Spotřebitelé v červenci 2011

02.08.2011
Euroskop

EP schválil usnesení umožňující členským států zakázat či omezit pěstování GMO, Komise předložila nový návrh na regulaci roamingu, EP stvrdil kompromis týkající se návrhu o nutričním značení potravin, Komise zveřejnila zelenou knihu o propagaci evropských zemědělských výrobků, Komise chce usnadnit vymáhání přeshraničních dluhů

EP schválil usnesení umožňující členským států zakázat či omezit pěstování GMO

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění směrnice 2001/18/ES, pokud jde o možnost členských států zakázat či omezit pěstování geneticky modifikovaných organismů na jejich území (KOM(2010)375)

EP na plenárním zasedání 5. 7. 2011 přijal poměrem 548:84:31 usnesení ke zprávě Corinne Lepage. Zpráva se týkala návrhu nařízení, kterým se Komise rozhodla změnit dosud platnou směrnici č. 2001/18. Členské státy by podle návrhu měly mít právo zakázat nebo omezit pěstování GMO na svém území.

Pozadí

Komise v červenci 2010 přijala balík návrhů, který obsahuje sdělení, podle něhož by rozhodujícím aktérem v oblasti pěstování GMO měly být členské státy, doporučení týka­jící se národních norem pro koexistenci GMO a konvenčního zemědělství a návrh nařízení, kterým se mění stávající směrnice č. 2001/18 o záměrném uvolňování GMO do životního prostředí, pokud jde o možnost člen­ských států omezovat či zakazovat pěstování GMO na svém území.

Komise navrhuje, aby rozhodnutí o povolení či zákazu pěstování GMO spočívalo na úrovni členských států, text se však vztahuje pouze na GM plodiny autorizované na úrovni EU. Komise přistupuje též k posílení krité­rií, která byla stanovena v rámci doporučení z roku 2003, jež se týká rámcových směrů pro národní stra­tegie zajišťující koexistenci GM plodin s produkty konvenčního a ekologického zemědělství. Členské státy tak budou mít možnost zakázat pěstování GMO na rozsáhlých částech svého území (oblasti bez GMO), aby tak zabránily náhodné kontaminaci produktů konvenčního či ekologického zemědělství (více v příspěvku „Komise: O omezení či zákazu GMO mají rozhodovat členské státy).

Zatímco Rada při projednávání těchto návrhů často kriticky poukazovala na možné problémy týkající se slučitelnosti s pravidly WTO či vyjadřovala obavy o dopad nových norem na vnitřní trh (více v příspěvku „Rada má pochybnosti o nových návrzích Komise v oblasti GMO), EP signalizoval svoji podporu návrhům Komise již prostřednictvím hlasování výboru ENVI o návrhu zprávy Corinne Lepage (ve znění pozměňovacích návrhů), které se odehrálo v dubnu 2011 (více v příspěvku „EP: Podpora návrhům Komise ohledně GMO).

Klíčové body a stav projednávání

V souladu se zprávou Corinne Lepage mohou členské státy zakázat pěstování GMO na svém území či na části svého území s odvoláním na důvody, které se týkají životního prostředí, k nimž mohou patřit odolnost GM plodin vůči pesticidům, ochrana biologické rozmanitosti, ale i jen poukaz na nedostatek údajů týkajících se potenciálních negativních dopadů, které by pěstování příslušné GM plodiny mohlo mít na životní prostředí, a to v souladu se zásadou předběžné opatrnosti. EP shledává, že dostatečně legitimním důvodem pro zákaz GMO by mohly být i důvody socioekonomické, např. možnost nekontrolované kontaminace produktů konvenčního či ekologického zemědělství, která by v příslušné oblasti mohla ohrožovat tradiční zemědělskou produkci. Všechny členské státy by proto měly přijmout příslušná opatření, která by této kontaminaci zabránily. Osoby odpovědné za takový incident by dle usnesení EP měly dokonce čelit finančním postihům, dle zásady „znečišťovatel platí, což by opět měly po právní stránce zajistit členské státy.

V souladu s původními návrhy Komise – a oproti současné praxi – by ovšem nemělo být přípustné, aby členské státy zakázaly GMO z čistě zdravotních důvodů, protože by se tak EU mohla dostat do sporů na půdě WTO. Členové WTO, kteří náleží k producentům GMO i GM osiva dlouhodobě poukazují na to, že snaha EU a některých členských států omezovat dovoz či pěstování GMO do určité míry zneužívá ochrany zdraví spotřebitelů k zavedení opatření, jež netarifním způsobem omezují obchod anebo konkurenci v odvětví zemědělské produkce.

Pozice EU a jejích členských států ke GMO je značně ambivalentní již od dob vzniku prvních legislativních úprav v této oblasti. Dle v současnosti platné legislativy na centrální úrovni uděluje autorizaci pro pěstování GM plodin Komise, a to na základě hodnocení rizik, které vypracovává Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA). Navzdory tomu, že autorizace pro pěstování GM plodin určených převážně k technickým účelům či ke zkrmování hospodářskými zvířaty byla v EU již udělena některým plodinám, jako je kukuřice či brambory, některé členské státy jsou stále výraznými odpůrci GMO (např. Rakousko) a využívají klauzuli obsaženou v platné směrnici z roku 2001, která umožňuje zakázat pěstování určitých GMO z důvodu poškození zdraví či životního prostředí.

Na druhé straně jsou členy EU také státy, které ke GMO přistupují velmi vstřícně, příkladem může být ČR, která experimentuje jak s pěstováním GM kukuřice, tak i GM brambor. Přijetí příslušné legislativy může dále zvýraznit dichotomii mezi státy, které odmítají a které naopak nebrání produkci GMO, příp. může částečně zkomplikovat situaci pěstitelů v příhraničních oblastech (pokud spolu sousedí stát povolující a stát zakazující pěstování GMO).

Předpokládaný další vývoj

Návrh má za sebou první čtení v EP. Po hlasování pléna EP tak bude o společném postoji jednat ještě Rada. Pokud jde o postoj Komise k pozměňovacím návrhům EP, jedná se o částečnou shodu s těmito návrhy. Rada tedy dle spolurozhodovací procedury musí přijmout ty pozměňovací návrhy, s nimiž se ztotožnila Komise, kvalifikovanou většinou. Ty, které Komise nepodpořila, musí Rada schválit jednomyslně. Pokud na půdě Rady nedojde ke schválení návrhu ve znění pozměňovacích návrhů EP, bude nutno svolat dohodovací výbor.

Odkazy

Komise předložila nový návrh na regulaci roamingu

Proposal for a regulation of the European parliament and of the Council on roaming on public mobile communications networks within the Union (COM(2011)402)

Komise 6. 7. 2011 předložila návrh nařízení, jež by mělo upravit pravidla regulace roamingu i po 30. 6. 2012, kdy vyprší stávající ad hoc regulace.

Kontext

EU reguluje roaming, resp. jeho ceny (s ohledem na „občanský rozměr EU) od roku 2007. Navzdory původním prohlášením, že půjde pouze o dočasné opatření, hodlá Komise původní nařízení č. 717/2007 revidovat již podruhé (první revizí bylo nařízení č. 544/2009), tentokrát údajně nikoliv ad hoc, ale „strukturálně.

Na základě uvedených norem musí od 1. 7. 2011 minuta odchozího roamingového hovoru stát max. 0,35 €, minuta příchozího hovoru 0,11 € a 1 SMS 0,11 €.

Návrh Komise vychází z tzv. digitální agendy pro Evropu z května 2010.

Obsah

Nová norma by měla od 1. 7. 2014 umožnit, aby zákazníci, mají-li zájem, uzavřeli výhodnější smlouvu na roamingové mobilní služby, oddělenou od smlouvy na mobilní služby v domovské síti, při zachování stávajícího telefonního čísla a SIM karty, to vše do 5 dnů.

Mobilní operátoři (včetně takzvaných virtuálních operátorů, kteří nemají vlastní síť, ale jsou ochotni akceptovat nižší marže) by nadto od 1. 7. 2012 měli získat právo používat sítě jiných operátorů v ostatních členských státech EU za regulované velkoobchodní ceny.

Pro případ, že uvedená opatření nepovedou automaticky a/nebo bezprostředně ke snížení cen pro koncové uživatele (např. 1 MB dat, cca 100 e-mailů bez přílohy nebo přibližně 1 minuta hudby ve formátu MP3, může podle Komise v současnosti stát až 12 €), mělo by nové nařízení obdobně jako dosud stanovovat cenové stropy – maloobchodní platné do 30. 6. 2016 a velkoobchodní do roku 2020 (v případě potřeby do roku 2022).

Současné a navrhované stropy maloobchodních cen (€ bez DPH)

Dnes

1. 7. 2012

1. 7. 2013

1. 7. 2014

Data (za MB)

0,90

0,70

0,50

Odchozí hovory (za minutu)

0,35

0,32

0,28

0,24

Příchozí hovory (za minutu)

0,11

0,11

0,10

0,10

SMS (za SMS)

0,11

0,10

0,10

0,10

Zdroj: Digitální agenda: Komise navrhuje pro uživatele mobilních telefonů v zahraničí více konkurence, větší výběr a nižší ceny (IP/11/835)

Současné a navrhované stropy velkoobchodních cen (cen, které si operátoři účtují mezi sebou; €)

Dnes

1. 7. 2012

1. 7. 2013

1. 7. 2014

Data (za MB)

0,50

0,30

0,30

0,10

Hlasové služby (za minutu)

0,18

0,14

0,10

0,06

SMS (za SMS)

0,04

0,03

0,03

0,02

Zdroj: Digitální agenda: Komise navrhuje pro uživatele mobilních telefonů v zahraničí více konkurence, větší výběr a nižší ceny (IP/11/835)

Obecně by mělo být cílem nového návrhu sblížení (v současnosti nesrovnatelných) cen za využívání služeb mobilních operátorů v domovské síti a v zahraničí, ideálně do roku 2015.

Sporné body

Regulaci roamingu dlouhodobě podporují nejen (očekávatelně) spotřebitelské organizace typu BEUC, ale podle Komise i někteří mobilní operátoři – v očekávání, že nová norma napomůže odstranit některé nedostatky stávajících nařízení, zejm. problematickou regulaci velkoobchodních cen na poli roamingových dat (i za cenu toho, že regulace se celkově zpřísní; u datových služeb se v současnosti uplatňuje pouze regulace cen na velkoobchodní úrovni, tedy mezi jednotlivými operátory). První reakce Asociace GSM na nový návrh však takový názor nepodporuje, naopak tvrdí, že regulace EU má – navzdory názoru Komise – potenciál vést k tomu, aby si operátoři ztrátu zisků kompenzovali jinde.

Další vývoj

Návrh bude předmětem spolurozhodování Rady a EP.

Odkazy

EP stvrdil kompromis týkající se návrhu o nutričním značení potravin

Návrh nařízení Evropského Parlamentu a Rady o poskytování informací o potravinách spotřebitelům (KOM(2008)40)

Plénum EP 6. 7. 2011 stvrdilo poměrem 606:46:26 neformální kompromis dosažený se zástupci Rady stran návrhu o nutričním značení potravin.

Kontext

Návrh předložený Komisí v lednu 2008 má za cíl revizi 2 směrnic týkajících se (formy i obsahu) značení potravin: č. 90/496 a č. 2000/13 (a zrušení dalších 6 norem: směrnic č. 87/250, č. 94/54, č. 1999/10, č. 2002/67 a č. 2004/77 a nařízení č. 608/2004).

Příslušný výbor (ENVI) se textem poprvé zabýval v březnu 2010, plénum EP zprávu Renaty Sommer přijalo v prvním čtení v červnu 2010 (více v příspěvku „EP: Nutriční hodnota v podobě ,semaforu‘ na obalech potravin nebude, Spotřebitelé v červnu 2010). Členské státy signalizovaly společnou pozici, odlišnou od EP, v prosinci 2010 (více v příspěvku „Členské státy dospěly ke své pozici k otázce nutričního značení, Spotřebitelé v prosinci 2010) a přijaly ji v únoru 2011 (více v příspěvku „Rada završila první čtení návrhu týkajícího se nutričního značení potravin, Spotřebitelé v únoru 2011). Negociace před druhým čtení mezi Radou a EP byly zahájeny v květnu 2011 (více v příspěvku „ENVI připravil pozici EP pro druhé čtení návrhu týkajícího se nutričního značení potravin, Spotřebitelé v dubnu 2011) a završeny v červnu 2011 (více v příspěvku „EP a Rada dosáhli kompromisu stran návrhu o nutričním značení potravin, Spotřebitelé v červnu 2011).

Obsah a sporné body

Dojednaný kompromis má následující parametry (více také zde a zde):

Na balených potravinách budou muset být vždy zřetelně (např. v tabulce, ale ne nutně na přední straně obalu) vyjádřeny (v množství na 100 g, na 100 ml, na porci, popř. v procentech „referenčního příjmu/doporučené denní dávky) tzv. nutriční informace – energetická hodnota a obsah tuků, nasycených tuků, uhlohydrátů, bílkovin, soli a cukru (uvedení obsahu jiných ingrediencí, stejně jako uvedení daných informací jinou, z hlediska spotřebitele přehlednější formou, bude fakultativní)

Země původu bude muset být nově uvedena na obalu čerstvého vepřového, jehněčího, kozího a drůbežího masa a všude tam, kde existuje možnost, že spotřebitel nebude mít dostatek informací (dnes se daný požadavek vztahuje jen na čerstvé hovězí, čerstvé ovoce a zeleninu, med a olivový olej; Komise by do 2 let od vstupu nové normy v platnost měla předložit zprávu o jeho potenciálním rozšíření na maso coby surovinu pro přípravu dalších potravin a do 3 let na veškeré maso, mléko, nezpracované potraviny a výrobky, které jsou z min. 50 % složeny z jedné suroviny; ústupek EP)

K otázce značení obsahu (podle EP zdraví škodlivých) trans tuků v potravinách vypracuje Komise do 3 let zprávu, popř. rovnou předloží legislativní návrh, jak na používání trans tuků spotřebitele upozornit (pokud jejich používání nenavrhne rovnou zakázat; ústupek EP)

Otázka, zda by mělo být na obalech potravin uvedeno, že použité maso bylo získáno porážkou bez omráčení (z náboženských či jiných důvodů), by měla být řešena v budoucnu, ovšem na požadavek EP vždy striktně v kontextu zachování základní premisy „pohody zvířat (animal welfare; ústupek EP)

Nové nařízení by se krom většiny nebalených potravin nemělo vztahovat (s výjimkou těch potravin, které obsahují alergeny) na alkoholické nápoje s obsahem alkoholu nad 1,2 % (včetně míchaných nízkoalkoholických nápojů, tzv. alcopops), na potraviny prodávané na soukromých akcích, na potraviny ručně vyrobené a na potraviny v obalech, jež nejsou větší než 25 cm2 (do 3 let od vstupu nařízení v platnost by měla Komise uveřejnit zprávu o potenciálním zahrnutí všech alkoholických nápojů do rámce směrnice; více viz Příloha V poslední verze návrhu; ústupek Rady)

Na obalech potravin by mělo být zvýrazněným písmem uvedeno, zda obsahují nějaké alergeny, postačí nicméně, že daná informace bude figurovat coby součást seznamu všech ostatních ingrediencí (ústupek Rady)

Informace na potravinách musí být „čitelné, tj. musí být napsány kontrastním písmem o velikosti alespoň 1,2 milimetru (v případě obalů do 80 cm2 0,9 milimetru, v případě obalů do 25 cm2 není třeba uvádět nutriční informace, v případě obalů do 10 cm2 postačí jen název výrobku, potenciální alergeny, hmotnost/objem a datum trvanlivosti/spotřeby; ústupek Rady)

Nad rámec uvedených bodů si EP „vymohl, aby všechny balené potraviny byly na trh uváděny tak, aby jejich obal v žádném případě nemátl spotřebitele. Mělo by se více využívat obrazových informací, obal by neměl vzbuzovat dojem, že jde o jinou potravinu, popř. o potravinu, od níž se očekává, že obsahuje nějakou konkrétní surovinu (a přitom je tomu naopak), v případě obsahu rostlinného oleje by mělo být na obalu potraviny uvedeno, o jaký olej přesně jde (olivový, palmový, slunečnicový ap.). Totéž se týká potravin obsahujících směs různých mas nebo ryb.

Výsledek hlasování EP přivítali jak zástupci producentů (např. Food and Drink Europe), tak spotřebitelů (např. BEUC). Výjimku v tomto směru představovala pouze komunistická frakce v EP.

Další vývoj

Rada by měla o dojednaném kompromisu hlasovat (kvalifikovanou většinou) patrně v září 2011 (Coreper kompromis stvrdil hlasováním již 22. 6. 2011).

Bude-li norma přijata, měla by být – po uveřejnění v Úředním věstníku EU – implementována do 3 let, v případě pravidel týkajících uvádění požadovaných nutričních informací na obalech potravin do 5 let (pokud ovšem budou informace o nutričních hodnotách na potravinách dobrovolně dříve, pak budou muset novým pravidlům odpovídat nejpozději po 3 letech).

Odkazy

Komise zveřejnila zelenou knihu o propagaci evropských zemědělských výrobků

Zelená kniha o propagačních a informačních opatřeních na podporu zemědělských produktů: strategie propagace chutí Evropy s vysokou evropskou přidanou hodnotou (KOM(2011)436)

Komise 14. 7. 2011 zveřejnila zelenou knihu týkající se strategie na podporu zemědělských výrobků vyrobených v EU. O tom, jak nejlépe informovat a přesvědčovat spotřebitele, aby kupovali zemědělské a potravinářské produkty vyrobené v EU, byla současně zahájena veřejná konzultace.

Pozadí

Pravidla týkající se informování spotřebitele o zemědělských a potravinářských produktech vyrobených ve Společenství a jejich propagace vznikla v rámci SZP již v 80. letech 20. století. V souladu s existujícím nařízením č. 3/2008 o informačních a propagačních opatřeních na podporu zemědělských produktů na vnitřním trhu a ve třetích zemích je kupř. od roku 2007 poskytována na propagaci produktů z EU každoroční finanční podpora pohybující se okolo 50 mil. €. Informační a propagační programy, které jsou většinou zaměřeny na vnitřní trh EU (jen asi 8 % těchto programů se týká propagace výrobků EU také ve třetích zemích) bývají většinou 3leté (ale není to pravidlem) a musí je spolufinancovat také členské státy či zúčastněné organizace (např. producentské).

5. 7. 2011 kupř. Komise schválila 26 jedno- až tříletých programů, které se týkají 13 členských států (z „nových členů jsou mezi nimi např. Polsko, Rumunsko, Bulharsko, Litva či Slovensko, ČR nikoli). Jejich cílem má být informovat o zemědělských produktech vyrobených v EU a podporovat jejich prodej. Celkový rozpočet těchto programů přesahuje 75 mil. €, EU z nich zafinancuje pouze cca 50 % (37,6 mil. €). Příslušné propagační programy se týkají především vína, ovoce a zeleniny, produktů zahradnictví, mléčných produktů, olivového oleje či masa a dále produktů ekologického zemědělství a výrobků nesoucích některou z ochranných značek (PDO, PGI, TSG). Peníze jsou určeny především na financování PR programů, kampaní, které mají zdůrazňovat přednosti produktů z EU, zejm. s důrazem na jejich kvalitu, bezpečnost, nutriční hodnoty, „přátelský vztah k životnímu prostředí či pohodě zvířat atd. Zde je třeba zdůraznit, že má jít čistě o propagaci produktů EU, nikoli domácí produkce členských států.

Komisař pro oblast zemědělství a rozvoje venkova Dacian Ciolos navíc navrhl další částkou ve výši 15 mil. € podpořit propagační programy producentských organizací, které by byly zaměřeny na propagaci čerstvého ovoce a zeleniny na trhu EU i na trzích vně EU. Má jít o určitou kompenzaci obtíží a ztrát, do kterých se odvětví dostalo pod vlivem kauzy epidemie bakterie E.coli, která způsobila pokles poptávky po některých druzích především čerstvé zeleniny. Producentské organizace mají příslušným úřadům ve členských státech do 16. 8. 2011 předložit své programy, z nichž členské státy vyberou seznam, jenž předloží do 15. 9. 2011 Komisi. Do 15. 11. 2011 by potom mělo být známo, které programy EK vybrala ke spolufinancování.

Vedle těchto propagačních programů, které mají být realizovány na národní úrovni, Komise sama 19. 7. 2011 spustila vlastní propagační kampaň pod heslem „Jídelníček pro toto léto: ovoce, zelenina a ještě více zeleniny, jejímž cílem má být obnova důvěry spotřebitelů v ovoce a zeleninu vyprodukované v EU.

Klíčové body a stav projednávání

Zelená kniha publikovaná 14. 7. 2011 má především tvořit podklad pro zahájení veřejné konzultace a diskusi o budoucí podpoře těchto programů, které mají sloužit k propagaci zemědělských produktů z EU.

Nadále má být důraz kladen především na kvalitu, tradici a přidanou hodnotu těchto zemědělských a potravinářských výrobků. Komisař Ciolos při prezentaci dokumentu zdůrazňoval ohled na ochranu zdraví spotřebitele a v té souvislosti dodržování přísných pravidel týkajících se bezpečnosti potravin či environmentálních podmínek, které mají dávat produktům z EU výhodu v konkurenci s jinými produkty. Oblast SZP a vnitřního trhu se zemědělskými a potravinářskými produkty bohužel v roce 2011 poznamenaly některé kauzy týkající se kontaminace zemědělské produkce a potravinářských výrobků nebezpečnými látkami. Vedle již zmíněné epidemie E.coli, kterou EU řešila na přelomu května a června 2011, lze připomenout kontaminaci německého masa a vajec nebezpečnými dioxiny, která vešla ve známost na počátku roku 2011. (Více v příspěvku „Vliv dioxinové kauzy na SZP a politiku ochrany zdraví a spotřebitele). Existence společného trhu se zemědělskými a potravinářskými produkty ve spojení s medializací činí i z lokálních případů záležitosti širšího dosahu, které se ve výsledku dotýkají několika členských států. Nicméně právě na důrazu na výše zmíněnou přidanou hodnotu evropského zemědělského a potravinářského odvětví je publikovaná zelená kniha založena. Zdůrazňuje též důležitost těchto odvětví pro vytváření pracovních míst.

Samotný dokument je rozdělený do 4 částí, které se vedle evropské přidané hodnoty příslušné politiky věnují cílům a opatřením pro vnitřní trh, včetně místních a regionálních trhů, cílům a opatřením pro světové trhy a otázkám týkajícím se řízení příslušných aktivit. Zelená kniha obsahuje celkem 16 otázek určených spotřebitelům, výrobcům, distributorům, zástupcům příslušných úřadů a dalším zainteresovaným skupinám, jejichž reakce na příslušné návrhy (stran priorit, konkrétní podoby propagace ap.) jsou očekávány.

Dokument konstatuje také slabiny stávající strategie EU v oblasti propagace zemědělských a potravinářských produktů. Především jde o limitovaný záběr propagace vně EU, na niž podle zelené knihy dosud nebyl kladen dostatečný důraz. Zahrnuta je také otázka týkající se programů, na nichž se podílí více zemí a z pochopitelných důvodů též otázka, jak více podpořit programy „s širším evropským rozměrem tak, aby byly dostatečně využity kapacity všech členských států a dostatečně pokryta rozmanitost různých produktů.

Ve vztahu ke třetím zemím by se EU podle Komise měla soustředit na otevírání a rozvoj nových trhů při vyjednávání o nových mezinárodních dohodách a na podporu takových kampaní, které cílí přímo na spotřebitele a další relevantní skupiny v třetích zemích či na evropské producenty, jejichž export má být podpořen. ES/EU byla po desetiletí významným exportérem některých zemědělských komodit, v jejichž produkci Společenství za léta existence SZP dosáhlo nejen soběstačnosti, ale i významných přebytků. Tento stav byl ovšem velmi často způsobován štědrou finanční podporou produkce a subvencovaným vývozem. Dnes je EU pod tlakem WTO nucena rozloučit se s vývozními subvencemi a podporami přímo svázanými se zemědělskou produkcí. Pozice EU jakožto masivního producenta a exportéra některých produktů by se tedy měla změnit v pozici aktéra, který je schopen konkurovat nikoli kvantitou, ale kvalitou a rozmanitostí nabízených produktů.

Pozice ČR

Komisař Ciolos prezentoval zelenou knihu již i zástupcům členských států – na jednání Rady 19. 7. 2011. Ministerstvo zemědělství ČR reagovalo výzvou všem zainteresovaným subjektům v ČR, aby se do veřejné konzultace zapojily.

ČR také patřila k zemím, které požádaly v souvislosti s krizí sektoru ovoce a zeleniny pod vlivem kauzy výskytu bakterie E.coli o kompenzaci za nesklizené produkty a stahování přebytečné zeleniny z trhu, především okurek a hlávkového salátu, kterým se spotřebitelé do značné míry i pod vlivem mediálních informací vyhýbali. ČR zažádala o částku ve výši 6,4 mil. Kč. 28. 7. 2011 potom EK rozhodla o přiznání kompenzace českým producentům zeleniny ve výši téměř 262 tis. €. Jde tedy o částku rovnající se českému požadavku. Náhrada za neprodejné produkty, které musely být staženy nebo vůbec nebyly sklizeny, se v ČR týká pouze producentů okurek a salátu, platby by měly být producentům, kteří požádali o podporu (SZIF celkem evidoval 10 žádostí od 7 žadatelů), uhrazeny do 15. 10. 2011.

Předpokládaný další vývoj

Veřejná konzultace k zelené knize je otevřena do 30. 9. 2011. Po zhodnocení jejích závěrů má následovat impaktová studie (tzv. hodnocení dopadu), kterou by Komise měla publikovat pravděpodobně v březnu 2012.

V létě 2012 se potom očekává vydání příslušného sdělení, které má být již následováno konkrétními legislativními návrhy, s jejichž implementací se počítá v letech 2014-2015.

Odkazy

Komise chce usnadnit vymáhání přeshraničních dluhů

Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council Creating a European Account Preservation Order to facilitate cross-border debt recovery in civil and commercial matters (COM(2011)445)

Komise 25. 7. 2011 uveřejnila návrh nařízení, které by mělo usnadnit vymáhání přeshraničních dluhů.

Pozadí

Stávající legislativní právní rámec (v členských státech EU) je podle Komise komplikovaný a „podvodníkům (termín z tiskové zprávy Komise) umožňuje „převádět peníze z jednoho členského státu do druhého a schovávat si je na více účtech v mnoha zemích.

Nové nařízení by mělo právě toto změnit – a ušetřit (malým a středním) podnikům, občanům-spotřebitelům, nakupujícím zejm. na internetu, či např. rodičům, jimž bývalí partneři z uvedených důvodů neplatí výživné (více zde), minimálně 600 mil. € ročně (cca 2,6 % obratu firem v EU).

Klíčové body

Nové nařízení by mělo do legislativy EU zavést „evropský příkaz k obstavení účtů, díky němuž by měli moci věřitelé získat možnost zajistit dlužnou částku na účtu dlužníka napříč EU dle jednotných pravidel.

Způsob vymáhání vnitrostátních pohledávek by se (prozatím) měnit neměl. Měl by tedy vzniknout výhradně nástroj řešící relevantní „přeshraniční situace. Navíc by mělo jít pouze o „prozatímní opatření v tom smyslu, že věřitel bude muset pro získání prostředků (splacení dluhů) získat rovněž právoplatný rozsudek soudu v souladu s vnitrostátní právní úpravou, popř. bude muset využít některého z tzv. zjednodušených řízení, např. evropské řízení o drobných nárocích dle nařízení č. 861/2007 (lze jej uplatnit od roku 2009 na všechny přeshraniční nároky do 2 tis. €).

Z hlediska dlužníka by mělo dojít k tomu, že mu budou prostředky kdekoli v EU zablokovány, po zohlednění situace (prizmatem příslušné národní legislativy) ale ne nutně všechny. Nařízení by také nemělo umožnit jejich bezprostřední vyplacení komukoli dalšímu. Rovněž by mělo zakotvit opravná opatření, pokud se prokáže, že dlužník byl věřitelem nařčen neoprávněně.

Na druhou stranu evropský příkaz k obstavení účtů by měl být vydáván výhradně ex parte (jednostranně), tj. aniž by o tom dlužník věděl, čímž se, jak tvrdí Komise, dosáhne „překvapivého účinku.

Stav projednávání

Jako neproblematičtější se v tuto chvíli jeví souhlas členských států s požadavkem na zpřístupnění informací o bankovních účtech dlužníků napříč EU (Komisí požadovaná nedílná součást evropského příkazu k obstavení účtů) a očekávané zvýšení administrativních nákladů pro banky, což kritizuje např. EBF.

Předpokládaný další vývoj

Rada a EP se budou návrhem zabývat nejdříve na podzim 2011.

Jeho přijetí by mělo podléhat proceduře spolurozhodování. Výsledná norma by se neměla vztahovat na Velkou Británii, Irsko a Dánsko, jež od přijetí Maastrichtské smlouvy disponují výjimkou.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality