Spotřebitelé v červenci 2014

06.08.2014
Euroskop

Ochranu spotřebitelů v oblasti finančních služeb schválila Rada, EU usiluje o větší ochranu zeměpisných označení pro nezemědělské produkty, Rada podpořila právo na základní bankovní účet, Ochranu spotřebitelů v oblasti finančních služeb schválila Rada

Komise: státy mají posílit ochranu před online hazardem

Doporučení Komise o zásadách pro ochranu spotřebitelů a hráčů služeb hazardních her online a pro prevenci hraní hazardních her online nezletilými osobami (C(2014)4630/2)

Komise přijala 14. 7. 2014 doporučení týkající se hazardních her na internetu. Členské státy mají usilovat o vysokou úroveň ochrany spotřebitelů, hráčů a mladistvých.

Pozadí

Trh s online hazardními hrami v EU má téměř 7 mil. spotřebitelů, což představuje 45 % celosvětového trhu, který se rozšiřuje současně s tím, jak se zlepšují online technologie a vyvíjí se mobilní telefony, chytré telefony, tablety a digitální televize. V roce 2008 on-line hazardní hry měly roční obrat 6,16 mld. € a předpokládá se, že částka bude až dvojnásobná (13 mld.) v roce 2015. Odhaduje se, že zhruba 0,1–0,8 % běžné dospělé populace trpí hráčskou poruchou a dalších 0,1–2,2 % vykazuje potenciálně problematické rysy hazardního hráčství. Stále ohroženější jsou rovněž děti a dospívající (5,9 % ve věku 14-17 sází online v EU, 10,36 % offline), proto je třeba zavést preventivní opatření, která minimalizují potenciální škody a zajistí odpovědné nabízení a propagaci online služeb hazardních her.

Klíčové a sporné body

Cílem je chránit zdraví a minimalizovat případné hospodářské škody, které mohou vzniknout v důsledku patologického nebo nadměrného hraní. Doporučení je určeno pro soukromé a veřejné subjekty, které nabízejí on-line hazardní služby a poskytovatelům mediálních služeb usnadňujících komerční komunikaci on-line hazardních her (reklama, sponzorství, propagace). Členské státy by měly do svých právních úprav hazardních her zařadit tyto prvky:

  • lepší informace týkající se internetových stránek s hazardními hrami, které zajistí, aby spotřebitelé měli dostatek informací a chápali rizika spojená s nimi;
  • aby hazardní hry online nemohli hrát nezletilí a aby byla zavedena pravidla, která minimalizují jejich kontakt s hazardními hrami (prostřednictvím reklamy nebo propagace v různých médiích);
  • zavedení registrace, při níž by spotřebitelé museli poskytnout údaje o věku a totožnosti, které pak provozovatelé ověří. Díky tomu by provozovatelé také měli být schopni sledovat a analyzovat hráčské chování;
  • zajistit hráčům trvalou podporu s cílem zabránit problémům souvisejícím s hazardním hráčstvím, např. možnost stanovit si v průběhu registrace peněžní limit, dostávat během hry upozornění o vlastních výhrách a prohrách a hraní dočasně přerušit;
  • hráči by měli mít přístup k linkám pomoci;
  • reklama a sponzoring hazardních her online by měly být sociálně odpovědnější a transparentnější.

Členským státům se rovněž doporučuje, aby organizovaly informační kampaně týkající se hazardních her a souvisejících rizik a aby shromažďovaly údaje o zakládání a rušení hráčských účtů.

Předpokládaný další vývoj

Členské státy do 18 měsíců po zveřejnění doporučení v Úředním věstníku EU informují Komisi, jaká opatření s ohledem na toto doporučení učinily. Komise opatření zhodnotí 30 měsíců po zveřejnění.

Odkazy

EU usiluje o větší ochranu zeměpisných označení pro nezemědělské produkty

Zelená kniha – Co nejlepší využití tradičního evropského know-how: možné rozšíření unijní ochrany zeměpisných označení na nezemědělské produkty (KOM(2014)469)

Komise zahájila 15. 7. 2014 veřejnou konzultaci k zelené knize týkající se rozšíření ochrany zeměpisných označení na nezemědělské produkty.

Pozadí

Unie dlouhodobě usiluje o to, aby spotřebitelé měli možnost rozeznat své pravé a původní produkty, které pocházejí z jejich regionu a které by měly mít vysokou kvalitu. V současné době lze využít ochranné označení zeměpisného původu pouze u zemědělských produktů, jako jsou např. sýry, víno, maso, ovoce a zelenina.

Mezi nezemědělské výrobky, které jsou často součástí kulturního a společenského dědictví, lze zařadit třeba keramiku, mramor, nožířské výrobky, obuv, tapiserie nebo i hudební nástroje (český kříšťál, skotský tartan a další). Právě pro tyto výrobky, které mohou být specifické pro určitý region, neexistuje v EU zatím jednotná ochrana prostřednictvím zeměpisných označení, která by fungovala nad rámec vnitrostátních právních předpisů. Kvůli tomu, že neexistuje celounijní ochrana těchto výrobků, nelze plně využívat jejich hospodářský potenciál.

Komise se problematikou ochrany nezemědělských výrobků zabývá již od roku 2011, kdy ve sdělení Jednotný trh práv duševního vlastnictví navrhla zevrubnou analýzu současného právního rámce, která by se také věnovala zejména dopadům na jednotný trh.

V průběhu roku 2012 proběhla Studie o ochraně zeměpisného označení nezemědělských výrobků na vnitřním trhu, která konstatovala, že současná ochrana těchto produktů je nedostatečná a mělo by dojít k jejímu prohloubení. V dubnu 2013 následovalo veřejné slyšení, které představovalo prostor pro širou diskuzi o dané problematice.

Klíčové a sporné body

Zelená kniha, kterou Komise představila, je složena ze 2 základních částí. První část – Co nejlepší využití zeměpisných označení: potenciální přínosy plynoucí z rozšíření unijní ochrany zeměpisných označení na nezemědělské produkty – shrnuje současné způsoby ochrany na vnitrostátní úrovni a zabývá se možnými přínosy, které by mohlo přinést posílení ochrany nezemědělských produktů. Tato část se speciálně zaměřuje také na výhody, které by mohli posílením ochrany získat spotřebitelé.

Druhá část knihy – Uvolnění potenciálu nezemědělských produktů zajištěním ochrany zeměpisných označení na úrovni EU – se zabývá konkrétními otázkami odborného rázu a usiluje o zisk názorů zúčastněných stran. Jedná se o problematiku označování výrobků, vazbu na území, posouzení kvality a jakosti a o formu zápisu nezemědělských produktů.

Předpokládaný další vývoj

Zúčastněné strany, mezi které patří zejména spotřebitelé a výrobci, ale také distributoři a místí orgány, by měly zaslat své připomínky a názory na danou problematiku do 28. 10. 2014. Po tomto datu by měly být zveřejněny výsledky konzultace, dle kterých by mělo dojít rozhodnutí, zda je nezbytné uskutečnit další kroky a pokračovat v této iniciativě.

Odkazy

Rada podpořila právo na základní bankovní účet

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přístupu k platebním účtům se základními prvky (KOM(2013)266)

Rada 23. 7. 2014 po prvním čtení EP schválila návrh směrnice týkající se porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přístupu k platebním účtům, čímž došlo k ukončení schvalovací procedury.

Pozadí

EU dlouhodobě usiluje o posílení hospodářské soutěže v oblasti poskytování finančních služeb. Z tohoto důvodu je dle ní nutné, aby všichni spotřebitelé měli možnost otevřít si platební účet. A protože je Komise přesvědčena, že stávající úprava nezajišťuje dostatečnou ochranu spotřebitelů, navrhla změnu v této oblasti.

Komise svůj návrh předložila v květnu 2013 s odůvodněním, že „evropští občané se nemohou plně zapojit do společnosti, pokud nemají základní bankovní účet“ (více v příspěvku „Komise: Bankovní účty musejí být levnější, transparentnější a dostupnější“, Spotřebitelé v květnu 2013). Takových (starších 15 let) je v EU údajně 58 mil., nejvíce v Rumunsku a Bulharsku, přičemž až 25 mil. by to údajně chtělo změnit, ale z různých důvodů nemůže. „Zatímco banky mohou (…) působit v celé EU a nabízet své služby přes hranice, občané, kteří si často nemohou otevřít účet v jiném členském státě nebo snadno přejít k jiné bance, podobnou mobilitu nemají.“

Komise tvrdí, že samoregulace sektoru finančních služeb se (nejpozději od uveřejnění doporučení Komise o přístupu k základnímu platebnímu účtu v červenci 2011) neosvědčila (aktivně jej údajně prováděly jen 3 členské státy), navíc žádný relevantní legislativní nástroj (snad s výjimkou směrnice č. 2007/64 o platebních službách, která ovšem není dostatečně komplexní) neexistuje (více v příspěvku „ECON podporuje právo na základní bankovní účet“, Spotřebitelé v listopadu 2013).

Výbor ECON v listopadu 2013 podpořil návrh směrnice a v dubnu 2014 došlo ke schválení návrhu v EP. K dohodě mezi institucemi došlo 9. 7. 2014 a poté návrh schválila i Rada.

Klíčové a sporné body

Směrnice o platebních účtech se týká základních 3 rovin. Zaprvé se jedná o možnost srovnání poplatků za platební účty. Cílem je usnadnit spotřebitelům porovnání poplatků účtovaných bankami a jinými poskytovateli platebních služeb v EU. Zadruhé se jedná o přechod mezi platební účty, bankami a jinými finančními společnostmi. Mělo by dojít k usnadnění přechodu a k vytvoření jednotného postupu pro tento přechod. Třetí oblastí, kterou se návrh zabývá, je přístup k platebnímu účtu. Díky nové směrnici by měli mít všichni spotřebitelé v EU, bez ohledu na jejich bydliště nebo finanční situaci, možnost otevřít si platební účet, který by jim umožňoval alespoň základní funkce (jako je příjem jejich platů nebo důchodů, převod finančních prostředků na jiný účet, výběr hotovosti a další).

Ze strany poskytovatele by měla stále existovat možnost případného klienta odmítnout, ovšem pouze ve velmi výjimečných případech, např. když spotřebitel již v zemi jeden účet má nebo u něj existuje podezření, že by se podílel na nezákonných aktivitách, jako je praní špinavých peněz nebo financování terorismu. Poskytovatelům by měla zůstat možnost vyžádat od potenciálních klientů doklad o skutečném zájmu o službu. Prokázaní zájmu ovšem nesmí být pro spotřebitele nijak významně zatěžující a diskriminační. Díky nové úpravě by měla vzniknout webová stránka, která by nabízela souhrnné informace o poplatcích účtovaných poskytovateli služeb.

Předpokládaný další vývoj

Členské státy budou mít nyní 2 roky na převedení směrnice do vnitrostátního práva.

Odkazy

Ochranu spotřebitelů v oblasti finančních služeb schválila Rada

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2009/65/ES o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP), pokud jde o činnost depozitářů, zásady odměňování a sankce (KOM(2012)350)

Rada 23. 7. 2014 potvrdila návrh směrnice týkající se pravidel o investičních fondech, o funkcích depozitářů, o odměňování a sankcích.

Pozadí

Směrnice řešící subjekty kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) byla přijata již v roce 1985. Pravidla, která tato směrnice nastavila, zůstala doposud takřka nezměněna. Základním pravidlem, které směrnice ustavila, je, že veškerá aktiva fondu SKIPCP musí být svěřena depozitáři. Tento depozitář musí nést odpovědnost za ztráty po nesplnění povinností. Směrnice umožňuje široký výklad všech povinností depozitáře, což v minulosti způsobilo řadu problémů. Vyvinula se řada postupů a investoři SKIPCP se nemohou spolehnout na jednotný stupeň ochrany. Z toho důvodu byla navržena revize, která je součástí širšího legislativního balíku, který usiluje a znovu vybudování důvěry spotřebitelů ve finanční trhy.

Od července 2009 do konce roku 2011 proběhly dvě veřejné konzultace, které Komise zohlednila při vypracování návrhu. Ten byl předložen v srpnu 2012 a v březnu 2013 došlo k dohodě s EP, kterou stvrdil i Coreper (více v přípěvku “Lepší ochrana spotřebitelů v oblasti finančních služeb se blíží“, Spotřebitelé v prosinci 2013).

Klíčové a sporné body

Dle současných pravidel směrnice č. 2009/65 musejí být všechna aktiva fondů svěřena depozitáři, který je odpovědný za ztráty utrpěné v důsledku neplnění povinností, detaily definují vnitrostátní právní předpisy, které se ovšem v řadě členských států liší. Návrh směrnice stanovuje seznam subjektů, které jsou způsobilé vystupovat jako UCITS depozitáři a dále vysvětluje institut odškodnění. Navrhovaná směrnice posiluje odpovědnost depozitářů a investoři by díky ní měli mít vždy právo na odškodnění. Aktiva UCITS mají být chráněna v případě platební neschopnosti depozitáře jasnými pravidly a zárukami stanovenými insolvenčním právem členských zemí.

Návrh řeší také sankční mechanismy. Sankce mohou být dle návrhu veřejné a anonymní, záleží zejména na vlivu na finanční stabilitu. Správní sankce pro právnické osoby by měly být stanoveny na 10 % z celkového ročního obratu nebo alespoň na 5 mil. €. U fyzických osob by měly být sankce stanoveny nejméně na 5 milionů €. V obou případech by mělo být také možné stanovit sankci ve dvojnásobné sumě benefitu, který byl získán z nesprávného jednání, ovšem pouze v případě, že lze tuto sumu zjistit.

Předpokládaný další vývoj

Členské státy budou mít 18 měsíců na provedení směrnice do vnitrostátního práva a depozitáře by měly mít přechodné období v trvání 2 let po provedení směrnice.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality