Spotřebitelé v červenci 2013

01.08.2013
Euroskop

IMCO podpořil snazší registraci vozidla v jiném členském státě, Komise mění pravidla pro organizované zájezdy, ENVI se vyjádřil k revizi směrnice o tabákových výrobcích, IMCO podporuje balík o bezpečnosti nepotravinářských výrobků a tržním dohledu, Platby kartou by měly být levnější, Komise navrhla nová pravidla

IMCO podpořil snazší registraci vozidla v jiném členském státě

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se v rámci jednotného trhu zjednodušuje převod motorových vozidel registrovaných v jiném členském státě (KOM(2012)164)

Výbor IMCO 9. 7. 2013 podpořil poměrem 34:0:3 návrh nařízení, které by mělo napomoci usnadnit registraci vozidla v jiném členském státě.

Pozadí

Komise text předložila v dubnu 2012 (více v příspěvku „Komise chce usnadnit registraci vozidla v jiném členském státě“, Vnitřní trh v dubnu 2012) s argumentem, že každý rok je do jiného členského státu převezeno (a až tam podle místních právních předpisů zaregistrováno) 3,5 mil. vozidel. Celá procedura je podle ní v zásadě zbytečná, komplikovaná, těžkopádná, byrokraticky náročná a dlouhá (až 5 týdnů). Navíc každá taková registrace stojí v průměru přibližně 400 €.

Uvedený názor podle Komise sdílí i fyzické a právnické osoby žijící/sídlící v EU a odkazuje na zprávu o občanství EU za rok 2010 (z října 2010) nazvanou „Odstranit překážky pro výkon práv občanů EU“ (více v příspěvku „Komise tvrdí, že už ví, jak restartovat vnitřní trh“, Vnitřní trh v říjnu 2010) a veřejnou konzultaci uskutečněnou mezi březnem a květnem 2011.

Klíčové body

Cílem návrhu je radikálně omezit povinnost přeregistrovávat vozidla pocházející z jiné země EU (to by se mělo dotknout např. občanů pracujících v jiné zemi EU a používajících vozidlo registrované na jejich zaměstnavatele). Pokud už to nutné bude (např. při změně bydliště z jedné země EU do druhé či při nákupu ojetého vozidla z jiné země EU), pak by měly být zjednodušeny související administrativní formality. Při změně bydliště by se přeregistrace měla uskutečnit do 3 měsíců, přičemž Komise navrhovala půl roku, a při nákupu ojetého vozidla z jiné země EU by neměla být nutná dodatečná technická prohlídka vozidla (ale pojištění z důvodu bezpečnosti silničního provozu ano; další vzorové „životní situace“ lze nalézt zde).

Po 3 letech od vstupu nařízení v platnost by mělo být podle IMCO možné přeregistraci realizovat online. IMCO také podpořil návrh, aby si provozovatelé vozidel směli při přeregistraci vybrat mezi národní a „evropskou“ registrační značkou (žluté písmo na modrém podkladu).

Obecně se návrh snaží formalizovat zásadu, že vozidlo by mělo být registrováno v zemi EU, v níž jeho majitel žije, přičemž ostatní členské státy od něj nesmí vyžadovat, aby vozidlo zaregistroval na jejich území, a to ani tehdy, pokud tam strávil delší dobu. Jednotná registrační procedura pro celou EU (resp. životní cyklus jednoho konkrétního vozidla) v úvahách Komise nefigurovala a nefiguruje.

Legislativa by se měla vztahovat na přeregistrování osobních automobilů, lehkých užitkových vozidel (dodávek), autobusů i nákladních vozidel, IMCO k nim přidal i motocykly. Odcizená vozidla by naopak nemělo být možné (v ideálním případě – pozn. aut.) zaregistrovat nikde v EU (díky výměně informací mezi národními registry). Podle IMCO by se pro daný účel dal vhodně použít stávající systém EUCARIS.

Komise předpokládá, že v důsledku přijetí a uplatňování nové legislativy ušetří nejen fyzické a právnické osoby, ale i členské státy 1,5 mld. € ročně.

Předpokládaný další vývoj

Bude-li návrh schválen, měly by mít členské státy 1 rok (od uveřejnění v Úředním věstníku EU), než se nové nařízení začne reálně uplatňovat.

Odkazy

Komise mění pravidla pro organizované zájezdy

Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council on package travel and assisted travel arrangements, amending Regulation (EC) No 2006/2004, Directive 2011/83/EU and repealing Council Directive 90/314/EEC (COM(2013)512)

Komise 9. 7. 2013 předložila revizi směrnice o turistických službách týkající se pravidel pro organizované zájezdy.

Pozadí

Komise záměr revidovat směrnici č. 90/314 o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy uveřejnila již v lednu 2013. Eventualitou tehdy bylo i úplné zrušení normy, protože zvyky spotřebitelů se za 23 let od jejího přijetí – zejm. díky internetu – výrazně změnily, především pak v tom směru, že spotřebitelé si své cestovní „balíčky“ (letenka, ubytování, fakultativní zájezdy ap.) zpravidla sestavují sami, individuálně. Nakonec se však Komise rozhodla stávající normu výrazně revidovat – v sektoru cestovního ruchu v EU údajně působí 1,8 mil. subjektů zaměstnávajících 9,7 mil. osob. Již v listopadu 2009 byla k dané problematice otevřena veřejná konzultace, v dubnu 2010 se pak uskutečnil workshop a v červnu 2012 tematická konference.

Klíčové body

Stávající norma stanoví základní principy ochrany 23 % spotřebitelů, kteří si rezervují předem sestavené organizované zájezdy.

Tato ochrana zahrnuje např. právo obdržet všechny nezbytné informace před podpisem smlouvy, přičemž prodejce musí odpovídat za plnění všech služeb v balíčku. V případě krachu cestovní kanceláře musí být zajištěn návrat do vlasti.

Revize cílí na to, aby obdobnou ochranu získali i ti spotřebitelé, již si rezervují „personalizované balíčky“ (letenka, ubytování, pronájem vozu, fakultativní zájezdy ap.) on-line (buď od jednoho prodejce, nebo několika obchodně propojených prodejců). Údajně je takových rovněž 23 %. (Typicky jde např. o situace, kdy si spotřebitel při objednávání letenky do určité destinace pronajme přes tentýž web i vozidlo.)

Komise tvrdí, že nová směrnice ochrání „dalších 120 mil. spotřebitelů“. (Na ty, kteří si nakupují jednotlivé služby zcela samostatně, by se ale samozřejmě vztahovat neměla.)

Z revize by podle Komise měli mít prospěch také prodejci zájezdů, jelikož nová norma by měla zrušit zastaralé požadavky ohledně poskytování informací (např. povinnost dotiskovat brožury, čímž by prodejci měli ušetřit až 390 mil. € ročně) a požadavek zajistit, aby vnitrostátní režimy na ochranu před platební neschopností byly uznávány i v jiných zemích (protože by měla vzniknout harmonizovaná unijní pravidla). Administrativní náklady na jeden zájezd („balíček“) by měly klesnout z dnešních 11 € na 8 €.

Konkrétně by měla nová norma přinést přísnější kontrolu příplatků (dohodnuté ceny by se měly moci odůvodněně – např. při nečekaném nárůstu cen pohonných hmot – navyšovat nejvýše o 10 %). Kromě toho by měla spotřebitelům zajistit

  1. větší flexibilitu při rušení zájezdů (samozřejmě za předpokladu, že uhradí přiměřenou náhradu, pokud tedy nezasáhne vis maior, např. přírodní katastrofy či občanské nepokoje v místě destinace),
  2. lepší informace o odpovědnosti organizátora za řádné poskytnutí všech zaplacených služeb (prodejce by měl pouze plnit roli „kontaktního místa“),
  3. nové možnosti zjednání nápravy (kromě slev by spotřebitelé měli moci požadovat i náhradu jakékoli nehmotné škody, zejm. v případě „zkažené dovolené“).

Směrnice by se neměla vztahovat na tzv. řízené obchodní cesty (služební cesty), což by mělo prodejcům zájezdů uspořit až 76 mil. € ročně. Do jejího rámce by neměly být zahrnuty ani samostatné dopravní služby (které jsou, pokud jde o ochranu spotřebitele, beztak dostatečně upraveny jinou legislativou). Na druhou stranu, pokud ze zájezdu není z objektivních důvodů možný návrat, spotřebitelům by měly být garantovány až 3 dodatečné noci v hotelu zdarma.

Předpokládaný další vývoj

O návrhu bude spolurozhodovat Rada a EP. Výsledná směrnice by měla být implementována do 18 měsíců.

Odkazy

ENVI se vyjádřil k revizi směrnice o tabákových výrobcích

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových a souvisejících výrobků (KOM(2012)788)

Výbor ENVI se 10. 7. 2013 přijetím zprávy Lindy McAvan (poměrem 50:13:8) vyjádřil k revizi směrnice o tabákových výrobcích. Požaduje její zásadní zpřísnění.

Pozadí

V současnosti je v platnosti směrnice č. 2001/37. Podle odpovědného komisaře Tonia Borga „čísla mluví sama za sebe: tabák zabíjí 50 % svých uživatelů – 700 tis. lidí v EU ročně – a je vysoce návykový. 70 % kuřáků začíná kouřit před dosažením 18 let a 94 % před dosažením 25 let. (…) Spotřebitelé nesmí být obelháváni: tabákové výrobky by měly vypadat a chutnat jako tabákové výrobky.“ Jinak řečeno, trh s tabákovými výrobky se podle Komise za posledních 11 let, které uplynuly od přijetí zmíněné normy, výrazně proměnil, a proto je třeba její revize (aby se za 5 let platnosti nové normy snížil počet kuřáků v EU alespoň o 10 mil., tj. o 2 %, což by mělo pro členské státy údajně znamenat čisté příjmy ve výši 4 mld. € ročně). Krom toho na mezinárodní úrovni EU a její členské státy ratifikovaly rámcovou úmluvu WHO o kontrole tabáku, která vstoupila v platnost v únoru 2005. V důsledku toho se podle Komise stala „některá stávající ustanovení směrnice“ zastaralými.

Komise předložením návrhu v prosinci 2012 (více v příspěvku „Komise navrhla zpřísnění směrnice o tabákových výrobcích“, Spotřebitelé v prosinci 2012) reagovala nejen na výzvy EP a Rady, ale i na vlastní zprávy o uplatňování stávající směrnice z roku 2007 a 2009. Do veřejné konzultace, která uveřejnění návrhu předcházela, bylo zasláno přes 85 tis. příspěvků (sic!). V říjnu 2012 v souvislosti s přípravami návrhu rezignoval odpovědný komisař John Dalli, jenž měl údajně skrze maltského prostředníka slíbit, že text ovlivní ve prospěch švédského výrobce tabáku snus.

V březnu 2013 bylo konstatováno, že návrh je v souladu s principem subsidiarity, Rada se jím poprvé meritorně zabývala v květnu 2013 – jednala o případných negativních dopadech textu na oblast zemědělství (více v příspěvku „Rada se věnovala dílčím otázkám reformy SZP a návrhu směrnice týkající se tabákových výrobků“, Zemědělství a rybolov v květnu 2013). Tzv. obecný přístup k textu přijala v červnu 2013 (více v příspěvku „Rada přijala postoj k revizi směrnice o tabákových výrobcích“, Spotřebitelé v červnu 2013).

V EP se k návrhu před ENVI vyjádřily výbory INTA, ITRE, IMCO, AGRI a JURI a obecně platí, že se v žádném z ohledů nepřiklonily k tak restriktivnímu řešení jako nakonec ENVI.

Klíčové body

Na všech baleních cigaret a tabáku (včetně tabáku do vodních dýmek) by podle ENVI měl být (v souladu s pozicí Komise) obrázek a text zdravotního varování, které by měly pokrývat 75 % povrchu přední i zadní strany balení (Rada požaduje pouze 65 %; opatření by se nemělo týkat klasického dýmkového tabáku, doutníků a doutníčků). ENVI obdobně jako Komise a Rada požaduje zákaz cigaret, tabáku a tabákových výrobků, které neprodukují kouř (tj. zejm. elektronických cigaret), s tzv. charakteristickými příchutěmi (ovoce, vanilka, čokoláda, mentol ap.). Rada tak ovšem hodlala učinit až po 3letém přechodném období a jen v těch zemích, kde výroba těchto produktů nedosahuje 3 % veškeré produkce.

Na cigaretách a tabáku by se do budoucna neměly objevovat matoucí nápisy jako „přírodní“ nebo „organické“, balení by také neměla připomínat potravinářské nebo kosmetické produkty.

Podle ENVI by (v kontrastu s postojem Rady) měly být zakázány cigarety typu slim (o průměru do 7,5 mm). Stejně tak by měl zákaz postihnout balení menší než 20 ks cigaret. Komise to přivítala.

Prodej elektronických cigaret by měl být (bez hledu na obsah nikotinu) povolen pouze tehdy, pokud budou autorizovány jako léčivé přípravky (např. náhradní nikotinové terapie). Jak Komise, tak zejm. Rada navrhly méně restriktivní řešení. ENVI pouze připouští, že elektronické cigarety by nemusely být prodávány výhradně v lékárnách.

Přeshraniční prodej na dálku (např. po internetu), který Rada podpořila (byť za přísných podmínek; pro maloobchodníky měla být zavedena oznamovací povinnost vůči příslušným úřadům členských států, stejně jako mechanismus pro ověřování věku zaručující, že tabákové výrobky nebudou prodávány dětem a dospívajícím), navrhl ENVI zcela zakázat. Kromě toho by měly být zavedeny sledovací a vyhledávací systémy a bezpečnostní prvky (např. hologramy), které zaručí, že v EU budou prodávány pouze výrobky v souladu se směrnicí.

Sporné body a pozice ČR

Na půdě EP výsledek jednání ENVI přivítaly v zásadě všechny frakce s výjimkou konzervativců (ECR). Návrh ale stále představuje vysoce kontroverzní položku, především proto, že ne všechny členské státy (patří mezi ně zejm. ČR, Bulharsko, Rumunsko, Polsko, Slovensko a Maďarsko) jsou přesvědčeny, že restriktivní přístup k tabáku a tabákovému průmyslu je nejvhodnější cestou k omezení kouření zejm. mezi mladými, nehledě na očekávatelné negativní dopady na zemědělskou komunitu, zaměstnanost a/nebo daňové příjmy jednotlivých členských států (jež dále mohou snížit daňové úniky v důsledku zavedení de facto jednotných balení cigaret).

Zákaz tabákových výrobků s příchutěmi (zejm. s mentolem) představuje problém zejm. pro Polsko, neboť tyto výrobky tam dnes tvoří cca 20 % trhu.

Obecně jsou proti návrhu pochopitelně především tabákové firmy. Na druhé straně názorového spektra stojí např. socialisté či zelení v EP, pro něž byl text Komise od počátku příliš mírný.

Předpokládaný další vývoj

Meziinstitucionální jednání mezi Radou a EP by měla začít na podzim 2013.

Přijetí návrhu se zatím stále očekává v roce 2014, výsledná směrnice by měla vstoupit v platnost nejdříve mezi lety 2015 a 2016.

Odkazy

IMCO podporuje balík o bezpečnosti nepotravinářských výrobků a tržním dohledu

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru. Větší bezpečnost výrobků a lepší dozor nad jednotným trhem s výrobky (KOM(2013)74)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o dozoru nad trhem s výrobky a o změně směrnic Rady 89/686/EHS a 93/15/EHS a směrnic Evropského parlamentu a Rady 94/9/ES, 94/25/ES, 95/16/ES, 97/23/ES, 1999/5/ES, 2000/9/ES, 2000/14/ES, 2001/95/ES, 2004/108/ES, 2006/42/ES, 2006/95/ES, 2007/23/ES, 2008/57/ES, 2009/48/ES, 2009/105/ES, 2009/142/ES a 2011/65/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011, (ES) č. 764/2008 a (ES) č. 765/2008 (KOM(2013)75)

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru. 20 opatření pro bezpečnější a vyhovující výrobky pro Evropu: víceletý akční plán pro dozor nad výrobky v EU (KOM(2013)76)

Zpráva Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru o provádění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 339/93 (KOM(2013)77)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o bezpečnosti spotřebních výrobků a o zrušení směrnice Rady 87/357/EHS a směrnice 2001/95/ES (KOM(2013)78)

Výbor IMCO 9. 7. 2013 projednával balík mající na úrovni EU komplexně řešit otázku bezpečnosti nepotravinářských výrobků a tržního dohledu, čímž by se měla výrazně zvýšit ochrana spotřebitele. V zásadě se zcela postavil za návrhy Komise.

Pozadí a obsah

Komise balík předložila v únoru 2013 (více v příspěvku „Komise předložila balík o bezpečnosti nepotravinářských výrobků a tržním dohledu“, Monitoring únor 2013). Sestává (krom jiného) ze 3 klíčových položek: (1) návrhu nařízení, které by mělo nahradit stávající směrnici č. 87/357 (o výrobcích napodobujících potraviny) a směrnici č. 2001/95 (o obecné bezpečnosti výrobků), (2) návrhu nařízení na jednotný tržní dohled (nová normy by měla pozměnit 22 stávajících směrnic a/nebo nařízení; např. nařízení č. 765/2008 či „sektorální“ normy týkající se „harmonizovaných“ chemických produktů, hraček, ochranných pomůcek, kosmetiky, jachet ap.) a (3) 20bodového víceletého plánu na tržní dohled pro roky 2013–2015 (ve stávajícím regulačním rámci), tedy než vstoupí v účinnost nová legislativa (tj. oba výše zmíněné návrhy).

Dnes je problematické především to, že zatímco směrnice č. 2001/95 se vztahuje na všechno (nepotravinářské) spotřebitelské zboží (tzv. harmonizované i neharmonizované), pak ostatní zmíněné normy se vztahují jen na zboží harmonizované, ale pro využití nejen spotřebiteli, ale i profesionály. V budoucnu by měla být Komise oprávněna prostřednictvím komitologie přijímat opatření k okamžitému omezení prodeje některých produktů, či dokonce k jejich stažení z trhu, to vše dle jednotných pravidel, která podle ní (a údajně i podle zainteresovaných aktérů, např. BEUC) dnes neexistují. Odpovědnost za případnou škodu, likvidovanou na účet národních států, by měl v daných případech nést výrobce a/nebo příslušný importér (ze třetí země). Na úrovni EU by mělo ke koordinaci národních úřadů (a Komise a zainteresovaných aktérů) vzniknout Evropské fórum pro tržní dohled, plně financované z prostředků Komise. IMCO nadto pouze požaduje, aby vznikla černá listina producentů/importérů porušujících pravidla pravidelně (s možností ukládání administrativních sankcí, tedy pokut).

Komise cílí na to, aby došlo ke sladění povinností výrobců, dovozců a distributorů kvůli zajištění bezpečnosti veškerého spotřebního zboží. Nástroje na prosazování „bezpečnostních a dalších požadavků souvisejících s produkty“ by měly být efektivnější mj. proto, že by měl existovat jediný soubor pravidel tržního dohledu a měla by být zajištěna možnost zpětného vysledování (traceability) spotřebního zboží v rámci celého dodavatelského řetězce. IMCO nad rámec toho požaduje, aby se současně uplatňoval i princip předběžné opatrnosti.

Výrobci a dovozci by měli dle čl. 7 návrhu (založeného kvůli vyloučení potenciálních konfliktů s WTO záměrně na čl. 114 Smlouvy o fungování EU, ne na čl. 207) garantovat, že výrobky ponesou označení země původu produktu. Kde to velikost nebo charakter produktu neumožňuje, mělo by být označení uvedeno na balení nebo v dokumentu, který je k produktu přiložen. U produktů vyrobených v EU by mělo být na výrobcích uvedeno buď „EU“, nebo název příslušného členského státu.

De facto jde o další pokus Komise (zejm. pak komisařů Antonia Tajaniho a Tonia Borga, v opozici ke komisařům Karlu De Guchtovi, Cecilii Malmström a Januszi Lewandowskému) dosáhnout povinnosti uvádět na výrobcích zemi původu, jak je to běžné jinde. Naposledy Komise předložila legislativní návrh v daném směru v roce 2005, ovšem nebyl schválen kvůli neshodám mezi „jižními“ a „severními“ zeměmi EU (ty první jej, stejně jako EP, který se vyjádřil v říjnu 2010, podporovaly; více v příspěvku „EP: Zboží musí jasně obsahovat zemi původu“, Spotřebitelé v říjnu 2010). A i nyní se proti návrhu již ozvaly země jako Švédsko, Dánsko či Nizozemsko a v IMCO zástupci frakcí ECR a ALDE – s odkazem na nákladnost daného požadavku a jeho protekcionistický charakter.

Do budoucna by se také měly sladit postupy oznamování nebezpečných výrobků v systému RAPEX a v Informačním a komunikačním systému pro tržní dohled (ICSMS). IMCO také požaduje vyjasnění používání označení CE – buď by mělo znamenat, že příslušný produkt je v souladu se všemi legislativními požadavky EU, nebo byl nezávisle testován třetí stranou. V prvém případě by daná informace neměla být k dispozici spotřebitelům (údajně aby je nemátla), v případě druhém ano. S daným „vyjasněním“ nicméně nesouhlasí ani Komise, ani BEUC, ale ani např. socialisté v EP.

Předpokládaný další vývoj

Oba předložené legislativní návrhy projednává Rada s EP procedurou spolurozhodování s tím, aby se obě nová nařízení mohla začít uplatňovat od roku 2015.

I proto by měli poslanci výboru IMCO k uvedeným textům předložit pozměňovací návrhy již do 4. 9. 2013.

Odkazy

Platby kartou by měly být levnější, Komise navrhla nová pravidla

Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council on payment services in the internal market and amending Directives 2002/65/EC, 2013/36/EU and 2009/110/EC and repealing Directive 2007/64/EC (COM(2013)547)

Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on interchange fees for card-based payment transactions (COM(2013)550)

Komise 24. 7. 2013 předložila balík 2 návrhů (směrnice a nařízení), jež by měly revidovat režim platebních služeb v EU. V praxi by to mělo znamenat především trvalé snížení poplatků za zpracování transakce kartou (včetně transakcí internetových).

Pozadí

Komise balík předložila v návaznosti na Akt o jednotném trhu II (více v příspěvku „Komise předložila Akt o jednotném trhu II“, Vnitřní trh v říjnu 2012) a zelenou knihu „Na cestě k integrovanému evropskému trhu plateb prováděných kartou, přes internet a pomocí mobilního telefonu“ z ledna 2012.

Trh platebních služeb v EU je podle Komise v současnosti roztříštěný a drahý: náklady na něj dosahují více než 1 % HDP EU (130 mld. € ročně). Přitom praktický každý majitel bankovního účtu má debetní kartu a 40 % z nich i kartu kreditní. 34 % spotřebitelů podle Komise nakupuje na internetu a přes 50 % z nich rovněž vlastní tzv. chytrý telefon, díky čemuž mají přístup i k mobilním platbám. V některých sektorech – např. v odvětví cestovního ruchu – probíhá přes internet nebo mobil většina plateb.

V roce 2011 bylo v EU vydáno 727 mil. platebních karet (z 97 % šlo o karty Visa či MasterCard), objem transakcí dosáhl 1,9 bil. € a obchodníci svým bankám za karetní transakce zaplatili cca 13 mld. €.

Klíčové body

Balík obsahuje návrh revidující směrnici č. 2007/64 o platebních službách (tzv. PSD z anglického Payment Services Directive) a návrh nařízení o mezibankovních poplatcích za platební transakce prováděné kartami.

Směrnice by měla nově ošetřit realizaci elektronických (internetových, mobilních) plateb bez použití kreditní karty (např. PayPal), včetně tzv. služeb iniciování platby, které probíhají mezi prodejcem a bankou kupujícího. Podle Komise by se tím měla posílit konkurence na vnitřním trhu EU.

Na poskytovatele uvedených služeb by se měly uplatňovat stejné standardy regulace a dohledu jako na všechny ostatní platební instituce (resp. karetní transakce či převody; viz např. efektivnější ověření totožnosti zákazníka).

Spotřebitelé by nadto měli být lépe chráněni před podvody a/nebo zneužitími svých prostředků, a to i za situace, kdy budou převádět peníze mimo Evropu nebo realizovat platby v jiných měnách, než je euro. V případě neautorizovaných plateb kartou by např. měli být vystaveni ztrátám max. do výše 50 € (oproti dnešním 150 €) a banka by měla na jejich stížnosti reagovat do 15 pracovních dní.

Nařízení o mezibankovních poplatcích by mělo zavést maximální výši mezibankovních poplatků pro transakce pomocí debetních a kreditních karet a zároveň by mělo (u zmíněných typů karet) zakázat používání příplatků, které si někteří obchodníci účtují při platbách kartou (což je až do výše 10 € obvyklé např. při nákupu letenek).

Mezibankovní poplatky, které se v jednotlivých členských státech liší (v ČR jsou – s výjimkou Polska, Kypru a Německa – z celé EU nejvyšší, dosahují až 1,2 % hodnoty transakce, v Dánsku se naopak vůbec neuplatňují) jsou podle Komise běžně zahrnovány do nákladů prodejců na přijímání plateb kartami a v konečném důsledku je hradí (všichni) spotřebitelé v podobě vyšších maloobchodních cen. Ročně tak přijdou až o 6 mld. € (v případě příplatků až o 730 mil. €).

Během přechodného období 22 měsíců by se měly stropy pro mezibankovní poplatky u debetních a kreditních karet uplatnit jen v případě přeshraničních transakcí (tzn. tehdy, pokud spotřebitel/prodejce použije kartu/banku v jiné zemi). Poté by měly stropy platit i u transakcí domácích. Komise si od toho slibuje zvýšení počtu karetních transakcí (a snížení jejich průměrné hodnoty).

Stropy by měly být stanoveny ve výši 0,2 % hodnoty transakce debetní kartou a 0,3 % pro transakce kartou kreditní.

Tyto hodnoty (týkající se transakcí prováděných kartami MasterCard, Visa a Cartes Bancaires) podle Komise již mnohokrát akceptovaly orgány na ochranu hospodářské soutěže působící v jednotlivých členských státech. V případě karet, na něž by se stropy vztahovat neměly (zejm. karty pro komerční klientelu, např. American Express nebo Diners), by měli prodejci buď i nadále platit příplatky, nebo by měli odmítnout karty přijímat.

Sporné body

Oba návrhy (nepřekvapivě) přivítala spotřebitelská organizace BEUC či EuroCommerce. Proti nim se naopak postavila např. společnost MasterCard. Banky podle ní nakonec své ztráty ze snížení poplatků přenesou na obchodníky a majitele karet tím, že zvýší roční poplatek za užívání karty. Podle Komise je to ale v pořádku – už se nebude jednat o skrytý poplatek a spotřebitel si bude moci vybrat tu banku, která jej bude mít nejnižší.

Předpokládaný další vývoj

Komise předpokládá, že Rada a EP dosáhnou (prostřednictvím procedury spolurozhodování) kompromisu o obou návrzích do jara 2014.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality