Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Trestněprávní ochrana životního prostředí

Euroskop, 22.06.2008

Dne 21. května 2008 byla Evropským parlamentem v prvním čtení přijata směrnice o trestněprávní ochraně životního prostředí. Směrnice poprvé harmonizuje ustanovení trestního práva, a to v oblasti ochrany životního prostředí, přičemž kriminalizuje některé formy zvlášť nebezpečného jednání, které ho poškozují.

Návrh směrnice o trestněprávní ochraně životního prostředí

 

 

Návrh Směrnice Evropské parlamentu a Rady o trestněprávní ochraně životního prostředí (KOM(2007)51 v konečném znění)

 

Po několika letech vyjednávání a sporů bylo dosaženo dohody o zavedení trestních postihů těch, kteří způsobí úmyslem nebo nedbalostí závažnou újmu na životním prostředí. Byla přijata směrnice o ochraně životního prostředí prostřednictvím ustanovení trestního práva, snažící se o efektivnější, silnější a nestrannou ochranu životního prostředí.

 

1. Legislativní pozadí

 

 

Evropská komise se snažila představit legislativu, která by lépe a jednotně chránila životní prostředí, již od roku 2001. Na evropské úrovni se nejednalo o snahu přelomovou; už v roce 1998 přijala Rada Evropy Úmluvu o trestněprávní ochraně životního prostředí. Vzhledem k tomu, že Německo, Francie a Velká Británie však odmítli tuto úmluvu ratifikovat, prezentovala Evropská komise (z dánského podnětu) své iniciativní návrhy.

Po neshodách týkajících se smluvního základu takovéto legislativy jakož i jejího rozsahu se stalo přelomovým rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 23. října 2007. Soudní dvůr jím zrušil mezitím přijaté „třeťopilířové" rámcové rozhodnutí Rady ministrů, které bylo přijato ve snaze obejít Komisi - a upravovalo právě trestněprávní ochranu životního prostředí. Soudní dvůr konstatoval, že Komise má pravomoc na základě článku 175 Smlouvy o založení ES revidované Smlouvou z Nice přijmout trestněprávní regulaci ekologických škod, ale nemá pravomoc stanovit druh a výši trestu. Otevřela se tak cesta pro níže uvedený návrh Komise.

Souběžně s vývojem na evropské úrovni probíhalo i soudní řízení ve Francii, s petrochemickou společností Total SA a dalšími obviněnými za ztroskotání tankeru Erika v roce 1999, které způsobilo znečištění více než 400 km francouzského pobřeží. Ve sporu došlo poprvé k odsouzení stran za ekologickou újmu; šlo o významný precedent s celoevropským významem.

Návrh je součástí širších snah o ochranu životního prostředí v EU. Ty zahrnují nejen přijetí zprávy Evropského parlamentu o námořní strategii, volající mj. po redukci emisí v lodní dopravě a snížení míry znečišťování moří látkami pocházejícími z pevniny, ale také návrh na ekologičtější postup při vyřazování a sešrotovávání starých plavidel, zaměřující se zejména na ochranu zemí, jako jsou Indie, Pákistán a Bangladéš, před navážením toxických odpadů.

 

 

 

2. Formální struktura legislativního návrhu

 

Návrh směrnice je poměrně stručný; skládá se z vysvětlujícího memoranda a 11 článků. Po vymezení okruhu úpravy a základních pojmů následuje výčet jednotlivých skutkových podstat trestných činů proti životnímu prostředí. Následně návrh definuje základní druhy sankcí a věnuje se otázce odpovědnosti právnických osob a sankcí jim určených. V závěrečných článcích stanovuje povinnost podávání zpráv Komisi a také lhůtu pro transpozici směrnice. V příloze se pak nachází seznam komunitární legislativy, jejíž porušení povede k trestnímu postihu.

 

 

 

3. Klíčové obsahové body legislativního návrhu

 

 

Samotný návrh směrnice vychází z původního návrhu Komise z roku 2001 a je kompromisem mezi postojem Evropské komise a postoji odpůrců hlubší integrace částí trestního práva. Proto se má směrnice týkat jenom případů závažné újmy, smrti nebo vážného zranění osob a její dopad by měl být významně limitován; má se vztahovat jen na ty oblasti, ve kterých Evropská unie vykonává svou pravomoc. V původním návrhu se měla směrnice vztahovat na porušení všech aktů EU jakož i všech právních aktů jejích členských států.

Klíčovou pasáží návrhu směrnice jsou definice skutkových podstat jednotlivých trestných činů, kterými jsou:

1. Protiprávní vypouštění, emise nebo uvolňování množství materiálu nebo ionizujícího záření do ovzduší, půdy nebo vody, které způsobují nebo mohou způsobit smrt nebo vážné poškození zdraví osob anebo trvající anebo podstatné zhoršení kvality ovzduší, půdy a vody a zdraví živočichů anebo rostlin;

2. Protiprávní nakládání s odpady, jejich odstraňování, ukládání, přeprava, vývoz nebo dovoz, včetně nebezpečných odpadů, které způsobují nebo mohou způsobit smrt nebo vážné poškození zdraví osob anebo podstatné zhoršení kvality ovzduší, půdy a vody a zdraví živočichů anebo rostlin;

3. Protiprávní provozování zařízení, ve kterém je prováděna nebezpečná činnost nebo v němž se skladují nebo používají nebezpečné látky či přípravky a které způsobuje nebo může mimo zařízení způsobit smrt nebo vážné poškození zdraví osob anebo podstatné zhoršení kvality ovzduší, půdy a vody a zdraví živočichů anebo rostlin;

4. Protiprávní přeprava odpadu, za účelem dosažení zisku a v množství jiném než zanedbatelném, za účelem zisku a v nezanedbatelném množství, která může způsobit smrt, vážné poškození zdraví osob nebo hmotnou škodu, ať již je taková přeprava provedena v rámci jediné operace nebo několika operací, které spolu zřejmě souvisejí;

5. Protiprávní výroba, zpracování, ukládání, použití, doprava, vývoz nebo dovoz jaderných materiálů nebo jiných nebezpečných radioaktivních látek, které způsobují nebo mohou způsobit smrt nebo vážné poškození zdraví osob anebo podstatné zhoršení kvality ovzduší, půdy a vody a zdraví živočichů anebo rostlin;

6. Protiprávní držení, odchyt, poškozování a usmrcování chráněných volně žijících druhů živočichů a planě rostoucích rostlin nebo obchodování s nimi či s jejich částmi nebo odvozeninami, pokud je toto jednání spácháno úmyslně a za účelem zisku anebo pravidelně, s vyloučením povolené profesionální aktivity;

7. Protiprávní významné poškozování chráněného stanoviště;

8. Protiprávní obchod s látkami poškozujícími ozonovou vrstvu či jejich používání;

9. Způsobování hluku, který způsobuje anebo může způsobit vážné ohrožení lidského zdraví.

V souladu se zmiňovaným rozhodnutím Evropského soudního dvora budou výši sankcí určovat jednotlivé členské státy. Směrnice jen stanovuje, že tyto sankce by měly být „účinné, přiměřené a odrazující". Kromě peněžitých trestů a trestů odnětí svobody se uplatní i trest zákazu činnosti, uveřejnění rozsudku a povinnosti navrácení životního prostředí do původního stavu.

Zároveň bylo dohodnuto, že trestné budou i podněcovaní a spoluúčast na výše uvedených jednáních. Kriminalizováno bude nejen úmyslné jednání, ale také hrubá nedbalost. V těch zemích, kde je zavedena, se bude uplatňovat i trestní odpovědnost právnických osob, pokud výše uvedené činy byly spáchány v jejich prospěch osobou, která v nich stojí na řídící pozici. Ve státech, jako je ČR, kde není uzákoněna trestněprávní odpovědnost právnických osob, se budou uplatňovat jiné druhy sankcí.

 

 

4. Stav legislativního procesu

 

Nedávno došlo k dohodě v rámci prvého čtení v postupu spolurozhodování mezi Evropským parlamentem a Radou ministrů. Očekává se tedy publikace finálního textu směrnice v Úředním věstníku EU.

Nová legislativa má jak své příznivce, tak i odpůrce, zejména v řadách britských konzervativců. Ti odmítají jakékoliv posilování kompetencí Evropské unie a prezentovaný návrh popisují jako neoprávněný zásah do národního trestního práva a zásah do práva samostatně spravovat tyto záležitosti. Naproti tomu zastánci návrhu, především z rad Evropské komise a environmentálních hnutí, argumentují zvýšením efektivity ochrany životního prostředí v celoevropském měřítku.

Směrnici o trestněprávní ochraně životního prostředí je nutno chápat i v širších souvislostech evropské integrace. Poprvé totiž dochází k harmonizaci ustanovení trestního práva, přičemž např. parlamentní zpravodaj pro tento návrh Hartmut Nassauer (EPP-ED, Německo) obhajuje možnost harmonizace trestněprávních ustanovení i v dalších oblastech. Evropská komise přijetí návrhu přivítala i přes jeho „okleštění" oproti původní verzi. Její místopředseda Jacques Barrot považuje tento návrh za „významný krok ke zlepšení implementace legislativy chránící životní prostředí", protože nadále nebude možné zneužívat rozdílů v národních právních úpravách. Rada ministrů uvítala dohodu na společné pozici s Evropským parlamentem v prvním čtení a konstatovala, že návrh směrnice zaplní existující mezeru v právní úpravě ochrany životního prostředí.

V rámci svého jednání Senát ČR zaujal k návrhu opatrné stanovisko, ve kterém připomenul, že je přesvědčen, že k harmonizaci trestněprávních předpisů je třeba přistupovat jen v odůvodněných případech, a to v rámci mezivládní spolupráce, což není dle názoru Senátu případ této směrnice.

Při samotného hlasování v Evropském parlamentu byli čeští europoslanci rozštěpeni - poslankyně za KDU-ČSL Zuzana Roithová společný postup v rámci EU podpořila a prohlásila, že není možné tolerovat stav, kdy jsou vážná porušení společných pravidel v některých státech považována jen za přestupek. Obdobný postoj zaujala i poslankyně za SNK-ED Jana Hybášková, která v této souvislosti upozornila na problematiku trestní odpovědnosti právnických osob. Naopak poslanci za ODS hlasovali proti směrnici, protože sdílejí názor britských konzervativců; podle nich jde o ideologicky podbarvený pokus zavést „zcela novou" kategorii trestných činů, a navíc tak částečně evropeizovat trestní právo.

V České republice se neočekávají výraznější komplikace v souvislosti s implementací této směrnice, protože ČR patří, spolu s Německem a Finskem, k zemím, které již dostatečné tresty za trestné činy proti životnímu prostředí prosazují. ČR tedy ustanovení směrnice ve svém právním pořádku do značné míry již reflektovala. V reakci na původní návrh směrnice byl totiž v dubnu 2008 přijat zákon o ekologické újmě č. 167/2008 Sb, který nabude z větší části účinnosti 17. srpna 2008.

 

 

 

5. Očekávaný další vývoj

 

 

Po očekávaném schválení návrhu vyprší v roce 2010 lhůta dvou let pro transponování směrnice do národních právních pořádků. Následně budou členské státy každé tři roky povinny sdělovat znění národní právní úpravy vycházející z této směrnice.

 

Seznam odkazů

 

 

Dokumenty

 

 

 

Monitoring legislativního procesu

 

 

 

 

Další odkazy