SPECIÁL: Spotřebitelé v letech 2004-2006

31.07.2009
Euroskop

Evropská komise přijala 8. února 2007 dlouho očekávanou Zelenou knihu o revizi spotřebitelského acquis. Cílem revize bylo zjednodušení a modernizace stávající spotřebitelské legislativy a usnadnění přeshraničních obchodních vztahů.

Unie disponuje rozsáhlou legislativou přispívající k ochraně spotřebitele a zaručení kvality poskytovaných výrobků a služeb.

Nové a revidované směrnice jsou často založeny na principu tzv. maximální harmonizace, která má zajistit plné využití volného trhu spotřebiteli EU.

Na spotřebitelskou politiku pro období 2006-2013 Unie vyčlenila 157 mil. € (v rámci akčního programu v oblasti spotřebitelské politiky). Cílem programu je monitoring, lepší regulační opatření, zvýšení bezpečnosti výrobků či zvýšení vzdělanosti spotřebitelů.

1. Bezpečnost a ochrana práv spotřebitele

Bezpečnost spotřebitele se pro EU stala prioritou. V prosinci 2001 přijala směrnici č. 2001/95, která se zabývá bezpečností nepotravinářských výrobků a byla členskými státy implementována do 15. ledna 2004. Český právní řád ji provádí zejména zákonem č. 102/2001 Sb. Norma si klade za cíl zajistit ochranu zdraví a bezpečnost spotřebitele, a to v oblastech, které nejsou upraveny sektorovou legislativou již z 80. a 90. let (jedná se o hračky, chemikálie, kosmetiku, elektroniku).

V lednu 2009 vydala Komise hodnotící zprávu o implementaci směrnice. Z jejích statistik vyplývá, že od roku 2004 roste počet oznámení, která Komise přijala, což může být důsledkem efektivnějšího prosazování platné směrnice a rozšířením EU. Zpráva uvádí, že přes 50 % oznámení vadných výrobků se týká hraček a domácích spotřebičů (původem převážně z Číny). Komise došla k závěru, že směrnice je silným nástrojem ochrany spotřebitelů a spolu se systémem včasného varování RAPEX se ukázala jako efektivní, když vedla k odhalení pochybení v kvalitě a bezpečnosti řady výrobků.

1.1. Zapalovače

Nebezpečnou manipulaci se zapalovači dětmi řešila Komise ve svém rozhodnutí č. 2006/502 z 11. května 2006, ve kterém členské státy žádá, aby přijaly adekvátní opatření. Platnost tohoto rozhodnutí byla prodloužena 18. dubna 2008. Jedná se o zákaz zapalovačů připomínající hračky a ty, které by nebyly odolné dětské manipulaci. V České republice platí nařízení vlády 198/2007 Sb.

1.2. Hračky

Komise přijala 21. dubna 2008 rozhodnutí č. 2008/329, které stanoví, že magnetické hračky nebo hračky obsahující magnetické části musejí být označeny informacemi o možném riziku. Na tuto legislativu reagovala vláda České republiky vydáním nařízení ze dne 20. srpna 2008, kterým se stanoví technické požadavky na hračky.

1.3. Směrnice o právech spotřebitelů

Návrh směrnice o právech spotřebitelů z 8. října 2008 reaguje na revizi spotřebitelského acquis, která probíhala od roku 2007. Směrnice je na začátku legislativního procesu a Evropský parlament se jí má v prvním čtení zabývat na podzim roku 2009.

Návrh reviduje čtyři směrnice, které slučuje do jediné právní úpravy: č. 97/7 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku, č. 85/577 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory, č. 93/13 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách a č. 99/44 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží. Norma je založena na maximální a cílené harmonizaci.

Pravidla, která by měla být sjednocena, zahrnují minimální požadavky na informace pro spotřebitele, podmínky pro dodání, přechod rizika, soulad se smlouvou a nápravu rozporu se smlouvou, náklady a škody, zákonné a obchodní záruky, právo odstoupit od smlouvy nebo seznam nepřiměřených podmínek, které jsou za všech okolností považovány za nepřípustné.

1.4. Směrnice o nekalých obchodních praktikách

Směrnice č. 2005/29 o nekalých obchodních praktikách směřuje proti praktikám, které přímo ovlivňují rozhodnutí spotřebitele o obchodní transakci. Nepřímo také chrání podniky před soutěžiteli, kteří nedodržují stanovená pravidla jednání na trhu.

V české právním řádu je prováděna od roku 2007, a to především zákonem č. 36/2008 Sb.

Směrnice stanoví jednoznačný zákaz nekalých obchodních praktik, které člení na klamavé a agresivní. Zakazuje se nejen klamavé jednání, ale i klamavé opomenutí. Směrnice vychází při posuzování praktik z pojmu průměrného spotřebitele definovaného judikaturou Soudního dvora, tj. spotřebitele, který má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný.

1.5. Nařízení o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele

27. října 2004 přijala EU nařízení č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými k vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele. Nařízení doplňuje výše uvedenou směrnici č. 2005/29. Odstraňuje existující překážky výměny informací a spolupráce a zmocňuje úřady jednoho členského státu k tomu, aby požádaly o zásah úřadu z jiného členského státu.

Ústředním styčným úřadem za Českou republiku bylo určeno Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. Harmonizace s českým právem proběhla především zákonem č. 36/2008 Sb.

2. Ochrana ekonomických zájmů

2.1. Směrnice o spotřebitelských úvěrech

7. října 2005 přijala Evropská komise pozměněný návrh směrnice o spotřebitelském úvěru. Projednávání směrnice v pracovní skupině Rady bylo velice složité. Politické dohody bylo dosaženo až za německého předsednictví v roce 2007. Diskuse se během prvního pololetí 2007 soustředily hlavně na problematické body jako regulace přečerpání účtů, předčasné splacení úvěru spotřebitelem a související právo na odškodnění poskytovatele úvěru a poskytování předsmluvních informací.

Po dlouhých jednáních byla 23. dubna 2008 přijata Evropským parlamentem a Radou nová směrnice č. 2008/48 o spotřebitelských úvěrových smlouvách. Sjednocení pravidel pro poskytování úvěru by tak mělo zjednodušit získávání přeshraničních úvěrů. Směrnice je založena na principu maximální harmonizace, kdy členské státy budou zavádět jen opatření uvedená v normě.

Směrnice nahrazuje starou směrnici č. 87/102, která byla do českého právního řádu implementována zákonem č. 321/2001 Sb. Nová směrnice má být implementována do 12. května 2010.

2.2. Směrnice o timesharingu a obdobných prázdninových produktech

Komise představila návrh revize směrnice č. 94/47 o timesharingu 7. června 2007. Směrnice č. 2008/122 byla přijata 14. ledna 2009.

Timesharem se rozumí užívací právo k danému rekreačnímu zařízení na sjednanou dobu, nejméně však po dobu jednoho roku, a zároveň na více než jeden časový úsek. Timeshare je oblíbeným právním prostředkem, který spotřebitelé v mnoha zemích EU využívají pro zajištění dovolené. Implementace do českého právního řádu musí proběhnout do 23. února 2011.

2.3. Směrnice o klamavé a srovnávací reklamě

Směrnice č. 2006/144 o klamavé reklamě byla přijata 12. prosince 2006. Norma přináší seznam zakázaných obchodních praktik a obsahuje opatření na ochranu těch spotřebitelů, kteří jsou vůči nekalým obchodním praktikám nejméně odolní. Směrnice se týká reklamy jak v televizi a tištěných médiích, tak na internetu.

Mezi zakázané praktiky patří tzv. vábivá reklama, která láká spotřebitele k nákupu zboží za velmi nízkou cenu, aniž by firma měla na skladu přiměřené množství tohoto produktu. Zakázána jsou také nepravdivá tvrzení o léčivých účincích některých produktů, placená reklama ve formě novinových článků, pyramidové programy, které jsou postavené na nutnosti získávat nové spotřebitele, ap.

Do českého práva byla směrnice transponována v roce 2007.

2.4. Společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě

Komise předložila návrh na vytvoření jednotných pravidel pro kompenzaci náhrad a asistenci pro pasažéry, jejichž letecký spoj byl zrušen nebo významně opožděn v roce 2001. Nařízení č. 261/2004 bylo přijato dne 11. února 2004 a vstoupilo v platnost 17. února 2005.

Nařízení platí nejen na pravidelných, ale také na nepravidelných letech, včetně těch, které tvoří součást souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy. Určuje finanční náhradu při znemožnění nástupu na palubu, zrušení a zpoždění letu. Cestující musejí být plně informováni o svých právech, aby je mohli účinně uplatnit.

Za prosazování nařízení odpovídá Ministerstvo dopravy ČR. Tato situace bude platit do doby, než vstoupí v platnost novela zákona č. 49/1997 Sb., která je nyní v projednávání Senátu PČR.

2.5. Směrnice o platebních službách na vnitřním trhu

Komise zveřejnila návrh směrnice 1. prosince 2005. Legislativní proces byl zakončen 13. listopadu 2007 přijetím směrnice č. 2007/64 o platebních službách na vnitřním trhu. Norma byla přijata v prvním čtení Rady na základě procedury spolurozhodování za účelem odstranit bariéry, které představují nejednotná pravidla v platebních službách v rámci EU.

Směrnice si klade za cíl přispět k vytvoření „jednotného prostoru plateb v eurech do roku 2010, ke kterému se zavázalo peněžní odvětví tak, aby peníze proudily bez omezení mezi uživateli. Vztahuje se na všechny členské státy bez ohledu na jejich členství v eurozóně a na transakce prováděné výhradně uvnitř EU, a to zejména v elektronické podobě. Určuje poplatky nebo dobu na provedení transakce. Implementační lhůta pro členské státy uplyne k 1. listopadu 2009.

2.6. Ekologická produkce a její označování

Nařízení č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení č. 2092/91 vzešlo ze závěrů Evropské rady v roce 2004.

Nařízení stanovuje obecný rámec Společenství pro pravidla ekologické produkce vztahující se na rostlinnou, živočišnou a akvakulturní produkci, zahrnuje pravidla pro sběr volně rostoucích rostlin a mořských řas, pravidla přechodu na ekologickou produkci a pravidla produkce zpracovaných potravin, včetně vína, a krmiv a ekologických kvasinek.

Od použití nařízení 1. ledna 2009 se všechny odkazy v zákoně č. 242/2000 Sb. na předpisy Evropských společenství, které se do tohoto data vztahovaly k původnímu nařízení č. 2092/91, nově vztahují k nařízení č. 834/2007. Problematiku státní podpory a dotací pro ekologické zemědělství řeší nařízení vlády č. 79/2007 Sb.

2.7. Směrnice o žalobách na zdržení se jednání v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů

Návrh směrnice (KOM(2003)243) podala Komise 12. května 2003 a reagovala tak na potřebu kodifikace do té doby platné směrnice č. 98/27.

Výsledná směrnice č. 2009/22 ze dne 23. dubna 2009 o žalobách na zdržení se jednání v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů v sobě sdružuje několik starších norem. Vstupuje v platnost 29. prosince 2009. Český právní řád ji implementoval zejména zákonem č. 229/2006 Sb.

3. Balení a označování výrobků

Balení a označování výrobků je podle EU pro orientaci spotřebitele při výběru zboží jeden z nejdůležitějších aspektů. Informuje o složení, spotřebě, způsobu manipulace apod., což přispívá k bezpečnosti a ochraně zájmů konzumentů.

3.1. Označování potravinářských výrobků

30. ledna 2008 přijala Komise návrh nařízení, jehož cílem je modernizace pravidel EU pro označování potravin a zpřehlednění údajů na etiketách, aby byly pro spotřebitele srozumitelnější a „čitelnější.

Nařízení má především modernizovat stávající legislativu, která je postavena na směrnicích č. 2000/13 a č. 90/496 (více zde).

Směrnice č. 2007/45 se zabývá velikostmi balení výrobků. Regulace předepisující povinnou velikost balení je zakázána. Výjimky pro některé druhy potravin v zemích, kde tento předpis existuje, platí až do roku 2013. Cílem normy je posílit flexibilitu jak pro spotřebitele, tak výrobce. V českém právním řádu byla směrnice implementována zejména zákonem č. 119/2000 Sb.

Desítky dalších norem řeší např. označení vitamínů a minerálů (nařízení č. 1925/2006), nutričních hodnot (nařízení (1924/2006), kofeinu nebo chininu (směrnice 2002/67) aj.

Zaručené tradiční speciality jsou garantovány nařízením č. 509/2006, které stanoví kritéria a procedury, v jejichž rámci jsou zemědělské produkty považovány za tradiční speciality (s tradicí minimálně 25 let). Nařízení č. 510/2006 se vztahuje na označení původu a zeměpisné označení produktu. Specifickou vlastností je, že práva jsou nevýlučná, tzn. že toto označení může používat každý hospodářský subjekt, který uvádí na trh zemědělské produkty nebo potraviny, pokud jsou v souladu s odpovídající specifikací. Výhodou oproti ochranné známce je nevelký správní poplatek a trvalá platnost.

Na úrovni České republiky jsou základní požadavky na označování všech potravin stanoveny zákonem č. 110/1997 Sb.

3.2. Označování nepotravinářských výrobků

3.2.1. Směrnice o ekodesignu

Unie přijala 6. Července 2005 směrnici č. 2005/32 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign energetických spotřebičů. Návrh byl Komisí předložen pod označením KOM(2003)453 v srpnu 2003. Směrnice si klade za cíl zajistit volný pohyb energetických výrobků, zlepšit jejich působení na životní prostředí. Míra negativního vlivu výrobku na životní prostředí bude zohledňována při jeho návrhu, volbě výrobního materiálu, konstrukci, používání a likvidaci po skončení jeho životnosti. Jedná se o 14 typů spotřebičů, např. pouliční osvětlení, počítače, TV, ledničky, mrazničky, nabíječky atd.

Provedení směrnice v českém právním řádu platí od 10. srpna 2008, a to zejména prostřednictvím novely zákona č. 406/2006 Sb.

16. července 2008 Komise zveřejnila návrh revize této směrnice s označením KOM(2008)399, který má zásadně rozšířit rozsah stávající směrnice, mj. i o obsah směrnice č. 2008/28 (měnící prováděcí pravomoci svěřené Komisi směrnicí č. 2005/32). Více k revizi směrnice o ekodesignu zde, zde a zde).

3.2.2. Značení pneumatik

Komise 13. listopadu 2008 zveřejnila návrh směrnice o značení pneumatik. Výsledkem by mělo být dosažení stavu, kdy každá pneumatika prodávaná na vnitřním trhu EU bude vybavena štítkem s údaji o její energetické účinnosti (více zde a zde).

Seznam odkazů

Dokumenty

Další

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality