AKTUALIZACE: Klimaticko-energetický balík

13.10.2008
Euroskop

Odpovědný výbor Evropského parlamentu pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI) 7. října 2008 schválil tři ze čtyř zpráv k návrhům z tzv. klimaticko-energetického balíku. V mnoha ohledech původní požadavky Komise zpřísnil.

AKTUALIZACE: Klimaticko-energetický balík

Návrh směrnice Evropského Parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2003/87/ES tak, aby se zlepšil a rozšířil systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (KOM(2008)16 v konečném znění)

Návrh Rozhodnutí Evropského Parlamentu a Rady o úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů o 30 %, aby byly splněny závazky Společenství v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 (KOM(2008)17 v konečném znění)

Návrh směrnice Evropského Parlamentu a Rady o geologickém skladování oxidu uhličitého a o změně směrnic Rady 85/337/EHS, 96/61/ES, směrnic 2000/60/ES, 2001/80/ES, 2004/35/ES, 2006/12/ES a nařízení (ES) č. 1013/2006 (KOM(2008)18 v konečném znění)

Komise svůj soubor návrhů známý jako klimaticko-energetický balík zveřejnila 23. ledna 2008. Přijetím zprávy Avril Doylové (Irsko, EPP-ED) týkající se obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů (více zde a zde), zprávy Satu Hassiové (Finsko, Greens/EFA) týkající se úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů mimo rámec systému obchodování s emisními povolenkami (více zde) a zprávy Chrise Daviese (Velká Británie, ALDE) o geologickém skladování oxidu uhličitého (více zde a zde) v ENVI se Evropský parlament výrazně přiblížil završení svého prvního čtení daných návrhů a současně ukázal, s jakými pozměňovacími návrhy budou muset při negociacích počítat členské státy v Radě.

Zpráva Claude Turmese (Lucembursko, Greens/EFA) týkající se podpory energie z obnovitelných zdrojů byla odpovědným výborem pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE) přijata 10. září 2008 (více zde a zde).

Zpráva Doylové byla přijata poměrem 44:20:1, zpráva Hassiové poměrem 65:0:1 a Daviesova zpráva poměrem 54:1:6. Ve všech případech se tedy jednalo o texty s podporou napříč frakcemi, přestože před hlasováním o zprávách jako takových se poslanci museli vypořádat se stovkami pozměňovacích návrhů.

Předseda ENVI Miroslav Ouzký (ODS/EPP-ED) – a současně jediný reprezentant ČR v ENVI krom náhradníka Jiřího Maštálky (KSČM/GUE/NGL) – hlasoval v případě zprávy Doylové proti jejímu přijetí.

1. Klíčové obsahové body přijatých zpráv

1.1. Zpráva Doylové (obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů)

  • aukční systém nabízení povolenek již od roku 2013, s výjimkou firem, jež reálně hrozí odchodem mimo EU, a energeticky nejnáročnějších provozů (kam by ovšem s výjimkou kogeneračních provozů neměly spadat elektrárny, jež by si měly od daného roku povolenky – v porovnání se stávajícím stavem – kupovat; za energeticky náročné provozy by měly být označeny ocelárny, cementárny či hliníkárny – ty by si měly v roce 2013 kupovat jen 15 % povolenek s tím, že do roku 2020 by povolenky postupně získávaly výhradně prostřednictvím aukcí; Komise navrhovala 20 %, v tomto směru jde tedy o určité rozvolnění);
  • subjekty, jež reálně hrozí odchodem mimo EU, by měly povolenky získávat zdarma až do roku 2020 (dosud ovšem není jasné, o které půjde; Komise by je podle zprávy měla určit do konce roku 2009 a jejich seznam revidovat každé čtyři roky; sama Komise se přitom stavěla za pozdější zveřejnění seznamu – konec března 2010 – a jeho častější aktualizaci – každé tři roky);
  • polovina příjmů ze systému obchodování s emisními povolenkami (celkem by měly činit cca 50 mld. € ročně) by měla být využita na environmentální projekty ve třetích zemích (prostřednictvím mezinárodního fondu; Komise navrhovala jen 20 %) a polovina na tentýž účel v rámci samotné EU;
  • do rámce nové normy by také měly být zahrnuty nové plyny (nitrous oxide, perfluorocarbons) i sektory (výrobci hliníku, čpavku a petrochemičtí producenti a potenciálně – také od roku 2013 – vodní doprava, nákladní silniční doprava, těžební průmysl či zpracovatelé odpadu; to by však předpokládalo nové legislativní návrhy);
  • mimo rámec systému obchodování s emisními povolenkami by měly zůstat subjekty s emisemi po 25 tis. tun CO2 a vstupy nižšími než 35 MW (na základě skóre za tři poslední roky; návrh Komise byl v tomto směru přísnější: 10 tis. tun CO2 a 25 MW).

1.2. Zpráva Hassiové (úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů)

  • požadavek na snížení emisí CO2 mimo rámec systému obchodování s emisními povolenkami o 10 % do roku 2020 v EU jako celku;
  • požadavek na snížení emisí CO2 mimo rámec systému obchodování s emisními povolenkami o polovinu do roku 2035 a o 80 % do roku 2050 (vždy v porovnání s rokem 1990);
  • zachování národních cílů umožňujících některým členským státům v období 2013-2020 dokonce i navýšení emisí CO2 (což by se mělo – v rámci možností – pozitivně dotknout i ČR);
  • nový požadavek týkající se povinnosti platit pokuty ve výši 100 € za tunu CO2 (nebo jeho ekvivalentu) nad stanovený cíl (v případě neplnění národních cílů; to by fakticky mělo znamenat sblížení nové normy se systémem obchodování s emisními povolenkami: pokud by členské státy pokutu neuhradily, ztratily by adekvátní množství povolenek, s nimiž by jinak jejich subjekty mohly disponovat na trhu, a utržené finanční prostředky by se staly součástí rozpočtu EU; v následující roce by pak dotčené státy musely své emise dále snížit o extra třicet procent nad rámec stanoveného ročního plánu);
  • zachování možnosti nabízet přebytky emisí jiným členským státům, ovšem s tím, že výnosy z těchto transakcí budou investovány do environmentálních projektů;
  • zachování možnosti vylepšovat si emisní skóre investicemi ve třetích zemích prostřednictvím CDM (Clean Development Mechanism), jejž administruje OSN v omezené podobě (Komise předpokládala, že CDM se bude moci týkat až 3 % emisí CO2 (podle emisí z roku 2005) ročně, ENVI se postavil za to, aby tento objem činil pouze 8 % na celé období 2013-2020);
  • požadavek na automatické zpřísnění nové normy v případě mezinárodní dohody o budoucnosti Kjótského protokolu (30% snížení emisí CO2 do roku 2020 v EU jako celku);
  • grantová řízení pro rozvojové státy na přizpůsobení se klimatické změně (počínaje 5 mld. € v roce 2013 a konče 10 mld. € v roce 2020).

1.3. Daviesova zpráva (geologické skladování oxidu uhličitého)

  • podle předpokladu zprávy Doylové by část emisních povolenek původně vyhrazených pro nové účastníky systému obchodování s nimi (500 mil. v hodnotě cca 10 mld. €) měla být využita na demonstrační projekty technologie CCS jak v EU, tak ve státech mimo ni (včetně např. Číny; ne však na žádné projekty další, komerční);
  • nové elektrárny nad 300 MW by měly od roku 2015 emitovat nejvýše 500 g CO2 na vyprodukovanou kilowatthodinu (v ročním průměru; zbývající CO2 by měl být uložen za využití technologie CCS);
  • provozovatelé příslušných CCS zařízení by měli platit roční příspěvky do fondu zřízeného příslušnými členskými státy (z vybraných prostředků by se měly hradit všechny operace související s dohledem nad úložišti i jejich převzetím státy poté, co jejich provozovatelé kupř. zaniknou; odpovědnost za uložený CO2 by nicméně měla po dobu padesáti let zůstat právě na provozovatelích, ač návrh Komise předpokládal, že to budou členské státy, kdo bude za úložiště v konečném důsledku odpovědný);
  • dvouletá implementační lhůta (Komise navrhovala pouze rok).

2. Stav legislativního procesu

Konsolidované znění zpráv ENVI dosud ještě není k dispozici, Evropský parlament vydal pouze zprávy tiskové (ke zprávě Doylové zde, ke zprávě Hassiové zde a ke Daviesově zprávě zde). I tak lze ovšem již nyní předpokládat, že další jednání o příslušných návrzích (a klimaticko-energetickém balíku jako celku) budou obtížná. Důvodů (krom časových) je celá řada.

Prvním z nich je skutečnost, že ENVI se obecně postavil za zpřísnění většiny původních požadavků Komise, a to v době, kdy se v důsledku krize na finančních trzích začíná hovořit o tom, že požadavky klimaticko-energetického balíku mohou ve výsledku (v ekonomickém smyslu) působit kontraproduktivně.

Z meritorního hlediska bývá jako problematická zmiňována především otázka aukcí emisních povolenek již od roku 2013, což by se v praxi mělo výrazně finančně dotknout zejména tepelných elektráren. V tomto směru lze očekávat spory v Radě: nové členské státy v čele s Polskem (a patrně včetně ČR) zde budou nejspíše vystupovat proti Německu či Francii. (Problémem z téhož ranku je i otázka související s aukčním mechanismem v případě chemického průmyslu, jenž se jeho důsledků rovněž obává. Zcela samostatnou kapitolou představuje pak potenciální nesoulad klimaticko-energetického balíku se závazky jednotlivých členských států a EU v rámci Světové obchodní organizace.)

Další z věcných problémů představuje i technologie CCS. Nejenže by měla být komerčně zajímavá až kolem roku 2030; dotazy vzbuzuje i způsob podpory demonstračních projektů prostřednictvím systému obchodování s emisními povolenkami, nehledě na náklady ekonomického a environmentálního charakteru, na něž upozorňují jak členské státy (např. Řecko), tak i organizace zabývající se problematikou ochrany životního prostředí.

Z českých institucí se danou problematikou zabývá primárně Ministerstvo životního prostředí ČR. Otázka obchodování s emisními povolenkami a geologického skladování oxidu uhličitého se dostala na pořad jednání i v Poslanecké sněmovně PČR (viz zde a zde) a Senátu PČR (viz zde a zde).

3. Očekávaný vývoj

O všech třech zprávách by mělo plénum Evropského parlamentu hlasovat ve dnech 15.-18. prosince 2008.

Seznam odkazů

Dokumenty

Další odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality