení otázky interní (vnitrostátní) konvergence plateb s otázkou sbližování přímých plateb na mezistátní bázi.

Potíže starších členských států s vnitrostátní konvergencí přímých plateb představují určitou příležitost pro státy uplatňující dosud systém jednotné platby na hektar (SAPS), které deklarují ochotu vyjít vstříc starším členským státům (systém SPS uplatňují státy EU-15, z novějších členů potom pouze Slovinsko a Malta) v jejich požadavcích na větší flexibilitu v konvergenci (posunutí data až za rok 2019 ap.) při splnění některých podmínek, které zase ony považují za důležité. Jde jim především o to, aby při přechodu na nové platební schéma byly vzaty v úvahu národní doplňkové platby (TOP-UP), jejichž prostřednictvím mohly nové členské státy dle svých možností dorovnávat nižší přímé platby, jež získávaly na základě nerovných přístupových podmínek, anebo podpory neoddělené od produkce.

V případě podpor mladým farmářům se většina zástupců členských států shodla na tom, že otázka stárnutí zemědělské populace je závažným problémem. Shoda ovšem nepanuje na tom, jakým způsobem mají být tyto podpory realizovány. Původní návrh Komise operuje s povinnými podporami v rámci prvního pilíře (tedy vyčlenění části přímých plateb v rámci národní obálky na tuto podporu), které by existovaly paralelně s dobrovolnou podporou mladých farmářů realizovanou v rámci druhého pilíře (rozvoj venkova). Pro tuto variantu se ale nenašla dostatečná podpora mezi členskými státy, stejně jako pro kompromisní variantu, která navrhovala, aby státy poskytující podporu mladým farmářům v rámci druhého pilíře měly v případě plateb v prvním pilíři jakousi výjimku, na bázi systému opt-out.

V případě nařízení, které se týká jednotné organizace zemědělských trhů, přetrvávají spory týkající se posílení pozice primárních producentů, tedy zemědělců v potravinářském řetězci. Komise navrhuje rozšířit některá pravidla týkající se podpory producentských organizací, která byla zavedena po reformě odvětví ovoce a zeleniny, i na jiná odvětví, ne všechny členské státy s tím však souhlasí, i když existuje shoda, že pozice zemědělců by měla být posílena. Neúplná shoda panuje také u návrhů, které má Komise k otázkám hospodářské soutěže a k řešení problému dominantní pozice některých producentských organizací na trhu.

Ne zcela dořešena je také otázka tzv. horizontálního nařízení, které se týká financování, řízení a monitoringu SZP. Zde EK pozměnila původní návrh a na říjnovém zasedání Radu ohledně těchto změn instruovala.

Dalším významným tématem říjnového zasedání Rady byl rybolov. Rada po nelehkém jednání dospěla ke shodě týkající se nařízení o Evropském námořním a rybářském fondu, který by měl pro období 2014-2020 nahradit stávající Evropský rybářský fond. Z hlediska vnitrozemských členských států je důležité, že tato dohoda zahrnuje potřebu posílit financování akvakultury, a to nejen akvakultury mořské, ale i sladkovodní.

Postoj ČR

ČR se podle tiskového prohlášení Ministerstva zemědělství ČR ztotožňuje s tím, že systém přímých plateb je potřeba reformovat, na čemž se shodla i většina členských států. Od začátku však zástupci ČR zdůrazňují, že součástí těchto reforem musí být především odstranění nerovností, které byly vytvořeny v rámci přístupových podmínek. Nový systém by proto podle tehdejšího náměstka ministra zemědělství Martina Hlaváčka, který ČR na jednání Rady zastupoval, měl být především spravedlivý a brát v úvahu dříve poskytované podpory, jakými byly v průběhu let 2007-2013 i platby TOP-UP. Toto stanovisko podpořila i většina zástupců těch členských států, které do EU vstoupily v rámci tzv. východního rozšíření.

V případě reformy SRP bylo mezi deklarovanými cíli ČR zachovat i do budoucna peníze pro investice do sladkovodní akvakultury, kterou ČR považuje za perspektivní vzhledem ke snižujícím se stavům populace mořských ryb. Za úspěch je tedy považován výsledek jednání, který by měl v rámci EMFF přinést nejen prostředky na investice, ale také na podporu některých jiných priorit, jako je přenos inovací do praxe ap. Český ministr zemědělství Petr Bendl ostatně ještě před zasedáním Rady v říjnu 2012 jednal s komisařkou pro námořní záležitosti a rybolov Mariou Damanaki právě o podpoře sladkovodní akvakultury v období 2014- 2020.

Předpokládaný další vývoj

Navzdory přetrvávajícím sporným bodům Rada stále deklaruje, že dospěje k alespoň částečné dohodě o návrzích týkajících se reformy SZP do konce roku 2012, tedy ještě za kyperského předsednictví. Tato problematika bude ovšem v institucích EU diskutována i nadále, návrhy jsou totiž přijímány spolurozhodovací procedurou, čeká je tedy ještě schvalovací proces v EP a potřeba, aby EP přijal společnou pozici Rady.

Celá debata o reformě SZP navíc probíhá v kontextu jednání o finanční perspektivě 2014-2020, objevují se tedy i obavy, zda se před začátkem nového finančního a programovacího období vše stihne tak, aby jednotlivé členské státy mohly uzpůsobit novým opatřením svoji legislativu.

Odkazy

Další články v rubrice