Přejít na obsah

Vyhledávání

23/04/2014 11:50:06


Hlavní menu

Bezpečnostní a obranná politika

Společná bezpečnostní a obranná politika (SBOP; do vstupu Lisabonské smlouvy v platnost označovaná jako evropské bezpečnostní a obranná politika - EBOP) byla založena v roce 1999 coby spolupráce v oblasti vojenství a zvládání krizí v rámci širší SZBP. Pod hlavičkou SBOP se Evropská unie angažuje v regionech, v nichž si problémy nebo dokonce krize vyžádaly zapojení vnějších aktérů.

Založení SBOP bylo odpovědí na neschopnost evropských států vypořádat se s problémy ve svém bezprostředním okolí v průběhu 90. let, jako byla válka v Bosně po rozpadu Jugoslávie nebo etnické násilí v Kosovu. I přes zahraničně-politickou spolupráci Unii chyběly nástroje pro jiné než diplomatické zapojení v krizových situacích a členské státy se musely spoléhat na Severoatlantickou alianci. Angažmá NATO ale nebylo optimálním řešením, protože Spojené státy se po skončení studené války chtěly soustředit na ze svého pohledu důležitější regiony, jako například na Blízký východ, a vyžadovaly po Evropanech větší spoluúčast na zajišťování bezpečnosti ve svém okolí.

I přes snahy o posílení tzv. evropského pilíře uvnitř NATO se nakonec zahájení bezpečnostní spolupráce pod hlavičkou EU ukázalo jako nejpřijatelnější řešení. Od svého založení tak Evropská unie v rámci SBOP zrealizovala téměř 25 zahraničních vojenských a civilních operací, kromě svého bezprostředního okolí i v subsaharské Africe, na Blízkém a Středním východě nebo v Indonésii.

Evropská unie také v roce 2003 schválila svoji první bezpečnostní strategii (aktualizovaná v roce 2008), která vymezuje evropské představy o vlastní roli ve světové bezpečnosti a o hrozbách, kterým musí EU a její členské státy čelit.

SBOP - http://consilium.europa.eu/showPage.aspx?id=261〈=cs

Evropská bezpečnostní strategie - http://consilium.europa.eu/uedocs/cmsUpload/031208ESSIICS.pdf

Zpráva o provádění Evropské bezpečnostní strategie - http://www.consilium.europa.eu/ueDocs/cms_Data/docs/pressdata/CS/reports/104642.pdf


Instituce SBOP

Společná bezpečnostní a obranná politika vychází z obecného rámce SZBP. Specifické otázky vojenského a civilního krizového managementu si ovšem vyžádaly vytvoření řady specifických institucí.

Nervovým uzlem celé SBOP je politický a bezpečnostní výbor (obvykle označovaný francouzskou zkratkou COPS). Hlavním fórem pro rozhodování je pochopitelně Rada pro vnější vztahy, jejímiž členy jsou ministři zahraničí členských států. Ti se ale setkávají jen jednou do měsíce, což pro operativní rozhodování, které je při řízení probíhajících misí zapotřebí, pochopitelně nestačí. Každodenní rozhodnutí proto přijímá právě COPS. Jeho členy jsou zástupci členských států na úrovni velvyslanců, kteří sídlí nastálo v Bruselu. Mohou se proto scházet často - obvykle dvakrát týdně, v případě potřeby i častěji.

Velvyslanci v COPS jsou ovšem diplomaté, kterým většinou chybí odbornost v krizovém řízení. Proto mají pod sebou dva specializované výbory. Ve vojenském výboru se scházejí zástupci náčelníků generálních štábů a radí COPS v otázkách vojenství a využití vojenské síly v operacích. Výbor pro civilní aspekty řízení krizí potom asistuje při civilních operacích.

Evropská unie se při implementaci SBOP převážně spoléhá na prostředky členských států - neexistuje například evropská armáda nebo evropský policejní sbor. Při plánování vojenských operací tak Unie využívá buď národní operační centra členských států nebo plánovacího centra NATO (SHAPE). Jediná stálá integrovaná vojenská struktura existující v rámci generálního sekretariátu Rady - vojenský štáb EU - slouží k dlouhodobějšímu strategickému plánování a včasnému varování. U civilních operací členské státy podpořily stálé operační centrum na úrovni EU - útvar schopnosti civilního plánování a provádění (označovaný anglickou zkratkou CPCC). Nejnověji potom v roce 2009 vzniklo v rámci sekretariátu Rady ředitelství pro zvládání krizí a plánování, které má zajistit, aby EU dokázala účinně využívat své nejsilnější stránky, kterou je schopnost integrovat vojenský a civilní přístup ke krizovému managementu. Všechny tři útvary se v budoucnu stanou součástí vznikající evropské služby pro vnější činnost.

Při přibližování jejich bezpečnostních politik členským státům asistuje celá řada samostatných institucí a agentur. Mezi nejdůležitější patří Evropská obranná agentura, která má za úkol hledat cesty, jak harmonizovat a koordinovat vyzbrojování armád členských států, a tak ušetřit prostředky, kterých se v této oblasti chronicky nedostává. Institut bezpečnostních studií EU má za úkol kultivovat koncepční myšlení o roli EU v evropské a světové bezpečnosti. Výcvik v Evropské bezpečnostní a obranné škole by zase měl přispět k lepší spolupráci důstojníků z různých evropských zemí. 

Evropská obranná agentura - http://www.eda.europa.eu/


Institut bezpečnostních studií EU - http://www.iss-eu.org/


Operace SBOP

Zahraniční operace jsou vlajkovou lodí společné bezpečnostní a obranné politiky a nejviditelnějším nástrojem, jak Evropská unie zajišťuje svoji bezpečnost a přispívá ke stabilitě ve svém okolí. Od roku 2003, kdy byla zahájená první operace pod hlavičkou SBOP, spustila Unie již téměř 25 zahraničních misí s účastí vojáků, policistů, ale i soudců nebo úředníků.

Hlavní přidanou hodnotou operací SBOP je kombinace vojenských a civilních schopností pod jedním institucionálním rámcem. Vedle klasických vojenských operací, při nichž evropští vojáci dohlížejí na udržování míru nebo ho pomáhají vynucovat, vysílá Unie i operace policejní a na podporu právního státu. Policejní operace asistují v cílových zemích při výcviku místních policejních jednotek, mohou ale v případě nutnosti i jejich úkoly zcela převzít a místní síly na omezenou dobu nahradit. Operace na podporu právního státu zahrnují celou řadu asistenčních a výcvikových misí zaměřených na upevnění důležitých institucí v cílové zemi - počínaje soudci, přes vězeňskou správu a konče úředníky centrálních úřadů nebo místní správy.

Zatímco civilní operace jsou hrazeny z rozpočtu Evropské unie, operace vojenské platí vždy zúčastněné státy z vlastních peněz. Jde o důsledek neochoty členských států umožnit evropským institucím, zejména Komisi a Parlamentu, angažovat se ve vojenských otázkách, které jsou považovány za jádro národní suverenity.

Operace EU - http://consilium.europa.eu/showPage.aspx?id=268〈=cs



Vztahy s NATO

Členská základna Evropské unie a Severoatlantické aliance se z velké části překrývá. Jednadvacet států je součástí obou organizací, tedy tři čtvrtiny z 27 členů EU a 28 členů NATO. Není proto divu, že byl způsob spolupráce s aliancí vždy důležitým tématem při vývoji SBOP.

Od počátku si členské státy stanovily několik cílů. Evropská bezpečnostní politika neměla jednat tam, kde se již angažovalo NATO. Navíc se měla rozvíjet bez zbytečných duplikací toho, co už spojenci v NATO měli k dispozici. V pozadí stála jednoduchá úvaha, že si evropské státy, které už tak investovaly do své obrany méně, než bylo zapotřebí, nemohou dovolit platit dvakrát za totéž - jednou pod hlavičkou NATO a jednou pod hlavičkou EU.

Konkrétní formu spolupráce vyjednali obě organizace koncem roku 2002 v podobě tzv. dohod Berlin Plus. Podle těchto ujednání má Evropská unie přístup ke kapacitám NATO pro své operace. To znamená zejména využití aliančních plánovacích kapacit v SHAPE. Obě organizace si také vyměnily styčné důstojníky a domluvily spolupráci na všech pracovních úrovních. Pravidelně se tak scházejí na společném jednání velvyslanci členských států v COPS a v Severoatlantické radě. Ve vojenských strukturách je situace ještě jednodušší, protože naprostá většina členských států vysílá do Bruselu jediného vysokého důstojníka, aby je zastupoval jak ve vojenském výboru EU, tak i zároveň ve vojenském výboru NATO.

V praxi spolupracují alianční a evropské mise zejména na Balkáně. V Bosně byla například vojenská operace NATO nahrazena evropskou vojenskou operací. V Kosovu působí obě organizace vedle sebe, když NATO zajišťuje vojenskou bezpečnost a EU se soustředí na policii a soudnictví.

Spolupráce EU a NATO ale nefunguje zcela bez problémů. Zejména mezi bruselskými centrálami komunikace značně vázne. Hlavním problémem jsou neshody mezi některými členskými státy, zejména mezi Tureckem a Kyprem. Turecko, které je členem NATO, blokuje jednání obou organizací, protože neuznává Kypr a není ochotné s ním sdílet otázky své národní bezpečnosti. Kypr, který není v NATO ale je členem Evropské unie, zase blokuje jednání v Radě kvůli neshodám s Tureckem. Bez vyřešení kyperského problému (Kypr je od 70. let rozdělen na řeckou a tureckou část) je účinnější spolupráce mezi EU a NATO jen obtížně představitelná.

 SBOP - data, dokumenty, odkazy

1999 - vznik evropské bezpečnostní a obranné politiky (Lisabonskou smlouvou přejmenována na společnou bezpečnostní a obrannou politiku

2003 - zahájení první operace pod hlavičkou Evropské unie

Autor: Mgr. Tomáš Weiss, M. A (Europeum)