Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Vstup ČR do Schengenu

Dne 21. prosince 2007 se Česká republika plně zapojila do schengenské spolupráce. V noci z 20. na 21. prosince byly zrušeny kontroly na vnitřních hranicích. Na mezinárodních letištích v rámci letů uvnitř rozšířeného Schengenu zmizely hraniční kontroly 30. března 2008.

Vstup České republiky do schengenského prostoru představoval jednu z priorit vlády ČR. Tato priorita pramenila nejen z politického dopadu zrušení kontrol. Nutná byla i mezinárodní odpovědnost, protože případné nesplnění schengenských standardů mohlo zkomplikovat, a dokonce i oddálit vstup do Schengenu několika dalším státům.


Vstup do schengenského prostoru 21. prosince 2007 završil desetileté intenzívní přípravy, v průběhu kterých ČR harmonizovala činnost svých orgánů odpovědných za vnitřní bezpečnost s činností orgánů členských států Schengenu. Česká vláda přijala v roce 2003 Schngenskou strategii, kterou potvrdila v únoru 2007 přijetím Strategie vlády v oblasti zapojování do schengenského prostoru pro rok 2007. Novější verze dokumentu zohlednila aktuální vývoj v procesu rozšíření schengenského prostoru a v souladu s rozhodnutím Rady EU z prosince 2006 stanovila cílové datum zrušení kontrol na vnitřních pozemních hranicích na 31. prosinec 2007 a nejpozději poslední březnový den v roce 2008 pro zrušení kontrol na mezinárodních letištích.

Aby byla na schengenskou spolupráci připravena co nejlépe, přijala ČR v rámci své strategie rozhodnutí v maximálním možném rozsahu zavádět nepovinná schengenská pravidla do každodenní praxe co nejdříve. Již před samotným vstupem do Schengenu proto bylo např. možné, aby čeští policisté pokračovali v pronásledování podezřelé osoby i na území Německa či Rakouska. Umožňovala jim to pasáž o přeshraničním pronásledování obsažená v bilaterálních smlouvách o policejní spolupráci.

Vláda byla o postupu příprav na zrušení kontrol na vnitřních hranicích průběžně informována. Již od roku 2001 každoročně projednávala Zprávu o připravenosti České republiky k převzetí schengenského acquis, jejíž poslední - devátou - verzi schválila v dubnu 2007.

O plném provádění všech ustanovení schengenského acquis, tj. o plném vstupu České republiky do schengenského prostoru, Rada EU rozhodla 6. prosince 2007, na jehož základě ČR zrušila 21. prosince hraniční kontroly podél celé své hranice se sousedními státy. Kontroly na letištích při letech mezi státy rozšířeného Schengenu zůstaly zachovány do 30. března 2008. 

Přijetí tohoto rozhodnutí bylo možné pouze poté, co 8. listopadu 2007 ministři vnitra potvrdili připravenost 9 států na Schengen a ukončili schengenský hodnotící proces potvrzující splnění všech podmínek pro zrušení hraničních kontrol. 

V pořadí prvním právním předpisem, jehož schválení se stalo důkazem blížícího se vstupu do Schengenu, se stalo rozhodnutí Rady z 12. června 2007, na jehož základě získaly české orgány od 1. září 2007 přístup k datům obsaženým v Schengenském informačním systému (SIS). Schválení tohoto rozhodnutí bylo nezbytným předpokladem pro hodnocení SIS, které se uskutečnilo v druhé polovině září 2007 a kterým bude ukončeno hodnocení připravenosti České republiky na plné zapojení do schengenské spolupráce.


Postupné zavádění schengenských standardů

V průběhu přípravy ČR na Schengen byla schengenská pravidla uváděna do praxe ve dvou fázích: v souvislosti se vstupem do EU a při vrcholící přípravě na splnění zbývajících pravidel podmiňujících zrušení hraničních kontrol a přístup do Schengenského informačního systému (SIS).

Již svým vstupem do EU dne 1. května 2004 Česká republika převzala většinu pravidel uplatňovaných státy Schengenu/EU v oblasti bezpečnosti a ochrany hranic. Kromě účasti na společné vízové politice EU začala plnit podmínky schengenského acquis týkající se:

  • překračování vnějších hranic (s výjimkou ustanovení týkajících se Schengenského informačního systému)
  • povinnosti dopravců
  • vzájemná spolupráce v trestních věcech
  • vzájemná pomoc mezi policejními orgány pro účely prevence a odhalování trestných činů
  • boj proti nelegálnímu dovozu omamných a psychotropních látek
  • výměna informací o střelných zbraních
  • ochrana osobních údajů (v rámci uvedených oblastí)

Během více než tříletého členství v EU se část schengenských pravidel v těchto oblastech stala rutinní součástí každodenní praxe českých orgánů, které se podílejí na zajištění bezpečnosti a pořádku na území ČR.

Dne 1. září 2007 získala ČR možnost využívat Schengenský informační systém. Při zrušení kontrol na pozemních hranicích 21. prosince tak byl tento „mozek" schengenské spolupráce již nedílnou součástí každodenní praxe českých orgánů.

Vstupem do Schengenu byl proces přebírání schengenských pravidel dovršen. ČR převzala zbývající část schengenských pravidel, která souvisela se SIS a která byla bezprostředně spojená se zrušením kontrol na vnitřních hranicích. Tato pravidla se týkají např. následujících oblastí:

  • překračování vnitřních hranic
  • krátkodobá a dlouhodobá víza
  • podmínky pro pohyb a pobyt občanů třetích zemí
  • přeshraniční policejní spolupráce
  • Schengenský informační systém (SIS)
  • ochrana osobních údajů vedených v SIS

Od vstupu do EU měly až do 21. prosince 2007 pro ČR (a další nové členské státy) tyto předpisy odloženou účinnost, jejich provádění bylo spojeno s okamžikem zrušení kontrol na vnitřních hranicích.

Níže jsou uvedeny podrobnější informace týkající se jednotlivých oblastí schengenské spolupráce.


Ochrana hranic

Vstupem do EU dne 1. května 2004 se ČR stala součástí společného území států EU a převzala příslušné unijní právní předpisy upravující způsob ochrany hranic. Jelikož zůstala obklopena podél celé své pozemní hranice pouze státy EU, staly se hranice ČR se sousedními státy tzv. dočasně vnějšími hranicemi EU. Z důvodu zapojení do jednotného vnitřního trhu EU resp. celní unie přestala ČR na hranicích se sousedními státy provádět kontroly zboží. Celníci přesunuli své aktivity do vnitrozemí a kontroly přeshraničního převozu zboží ponechali pouze na mezinárodních letištích.

Od května 2004 prováděly hraniční kontrolu pouze policejní orgány pověřené ochranou státních hranic ČR. Jejich činnost spočívala především v kontrole cestovních dokladů, víz a dalších náležitostí cizinců z hlediska oprávněnosti vstupu/výstupu na/z území České republiky a v pátrání po hledaných osobách a věcech. Možnost vyzvat osobu k prokázání totožnosti, provést prohlídku osoby, zavazadel a dopravního prostředku měli příslušní policisté v případě podezření rovněž v blízkosti státních hranic (tj. ve vzdálenosti do 5 km od hranic), do vzdálenosti 25 km od státních hranic byli mj. oprávnění vstupovat a vjíždět na jiný než veřejně přístupný pozemek při pronásledování osoby a provést prohlídku dopravního prostředku.

Na těch hraničních přechodech, kde to umožňovaly dislokační podmínky, byla vytvořena společná odbavovací stanoviště pro policejní orgány ČR a sousedního státu. Zde docházelo při hraniční kontrole pouze k jednomu zastavení vozidel. Cílem tohoto způsobu provádění hraniční kontroly „na jedno zastavení" schválené Radou EU bylo zjednodušení a urychlení odbavení občanů EU. Tato opatření směřovala k omezení prověřování občanů EU a k diferenciaci rozsahu kontroly mezi občany EU, Norska, Islandu, Švýcarska nebo Lichtenštejnska a příslušníky třetích zemí, na jejichž kontrolu je kladen důraz. Minimální kontrola občanů EU a dalších zmíněných států se přitom vztahovala i na rodinné příslušníky těchto občanů.

Ochrana hranic byla v plném rozsahu zajišťována až do dne zrušení kontrol na pozemních hranicích se sousedními státy, tj. do 21. prosince 2007 v případě pozemních hranic a do 30. března 2008 na letištích v případě letů uvnitř schengenského prostoru.

Současná absence kontrol na vnitřních hranicích umožňuje prakticky volný pohyb osob přes pozemní hranice se sousedními státy. Hraniční kontroly jsou prováděny pouze na mezinárodních letištích při letech mimo schengenský prostor.

Boj s nelegální migrací a přeshraniční kriminalitou je soustředěn zejména na vlastní území České republiky, kde jsou posílena opatření v oblasti pátrání, kontroly, dohledu a navracení cizinců. Část policistů, kteří působili na hraničních přechodech, je využita kromě jiného k posílení veřejného pořádku a bezpečnosti v příhraničním území.


Policejní a justiční spolupráce


Spolupráce mezi policejními a justičními orgány ČR a jiných států zahrnovala již před 21. prosincem 2007 mnoho schengenských pravidel, která tvořila běžnou součást každodenní praxe. Část schengenských pravidel byla zaváděna v důsledku harmonizace českého právního řádu s právem EU, další část začala ČR provádět po dohodě se sousedními státy na základě bilaterálních smluv o spolupráci.

Oblasti policejní spolupráce v rámci EU, do kterých byla ČR plně zapojena ještě před svým vstupem do Schengenu, zahrnovaly spolupráci při konkrétních akcích, zejména při odhalování a vyšetřování trestných činů. Její součástí bylo opatřování, uchovávání, zpracování a analýza příslušných informací nebo například společné vzdělávání. Důležitá role je v této souvislosti přisouzena Evropskému policejnímu úřadu (Europol), jehož úkolem je zajišťování výměny informací mezi členskými státy a zpracovávání analýz souvisejících s bojem proti mezinárodnímu organizovanému zločinu a terorismu.

Co se týče justiční spolupráce v trestních věcech a především vzájemné pomoci mezi členskými státy EU a předávání osob na základě evropského zatýkacího rozkazu, ČR již před vstupem do Schengenu prováděla naprostou většinu pravidel EU/Schengenu.

Intenzivní spolupráce probíhá se sousedními státy. Bilaterální smlouvy o policejní spolupráci umožňují policejním a celním orgánům vyměňovat si informace, policisté z obou států podél hranice provádějí společné hlídky, účastní se společných cvičení a školení, vyměňující si bezpečnostní zprávy o situaci v příhraničních regionech apod. Vzájemnou spolupráci pomáhají dále rozvíjet společná centra, ve kterých působí policisté obou smluvních stran. Tato centra byla již před Schengenem plně funkční s Německem a Rakouskem, v případě Polska vznikla v prosinci 2007. Dalším důkazem fungující vzájemné spolupráce je podpora v mimořádných situacích. V době konání Mistrovství světa 2006 ve fotbale tak např. v Německu působil tým 33 českých policistů, kteří pomáhali svým německým kolegům zajišťovat bezpečnost v době konání této významné události.

Zrušení kontrol na vnitřních hranicích představovalo nový impuls pro další zintenzivnění spolupráce českých orgánů s jejich kolegy v schengenských státech, a to jak v oblasti policejní, tak justiční spolupráce.

Díky Schengenu získaly policejní i justiční orgány nový účinný nástroj, který je jedním z pilířů ochrany schengenského prostoru - přístup k datům Schengenského informačního systému (SIS). SIS umožňuje oprávněným uživatelům prakticky okamžitý přístup k záznamům SIS vedeným v rozsahu, který schengenské státy považují za nezbytný pro zajištění vysoké úrovně bezpečnosti na společném území. Zatímco policejní orgány získaly k datům SIS přímý přístup, justiční orgány využívají databází SIS v rámci trestního řízení prostřednictvím policejních orgánů.


Ochrana osobních údajů

V České republice je ochrana osobních údajů upravena zejména v zákoně o ochraně osobních údajů, avšak některé otázky týkající se zpracování dat v rámci schengenské spolupráce jsou upraveny i jinými právními předpisy (např. zákonem o Policii České republiky, zákonem o pobytu cizinců na území České republiky, zákonem o azylu, zákonem o Celní správě České republiky aj.).

Roli nezávislého dozorového orgánu, oprávněného provádět kontrolu zpracování osobních údajů a pověřeného garancí dodržování práv subjektů údajů, plní v České republice Úřad pro ochranu osobních údajů, a to i ve vztahu k údajům shromažďovaným při plnění úkolů vyplývajících z členství ČR v Schengenu.

Každý (bez ohledu na státní příslušnost) má právo Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) požádat o prověření způsobu zpracování jeho osobních údajů v Schengenském informačním systému (SIS). Konkrétní postup při výkonu tohoto práva se přitom v případě oslovení ÚOOÚ řídí právními předpisy ČR. Od přistoupení ČR k SIS je Úřad pro ochranu osobních údajů oprávněn na žádost subjektu údajů (tj. osoby, o jejíž údaje jde) ověřit legálnost zpracování jeho osobních údajů v SIS a o výsledku svého šetření žadatele vyrozumět. Při vyřizování takové žádosti postupuje ÚOOÚ zejména podle zákona o ochraně osobních údajů a podle správního řádu.

Povinností ÚOOÚ je také spolupracovat s obdobnými orgány v ostatních členských státech. Vzhledem k tomu, že SIS je systém, do něhož přispívají a ze kterého čerpají všechny schengenské státy, je taková spolupráce pro efektivní výkon ochrany osobních údajů nezbytná (např. pokud by ÚOOÚ při kontrole zpracování osobních údajů zjistil, že k nezákonnému zpracování dat sice dochází, nicméně že údaje do SIS nevložily české orgány, ale portugalské, musí mít možnost věc konzultovat a případně si vyžádat spolupráci při kontrole i na portugalské straně).


Schengenský informační systém

Podle původního plánu se měla Česká republika připojit k Schengenskému informačnímu systému druhé generace (SIS II), neboť kapacita stávajícího systému (SIS) neumožňovala rozšíření počtu připojených států o 10 nových členských států. Ve vývoji SIS II ale došlo k významnému zpoždění a v polovině roku 2006 již bylo zřejmé, že SIS II nebude spuštěn v plánovaném termínu (březen 2007). Reálně tak hrozilo, že k odstranění kontrol na vnitřních hranicích nedojde v roce 2007, ale výrazně později.

Za této situace předložilo Portugalsko návrh na využití stávajícího SIS za použití aplikace SISone4ALL (SIS pro všechny) vyvinuté Portugalskem a zdarma poskytnuté novým státům. Tento návrh byl Radou EU v prosinci 2006 přijat a do projektu se zapojily všechny nové státy kromě Kypru. Pro nové státy včetně ČR portugalská iniciativa znamenala uchování naděje na vstup do Schengenu v roce 2007. Zároveň však s ní souvisela potřeba souběžně vybudovat v mimořádně krátké době poněkud odlišný systém od toho, který byl do té doby budován (SIS II), a to včetně vynaložení souvisejících finančních nákladů, se kterými se dosud počítalo pouze ve vztahu k SIS II.

V létě 2007 vstoupila příprava na připojení ČR k SIS do své finální fáze. Po dokončení testů a proškolení všech oprávněných uživatelů došlo 1. září 2007 k plnému spuštění SIS v ČR prostřednictvím projektu SISone4all. Policejní, celní, justiční a některé další oprávněné orgány tedy již několik měsíců před vstupem do Schengenu začaly využívat účinný nástroj, který je jedním z pilířů ochrany schengenského prostoru.

Připojením do SIS české orgány získaly přístup do společného informačního systému Schengenu, bez kterého je zrušení kontrol na vnitřních hranicích nemyslitelné. Jeho prostřednictvím se ČR rozšířily možnosti při:

  • pátrání po hledaných, pohřešovaných a nežádoucích osobách,
  • pátrání po hledaných věcech,
  • vyhledávání a sledování osob a věcí důležitých pro trestní řízení,
  • předcházení zneužití identity,
  • mezinárodní policejní a justiční spolupráce při vyšetřování a odhalování trestné činnosti,
  • rychlé výměny kriminálně relevantních informací.


Stejně jako v současných schengenských státech, mají i v ČR přístup k údajům SIS pouze vybrané orgány, které SIS potřebují pro výkon svých zákonem stanovených činností. 1. září 2007 získaly české orgány přístup k datům všech schengenských států a opačně začaly do SIS vkládat záznamy ze svých vnitrostátních databází  důležité pro zachování bezpečnosti a veřejného pořádku. Proces vkládání těchto tzv. historických dat byl ukončen před zrušením hraničních kontrol převedením údajů o vybraných občanech třetích zemí vedených v české Evidenci nežádoucích osob.

Zkušenost z využívání SIS potvrzuje jednoznačně pozitivní přínos systému a jeho nenahraditelnou pozici při společné ochraně schengenského prostoru a zajištění bezpečnosti. Význam SIS potvrzuje fakt, že žádný stát se nemůže stát součástí schengenského prostoru bez toho, aby nebyl připojen k SIS. Aby se v momentě zrušení kontrol na vnitřních hranicích využívání SIS stalo rutinní součástí běžné praxe, získala ČR a spolu s ní další nové státy přístup do SIS o 4 měsíce před plánovaným datem zrušení hraničních kontrol na vnitřních hranicích.

Hlavní přínos SIS spočívá zejména v:

  • přístupu k relevantním datům všech schengenských států
  • zrychlení a větší efektivitě výměny informací
  • zvýšení úspěšnosti při pátrání po osobách/věcech vedených v SIS
  • zrychlení procesu předávání osob na základě evropského zatýkacího rozkazu

Spuštění SIS v ČR a následný pozitivní výsledek hodnocení praktického využívání SIS znamenalo ukončení jedné výrazné etapy. Práce však neskončily. Nadále pokračují přípravy na spuštění SIS II, který po svém uvedení do plného provozu (dle současných odhadů se tak stane závěrem roku 2011) nahradí současný SIS. SIS II dále rozvine SIS a obohatí ho o nové druhy záznamů/pátrání po osobách a věcech (např. vložení fotografií a otisků prstů) a i o nové druhy funkcí, které dále zvýší funkčnost systému a jeho účinnost při zajišťování prostoru svobody, bezpečnosti a práva pro občany EU.


Vízová a konzulární spolupráce

V souvislosti se vstupem do EU provedla ČR řadu změn ve své vízové politice. Nejvýznamnější z nich bylo přijetí pravidel společné vízové politiky EU. ČR plně harmonizovala seznam států, od jejichž státních příslušníků požaduje pro vstup na své území vízum, s tzv. černým seznamem EU. Zároveň provedla řadu dalších změn týkajících se pravidel vydávání českých víz či formátu vízových štítků a způsobu jejich lepení do cestovních dokladů. Od 1. září 2006 ČR vydává cestovní doklady s biometrickými prvky.

Od roku 1998 používá ČR vlastní elektronický systém vydávání víz, který umožňuje automatizované zpracování žádosti o vízum, odeslání požadovaných dat o žadateli o vízum k bezpečnostní prověrce do ústředí pomocí zabezpečeného on-line spojení, vytištění víza na vízový štítek a evidenci všech udělených (popř. zamítnutých žádostí o vízum) víz. Tento systém byl zachován i po vstupu ČR do Schengenu. Nově ho doplnila schengenská konzultační síť VISION sloužící k projednávání žádostí o udělení víza mezi všemi státy schengenského prostoru. Konzultace jsou využívány pouze pro vybrané státní příslušnosti a uskutečňují se v případě potřeby formou elektronických formulářů. Po spuštění nově vytvářeného Vízového informačního systému (VIS) se konzultace VISION stanou jeho součástí. Česká republika proto připravuje své pracoviště VISION spolu s národním Vízovým informačním systémem.

Po zapojení ČR do schengenského prostoru začaly zastupitelské úřady ČR vydávat jednotná schengenská víza s platností pro celý schengenský prostor. Žadateli ze třetího státu podléhajícímu vízové povinnosti umožňují na jedno vízum cestovat např. z Finska přes ČR až do Portugalska. Současně došlo ke sjednocení jednotného vízového poplatku ve výši 60 € všem žadatelům ze třetích států s výjimkou občanů států, se kterými EU dojednala dohodu o usnadnění vízového režimu a kteří tak za vydání schengenského víza platí od 1. ledna 2008 35 € (Ruská federace, Ukrajina, Albánie, Moldávie, Černá Hora, Bosna a Hercegovina, Srbsko a Makedonie), určité kategorie žadatelů (např. studenti, vědci či děti mladší 6 let) pak obdrží vízum zcela zdarma.

Autor: Šárka Machotková, Ministerstvo vnitra ČR