Česká pravice potřebuje získat nové voliče


Terezie Vávrová, Petr Zenkner, EUROSKOP, 27. března 2009

Na okraj konference o pravicových stranách ve střední a východní Evropě poskytli Euroskopu rozhovor profesor Miroslav Novák z CEVRO Institutu a docent Lubomír Kopeček z Masarykovy university v Brně.

Kde v Evropě může česká pravice hledat inspiraci pro další volební úspěchy? Existuje stále ještě ovlivnění britskou tradicí?

Novák: Ve střední Evropě bych vzor pro českou pravici asi nenašel. Ani si nejsem jistý, jestli je zde vliv jen Velké Británie, jak zaznělo v průběhu konference. Pojem česká pravice je dosti široký – vy se v podstatě spíš ptáte na ODS. Tato strana vyjadřovala jakéhosi „ducha doby“ nebo spíše převažující názor českého veřejného mínění první poloviny 90. let. Problém ODS je, že devadesátá léta se asi již nikdy nebudou opakovat. Nyní jde o schopnost ODS konkurovat levici, která u nás byla, je a bezpochyby bude dominantní. Já si myslím, že ODS by mohla být víc ekumenická a z dlouhodobého nebo střednědobého hlediska ji nepoškodí odchod několika eurorealistů, protože je jasné, že tuto stranu ve vedení poškozovali. Tento nesporný fakt vyplývá i ze sociologických průzkumů. Tady nezáleží na tom, jestli s tím sympatizujeme, nebo ne – tohle je empiricky podložený fakt a představitelé ODS o tom vědí, protože si svého času nechali udělat výzkum, který vše jasně prokázal. Spíš než inspiraci venku, bych tedy hledal řešení uvnitř.

Kopeček: Jednoduchá nebo inspirační odpověď na příkladu jedné země neexistuje. Česká pravice bude mít vždycky problém, že rezervoár lidí, kteří ji volí kvůli pravicové hodnotové sounáležitosti, je omezený. Musí proto hledat témata, která k ní přitáhnou i jiný druh voličů. Může jít o antikomunismus, který pořád funguje a zabírá bez ohledu na to, jak se člověk vymezuje na pravolevé škále. Pokud zmizí zelení, dovedu si představit, že se ODS může mnohem více ekologizovat, minimálně z hlediska nátěru. Žádné universální řešení ale neexistuje. Inspirace britskou tradicí podle mého názoru postupně začíná být věcí minulosti. Jestli se něčím ODS opravdu inspiruje, jsou to němečtí křesťanští demokraté. Mám pochyby, zda je porovnatelná situace se Skandinávií, kde byla pravice dlouhodobě velmi fragmentovaná do několika menších stran. ODS není v pozici malé strany – ona byla, je a zřejmě i bude na české pravici dominantní. ODS nepotřebuje, jako například švédská pravice, řešit spojení do koalice stran, což může být brzy existenční záležitostí pro lidovce. Pro ODS je důležité přitáhnout k sobě další skupinu voličů.

Co si myslíte o případném vzniku nové frakce Evropských konzervativců?

Novák: Odpor vůči evropské integraci má více podob. Ten český je hlavně v rámci jisté části vedení ODS – zdůrazňuji ve vedení, nikoliv v členském jádru. Za druhé v rámci KSČM. Čili to jsou proudy velmi odlišné. Jiný způsob odporu k Unii je třeba v Polsku, kde souvisí s despektem k hodnotám, které neodpovídají staré katolické tradici atd. Tedy úplně jiná motivace. Společným rysem je vymezení vůči všemu, co je nadnárodní, což osobně považuji za něco, co nejde s duchem doby a nepovažuji to za perspektivní. Správná je naopak kritika evropské integrace, která poukazuje na ohromný rozpor mezi občanem a politikou. Ale to není jen problémem evropské integrace, nýbrž problémem všech současných demokracií a málokteré z nich na to našly řešení. Možná ve Švýcarsku, pochybuji ale, že se ostatní budou jeho příkladem inspirovat. Mimochodem Švýcarsko není členem EU. A právě proto tam hraje velkou roli přímá demokracie.

Kopeček: Podobná frakce nevznikne přičiněním většiny ODS. Pokud jí Britové založí, není vyloučeno, že se k ní některý poslanec připojí, ale u ODS jako celku to nepředpokládám – pokud by to nebylo podmíněno tím, že půjde o stejný model jako současná EPP-ED. Spojení britských konzervativců, ODS a polské strany Právo a Spravedlnost bylo otázkou určité doby a atmosféry, která tu byla před čtyřmi či pěti lety. Nyní už je výrazně jiná. Vybudování samostatné frakce je snahou vyplnit prostor mezi EPP a Unií pro Evropu národů a udělat z frakce relevantní alternativu vůči obojímu – alternativu, která bude dostatečně hodnověrná, nebude napadnutelná za to, že se pohybuje směrem ke krajní pravici a zároveň bude dostatečně silná, aby mohla něco ovlivnit.

Jaká témata rozdělují pravicové strany ve střední Evropě?

Novák: Jak už jsem řekl na konferenci, velkým problémem pravice je od 20. století rozdíl mezi složkami, konkrétně mezi liberalismem a konservatismem anebo chcete-li rozdíl mezi pravicí kulturní a pravicí ekonomickou. Ta kulturní je u nás velmi slabá, ta ekonomická je silnější, zejména v médiích. Ale hlavní problém je v elektorátu, neboť český občan je spíše levicový než pravicový. ODS by tedy vůbec nepoškodilo, kdyby z ní odešlo pár eurorealistů – možná bezprostředně, ale určitě ne dlouhodobě. U voličů by to pro ni bylo plus.

Kopeček: Otázka evropské integrace, což je vidět uvnitř těchto stran. Je tu i rozdíl ve vnímání mezi německou a rakouskou pravicí a polským Právem a Spravedlnost. Druhou věcí je vztah k ekonomice. ODS je velmi silně liberální, zatímco polský PiS a maďarský FIDEZ jsou mnohem více protekcionističtí. Třetí věcí je vztah ke křesťanství. ODS přes sloučení s KDS odráží stav české sekulární společnosti. Strana pak mnohem méně reflektuje křesťanská témata než třeba polské Právo a Spravedlnost, nebo i liberálnější Občanská platforma. Podobné je to v Maďarsku. Na Slovensku se překrývá liberální aspekt v podobě SDKU a konzervativní aspekt s KDH.

Je populismus možnou úspěšnou volební strategií pravicových stran?

Novák: Já bych si to nepřál. Populismu se obávám, je možné, že by to nějaké to procento přineslo – je to dokonce pravděpodobné – ale myslím, že by to nestálo za to. Příkladem opaku může být například neúspěšná kampaň Švýcarské lidové strany proti Schengenu.

Kopeček: Ta otázka je příliš obecná. Při jisté míře zjednodušení lze říci, že populistickou strategii v regionu střední a východní Evropy používá téměř každá strana. Čím se liší je hlavně míra populismu a doba, kdy ho uplatňují. Samozřejmě největší bývá před volbami, ale také nemusí – například v Maďarsku po volbách 2006 udělali socialisté v momentě, kdy se dostali k vládě celkem přirozený obrat od populismu k realismu. FIDEZ naopak díky opoziční roli tuto strategii nadále používá.

Autor: Terezie Vávrová, Petr Zenkner

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality