Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Životní prostředí v únoru 2011

Euroskop, 05.03.2011

Komise uveřejnila sdělení o pokroku v oblasti obnovitelné energie, EP: Odpadní elektrická a elektronická zařízení musíme sbírat a recyklovat, EP potvrdil kompromis týkající se omezení emisí CO2 z lehkých užitkových vozů

Komise uveřejnila sdělení o pokroku v oblasti obnovitelné energie

Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě Obnovitelná energie: na cestě ke splnění cíle pro rok 2020 (KOM(2011)31)

Komise 31. 1. 2011, několik dnů před konáním summitu EU, který měl být věnován také otázkám energetické politiky, publikovala sdělení týkající se obnovitelných zdrojů energie a hodnocení pokroku při naplňování cílů stanovených do roku 2020.

Pozadí

EU začala s podporou OZE v roce 1997 publikací bílé knihy s názvem „Energie pro budoucnost: obnovitelné zdroje energie". Následovaly některé důležité legislativní dokumenty, především směrnice č. 2001/77 o podpoře výroby elektřiny z OZE a směrnice č. 2003/30 o podpoře biopaliv a dalších obnovitelných zdrojů, které stanovily nezávazné indikativní cíle, podle nichž mělo být v EU do roku 2010 dosaženo 21% podílu OZE na výrobě elektrické energie a 5,75% podílu OZE v dopravě, kde mají nahrazovat benzín či naftu.

Do nové dimenze podporu OZE v EU postavil tzv. klimaticko-energetický balík, který vstoupil v platnost v roce 2009 a jehož součástí je i směrnice č. 2009/28 o podpoře energie z obnovitelných zdrojů. Ta již na rozdíl od dosavadních směrnic stanovuje právně závazné cíle, podle nichž má být v roce 2020 v unijním průměru 20 % energie produkováno z obnovitelných zdrojů. Současně má všechny členské státy zavazovat cíl navýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů v oblasti dopravy na 10 % konečné spotřeby. Státy jsou také povinny připravovat v oblasti obnovitelné energie národní akční plány.

Klíčové body a stav projednávání

Sdělení vyznívá optimisticky, pokud jde o cíle stanovené v oblasti obnovitelné energie do roku 2020. Pokud budou členské státy dodržovat národní akční plány, měl by být cíl 20 % energie produkované v unijním průměru z OZE do roku 2020 nejen dodržen, ale i překročen. A to na rozdíl od indikativních cílů, které stanovovaly směrnice z let 2001 a 2003. Zde se do roku 2010 nepodařilo dosáhnout ani nezávazného cíle v oblasti výroby elektřiny z OZE, ani v oblasti stanoveného podílu OZE v dopravě. V prvním případě se do roku 2010 podařilo splnit tento cíl pouze 7 z 27 členských států. ČR přitom patří mezi země, v nichž se značně zvýšil podíl produkce energie z OZE vzhledem k poslednímu boomu fotovoltaiky. Některé státy naproti tomu již plánují energii z OZE dovážet, aby se jim podařilo splnit národní limity (např. Itálie či Lucembursko).

Zpráva dále pozitivně komentuje úspory, k nimž podle ní dochází pod vlivem toho, že Komise požaduje po členských státech, aby spolupracovaly a integrovaly své trhy s OZE. Integrace v této oblasti by se měla dále posilovat, protože zpráva navzdory optimismu konstatuje ještě značné rezervy v úsporách. Dle slov komisaře pro energetiku Günthera Oettingera je potřeba investovat do OZE ještě víc (Komise plánuje zdvojnásobit kapitálové investice až na 70 mld. €) a vyrábět energii z OZE v EU tam, kde je to levné. Podle zprávy investice do OZE stále zaostávají za podporou fosilních paliv, která se projevuje například v podpoře nových infrastrukturních projektů pro přepravu plynu či elektrické energie (v poslední době investice v této oblasti navyšují i výdaje na aktivity, jako je např. využívání technologie CCS).

Předpokládaný další vývoj

Směrnice č. 2009/28 o podpoře energie z obnovitelných zdrojů předpokládá, že v roce 2014 Komise provede revizi efektivity fungování mechanismů podpory a kooperace mezi členskými státy. Výsledkem má být příprava „směrů" pro ještě větší harmonizaci, reformu stávajících mechanismů a podporu spolupráce v EU na daném poli. Dalším cílem má být podpora rozvoje výroby energie z OZE v oblasti jižního Středomoří (ať již ambiciózní plány na využívání fotovoltaiky na Sahaře nebo výroba větrné energie za pomoci elektráren, které by měly být budovány při pobřeží Středozemního moře). Zde je však třeba si uvědomit, že takové plány vyžadují nejen značné finanční výdaje, ale také stabilní politickou situaci v oblasti.

Do budoucna Komise vyzývá členské státy k implementaci jejich energetických akčních plánů, k větší podpoře integrace trhů s OZE, a to i prostřednictvím překonávání infrastrukturních bariér, a k zajištění stabilního investičního prostředí.

Odkazy

 

EP: Odpadní elektrická a elektronická zařízení musíme sbírat a recyklovat

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (KOM(2008)810)

Plénum EP 3. 2. 2011 přijalo poměrem 580:37:22 zprávu Karl-Heinze Florenze z výboru ENVI týkající se zpřísnění stávající směrnice č. 2002/96 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (tzv. WEEE Directive).

Pozadí

Komise svůj návrh předložila v prosinci 2008 s cílem „napojit" jej věcně na směrnici č. 2002/95 o omezení používání nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních (tzv. RoHS Directive), jejíž revizi předložila rovněž. Ve výsledku by měl vzniknout koherentní legislativní rámec ke snížení nebezpečných látek (mj. olova, rtuti či kadmia) v elektrických a elektronických zařízeních, resp. ke zvýšení míry jejich znovuvyužití a recyklace v případě, že daná zařízení vyjdou z užívání.

Členské státy se stavějí proti propojení směrnic RoHS a WEEE, resp. jsou spíše pro 2 separátní normy s různým záběrem a různými cíli. Výbor ENVI však již v červnu 2010 demonstroval zcela opačný postoj (více v příspěvku Životní prostředí v červnu 2010). Potvrdilo se to i v listopadu 2010, kdy plénum EP přijalo svou pozici k prvnímu čtení návrhu, jež by měl revidovat směrnici RoHS (více v příspěvku Životní prostředí v listopadu 2010).

Klíčové body a stav projednávání

Podle EP by se měla elektrická a elektronická zařízení více „znovuvyužívat" a recyklovat. V praxi to znamená (navzdory Radě a členským státům) přísnější požadavky jak na kvalitu sběru, tak na jeho objem. EP přitom tvrdí, že by se v žádném případě neměla zvyšovat byrokratická zátěž, byť bude nezbytné účinněji vystupovat proti vývozu WEEE do třetích (zejm. rozvojových a rozvíjejících se) zemí.

EP počítá s tím, že jeho pozici proti Radě podpoří zejm. Komise, zvláště poté, co v lednu a únoru 2011 uveřejnila sdělení (KOM(2011)21 a KOM(2011)25) o účinnějším využívání zdrojů a o komoditních trzích a surovinách.

Mezi lety 2012-2016 by měl vzrůst objem sběru WEEE na 85 % všech elektrických a elektronických zařízení vyrobených v EU (Komise navrhovala 65 % a již tento cíl Rada označila za nereálný). V roce 2012 by se měly vybrat alespoň 4 kg WEEE na hlavu, popř. ekvivalentní množství odvozené ze sběrů WEEE v roce 2010 (měl by se uplatnit vyšší cíl; obecně se odhaduje, že ročně se v EU na hlavu vyprodukuje 17-20 kg WEEE).

Primární by měla být recyklace (50-75 %; v závislosti na druhu WEEE), postupně by nicméně mělo růst (až na 5 %) také znovuvyužití.

Směrnice by se měla vztahovat prakticky na všechna WEEE s výjimkou rozsáhlých fixních průmyslových instalací, vojenské techniky a solárních panelů (zařízení k produkci energie z obnovitelných zdrojů). Standardy sběru by měly podle EP definovat standardizační organizace CEN a CENELEC.

Výrobci elektrických a elektronických zařízení by měli být předmětem jediné registrační procedury, snížit by se měl také počet položek, jichž by se měla registrace (prokazující, že výrobci své produkty designují i s ohledem na pozdější recyklaci) týkat. Na druhou stranu by se výrobci měli po boku členských států finančně podílet na organizaci a sběru WEEE prostřednictvím bezplatných sběrných dvorů a/nebo příslušných obchodů (malé obchody by měly mít výjimku, např. internetoví prodejci ale nikoliv). EP přesto tvrdí, že sběr WEEE by se měl řídit principem „znečišťovatel platí", přičemž „znečišťovatelem" by neměl být daňový poplatník (a potažmo obce), ale výrobce, obchodník a spotřebitel.

Při vývozu WEEE do třetích zemí by mělo důkazní břemeno (dokazování, že WEEE tam budou znovuvyužita) spočívat na vývozcích, nikoliv na úřadech, jež na export dohlížejí (jak původně navrhovala Komise).

Zainteresovaní aktéři (organizované zájmy typu EEB, Eurocommerce, DigitalEurope či UEAPME) výsledek prvního čtení návrhu v EP opatrně přivítali.

Zvláště organizace UEAPME ale apelovala na to, aby vyšší míra odpovědnosti za nakládání s WEEE spočívala spíše na členských státech nebo spotřebitelích než na výrobcích a obchodnících, neboť řada z nich spadá do zranitelné kategorie malých a středních podniků.

Předpokládaný další vývoj

Rada by měla v následujícím období formalizovat svou již dříve artikulovanou pozici, výrazně odlišnou od postoje EP.

Tím dojde s největší pravděpodobností k zahájení druhého čtení v EP i v Radě.

Odkazy

 

EP potvrdil kompromis týkající se omezení emisí CO2 z lehkých užitkových vozů

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nová lehká užitková vozidla v rámci integrovaného přístupu Společenství ke snižování emisí CO2 z lehkých užitkových vozidel (KOM(2009)593)

Plénum EP stvrdilo 15. 2. 2010 poměrem 534:117:15 kompromis k návrhu nařízení, jež by mělo limitovat emise CO2 u lehkých užitkových vozů („dodávek").

Pozadí

Komise svůj návrh předložila v říjnu 2009 s cílem meritorně doplnit nařízení č. 443/2009 vztahující se na nové osobní automobily. Nové nařízení by se mělo vztahovat na vozidla nad 3,5 t (resp. i na vozidla kategorie N1 vážící bez nákladu do 2610 kg).

Rada o návrhu jednala zejm. v první polovině roku 2010 (více v příspěvku Životní prostředí v červnu 2010), výbor ENVI schválil poměrem zprávu Martina Callanana v září 2010 (více v příspěvku Životní prostředí v září 2010). Ke kompromisnímu znění návrhu dospěly Rada a EP v prosinci 2010, Rada jej bezprostředně poté také v podobě tzv. politické dohody schválila (více v příspěvku Životní prostředí v prosinci 2010).

Klíčové body

Dodávky by měly v roce 2017 produkovat 175 g CO2/km, v roce 2020 147 g CO2/km (výchozím stavem jsou 203 g CO2/km z roku 2007).

Dané hodnoty by měly představovat průměr, tj. každý výrobce by měl moci produkovat takové vozy s takovými emisemi, aby v průměru dosahovaly uvedených hodnot (výjimku by měli mít výrobci, kteří produkují max. 22 tis. vozů ročně).

175g „cíl" bude nabíhat postupně: v roce 2014 by jej mělo dosahovat 70 % dodávek každého výrobce, v roce 2015 75 %, v roce 2016 80 % a v roce 2017 100 %.

Dodávky emitující méně než 50 g CO2/km (např. elektromobily) by měly být zvýhodněny tzv. superkreditem. Za každý takový vůz by si výrobci měli moci mezi lety 2014-2015 započítat 3,5 „standardního" vozu, v roce 2016 2,5 vozu a v roce 2019 1,5 vozu (pak už vždy jen 1 vůz).

Stanovené cíle jsou méně přísné, než původně navrhovala Komise.

Krom uvedeného došlo také ke snížení výše pokut za překročení limitů. Měly by se pohybovat od 15 € přes 25 € do 95 € v závislosti na množství gramů (1-3 g) nad stanovený limit. Pokutu by měli výrobci platit za každé vozidlo počítané do sumy vozidel, která limit překročila. (Analogická úprava je i součástí nařízení č. 443/2009.)

Stav projednávání

Proti zmírnění textu Komise se již v prosinci 2010 postavily především environmentalistické organizace (např. T&E či Greenpeace) s argumentem, že ani původní návrh nepředstavoval z věcného hlediska pro výrobce dodávek žádný zásadní problém. Nová norma (vycházející fakticky pouze z hmotnostních parametrů vozidel) navíc výrobcům údajně umožní, aby vyráběli těžší a z hlediska ochrany životního prostředí problematičtější vozy. Opačný postoj zastávalo a zastává Německo spolu s Francií a Itálií. Právě tyto 3 země - podporované organizací ACEA, reprezentující automobilové producenty - stály v pozadí dojednaného kompromisu.

Předpokládaný další vývoj

Rada by měla na první čtení v EP formálně zareagovat přijetím společného postoje.

Vzhledem k tomu, že by se neměl od pozice EP lišit, mělo by to fakticky znamenat přijetí nového nařízení, které po uveřejnění v Úředním věstníku EU vstoupí v platnost.

Odkazy

 

Další články v rubrice