Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Životní prostředí v říjnu 2010

Euroskop, 04.11.2010

Rapkay z ECON: státní pomoc těžbě černého uhlí musí pokračovat, Rada má pochybnosti o nových návrzích Komise v oblasti GMO, Jednání o eurovinětě po více než roce a půl pokračují

Rapkay z ECON: státní pomoc těžbě černého uhlí musí pokračovat

Návrh nařízení Rady o státní podpoře k usnadnění uzavírání nekonkurenceschopných uhelných dolů (KOM(2010)372)

Výbor ECON 27. 9. 2010 diskutovalnávrhu na prodloužení státní pomoci těžbě černého uhlí. Zpravodaj textu Bernhard Rapkay je vzhledem k tomu, že návrh se týká primárně jeho domovské země (Německa) a Španělska, rozhodně pro.

Pozadí

Komise svůj návrh na prodloužení státní pomoci těžbě černého uhlí do 15. 10. 2014 předložila v červenci 2010. V současnosti se permanentně se snižující státní pomoc v sektoru (v roce 2007 činila 3,4 mld. €, v roce 2008 2,7 mld. €) řídí nařízením č. 1407/2002. Jeho platnost však k 31. 12. 2010 vyprší. To by v případě nepředložení nového návrhu znamenalo, že státní pomoc černouhelným dolům by se musela (podobně jako pomoc dolům hnědouhelným) řídit relativně restriktivními pravidly pro státní pomoc obecně, nikoliv jen požadavkem, aby nepřesáhla sumu z referenčního roku 2001 (resp. 2004 a 2007 v případě nových členských států).

Mezi největší producenty uhlí v EU patří ti z Polska (obstarávají až 50 % těžby v EU), z Německa, Velké Británie, ČR a Španělska. Největšími příjemci státní pomoci jsou Španělé a Němci (získávají až 90 % této pomoci), neboť právě jejich uhlí (z Porúří a severozápadu Španělska) je v EU nejméně konkurenceschopné (minimálně např. v porovnání s uhlím z ČR.

Obecně EU produkuje jen 2,5 % uhlí na světě a více než polovinu poptávky (primárně pro tepelné elektrárny) pokrývá exportem (více v příspěvku Vnitřní trh v červenci 2010).

Klíčové body

Zpravodaj Bernhard Rapkay z výboru ECON je pro co nejdelší „přechodné období" v poskytování státní pomoci černouhelným dolům. Podporují jej krom německých kolegů také poslanci EP z Bulharska, Rumunska a Španělska.

Podle Komise by státní pomoc (snižující se každých 15 měsíců alespoň o 33 %) měla být použita striktně k uzavření nekonkurenceschopných černouhelných dolů, ke zmírnění příslušných sociálních a environmentálních dopadů. Pomoc určená pouze na provoz dolů by měla skončit zcela, příslušné členské státy by naopak měly k získání účelově vázané státní pomoci splnit řadu podmínek, zejm. na poli obnovitelných zdrojů energie, energetické účinnosti ap.

Stav projednávání

Rapkay argumentuje ztrátou pracovních míst v řádu desítek tisíc zaměstnanců, v pozadí ale podle zasvěcených zdrojů stojí spíše neschopnost německého komisaře Günthera Oettingera.

Ten nebyl s to spolu se svým španělským kolegou Joaquínem Almuniou získat v Komisi podporu pro prodloužení státní podpory až do roku 2018 a za mírnějších podmínek (nebo ještě lépe do roku 2023; i o tomto datu se začátkem roku 2010 hovořilo). Naznačila to ostatně i vyjádření německé kancléřky Angely Merkel. (Na druhou stranu Německo utratilo na státních podporách černouhelnému sektoru od roku 1997 již 40 mld. €.)

Předpokládaný další vývoj

Role EP při projednávání návrhu je pouze konzultační (plénum by se jím mělo zabývat 22. 11. 2010), kdy přesně o něm bude rozhodovat Rada, není jasné.

Nepředpokládá se nicméně, že Německo a Španělsko získají dostatečnou podporu k jeho blokaci. Navíc i kdyby se jim to podařilo, fakticky by dosáhly pouze zakonzervování stávajícího stavu, tedy ukončení poskytování státní pomoci na konci roku 2010 podle nařízení č. 1407/2002. Jinak řečeno, oběma zemím fakticky nezbude nic jiného než návrh Komise nakonec přijmout, popř. se pokusit zmírnit některé jeho parametry (z nichž datum 15. 10. 2014 coby ukončení poskytování státní pomoci černouhelným dolům bude s největší pravděpodobností nepřekročitelné).

Odkazy

 

Rada má pochybnosti o nových návrzích Komise v oblasti GMO

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o svobodě členských států rozhodovat o pěstování geneticky modifikovaných plodin (KOM(2010)380)

Rada pro životní prostředí 14. 10. 2010 projednávala mj. návrh Komise z července 2010, který by členským státům měl umožnit omezení pěstování GMO na jejich území. Rada k návrhu Komise vyslovila řadu připomínek týkajících se jak správnosti návrhu z hlediska právního, tak z hlediska jeho praktické proveditelnosti. Je zřejmé, že návrhy Komise z července 2010 týkající se GMO budou na půdě Rady ještě předmětem delší diskuse.

Pozadí

Komise v červenci 2010 přijala balík návrhů, který obsahuje jednak sdělení, podle něhož by rozhodujícím aktérem v oblasti pěstování GMO měly být členské státy, jednak doporučení týkající se národních norem pro koexistenci GMO a konvenčního zemědělství a jednak návrh nařízení, kterým se mění stávající směrnice č. 2001/18 o záměrném uvolňování GMO do životního prostředí, pokud jde o možnost členských států omezovat či zakazovat pěstování GMO na svém území.

V rámci předloženého balíčku Komise navrhuje, aby rozhodnutí o povolení či zákazu pěstování GMO spočívalo na úrovni členských států, návrh se však vztahuje pouze na GM plodiny autorizované na úrovni EU. Komise přistupuje též k posílení kritérií, která byla stanovena v rámci doporučení z roku 2003, jež se týká rámcových směrů pro národní strategie zajišťující koexistenci GM plodin s produkty konvenčního a ekologického zemědělství. Členské státy tak budou mít možnost zakázat pěstování GMO na rozsáhlých částech svého území (oblasti bez GMO), aby tak zabránily náhodné kontaminaci produktů konvenčního či ekologického zemědělství. Pokud se členský stát rozhodne uplatnit zmíněné důvody pro omezení či zákaz pěstování příslušné GMO, musí o tom zpravit ostatní členské státy měsíc před přijetím příslušné zákonné normy (více v příspěvku „Komise: O omezení či zákazu GMO mají rozhodovat členské státy").

Návrhy již byly projednávány na zasedání Rady pro zemědělství a rybolov v září 2010. Pracovní skupina v rámci Rady, která by se měla zabývat různými aspekty a dopady návrhů Komise nejen na oblast zemědělství, ale také na životní prostředí, z hlediska ekonomického i právního, zahájila svoji činnost také v září 2010. Návrh ponechat rozhodnutí o povolení pěstování GMO na členských státech, které mohou uplatňovat vlastní normy týkající se koexistence, se mezitím střetl především s kritikou obchodních partnerů EU ze třetích zemí (USA, Kanady, Argentiny).

Klíčové body a stav projednávání

Zatímco některé delegace návrh Komise uvítaly, většina k němu zaujala poměrně kritické stanovisko. Komise byla požádána o objasnění řady otázek, které by se týkají zejména přesné definice kritérií, jež by mohly členské státy použít pro ospravedlnění omezení nebo zákazu pěstování GMO. Diskutována byla otázka, zda je návrh v souladu se závěry Rady z prosince 2008. Ty požadují, aby při povolování GMO bylo posíleno posuzování rizik z hlediska životního prostředí. V závěrech byl též stanoven požadavek, aby Komise vypracovala zprávu o socioekonomických přínosech a rizicích pěstování GMO, což Komise dosud nesplnila.

Dle tiskové zprávy z jednání Rady byly vysloveny též pochybnosti o slučitelnosti s pravidly WTO. Zmiňovány byly i obavy o dopad realizace návrhu na vnitřní trh, pokud bude dána členským státům možnost rozhodovat o autorizaci GMO, a dokonce obavy z negativního vlivu na soudržnost SZP.

Projevily se tak i rozdílné postoje členských států k samotné problematice dalšího rozvoje a pěstování GMO, které trvají ať již z environmentálních, zdravotních nebo etických důvodů.

Předpokládaný další vývoj

Komise přislíbila do konce roku 2010 dodat požadovanou zprávu o socioekonomických přínosech a rizicích pěstování GMO a přislíbila též zabývat se peticí hnutí Greenpeace, které na návrhy reagovalo kritikou. Problematika bude dále projednávána jak v rámci Rady pro životní prostředí, tak na půdě Rady pro zemědělství a rybolov.

Odkazy

 

Jednání o eurovinětě po více než roce a půl pokračují

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 1999/62/ES o výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly (KOM(2008)436)

Rada na svém zasedání 15. 10. 2010 dospěla k politické dohodě týkající se revize směrnice o tzv. eurovinětě, tedy zavedení poplatků za užívání některých pozemních komunikací kamiony v souvislosti s jejich hlučností, znečišťováním ovzduší a vytvářením dopravních zácp.

Pozadí

Návrh směrnice, jež reviduje směrnici č. 1999/62, Komise předložila v červenci 2008. EP se návrhem podobně jako Rada zabýval v prvním čtení v březnu 2009. Belgické předsednictví jednání o normě obnovilo v červenci 2010. Zástupci Coreper o předloze jednali 15. 9. 2010 a 29. 9. 2010. Výsledkem byl kompromisní balík z 6. 10. 2010 předložený Radě.

Směrnice si klade za cíl zlepšit účinnost a snížit vliv silniční nákladní dopravy na životní prostředí. Návrh je součástí několika priorit Komise souvisejících s dopady dopravního sektoru jak na životní prostředí, tak na společnost jako takovou.

Finanční prostředky, které dnes státy získávají z mýtného nebo dálničních známek, slouží k údržbě a provozu infrastruktury. Navrhovaná norma má umožnit investovat tyto prostředky také na tzv. externality, tedy náklady spojené s hlukem nebo znečištěním ovzduší. Komise v rámci strategie Greening Transport Package rozšířila princip „uživatel platí" na princip „znečišťovatel platí". Cílem směrnice je iniciovat změnu v chování dopravců, kteří by měli investovat do efektivnější logistiky, méně znečisťujících vozidel a celkově udržitelnější dopravy.

Klíčové body

Cena mýtného by měla záviset na emisní třídě vozidla, vzdálenosti, kterou ujede, místě a času použití komunikace (dopravní špička apod.). Návrh směrnice členským státům tedy umožní, aniž by to však nařizoval, účtovat těžkým nákladním vozidlům (nad 12 tun) mýtné na pokrytí tzv. externích výdajů spojených se znečišťováním ovzduší, hlučností nebo zácpami na silnicích.

„Mýtné externích výdajů" bude existovat vedle již dnes zavedených poplatků. Výdaje spojené s vytvářením dopravních zácp do vnějších výdajů patřit nebudou, což původně navrhovala Komise. Tyto náklady budou moci ale být zohledňovány do výše dopravních poplatků. Pokud stát zvýší tento poplatek např. v době dopravní špičky, musí jej v jiné části dne opět snížit.

Rada přidala ke kompromisu dosaženým belgickým předsednictvím následující body:

  • Maximální rozmezí, ve kterém se mýtné spojené sdopravní zácpou bude uplatňovat, představuje 175 %. Tyto dopravní poplatky nebudou uplatňovány více jak 5 hodin denně.
  • Směrnice zavádí výjimku pro vozidla vkategoriích Euro VI (do konce roku 2017) a Euro V (do konce roku 2013).
  • Rada souhlasila snávrhem, že pokud to nepřispěje ke zlepšení podmínek na silnicích nebo povede kvysokým administrativním výdajům, mohou členské státy způsobnosti směrnice vyjmout nákladní vozidla od 3,5 do 12 tun.
  • Rada zrušila povinnost členských států investovat výnosy ze zpoplatnění silniční dopravy zpětně na specificky vymezená opatření. Tento postup však doporučuje.

V EU je dnes (podle platné směrnice č. 1999/62) mýtné placeno na zhruba 15 tis. km dálnic, které představují tzv. transevropské dopravní sítě. Rada chce toto číslo rozšířit na téměř veškerou dálniční síť v EU, tedy na 30 tis. km. Stejně jako revidovaná směrnice, ani její nová podoba státům neumožní kombinovat vybírání mýtného se zdaněním vozidel (např. dálniční známky). V současnosti používá systém dálničních známek 10 členských států: Belgie, Lucembursko, Nizozemsko, Švédsko, Dánsko, Rumunsko, Bulharsko, Litva, Maďarsko a Polsko. Maďarsko a Polsko již oznámilo, že se známek vzdá.

Kamiony nyní obvykle platí mýtné ve výši 15-25 eurocentů za kilometr. Výše částky přitom závisí na typu automobilu či cesty, po níž vůz jede. Členské země by navíc podle dohody mohly navýšit mýtné kvůli hluku a znečištění z kamionů asi o 3-4 eurocenty.

O návrhu se hlasovalo kvalifikovanou většinou (v rámci spolurozhodovací procedury) přičemž Itálie a Španělsko hlasovaly proti, Irsko a Nizozemsko se zdržely.

Stav projednávání

S navrhovanou podobou směrnice nesouhlasí zástupci dopravního sektoru IRU. Podle IRU je návrh špatný jak pro obchod, tak životní prostředí. Těžká nákladní vozidla tvoří pouze 10 % dopravy a nejsou jádrem problému dopravních zácp. Výnosy ze zpoplatnění silniční dopravy by podle IRU měly být povinně zpětně investovány do zlepšení podmínek silniční nákladní dopravy k eliminaci výše zmíněných externích nákladů.

Dopravci požadují nediskriminační přístup ke všem způsobům nákladní dopravy (včetně železniční). Podobný názor zastávají také organizace reprezentující zájmy podnikatelů, tedy Eurochambres, EuroCommerce a UEAPME, a návrh považují za návrat k drahé dopravě s nulovým přínosem pro životní prostředí. Organizace také upozorňují, že omezení textu na automobily nad 12 tun by mohlo vést k nárůstu menších nákladních automobilů. Environmentální organizace T&E dodává, že by měl text poskytovat výjimku hlavně méně znečisťujícím vozidlům (Euro VI). Těm v třídě Euro V naopak tuto výjimku nepřidělovat.

Komise průběh jednání vítá, nicméně několik kompromisů je pro ni zklamáním.

Postoj ČR

Ministerstvo dopravy ČR s návrhem směrnice v zásadě souhlasí. Myšlenka internalizace externích nákladů založená na aplikaci principu „znečišťovatel platí" je podle něj ve své podstatě správná.

S ohledem na současnou ekonomickou situaci je však nutné postupovat pozvolně, aby změny nepřinesly dopravcům neúměrné náklady. V původní podobě návrhu, v době českého předsednictví EU, ČR nesouhlasila s rozšířením rozsahu působnosti směrnice na všechny silniční komunikace. Byla také proti navrhované povinnosti, aby členský stát vyčlenil vybrané prostředky z poplatků na specificky vymezená opatření ke snížení externích nákladů. Nesouhlasila ani s povinností zřídit nezávislý orgán, který by rozhodoval o výši sazeb poplatků za externí náklady. Její podmínky byly v současné podobě směrnice zohledněny.

Čeští dopravci reprezentovaní sdružením ČESMAD Bohemia, které je také členem evropské IRU, se současnou podobou směrnice nesouhlasí. Silniční dopravci požadují záruky, že podmínky pro zpoplatnění infrastruktury a internalizaci jejich externích nákladů budou stejné pro všechny druhy nákladní dopravy.

Předpokládaný další vývoj

Návrh směrnice včetně postoje Rady nyní dostane k projednání ve druhém čtení EP.

Odkazy

Další články v rubrice

Životní prostředí v dubnu 2020

Euroskop, 09.05.2020

Životní prostředí v lednu 2020

Euroskop, 10.02.2020