Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Životní prostředí v listopadu 2010

Euroskop, 07.12.2010

Komise zveřejnila nový návrh směrnice týkající se nakládání s jaderným odpadem, EP podpořil pokračování státní pomoci těžbě černého uhlí do roku 2018, EP: směrnice o elektrických a elektronických zařízeních musí být přísnější

Komise zveřejnila nový návrh směrnice týkající se nakládání s jaderným odpadem

Návrh směrnice Rady o bezpečném nakládání s vyhořelým palivem a s radioaktivním odpadem (KOM(2010)618)

Komise 3. 11. 2010 zveřejnila návrh směrnice o bezpečném nakládání s vyhořelým palivem a s radioaktivním odpadem.

Návrh podporuje jakožto optimální řešení pro konečné uskladnění budování zařízení pro hloubkové geologické ukládání. Zakázán má být vývoz jaderného odpadu do zemí mimo EU pro finální uskladnění, Komise též požaduje, aby se bezpečnostní standardy stanovené Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (IAEA) staly právně závaznými.

Pozadí

Otázka harmonizace standardů v oblasti jaderné bezpečnosti, stejně jako problém budoucnosti využívání jaderné energie jako takové, představují v EU citlivou problematiku. Vztah členských států k využívání jádra pro výrobu energie je různorodý. Mezi členy EU jsou státy využívající jádro významným způsobem pro výrobu energie a bránící se společným standardům vztahujícím se především na výrobu energie z jádra (Francie, Velká Británie), státy hodlající jadernou energetiku dále rozvíjet v rámci svých energetických strategií (Česká republika), či dokonce státy, které jadernou energetiku prozatím nevyužívají, ale z důvodů energetické bezpečnosti část elit o vybudování jaderné elektrárny uvažuje (Polsko, Itálie). Na druhé straně jsou zde členské země, které se z hlediska postojů veřejnosti i převážné většiny elit profilují jako odpůrci energie z jádra (Rakousko). Některé členské státy potom mají k jaderné energetice a možnostem renesance výroby energie z jádra ambivalentní vztah, především kvůli vlivu odpůrců jádra a též ekologických organizací na veřejnost i na politické scéně (Německo).

Důležitou otázkou je také to, jak je v tom kterém státě nakládáno s použitým jaderným palivem. Může být považováno za odpad a dočasně uskladněno (poté následuje přímé uložení). Dostupné technologie ale již umožňují toto palivo přepracovávat za účelem zisku opětně použitelného plutonia a uranu. I přepracováním však vzniká tzv. konečný odpad, který obsahuje nerecyklovatelný podíl, jejž již nelze využít. Vysoce radioaktivní odpad vyžaduje přímé uložení až na milion let, dočasné skladování na dobu 50 či 100 let, jak je tomu v současnosti, tedy není finálním řešením. Vybudování finálních úložišť v současnosti plánují v horizontu 10-15 let například Finsko, Švédsko či Francie.

Klíčové body a stav projednávání

Předložený návrh se týká nejen nakládaní s použitým jaderným palivem, ale také s radioaktivním odpadem vznikajícím při používání jaderného materiálu k lékařským či vědeckým účelům. Týká se tedy všech členských států, nejen těch, které využívají jádro k výrobě elektrické energie. K medicínským či vědeckým účelům je jaderný materiál používán prakticky ve všech členských zemích.

Dle návrhu vyžaduje radioaktivní odpad včetně vyhořelého paliva v současnosti dlouhodobé skladování a střežení za přísně stanovených fyzikálních a bezpečnostních podmínek. Ani nyní používané běžné metody dlouhodobého skladování použitého paliva a radioaktivního odpadu ovšem podle návrhu směrnice nepředstavují dostatečné řešení v dlouhodobém horizontu a jsou spíše řešením pro ukládání nízce a středně radioaktivního krátkodobého odpadu. Problémem je podle Komise i to, že zařízení typu meziskladů, kam je v současnosti většina vysoce radioaktivního odpadového materiálu ukládána, jsou buďto povrchová, anebo i v případě podpovrchových úložišť jsou tyto materiály umístěny relativně blízko zemskému povrchu. Může proto dojít k ohrožení bezpečnosti, ať již v důsledku nehod (letecká katastrofa), živelných pohrom (zemětřesení, požár) či teroristických útoků.

Nejvhodnějším řešením pro konečnou fázi nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivním odpadem, jehož další podporu a rozvoj návrh směrnice požaduje, má být proto hloubkové geologické ukládání. Tento závěr je podle návrhu výsledkem konsensu vědců a technologů po více než třicetiletém výzkumu v této oblasti. Geologické ukládání je tak ze všech v současnosti dostupných technologií považováno za nejbezpečnější variantu v souladu s principem pasivní bezpečnosti. Tento způsob skladování by totiž neměl následně vyžadovat již žádné zásahy člověka a měl by znamenat „konečné řešení" pro problém ukládání radioaktivního odpadu.

V souladu s návrhem by měly členské státy vypracovat programy obsahující plány pro vybudování a zajištění funkčnosti zařízení pro konečné uskladnění odpadu, včetně vyčíslení nákladů a schémat pro finanční realizaci. Pro vybudování či zprovoznění těchto zařízení ale návrh směrnice nestanovuje žádné konkrétní časové lhůty. Stejně tak nestanovuje žádné parametry ohledně toho, jak hluboké má být geologické úložiště, protože tyto parametry jsou závislé na konkrétní situaci členských států (též z hlediska geologických podmínek). Z bezpečnostního hlediska by se však úložiště měla nacházet minimálně v hloubce 300 m po povrchem. Komise má mít právo požádat členské státy, aby v případě potřeby své plány modifikovaly.

Zajímavým prvkem návrhu je zákaz vývozu jaderného odpadu do zemí mimo EU za účelem finálního uskladnění. Povolena má být naproti tomu taková varianta, že se některé členské státy dohodnou, že budou zařízení pro nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivním odpadem včetně úložišť sdílet na základě dohody uzavřené mezi sebou.

V souvislosti s požadavkem Komise, aby se bezpečnostní standardy stanovené IAEA staly právně závaznými, návrh zmiňuje, aby v členských státech dohlížely na bezpečnost při nakládání s vyhořelým palivem a radioaktivním odpadem nezávislé dozorné orgány oddělené od jiných subjektů či organizací působících v oblasti podpory a využívání jaderné energie či jaderných materiálů. Tyto orgány by měly vydávat povolení pro výstavbu skladovacích zařízení a následně by měly pravidelně hodnotit a ověřovat jejich bezpečnost. ¨

Návrh se ještě před svým zveřejněním setkal s kritikou některých ekologických organizací. Například dle vyjádření Greenpeace návrh dává zelenou tomu, aby vysoce nebezpečný odpad znečišťoval hlubiny Země na dobu delší, než bude doba existence lidského druhu na planetě. Hnutí Greenpeace sice přivítalo některá ustanovení návrhu, která se týkají větší transparentnosti a nezávislosti předpokládaných dozorových orgánů, vyjadřovány jsou však hlavně obavy, že budovaná zařízení budou nejen nebezpečná z ekologického hlediska, ale i finančně nákladná.

Předpokládaný další vývoj

Vzhledem k tomu, že právní bází návrhu je Smlouva o Euratom, bude při schvalovací proceduře EP pouze konzultován, Rada má rozhodovat kvalifikovanou většinou.

Pokud by směrnice byla přijata v roce 2011, státy mají mít 2 roky na její zapracování do vnitrostátních právních řádů. Začít uplatňovat by se měla v roce 2015. Dále se očekává, že do 4 let od přijetí (tedy do roku 2015) členské státy vypracují příslušné národní programy.

Odkazy

 

EP podpořil pokračování státní pomoci těžbě černého uhlí do roku 2018

Návrh nařízení Rady o státní podpoře k usnadnění uzavírání nekonkurenceschopných uhelných dolů (KOM(2010)372)

Plénum EP 23. 11. 2011 poměrem 465:159:39 podpořilo návrh Komise na prodloužení státní pomoci těžbě černého uhlí. Na rozdíl od Komise však požaduje, aby pomoc bylo možné poskytovat ne do roku 2014, ale až do roku 2018.

Pozadí

Komise svůj návrh na prodloužení státní pomoci těžbě černého uhlí do 15. 10. 2014 předložila v červenci 2010. V současnosti se permanentně se snižující státní pomoc v sektoru řídí nařízením č. 1407/2002. Jeho platnost však 31. 12. 2010 vyprší.

To by v případě nepředložení nového návrhu znamenalo, že státní pomoc černouhelným dolům by se musela (podobně jako pomoc dolům hnědouhelným) řídit relativně restriktivními pravidly pro státní pomoc obecně, nikoliv jen požadavkem, aby nepřesáhla sumu z referenčního roku 2001 (resp. 2004 a 2007 v případě nových členských států).

Mezi největší producenty uhlí v EU patří ti z Polska (obstarávají až 50 % těžby v EU), z Německa, Velké Británie, ČR a Španělska. Největšími příjemci státní pomoci jsou Španělé a Němci (získávají až 90 % této pomoci), neboť právě jejich uhlí (z Porúří a severozápadu Španělska) je v EU nejméně konkurenceschopné (minimálně např. v porovnání s uhlím z ČR).

Obecně EU produkuje jen 2,5 % uhlí na světě a více než polovinu poptávky (primárně pro tepelné elektrárny) pokrývá exportem (více v příspěvku Vnitřní trh v červenci 2010).

Zpravodaj Bernhard Rapkay z výboru ECON se již v září 2010 postavil za co nejdelší „přechodné období" v poskytování státní pomoci. Krom německých kolegů jej podpořili také poslanci EP z Bulharska, Rumunska a Španělska (více v příspěvku Vnitřní trh v říjnu 2010). K hlasování o Rapkayově zprávě ve výboru ECON došlo 9. 11. 2010.

Klíčové body

EP podpořil argument, že zkrácení doby poskytování státní pomoci povede ke ztrátě pracovních míst v řádu desítek tisíc zaměstnanců. Proto se postavil za prodloužení dané lhůty až do 31. 12. 2018. Jindy standardní environmentalistická logika zůstala v daném v případě v pozadí.

Státní pomoc (snižující se v relativních hodnotách pomaleji, než navrhovala Komise) by měla být použita striktně k uzavření nekonkurenceschopných černouhelných dolů a (podle EP ve větší míře také) ke zmírnění příslušných sociálních a environmentálních dopadů. Pomoc určená pouze na provoz dolů by měla skončit zcela, příslušné členské státy by naopak měly k získání účelově vázané státní pomoci splnit řadu podmínek, zejm. na poli obnovitelných zdrojů energie, energetické účinnosti ap. EP nad rámec toho ještě požaduje, aby státní pomoc bylo možné využít na „nízkouhlíkový" výzkum a/nebo technologie.

Předpokládaný další vývoj

EP byl při projednávání návrhu pouze konzultován, reálně o něm bude rozhodovat Rada, a to 10. 12. 2010.

V danou chvíli se nejeví jako pravděpodobné, že by Rada respektovala postoj EP, tj. že by se jednomyslně (což je v daném případě potřeba) postavila za prodloužení „přechodného období" na poskytování státní pomoci těžbě černého uhlí až do konce roku 2018. S prodloužením výjimky do roku 2018, ale i s dalšími parametry návrhu (mezi něž patří např. rychlost snižování státní pomoci nekonkurenceschopným černouhelným dolům) mají problém zejm. skandinávské země. Na druhou stranu, pokud by nová norma nebyla do konce roku 2010 přijata, existuje možnost, aby Komise státní pomoc povolovala na ad hoc bázi (tj. bez nutnosti schválení nové směrnice).

Odkazy

 

EP: směrnice o elektrických a elektronických zařízeních musí být přísnější

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o omezení používání nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních (KOM(2008)809)

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (KOM(2008)810)

Plénum EP 24. 11. 2010 přijalo poměrem 640:3:12 zprávu Jill Evans z výboru ENVI týkající se zpřísnění stávající směrnice č. 2002/95 o omezení používání nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních (tzv. RoHS Directive).

O revizi směrnice č. 2002/96 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (tzv. WEEE Directive), resp. zprávě Karl-Heinze Florenze (rovněž z výboru ENVI), se dále jedná.

Pozadí

Komise své návrhy předložila v prosinci 2008 s cílem obě směrnice meritorně propojit, zjednodušit a vytvořit koherentní legislativní rámec ke snížení nebezpečných látek (mj. olova, rtuti či kadmia) v elektrických a elektronických zařízeních, resp. ke zvýšení míry jejich znovuvyužití a recyklace v případě, že daná zařízení vyjdou z užívání.

Členské státy se stavějí proti propojení směrnic RoHS a WEEE, resp. jsou spíše pro dvě separátní normy s různým záběrem a různými cíli. Výbor ENVI však již v červnu 2010 demonstroval zcela opačný postoj (více v příspěvku Životní prostředí v červnu 2010).

Klíčové body

EP hodlá během 8letého přechodného období zpřísnit používání řady látek v elektrických a elektronických zařízeních.

Explicitní výjimkou, bez níž by mělo být používání konkrétních látek zakázáno (v současnosti se uplatňuje výrazně benevolentnější opačný přístup, tj. co není zakázáno, je povoleno), by měl disponovat jen omezený okruh výrobků, např. zařízení k produkci energie z obnovitelných zdrojů (solární panely), fixní průmyslové instalace nebo vojenská technika.

Průběžné rozšiřování seznamu látek, na něž se vztahují omezení, by měla mít na starost komitologie, s možností předkládat návrhy i ze strany EP nebo Rady.

Předpokládaný další vývoj

Bude-li směrnice RoHS schválena, její implementační lhůta by měla být 18měsíční.

Další komplexní revizi příslušné směrnice (mj. kvůli zohlednění otázky nanotechnologií) by měla Komise předložit po 3 letech.

Odkazy

Další články v rubrice

Životní prostředí v dubnu 2020

Euroskop, 09.05.2020

Životní prostředí v lednu 2020

Euroskop, 10.02.2020