Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Životní prostředí v září 2012

Euroskop, 01.10.2012
EP stvrdil novou směrnici o energetické účinnosti
 

 EP stvrdil novou směrnici o energetické účinnosti

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o energetické účinnosti a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES (KOM(2011)370)

Plénum EP 11. 9. 2012 poměrem 632:25:19 stvrdilo kompromis týkající se návrhu směrnice o energetické účinnosti.

Pozadí

Komise návrh předložila v červnu 2011 s tím, že dosavadní 9% výsledek EU v otázce zvyšování energetické účinnosti je nedostatečný (více v příspěvku „Komise předložila novou směrnici o energetické účinnosti. Má být přísnější",  Životní prostředí v červnu 2011). Výsledná norma by měla být podle Komise snáze vymahatelná než její „předchůdkyně", směrnice č. 2004/8 a č. 2006/32, a současně by měla být v souladu jak s obecnou strategií EU Evropa 2020, tak i s akčním plánem pro energetickou účinnost (více v příspěvku „Komise zveřejnila akční plán pro energetickou účinnost",  Životní prostředí v březnu 2011). Spotřeba energie v EU by se měla oproti referenčnímu roku 1990 snížit o 368 Mtoe (do roku 2020, čímž by měl být naplněn dlouhodobý záměr EU snížit spotřebu energie v Unii jako celku o 20 %, a tedy snížit závislost na importech zdrojů energie do EU, jež v roce 2011 podle EP přišly na 488 mld. €, tj. 3,9 HDP EU a 6krát více než v roce 1999).

Výbor ENVI Komisi v jejím záměru vždy bezvýhradně podporoval, resp. v mnoha ohledech požadoval ještě přísnější normu než Komise (více v příspěvku „ENVI podporuje přísnou směrnici o energetické účinnosti,  Životní prostředí v prosinci 2011). Obdobnou pozici vyjádřil v únoru 2012 také odpovědný výbor ITRE skrze zprávu Clauda Turmese, k níž bylo předloženo 1 810 pozměňovacích návrhů (více v příspěvku „Rada si není jista přísnou směrnicí o energetické účinnosti  Životní prostředí v únoru 2012). Coreper k výrazně „měkčímu" kompromisu mezi členskými státy dospěl v dubnu 2012 (více v příspěvku „Rada chce výrazně ,měkčí‘ směrnici o energetické účinnosti  Životní prostředí v dubnu 2012). Členské státy dospěly s EP ke kompromisnímu znění návrhu v červnu 2012 (více v příspěvku „Rada a EP se shodli na směrnici o energetické účinnosti", Životní prostředí v červnu 2012).

Klíčové a sporné body

Členské státy by krom národních „účinnostních" akčních plánů, jež by měly být uveřejněny v letech 2014, 2017 a 2020, měly do 1. 1. 2015 např. připravit dlouhodobé plány („cestovní mapy") úspor ve/skrze stavebnictví (včetně úprav veřejných budov) do roku 2050.

Je nicméně poněkud absurdní, že Komise by „dosažený pokrok" (tj. zda je EU jako celek s to do roku 2020 zvýšit svou energetickou účinnost o 1 474 Mtoe, pokud jde o primární energetický potenciál použitých zdrojů, a/nebo 1 078 Mtoe, pokud jde o finální spotřebu energií) měla hodnotit už v červnu 2014.

Zástupci EP po dohodě s Radou podpořili požadavek, aby veřejné orgány byly povinny renovovat každý rok alespoň 3 % plochy budov (čl. 4 návrhu), a tím snižovaly spotřebu energie. Musí ale jít o prostory (1) ve vlastnictví, (2) v užívání (3) centrálních vlád s (4) celkovou užitnou podlahovou plochou nad 500 m2 (uplatnit se musí všechny 4 podmínky; od června 2015 by se uvedený parametr celkové užitné podlahové plochy měl snížit na 250 m2).

Tím pádem by z rámce směrnice měly vypadnout např. nemocnice, školy ap., což kromě (spolkového) Německa požadovaly zejm. nové členské státy.

Energetické společnosti by také měly (dle. čl. 6 návrhu v posledním znění rovněž postupně) dosahovat „kumulativních ročních úspor v konečné energetické spotřebě" (svých zákazníků - pozn. aut.) ve výši 1,5 % oproti předchozímu roku (při vynětí energie spotřebované v sektoru dopravy a zohlednění průměrných úspor, jichž společnosti dosáhly 3 roky před vstupem nové směrnice v platnost).

Pokud se energetické společnosti rozhodnou pro jiný způsob zvyšování energetické účinnosti, měly by dokázat, že dosažené úspory odpovídají uvedenému základnímu 1,5% požadavku. Toho se obává zejm. reprezentant spotřebitelů BEUC, podle nějž energetické společnosti přenesou své náklady na spotřebitele.

Členské státy by měly moci určitou spotřebovanou energii (např. tu, jež byla spotřebována v průmyslu pokrytém systémem obchodování s emisními povolenkami) vyjmout z kalkulací týkajících se úspor v konečné energetické spotřebě, pokud tato energie - včetně všech úspor dosažených na úrovni členských států od 31. 12. 2008 - nepřesáhne 25 % celkového národního cíle energetických úspor. EP si nicméně vymohl, aby Komise toto ustanovení nejpozději v roce 2016 přehodnotila.

Velké společnosti (tj. nikoliv malé a střední podniky do 250 zaměstnanců a/nebo domácnosti) by měly do 3 let od vstupu směrnice v platnost projít energetickým auditem „kvalifikovaných a akreditovaných expertů" - a pak každé 4 roky -, pokud taková opatření již neimplementovaly.

Domácností by se měl dotknout požadavek, aby měly od dodavatelů energií zajištěn přístup ke svým individuálním spotřebám (tzv. smart metering).

V případě nových budov nebo budov renovovaných podle směrnice č. 2010/31 (o energetické náročnosti budov) by naplnění tohoto požadavku mělo být obligatorní (tj. bez ohledu na to, zda je to „technický možné a finančně opodstatněné"). Analogicky by se měl smart metering (zejm. tzv. rozdělovače topných nákladů na jednotlivých otopných tělesech) uplatňovat i v domech s více bytovými jednotkami (v ČR zejm. velmi časté panelové domy), a to od 1. 1. 2017.

Faktury za energie by měly být koncovým spotřebitelům včetně domácností od roku 2015 vystavovány obligatorně nejméně 2krát ročně, na vyžádání čtvrtletně.

Od členských států se do prosince 2015 očekává, že předloží komplexní posouzení svých možností, pokud jde o (efektivnější) využívání kogeneračních zařízení (vyrábějících elektřinu a teplo) a/nebo centrálního (městského) vytápění, včetně analýzy nákladů a přínosů (cost-benefit), a v případě, že přínosy převáží nad náklady, zahájí „vhodné kroky".

Z tohoto požadavky by měly být vyňaty tzv. špičkové zdroje používané nejvýše 1 500 hodin ročně (v průměru za posledních 5 let), jaderné elektrárny a zařízení nezbytná k ukládání CO2 pod zemský povrch (podle směrnice č. 2009/31).

Co se týče financování, i tato otázka by měla být řešena primárně na úrovni členských států (ale v právním rámci stanoveném na úrovni EU).

Nadto by veřejné autority členských států na centrální úrovni měly být povinny zohledňovat parametr „vysoké energetické účinnosti" při zadávání všech veřejných zakázek odpovídajících čl. 7 směrnice č. 2004/18 (norma přitom podléhá revizi; více v příspěvku „Komise reviduje pravidla pro zadávání veřejných zakázek", Životní prostředí v prosinci 2011). Podmínkou by ale mělo být, že takové řešení bude nákladově efektivní, ekonomicky proveditelné, bude garantovat „širší udržitelnost", bude technicky vhodné a bude zaručovat dostatečnou (hospodářskou) soutěž.

Předpokládaný další vývoj

Směrnice vstoupí v platnost 20 dní po uveřejnění v Úředním věstníku EU a měla by být implementována do 18 měsíců.

Měla by se tedy začít uplatňovat od jara roku 2014.

Odkazy

Další články v rubrice

Životní prostředí v lednu 2020

Euroskop, 10.02.2020