Petr Zenkner, Euroskop, 3. dubna 2009
V sobotu proběhne na Slovensku druhé kolo prezidentských voleb. Na šance dosavadní hlavy státu Ivana Gašparoviče a kandidátky opozice Ivety Radičové, průběh předvolební kampaně a současnou slovenskou politiku se Euroskop zeptal politologa Petra Justa z Metropolitní university v Praze.
Překvapily Vás výsledky 1 kola a menší rozdíl mezi dvěma postupujícími kandidáty?
Průzkumy veřejného mínění dlouhodobě naznačovaly, že se boj o post slovenského prezidenta odehraje mezi Ivanem Gašparovičem a Ivetou Radičovou. Rozdíl mezi oběma postupujícími je ale překvapením. Podle průzkumů měl Gašparovič naději, že získá přes padesát procent hlasů (to by neznamenalo automatické zvolení, protože kandidát musí získat nadpoloviční většinu všech registrovaných voličů, ne jen platných odevzdaných hlasů). Náskok nad Radičovou se předpokládal až patnáct procent, nakonec je to necelých devět procent. Tábor Radičové se obával, aby se neopakoval osud Eduarda Kukana, který se před pěti lety zdál být jasným postupujícím, což vedlo řadu jeho voličů k „odložení“ volby. Radičová tomu dokázala zabránit, což je i důvodem menšího rozdílu mezi kandidáty.
Znervózněl Gašparovič?
V prvních dnech kampaně před druhým kolem stále působil sebevědomě a naznačoval, že si věří. Podobně i Smer, který ho podporuje, i když oficiálně není jeho kandidátem. Nyní prosákly informace z uzavřených jednání strany, kde se měl Gašparovič přímo k této straně hlásit. V kampani přitom zdůrazňoval svoji nadstranickost a naopak vyčítal Radičové, že je pevně svázána s Dzurindovou SDKÚ. Průzkumy veřejného mínění se mezi oběma koly nedělají, jak moc se chování Gašparoviče projeví v celkovém výsledku uvidíme až v sobotu – oba kandidáti ale mají reálnou šanci na vítězství.
Jaká je politická minulost Radičové a Gašparoviče? Kdo jsou jejich voliči, co oba reprezentují?
Kratší, ale rychlou kariéru má Iveta Radičová. Do vysoké politiky vstoupila v roce 2005, kdy ji tehdejší premiér Mikuláš Dzurinda jako nestraníkovi nabídl post ministryně práce a sociálních věcí po Ľudovítu Kaníkovi z SDKÚ. Radičová, původně profesorka veřejné správy, vedla ministerstvo až do roku 2006. Postupně se s Dzurindovou stranou sblížila, stala se jejím členem, poslankyní a dnes je i místopředsedkyní. Mnozí jí vyčítají, že je příliš liberální – proto část opozice podpořila v prezidentském souboji Františka Mikloška. Její voliči se rekrutují z větších měst, hlavně Bratislava a Bratislavský kraj, jihu Slovenska, na východě jen velká města jako Košice.
Ivan Gašparovič je v politice od roku 1990. Působil jako generální prokurátor, tehdy ještě Československa. Známější je jako jeden z nejbližších spolupracovníků Vladimíra Mečiara. Gašparovič byl předsedou slovenského parlamentu v době, kdy docházelo k „přešlapům“ typu zbavení mandátu poslance Gauliedera, porušení principu proporcionality při obsazování parlamentních výborů atd. Jeho minulost se mu dodnes připomíná, nejvíce v době, kdy před pěti lety kandidoval proti Mečiarovi. Gašparovič se snaží od tohoto období distancovat, ale hlavně o něm raději vůbec nemluví. Proto bylo pro řadu Slováků vyřazení Kukana dost velký šok – museli si totiž vybírat mezi Mečiarem a Gašparovičem. Gašparovič už před pěti lety lákal Slováky heslem „myslím národně, cítím sociálně“. To mu zajišťuje podporu sociálně slabších skupin a národnostně orientovaných voličů – geograficky jde o severozápad Slovenska, střední Slovensko, odkud pochází, a východní Slovensko, kde je životní úroveň nejnižší. Nyní i před pěti lety ho podporovala Slovenská národní strana a Smer premiéra Roberta Fica.
V čem se liší předvolební kampaň mezi 1 a 2 kolem? Je hysterická kampaň slovenských nacionalistů proti Radičové důkazem jejich obav? Obvinění z toho, že nemá ráda Slovensko, spikla se s Maďary připomínají Mečiara v jeho nejlepší „kondici“.
Ano. Oni si uvědomují, že Radičová může uspět a že výsledek druhého kola bude velmi těsný. Kdyby Gašparovič v prvním kole zvítězil výraznějším rozdílem, byli by jeho sympatizanci mnohem jistější a klidnější. Nyní proto používají velmi emotivní a demagogické argumenty, provokace typu letáků v maďarštině, kde měla Radičová údajně slibovat Maďarům autonomii atd.
Jak případné vítězství či prohra Radičové ovlivní slovenskou koalici a opozici? Má Radičová potenciál stát se budoucím lídrem opozice v parlamentních volbách a upozadit Dzurindu?
Působení Gašparoviče vyhovuje současné vládní koalici – prezident je jim blízký ideologicky a respektuje, že hlavní roli hraje Fico. Proti politice jeho vlády Gašparovič během posledních pěti let nikdy výrazně nevystoupil. Pokud Radičová vyhraje, získá Fico oponenta, který bude nejen kritičtější k jeho politice, ale určitě nebude nepřecházet aféry členů vlády. Gašparovič vždycky mlčel. Radičová jako lídr slovenské pravice… Hodně to závisí na Dzurindovi. Je otázkou zda by jí dokázal ustoupit. Dzurinda jako předseda SDKÚ už pro stranu nemá mobilizační potenciál, což se naopak ukázalo u Radičové, jejíž úspěch v prvním kole opozici výrazně oživil.
Proč se proti Radičové staví katolická církev? Má to na slovenskou společnost vliv?
Vliv církve ve slovenské společnosti i politice není zanedbatelný. Křesťanskou kartu používají prakticky všechny slovenské strany – pravice, nacionalisté a Mečiar ale mnohem více než Směr. Ivetě Radičové se vyčítá, že uvnitř liberálně-konzervativní SDKÚ představuje spíše liberální složku (např. názory na registrované partnerství, euthanázii, potrat). Proto měla poměrně těžkou pozici, když se ucházela o nominaci za celou slovenskou opozici. Aby získala podporu Křesťanskodemokratického hnutí (KDH) musela Radičová veřejně prohlásit, že lidský život je hoden ochrany od početí. Církevní představitelé podporovali v kampani spíše Františka Mikloška.
Odráží výsledek Zuzany Martinákové (5,1%) a Milana Melníka (2,5%) reálnou sílu Sľobodného fóra a Hnutí za demokratické Slovensko? Jaká je budoucnost těchto stran? Je na tom HZDS skutečně tak špatně?
Liberální Slobodné fórum mělo velké ambice už v parlamentních volbách 2006. Předvolební průzkumy naznačovaly, že strana hranici pět procent překročí. Neúspěch tehdy Zuzana Martináková brala jako studenou sprchu. Prezidentská volba jí umožnila, aby o sobě dala před volbami vědět. Sľobodné fórum má potenciál se do parlamentu dostat. Většina voličů na Slovensku se však přímo liberálně neidentifikuje. Sociálně liberální voliči mají nakročeno k levému středu, liberálně-konzervativní podchycuje SDKÚ. Sľobodné fórum podporuje část voličů bývalé Aliance nového občana, která ale měla mediální oporu v televizi Markíza a řadě známých tváří.
Neúspěch Milana Melníka pozici HZDS na slovenské politické scéně neodráží. HZDS si lidé spojují výhradně s osobou Vladimíra Mečiara. Pokud povede stranu do příštích voleb, získá pod jeho vedením další procenta a do parlamentu se dostane. Mečiar si ale uvědomoval, že nemá reálnou šanci uspět v prezidentských volbách a neodvážil se jít do předem prohraného boje. Místo sebe nastrčil člověka, který je sice světově uznávaný (Melník je jeden z nevíce citovaných slovenských vědců na světě), ale bez jakékoli zkušenosti s politikou a na Slovensku prakticky neznámý.
Autor: Petr Zenkner, Euroskop
Politolog Petr Just působí na Metropolitní universitě v Praze a na Fakultě sociální věd University Karlovy. Specializuje se na českou a slovenskou politiku.