Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Životní prostředí v červnu 2012

Euroskop, 03.07.2012
Rada stvrdila kompromis ve věci revize směrnice o odpadních elektrických a elektronických zařízeních, Rada a EP se shodli na směrnici o energetické účinnosti
 

Rada stvrdila kompromis ve věci revize směrnice o odpadních elektrických a elektronických zařízeních

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (KOM(2008)810)

Rada 7. 6. 2012 stvrdila kompromis ve věci revize směrnice č. 2002/96 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (tzv. WEEE Directive).

Pozadí

Komise svůj návrh předložila v prosinci 2008 s cílem „napojit" jej věcně na směrnici č. 2002/95 o omezení používání nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních (tzv. RoHS Directive), jejíž revizi předložila rovněž. Ve výsledku by měl vzniknout koherentní legislativní rámec ke snížení nebezpečných látek (mj. olova, rtuti či kadmia) v elektrických a elektronických zařízeních, resp. ke zvýšení míry jejich znovuvyužití a recyklace v případě, že daná zařízení vyjdou z užívání.

Členské státy se dlouhodobě stavěly proti propojení směrnic RoHS a WEEE, resp. byly spíše pro 2 separátní normy s různým záběrem a různými cíli. Výbor ENVI však již v červnu 2010 demonstroval zcela opačný postoj (více v příspěvku „ENVI: směrnice o elektrických a elektronických zařízeních musí být přísnější", Životní prostředí v červnu 2010). Potvrdilo se to jak v listopadu 2010, kdy plénum EP přijalo svou pozici k prvnímu čtení návrhu, jež by měl revidovat směrnici RoHS (více v příspěvku „EP: směrnice o elektrických a elektronických zařízeních musí být přísnější", Životní prostředí v listopadu 2010), tak v únoru 2011, kdy plénum EP završilo první čtení revize směrnice WEEE (více v příspěvku „EP: Odpadní elektrická a elektronická zařízení musíme sbírat a recyklovat", Životní prostředí v únoru 2011). Rada politické dohody dosáhla až v březnu 2011 (více v příspěvku „Rada završila první čtení revize směrnice o odpadních elektrických a elektronických zařízeních", Monitoring březen 2011). Výbor ENVI přijal zprávu Karl-Heinze Florenze pro druhé čtení v říjnu 2011 (více v příspěvku „ENVI připravuje druhé čtení revize směrnice o odpadních elektrických a elektronických zařízeních", Životní prostředí v říjnu 2011). Kompromisu EP a Rada dosáhly v prosinci 2011 (více v příspěvku „Rada a EP: kompromis ve věci revize směrnice o odpadních elektrických a elektronických zařízeních Životní prostředí v prosinci 2011). EP jej stvrdil v lednu 2012 (více v příspěvku „EP stvrdil kompromis ve věci revize směrnice o odpadních elektrických a elektronických zařízeních", Životní prostředí v lednu 2012).

Klíčové a sporné body

Po dobu prvních 4 let platnosti nové směrnice (do roku 2016) bude zachován stávající „závazek": zpracovávat 4 kg „elektrošrotu" na osobu a rok. V následujících 3 letech (do roku 2019) by se mělo dále zpracovávat 45 % WEEE počítaných ze sumy elektrických a elektronických zařízení uvedených na trh (za tím účelem by měl vzniknout online registr aktualizovaný výrobci). Po těchto 7 letech budou mít členské státy 2 možnosti: zpracovávat 65 % WEEE počítaných ze sumy elektrických a elektronických zařízení uvedených na trh, nebo zpracovávat 85 % veškerých vygenerovaných WEEE.

S ohledem na předchozí negociace lze konstatovat, že k ústupkům byla donucena jak Rada, tak EP. Zatímco členské státy vyžadovaly maximum výjimek, EP naopak předpokládal co nejpřísnější normu. ČR spolu s dalšími 9 státy EU (Bulharskem, Litvou, Lotyšskem, Maďarskem, Maltou, Polskem, Rumunskem, Slovenskem a Slovinskem) přesto bude moci výše uvedený 65%, resp. 85% požadavek naplňovat až v roce 2021, tj. o 2 roky později.

Směrnice by měla být, pokud jde o kategorie výrobků, jednodušší a nejpozději po 6 letech by se měla vztahovat fakticky na všechny WEEE (včetně např. fotovoltaických panelů).

Co se týče odpovědnosti za nakládání s WEEE, břímě by měli nést nejprve výrobci (popř. jejich zástupci, pokud výrobce v daném členském státě nepůsobí), obchodníci (drobných WEEE typu mobilních telefonů - do délky 25 cm - by mělo být možné se bezplatně „zbavit" v obchodech s výměrou min. 400 m2, což již dříve odsoudila např. organizace UEAPME), vývozci odpadu mimo EU, až poté spotřebitelé a jen výjimečně daňoví poplatníci.

Předpokládaný další vývoj

Nová směrnice by měla být implementována do 18 měsíců od vstupu v platnost, k čemuž dojde po uveřejnění v Úředním věstníku EU.

Odkazy

 

Rada a EP se shodli na směrnici o energetické účinnosti

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o energetické účinnosti a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES (KOM(2011)370)

Zástupci Rady a EP se po 6 jednáních (za účasti Komise) 13. 6. 2012 shodli na kompromisu stran návrhu směrnice o energetické účinnosti.

Pozadí

Komise návrh předložila v červnu 2011 s tím, že dosavadní 9% výsledek EU v otázce zvyšování energetické účinnosti je nedostatečný (více v příspěvku „Komise předložila novou směrnici o energetické účinnosti. Má být přísnější", Životní prostředí v červnu 2011). Výsledná norma by měla být podle Komise snáze vymahatelná než její „předchůdkyně", směrnice č. 2004/8 a č. 2006/32, a současně by měla být v souladu jak s obecnou strategií EU Evropa 2020, tak i s akčním plánem pro energetickou účinnost (více v příspěvku „Komise zveřejnila akční plán pro energetickou účinnost", Životní prostředí v březnu 2011). Spotřeba energie v EU by se měla oproti referenčnímu roku 1990 snížit o 368 Mtoe (do roku 2020, čímž by měl být naplněn dlouhodobý záměr EU snížit spotřebu energie v Unii jako celku o 20 %, a tedy snížit závislost na importech zdrojů energie do EU, jež v roce 2011 podle EP přišly na 488 mld. €, tj. 3,9 HDP EU a 6krát více než v roce 1999).

Výbor ENVI Komisi v jejím záměru vždy bezvýhradně podporoval, resp. v mnoha ohledech požadoval ještě přísnější normu než Komise (více v příspěvku „ENVI podporuje přísnou směrnici o energetické účinnosti, Životní prostředí v prosinci 2011). Obdobnou pozici vyjádřil v únoru 2012 také odpovědný výbor ITRE skrze zprávu Clauda Turmese, k níž bylo předloženo 1 810 pozměňovacích návrhů (více v příspěvku „Rada si není jista přísnou směrnicí o energetické účinnosti", Životní prostředí v únoru 2012). Coreper k výrazně „měkčímu" kompromisu mezi členskými státy dospěl v dubnu 2012 (více v příspěvku „Rada chce výrazně ,měkčí‘ směrnici o energetické účinnosti", Životní prostředí v dubnu 2012).

Klíčové body a sporné body

Kompromis mezi Radou a EP se rodil velmi bolestně. Zpravodaj ITRE Claude Turmes po jednáních dokonce prohlásil, že ani implementace nové směrnice (kvůli postoji zejm. Velké Británie a Německa) nezaručí, aby se v EU do roku 2020 snížila spotřeba energie o 20 %. Výsledek bude údajně nejvýše 15 %, proto by měla Komise (která nicméně v poslední z tiskových zpráv hovoří o 17 %) předložit mj. návrh na další snížení emisí CO2 z automobilů a dodávek. Na druhou stranu kompromis obsahuje řadu prvků, jež by měly vést k úspoře energie.

Členské státy by krom národních „účinnostních" akčních plánů, jež by měly být uveřejněny v letech 2014, 2017 a 2020, měly do 1. 1. 2015 např. připravit dlouhodobé plány („cestovní mapy") úspor ve/skrze stavebnictví (včetně úprav veřejných budov) do roku 2050. Je nicméně poněkud absurdní, že Komise by „dosažený pokrok" (tj. zda je EU jako celek s to do roku 2020 zvýšit svou energetickou účinnost o 1 474 Mtoe, pokud jde o primární energetický potenciál použitých zdrojů, a/nebo 1 078 Mtoe, pokud jde o finální spotřebu energií) měla hodnotit už v červnu 2014.

Rada podpořila požadavek, aby veřejné orgány byly povinny renovovat každý rok alespoň 3 % plochy budov (čl. 4 návrhu), a tím snižovaly spotřebu energie. Musí ale jít o prostory (1) ve vlastnictví, (2) v užívání (3) centrálních vlád s (4) celkovou užitnou podlahovou plochou nad 500 m2 (uplatnit se musí všechny 4 podmínky; od června 2015 by se uvedený parametr celkové užitné podlahové plochy měl snížit na 250 m2).

Tím pádem by z rámce směrnice měly vypadnout např. nemocnice, školy ap., což kromě (spolkového) Německa požadovaly zejm. nové členské státy.

Energetické společnosti by také měly (dle. čl. 6 návrhu v posledním znění rovněž postupně) dosahovat „kumulativních ročních úspor v konečné energetické spotřebě" (svých zákazníků - pozn. aut.) ve výši 1,5 % oproti předchozímu roku (při vynětí energie spotřebované v sektoru dopravy a zohlednění průměrných úspor, jichž společnosti dosáhly 3 roky před vstupem nové směrnice v platnost).

Pokud se energetické společnosti rozhodnou pro jiný způsob zvyšování energetické účinnosti, měly by dokázat, že dosažené úspory odpovídají uvedenému základnímu 1,5% požadavku.

Členské státy by měly moci určitou spotřebovanou energii (např. tu, jež byla spotřebována v průmyslu pokrytém systémem obchodování s emisními povolenkami) vyjmout z kalkulací týkajících se úspor v konečné energetické spotřebě, pokud tato energie - včetně všech úspor dosažených na úrovni členských států od 31. 12. 2008 - nepřesáhne 25 % celkového národního cíle energetických úspor. EP si nicméně vymohl, aby Komise toto ustanovení nejpozději v roce 2016 přehodnotila.

Velké společnosti (tj. nikoliv malé a střední podniky do 250 zaměstnanců a/nebo domácnosti) by měly do 3 let od vstupu směrnice v platnost projít energetickým auditem „kvalifikovaných a akreditovaných expertů" - a pak každé 4 roky -, pokud taková opatření již neimplementovaly.

Domácností by se měl dotknout požadavek, aby měly od dodavatelů energií zajištěn přístup ke svým individuálním spotřebám (tzv. smart metering).

V případě nových budov nebo budov renovovaných podle směrnice č. 2010/31 (o energetické náročnosti budov) by naplnění tohoto požadavku mělo být obligatorní (tj. bez ohledu na to, zda je to „technický možné a finančně opodstatněné"). Analogicky by se měl smart metering (zejm. tzv. rozdělovače topných nákladů na jednotlivých otopných tělesech) uplatňovat i v domech s více bytovými jednotkami (v ČR zejm. velmi časté panelové domy), a to od 1. 1. 2017.

Faktury za energie by měly být koncovým spotřebitelům včetně domácností vystavovány obligatorně nejméně 2krát ročně, na vyžádání čtvrtletně.

Od členských států se do prosince 2015 očekává, že předloží komplexní posouzení svých možností, pokud jde o (efektivnější) využívání kogeneračních zařízení (vyrábějících elektřinu a teplo) a/nebo centrálního (městského) vytápění, včetně analýzy nákladů a přínosů (cost-benefit), a v případě, že přínosy převáží nad náklady, zahájí „vhodné kroky".

Z tohoto požadavky by měly být vyňaty tzv. špičkové zdroje používané nejvýše 1 500 hodin ročně (v průměru za posledních 5 let), jaderné elektrárny a zařízení nezbytná k ukládání CO2 pod zemský povrch (podle směrnice č. 2009/31).

Co se týče financování, i tato otázka by měla být řešena primárně na úrovni členských států (ale v právním rámci stanoveném na úrovni EU).

Nadto by veřejné autority členských států na centrální úrovni měly být povinny zohledňovat parametr „vysoké energetické účinnosti" při zadávání všech veřejných zakázek odpovídajících čl. 7 směrnice č. 2004/18 (norma přitom podléhá revizi; více v příspěvku „Komise reviduje pravidla pro zadávání veřejných zakázek", Životní prostředí v prosinci 2011). Podmínkou by ale mělo být, že takové řešení bude nákladově efektivní, ekonomicky proveditelné, bude garantovat „širší udržitelnost", bude technicky vhodné a bude zaručovat dostatečnou (hospodářskou) soutěž.

Předpokládaný další vývoj

Výsledný kompromis by měla ještě formálně potvrdit Rada na úrovni ministrů (Coreper tak učinil 14. 6. 2012), výbor ITRE (v červenci 2012) a plénum EP (nejspíše v září 2012).

Pokud bude nová směrnice přijata, měla by se začít uplatňovat od (jara) roku 2014.

Odkazy

Další články v rubrice

Životní prostředí v lednu 2020

Euroskop, 10.02.2020